8. února 2023 zveřejnila Mezinárodní vyšetřovací skupina (JIT), která vyšetřovala neštěstí letu MH17, výsledky svého vyšetřování, o čemž jsme v den vydání této zprávy informovali na našem telegramovém kanále.

Redaktor mezinárodní komunity InformNapalm Andrij Lučkov zpracoval stručné shrnutí této zprávy v ukrajinštině. Originál zprávy v angličtině si můžete přečíst na odkazu.

Stručné shrnutí zachovává slovníček a terminologii JIT, která se může lišit od zavedených pojmů v ukrajinských pramenech ohledně teroristických banditských formací DLR a LLR, které přímo podléhají Ruské federaci. Výsledky tohoto vyšetřování však mohou být zajímavé z pohledu mezinárodního práva a budoucího trestního stíhání vysokých úředníků RF.

Do textu jsme vložili odkazy na klíčové osoby či události, o nichž se psalo v archivních OSINT studiích od InformNapalmu a dalších nevládních organizací, aby pro čtenáře bylo snazší najít potvrzení pro každé tvrzení uvedené v rozhodnutí soudu.

Rozhodnutí Obvodního soudu v Haagu

Ve svém rozhodnutí ze dne 17. listopadu 2022 konstatoval soud různé skutečnosti opírající se o vyšetřování a trestní řízení. Tyto skutečnosti jsou významné pro výklad dalších závěrů JIT.

Obvodní soud zjistil, že od poloviny května 2014 byl ruský režim natolik rozsáhle zapojen do konfliktu s tzv. DLR na východě Ukrajiny, že Ruská federace měla nad DLR celkovou kontrolu.

V této souvislosti soud odkazuje na skutečnost, že hned několik předáků tzv. DLR mělo úzké vazby a udržovalo styky s osobami u ruské rozvědky, se zástupci ruských tajných služeb, Kanceláře prezidenta RF a poradci Kremlu. Navíc různí předáci tzv. DLR byli sami Rusové a měli ruskou vojenskou minulost.

Soud dále zjistil, že v rámci kontaktů s vysokými úředníky v Ruské federaci předáci tzv. DLR často žádali o pomoc, zejména o vojenskou techniku, a že tato pomoc byla poskytována. Podle tvrzení soudu existují „početná svědectví“, že Ruská federace převzala koordinační roli a udělovala DLR pokyny.

Nakonec soud odkazuje na důkazy vzájemně zkoordinovaných vojenských operací ze strany tzv. DLR a Ruské federace. V této souvislosti soud odkazuje na zprávy různých organizací o pravidelném překračování hranic ruskými vojáky, jakož i o přeshraničních útocích nebo odposlechnutých telefonátech příslušníků tzv. DLR, zejména Dubinského a Pulatova, o ruské dělostřelecké munici a ruském ostřelování.

Několik předáků tzv. DLR mělo v té době ruské občanství, někteří pak měli i zkušenosti se službou u ruských ozbrojených sil.

Např. obviněný Girkin, tehdejší „ministr obrany DLR“, je ruským občanem, sloužil u FSB a zúčastnil se válek v Čečensku, Podněstří nebo Bosně.

Jeho náměstek v tzv. DLR a „náčelník rozvědky DLR“, obviněný Dubinskij, je rovněž ruským občanem, má pracovní zkušenosti u ruské vojenské rozvědky (GRU) a také se zúčastnil válek v Afghánistánu, Severní Osetii a Čečensku.

Několik svědeckých výpovědí zmiňuje programy vojenského výcviku ozbrojenců z tzv. DLR, které byly realizovány v Ruské federaci. Tyto často zahrnovaly i cvičení v Rostově (opět ruském městě). Odposlechnuté komunikace také obsahují zmínky o výcvikových programech a výcvikovém táboře…

…Jedna z komunikací člověka, který byl tehdy ministrem obrany tzv. LLR, s níž tzv. DLR spolupracovala, jasně ukazuje na roli ruské GRU na tomto procesu. V tomto hovoru ze dne 15. července 2014 byl „ministr“ informován o školicím programu, který absolvovalo deset osob, na což „ministr“ odpověděl, že by to mělo proběhnout přes GRU.

Svědek M58, o němž bude dále řeč, pak prohlásil, že byl dopraven na FSB a pak do tábora v ruském Rostově, kde absolvoval školení. Následně byl dopraven na Donbas.

Koordinace a pokyny

Zvláštní význam pro vyřešení otázky, zda existovala celková kontrola ze strany RF (bez ohledu na původ příslušníků tzv. DLR či podpory tzv. DLR Ruskou federací), má to, zda se Ruská federace zhostila koordinační role a zda udělovala pokyny tzv. DLR. Soud má za to, že spisové podklady obsahují četné důkazy této skutečnosti.

Jak bylo shora uvedeno, mnoho odposlechnutých komunikací obsahuje zprávy adresované Moskvě nebo lidem, kteří pro Moskvu pracují, ohledně situace na místě, zejména o selháních a úspěších.

Řada odposlechnutých hovorů také dokládá plánování ze strany úřadů Ruské federace. Např. v odposlechnutém hovoru z 3. července 2014 Surkov informoval Borodaje, že Anťufejev (který se krátce nato stal „vicepremiérem pro státní bezpečnost DLR“) jede za Borodajem a že v sobotu odjíždějí na jih, aby byli připraveni na boje. Později, 11. července 2014, Surkov Borodajovi oznámil, že mluvil s těmi, kdo „za celou tuto vojenskou věc“ odpovídá, a že tito dali na vědomí, že se připravují a chtějí vše urychlit.

Dále 10. července 2014 jeden z předáků tzv. DLR zatelefonoval a informoval, že dostal z Moskvy rozkaz vytvořit první kozácký pluk tzv. Novoruska. Odposlechnuté telefonáty zmiňují také úlohu Moskvy na konkrétních operacích.

V hovoru o Slovjansku, který byl odposlechnut 4. července 2014, říká velitel tzv. DLR, že proběhlo spojení s Moskvou, ale Moskva nechce, aby to Slovjansk vzdal. Ministr obrany tzv. DLR, obviněný Girkin, v rozhovoru z července 2014 prohlásil, že tento rozkaz nebyl splněn, protože konkrétní podpora nebyla poskytnuta.

V telefonickém hovoru z 18. července 2014 řešili dva příslušníci tzv. DLR obklíčení ukrajinské brigády.

Podobnou pozornost si zaslouží i série telefonátů mezi Borodajem a ruským číslem ze dne 21. července 2014.

Borodaj chtěl mluvit se šéfem, ale šéf na místě nebyl. Borodaj se stále důrazněji ptal, zda by mu nemohl šéf zatelefonoval zpět, že se potřebuje poradit a obdržet pokyny k tomu, jak se postavit k jistým stránkám neštěstí MH17, jako jsou chladicí vozy nebo černá skříňka.

Borodaj také chtěl dostat tvrzení pro tiskovou konferenci. Uvedl, že připouští, že „naši sousedé“ budou k tomu chtít něco říct. Skutečnost, že Borodaj mluvil o „našich sousedech“ a ptal se po „šéfovi“, přestože sám byl nejvyšším úředníkem v tzv. DLR, podle soudu dokládá, že „séf“, o němž mluvil, byl zástupcem úřadů Ruské federace.

Přímá účast Ruské federace

Zprávy a hlášení různých organizací zmiňují ostřelování a dělostřeleckou palbu na území Ukrajiny, která, jak se tvrdí, byla vedena z území Ruské federace. Od první poloviny července 2014 ruští vojáci pravidelně překračovali hranice a podnikali přeshraniční útoky.

Jedno z vyšetřování, které zpracovalo International Partnership for Human Rights, ukazuje, že začátkem července 2014 došlo k dělostřeleckému ostřelování ukrajinského tábora v blízkosti hranic s Ruskou federaci, v oficiálním hlášení ze dne 16. listopadu 2016 pak Služba vojenské rozvědky Nizozemska uvádí, že v časovém období 11. července 2014 až 17. července 2014 vedly reaktivní dělostřelecké jednotky, které se nacházely na ukrajinském území blízko ruských hranic, palbu po neznámých cílech v Ukrajině. Zjištěné stopy vozidel a stopy po ostřelování podle hlášení nasvědčují tomu, že dělostřelecké systémy do Ukrajiny přijely z ruského území. Svědkové vypověděli také o ruské technice osazené ruskými vojáky, která přejela hranice, vystřílela muniční zásoby a vrátila se zpět. Že k podobným útokům docházelo, potvrzují i odposlechy komunikace.

Např. v hovoru mezi dvěma příslušníky tzv. DLR, který byl odposlechnut dne 12. července 2014, účastníci zmiňují, že Rusko konečně začalo pálit po ukrajinských ozbrojených sílách. V jiném odposlechnutém hovoru z 16. července 2014 dvojice příslušníků tzv. DLR, a sice obvinění Dubinskij a Pulatov, řeší problémy, které jim vznikly kvůli tomu, že se dostali pod palbu. Pulatov uvedl, že Rusko může palbu zastavit, načež Dubinskij odpověděl, že označil pozice na mapě, která bude zaslána do Moskvy. V hovoru ze 17. července 2014 obviněný Dubinskij řekl, že Rusko mělo v úmyslu jejich pozice ostřelovat ze své strany. Tyto konverzace představují jen několik málo ukázek z řady odposlechnutých hovorů ve spisových podkladech. Toto vše ukazuje nejen na jistou formu přímé účasti, ale, což je ještě významnější, na zkoordinovanou vojenskou činnost ze strany tzv. DLR a Ruské federace.

K dnešnímu dni ruské úřady popírají jakýkoli podíl na konfliktu na východě Ukrajiny v předmětném období (2014 až 2021).

Vzhledem ke shora uvedenému však soud má za to, že spisové podklady nesporně dokazují, že financování, lidi, školení, zbraně a zboží tzv. DLR poskytla Ruská federace.

Navíc nejpozději v polovině května 2014 měla Ruská federace rozhodující vliv na obsazování řídicích funkcí tzv. DLR, zejména funkce „předsedy vlády“ a „ministra obrany“. To ruským úřadům poskytlo značný vliv na vedení tzv. DLR. Tomu, že Ruská federace tento vliv skutečně měla, nasvědčuje, že se ruské úřady podílely, někdy i přímo, na koordinaci a realizaci vojenských operací ještě před neštěstím letu MH17.

S ohledem na shora uvedené dochází soud k závěru, že ruská federace měla tzv. DLR pod celkovou kontrolou od poloviny května 2014, a to nejméně do neštěstí letu MH17. To znamená, že ozbrojený konflikt, který ze zeměpisného hlediska nebyl mezinárodní, byl tímto internacionalizován, jednalo se tedy o mezinárodní ozbrojený konflikt.

Soud má tedy za to, že ke dni 17. července 2014 probíhal mezinárodní konflikt mezi Ukrajinou a tzv. DLR na území Ukrajiny, a že se tzv. DLR nacházela pod plnou kontrolou Ruské federace.

Ruský původ raketometu Buk

Soud dále konstatoval, že protiletadlový raketový komplet Buk-Telar použitý k sestřelení letadla na lince MH17 pocházel z Ruské federace. Tuto zbraň přepravili ozbrojenci z tzv. DLR v noci z 16. na 17. července 2014 a po sestřelení MH17 rychle vyvezli zpět do Ruské federace. V ranních hodinách 18. července 2014 byl raketomet Buk-Telar předán a vyvezen do Ruské federace na ukrajinsko-ruských hranicích blízko osady Pivnične.

Raketomet Buk-Telar s obsluhou

Soud nezjistil jen to, že protiletadlový raketový komplet Buk-Telar přijel z Ruské federace, ale také že ho doprovázel kompletní obslužný tým. Ještě 8. června 2014 Girkin hlásil samozvanému premiérovi Krymu Sergeji Aksjonovovi, že tzv. DLR potřebuje prostředky protiletecké obrany, zbraně s větším dosahem než protiletadlový raketomet, jakož i vyškolené obsluhy k jejich ovládání. 16. července 2014, kdy situace začala být pro tzv. DLR nebezpečná, byla poptávaná zbraň poskytnuta.

Ve svém rozhodnutí se Obvodní soud také dovolává širší odpovědnosti za použití protiletadlového raketového kompletu Buk a za sestřelení letadla na lince MH17.

V této souvislosti soud zjistil, že používání protiletadlového raketometu Buk vyžaduje dobře vyškolený obslužný tým a řádnou přípravu, jakož i skutečnost, že vystřelení rakety z Buku má probíhat na základě určitého postupu. To znamená, že k vypálení rakety z Buku nemůže dojít náhodou nebo z rozmaru. Dle rozhodnutí soudu sestřelení letadla, které letí ve velké výšce, také nevyhnutelně způsobí smrt všech lidí na palubě.

Podle soudu neměla obsluha (raketometu Buk) žádný důvod sestřelovat letadla nebo jiné letouny na východě Ukrajiny. Při použití raketového kompletu Buk totiž v tomto případě nešlo o prevenci, ale mělo to za cíl letadla fyzicky sestřelovat, i s veškerými následky z toho vyplývajícími. Soud dospěl k závěru, že obsluha raketometu Buk a kdokoli, kdo zprovoznění této zbraně napomohl, úmyslně (v úmyslu přímém) zavinili zřícení letadla a smrt všech lidí na palubě.

V této souvislosti se soud usnesl, že postup obsluhy v době vypálení rakety Buk na MH17 nelze zjistit, jakož i osobu, která vydala rozkaz k palbě.

Dále nelze zjistit, zda byla raketa na dopravní letadlo vypálena záměrně, nebo k jejímu vypálení došlo v přesvědčení, že MH17 byl letadlem vojenským. Soud pokládá za zcela nepravděpodobné, že by bylo záměrně rozhodnuto sestřelit dopravní letadlo, k sestřelení MH17 tedy patrně došlo omylem.

Soud konstatoval, že raketa Buk byla vypálena z farmářského pole blízko osady Pervomajske a že toto území v té době kontrolovala tzv. DLR. Protiletadlový raketový komplet Buk nasadila tzv. DLR proti Ozbrojeným sílám Ukrajiny v úmyslu sestřelovat ukrajinská vojenská letadla.

Popírání a překážky ze strany Ruské federace

Navzdory zjištěným faktům Ruská federace stále popírá svou účast na konfliktu na východě Ukrajiny v roce 2014. Stejně tak popírá, že by měla něco společného se sestřelením letadla na lince MH17. Ve svém rozhodnutí Obvodní soud konstatoval, že ruské úřady opakovaně poskytly zfalšované důkazy, aby toto popírání posílily.

Úřady Ruské federace, na něž má vazby společnost „Almaz-Antěj“, jak soud zjistil shora, svou účast na konfliktu na východě Ukrajiny popíraly. Úřady RF také popíraly veškerý podíl na neštěstí MH17.

V kontextu tohoto popírání úřady Ruské federace nejedou předložily důkazy, jejichž účelem bylo ukázat, že neštěstí MH17 mají na svědomí právě ukrajinské úřady, nikoli úřady Ruské federace.

V několika případech se však ukázalo, že tyto tzv. důkazy byly zfalšovány nebo nesly zjevné stopy po manipulacích. Toto stanovisko ruských úřadů také negativně ovlivnilo vyšetřování kolem obsluhy, jejích vyšších důstojníků či osob odpovědných za dodání raketometu Buk do tzv. DLR. Provést jakékoli vyšetřovací úkony v Ruské federaci nebylo možné, otázky kolem účasti Ruska vznesené v rámci žádosti o právní pomoc tak zůstaly nezodpovězeny.

Závěr

Obvodní soud tedy zjistil, že:

• ruské úřady mají dalekosáhlou účast na konfliktu na území Ukrajiny od poloviny května 2014;
• protiletadlový raketový komplet Buk, který byl použit k sestřelení letadla na lince MH17, přijel z Ruské federace v doprovodu obslužného týmu;
• každý, kdo napomohl zprovoznění protiletadlového raketového kompletu Buk, nese zavinění na sestřelení letadla na lince MH17;
• konkrétní postup obsluhy v době vypálení rakety Buku ani totožnost osoby, která vydala rozkaz k palbě, nejsou známy.
• Je zcela nepravděpodobné, že by bylo záměrně rozhodnuto sestřelit dopravní letadlo, k sestřelení MH17 tedy patrně došlo náhodou;
• i přes zjištěná fakta ruské úřady jakýkoli podíl na konfliktu na východě Ukrajiny dosud popírají a opakovaně předložily zfalšované důkazy.
• Tyto soudem zjištěné skutečnosti jsou významné pro výklad výsledků vyšetřování.

Vyšetřováním bylo identifikováno 42 vojáků z 53. brigády Ozbrojených sil RF, kteří se v době sestřelení letadla na lince MH17 nacházeli v pohraničí a s ohledem na své hodnosti a funkce mohli být schopni ovládat protiletadlový raketový komplet Buk. Vyšetřovatelé předložili důkazy ukazující na tři konkrétní důstojníky, kteří byli do sestřelení letadla na lince MH17 zapojeni. Dva z nich jsou zmíněni jako členové obsluhy od 2. praporu, třetí osoba jako doprovod od 3. praporu.
Obslužný tým nelze na základě dosavadních výsledků vyšetřování jednoznačně a nepochybně identifikovat. Výsledky také nevylučují možnost, že by do obsluhy patřili i jiní vojáci než tři shora uvedení důstojníci.

Dodání raketometu Buk

Ve svém rozhodnutí se Obvodní soud usnesl, že s platností pro druhou polovinu května 2014 byly ruské úřady hloubkově zapojeny do konfliktu v tzv. DLR, kdy byl zprovozněn protiletadlový raketový komplet Buk a sestřeleno letadlo na lince MH17. V této souvislosti soud odkázal na úzké vazby mezi předáky tzv. DLR a osobami v Kanceláři prezidenta Ruska, poradci Kremlu a zástupci ruských zpravodajských služeb.

Příslušníci těchto ruských státních orgánů, kteří mají na svědomí dodání raketometu Buk do tzv. DLR, rovněž figurují ve vyšetřování JIT. Poskytnutí raketometu Buk je otázkou oddělenou od jeho fyzického použití (jak bylo zjištěno soudem) Girkinem, Dubinským a Charčenkem.

Závěry vyšetřování k dalším osobám, které by mohly být za toto zprovoznění spoluodpovědné, řeší následující část.

Hlavním zdrojem informací pro vyšetřování dodání protiletadlového raketového kompletu Buk jsou údaje telekomunikačního provozu, zejména odposlechy telefonátů, které byly zařazeny do spisu již předtím. Ve svém rozhodnutí soud vysvětlil, jak dospěl k závěru, že tyto odposlechnuté telefonáty byly autentické. Stejné argumenty jsou použitelné i pro odposlechy telefonátů, které do spisu zařazeny nebyly a v této zprávě se zmiňují poprvé.

Pro pohodlnější čtení se závěry vyšetřování popisují v chronologickém pořadí: od příchodu Rusů Girkina a Borodaje na východ Ukrajiny na jaře 2014 přes jednání uvnitř Ruské federace o dodávkách zbraní do tzv. DLR až k přepravě Buku k rusko-ukrajinským hranicím koncem června 2014.

Dle závěrů shora popsaného vyšetřování v červnu 2014 Surkov a Aksjonov pracovali na tom, aby separatistům na východě Ukrajiny pomohli získat těžké protiletadlové systémy. Příslušná žádost v této věci byla předložena ministru Šojguovi a prezidentu Putinovi. Této žádosti bylo vyhověno.

Putinovo postavení

Ve zmíněných odposlechnutých hovorech, které se datují začátkem června 2014, účastníci uváděli, že o poskytování rozsáhlejší vojenské podpory tzv. DLR a LLR rozhodl přímo Putin.

Dále byly nalezena konkrétní informace k tomu, že Putinovi byla postoupena žádost o poskytnutí těžších protiletadlových systémů separatistům.

Další zdroje také ukazují na osobní účast ruského prezidenta na konfliktu na východě Ukrajiny, a to převážně kuloárovým způsobem.

Např. přestože 24. června 2014 Putin veřejně požádal Radu Ruské federace o zrušení usnesení, které mu udělilo oprávnění k vojenské intervenci v Ukrajině, pro tzv. DLR zůstávalo zřejmé, že ruský prezident byl do konfliktu stále zapojen. V hovoru, který se konal následujícího dne 25. června 2014 (23:20:46), se jeden z ozbrojenců Borodaje zeptal, zda je pravda, že „strejda Vova“ odmítá pomáhat, prý to viděl ve zprávách. Borodaj odpověděl, že to není pravda a že jde o obyčejné „diplomatické manévry“. Borodaj pak řekl druhé straně: „Nejsi tu jen tak, ani já tu nejsem jen tak“. „Vova“ je domácké od „Vladimir“, Putinova jména. Dále jsou tu známky, že se Putin chtěl nechat důkladně informovat o vývoji konfliktu a o vojenských výsledcích, jichž dosáhnou tzv. DLR a LLR.

Hovor z roku 2017 také odpovídá zmíněným závěrům vyvozeným ještě koncem června 2014, které ukázaly, že Putin má osobní podíl na konfliktu na východě Ukrajiny. Koresponduje to i s výpověďmi svědků, že Plotnickij měl u sebe šifrovaný telefon s přímými čísly na prezidenta Putina, Šojgua a Surkova.

V odposlechnutém hovoru ze začátku června 2014 Aksjonov mluvil o „sdruženém koordinačním centru“ pro ruskou vojenskou podporu konfliktu na východě Ukrajiny. Dále z různých odposlechnutých hovorů očividně vyplývá, že v tomto období se o takové podpoře rozhodovalo na prezidentské úrovni.

Podle jednoho z Aksjonovových asistentů tato rozhodnutí neschvaloval ministr obrany, ale přímo prezident.

Další odposlechnuté hovory rovněž dokládají Putinovu osobní účast na konfliktu na východě Ukrajiny.

8. června 2014 Girkin požádal Aksjonova o širší vojenskou podporu, zejména o „pořádné protiletadlové systémy obsazené vyškoleným personálem“. Podle Aksjonova byly požadované podklady v této době již připraveny.

Někdy v druhé polovině června Aksjonov a Ďumin, zástupce náčelníka GRU, požádali o těžké protiletadlové komplety na poradě v Kanceláři prezidenta Ruska. Tuto žádost podpořili oligarcha Malofejev a člen Kanceláře prezidenta RF a Putinův poradce Surkov. U této schůzky byli přítomni zástupci FSB a Ministerstva obrany. Výsledkem schůzky se stalo předložení žádosti o získání těžších protiletadlových systémů ministru obrany Šojguovi a prezidentu Putinovi. Této žádosti bylo vyhověno.

Ve stejném období, tedy ve dnech 14. až 19. června 2014, Borodaj pobýval v Moskvě na stejném náměstí, kde se nachází Kancelář prezidenta RF. Dle jeho vlastního vyjádření tu Borodaj pobýval a organizoval „balíčky a dárky“ pro své spolubratry, ozbrojence z tzv. DLR. Kromě Borodaje byl v Moskvě i další ozbrojenec, který se zúčastnil telefonátů o schůzkách a jednáních ohledně vojenské podpory. Není známo, zda tyto telefonáty zmiňovaly těžké protiletadlové systémy, jako je Buk. Odposlechnuté telefonáty ukazují, že krátce po jejich cestě do Moskvy bylo do tzv. DLR dodáno jiné těžké vojenské vybavení, zejména dělostřelectvo.

Po nějaké době, 23. června 2014 vyrazil protiletadlový raketový komplet Buk-Telar 3X2 k rusko-ukrajinským hranicím ze své základny v Kursku v rámci druhého protiletadlového raketového oddílu 53. brigády Ozbrojených sil RF.

Další strany zapojené do zprovoznění raketometu Buk

Vedle vyšetřování činnosti obsluhy protiletadlového raketového kompletu Buk, její přímých nadřízených a osob odpovědných za dodání raketometu Buk JIT také provedla vyšetřování ohledně stran odpovědných za zprovoznění tohoto raketového kompletu 17. července 2014, který byl použit k sestřelení letadla na lince MH17.

Girkina, Dubinského a Charčenka Obvodní soud již uznal vinnými z použití této zbraně.

Vyšetřování však bylo širší a zahrnuje i další osoby, které by mohly být spoluodpovědné za použití protiletadlového raketového kompletu Buk dne 17. července 2014.

Opět platí, že klíčovým zdrojem důkazů byly v tomto ohledu údaje o telekomunikačním provozu, a byly použity odposlechy telefonických hovorů, které byly již předtím zařazeny do obžalovacího spisu a ověřeny Obvodním soudem.

Stejné argumenty ohledně pravosti záznamů se týkají i odposlechů telefonátů, které ještě nebyly do spisu zařazeny a v této zprávě jsou řešeny poprvé.

Pro přehlednost byly výsledky vyšetřování posouzeny v chronologickém pořadí, od příchodu protiletadlového raketového kompletu Buk na ukrajinsko-ruské hranice až po dobu po sestřelení letadla MH17 17. července 2014.

Ode dne 6. července 2014, víc než týden od příjezdu raketometu Buk-3X2 na rusko-ukrajinské hranice, ve vojenskopolitické struktuře tzv. DLR došlo ke změnám. Ruští generálové přišli do Ukrajiny, aby tu vytvořili sdružený generální štáb, který měl koordinovat vojenské operace tzv. DLR a LLR.

Rozsah jejich skutečného vlivu v červenci 2014 zůstává neznámý. Girkin uvedl, že od tohoto generálního štábu nedostával žádné pokyny. Máme však známky toho, že Borodaj dostával pokyny od generála FSB Burlaky. S platností pro červen 2014 byli tento a Borodaj v každodenním kontaktu.
Burlaka také uděloval pokyny přímo Girkinovým podřízeným, s čímž Girkin souhlasil.

Burlakovy pokyny pro Borodaje a Girkinovy podřízené se týkaly interních konfliktů mezi veliteli tzv. DLR, jakož i dodávek techniky. Protiletadlový raketový komplet Buk byl zprovozněn v rámci ozbrojeného konfliktu, který se odehrával jižně od Snižne.

Plánování a provedení měli na starosti Girkin, Dubinskij, Pulatov a Charčenko (mimo jiné). Borodaj byl přítomen také, o vojenských výsledcích v průběhu bojů byl informován. Nic neukazuje na to, že by Borodaj některé boje osobně řídil. Neznal místní název Marynivka, kde 16. června 2014 Girkin řídil ofenzivu tzv. DLR. Na operační dotazy odpovídal telefonicky Girkinovi. A když se ho kolem poledne 17. července 2014 jeden z ozbrojenců tzv. DLR zeptal, co se to děje, Borodaj odpověděl, že musí plnit Girkinovy rozkazy.

Když se ofenzíva zadrhla, i ozbrojenci tzv. DLR se dostali pod palbu, byl zaslán dotaz na zařízení Buk, které bylo dodáno. Poté co Buk přijel do Doněcku, Dubinskij zorganizoval jeho zprovoznění. Borodaj a Girkin se v té době nacházeli ve stejné budově štábu tzv. DLR. Jak konstatoval Obvodní soud v kauze Girkina, nelze zjistit, zda Borodaj tehdy věděl, že tento má k dispozici protiletadlový raketový komplet Buk.

V době, kdy Dubinskij telefonoval ze štábu ohledně zprovoznění raketometu Buk, Borodaj měl dva telefonáty s Burlakou. Za celý den (17. června) měl Borodaj s Burlakou přes 20 telefonických hovorů. Vzhledem k tomu, že se volalo na šifrované telefony, obsah těchto komunikací není znám. Nejsou k dispozici žádné odposlechy telefonátů za účasti Borodaje nebo Burlaky o sestřelení letadla na lince MH17.

Nejsou ani žádné důkazy, že by se Borodaj nacházel poblíž Girkina a Dubinského v době, kdy tito pracovali na odvozu Buku. Nicméně jsou k dispozici odposlechy, které ukazují, že řešil následky sestřelení letadla na lince MH17. Např. 17. července 2014 byl na místě neštěstí přítomen a snažil se spojit se Surkovem ohledně předání ostatků obětí a černých skříněk letadla.

Varianty s vyšetřováním a soudním stíháním, trestní odpovědnost

Vyšetřování JIT kolem obslužného týmu protiletadlového raketového kompletu Buk, který byl použit k sestřelení letadla na lince MH17, jeho nadřízených důstojníků, stran odpovědných za dodání zbrojního systému a dalších stran zúčastněných na použití zbraně 17. července 2014 dosáhlo svých mezí. K dnešnímu dni učinila JIT a nizozemská prokuratura tyto závěry:

Po víc než osmi a půl letech činnosti JIT nevidí pro vyšetřování další možnosti. Vyšetřování bylo proto pozastaveno. Na základě výsledků vyšetřování byly vyvozeny různé závěry, tyto však neposkytují žádný podnět ke stíhání dalších osob. Přestože se vyšetřování pozastavuje, vyšetřovací skupina věc neodkládá.

Nové informace nebo změny okolností by mohly poskytnout podněty k obnovení vyšetřování nebo k zahájení úkonů nového trestního řízení.

Čtěte také: Evropský soud pro lidská práva vydal rozhodnutí v řízení proti RF. Důležité detaily

Tuto publikaci zpracoval Andrii Luchkov speciálně pro InformNapalm. Šíření nebo převzetí s odkazem na InformNapalm je vítáno. (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Česká stránka komunity InformNapalm na Facebooku: InformNapalm Česko.

InformNapalm nedostává žádnou finanční podporu od vlád ani od dárců. Zajišťovat provoz webu pomáhají pouze dobrovolníci pracující pro naši komunitu a naši čtenáři. Mezi dobrovolníky se můžete zapojit i vy. Také vás prosíme, abyste rozvoj jedinečného dobrovolnického zpravodajského média InformNapalm podpořili svými příspěvky na Patreonu.

Překlad: Svatoslav Ščyhol