Už jste někdy slyšeli o jevu, jemuž se říká Overtonovo okno? Pokud ne, doporučuji si o této technologii legalizace čehokoliv něco přečíst. Pak pochopíte, jak se legalizuje homosexualita nebo stejnopohlavní manželství. A také bude naprosto zřejmé, že práce na legalizaci pedofilie či incestu bude v Evropě dokonána již v nejbližších letech. Mimochodem stejně jako dětská eutanázie.

Joseph Overton popsal, jak byly myšlenky původně pro společnost naprosto cizí vyzvednuty ze zapáchající skládky všeobecného opovržení, očištěny a nakonec legislativně zakotveny.

Dle Overtonovy politické teorie existuje ve společnosti pro každou ideu nebo problém tzv. okno možností. V rámci tohoto okna předmětná agenda buď může, nebo nemůže být předmětem širších debat, otevřené podpory, propagace či snah o její legislativní ukotvení. Okno se posouvá tak, aby se spektrum možností měnilo od stádia „nemyslitelné“, tedy něčeho pro společenskou etiku naprosto nepřijatelného, až ke stádiu „aktuální politika“, kdy předmětná věc už byla ve společnosti široce prodiskutována, je přijata obecným povědomím a zakotvena v zákonech.

Nejde o vymývání mozků jako takové, ale o technologie ještě vybroušenější. Jejich účinnost je dána důsledným systémovým uplatněním a nenápadností samotného ovlivňování pro společnost, která je jeho obětí.

V následující části na konkrétním příkladě rozebereme, jak společnost krok za krokem začíná o něčem nepřijatelném nejdříve diskutovat, pak to považovat za vhodné a nakonec se smíří s novým zákonem, který zakotví a chrání něco kdysi nemyslitelného.

Jako ukázku vezmeme něco zcela nepravděpodobného. Třeba kanibalismus, tedy myšlenku zlegalizovat právo občanů pojídat jeden druhého.

Každému je jasné, že přímo dnes neexistuje žádná možnost, jak propagaci kanibalismu rozjet: společnost by se postavila na zadní. Tato situace znamená, že agenda legalizace kanibalismu se aktuálně nachází v nulové fázi okna možností. Tuto stádii Overtonova teorie označuje výrazem „nemyslitelné“. Nyní zmodelujeme, jak bude tato nemyslitelná věc realizována v průběhu všech stádií okna možností.

Technologie

Zopakuji to znovu: Overton popsal technologii, která umožňuje zlegalizovat naprosto JAKÝKOLI nápad.

Pozor: Overton nenabízí žádný koncept ani nevyjadřuje nějakým způsobem své nápady, ale popisuje vyzkoušenou technologii, která osvědčeně funguje! Tedy řetězec opatření, jejichž postupné uplatnění vede vždy k požadovanému výsledku. Jako zbraň pro likvidaci lidské společnosti může být tato technologie účinnější než zbraně termojaderné.

Je to tak odvážné!

Téma kanibalismu je zatím odporné a pro společnost naprosto nepřijatelné. Rozvažovat o tomto tématu není vhodné ani v médiích, o slušné společnosti vůbec nemluvě. Aktuálně jde o věc nemyslitelnou, absurdní a zakázanou. Prvním pohybem Overtonova okna je tedy posun agendy kanibalismu z oblasti nemyslitelného do oblasti radikálního.

Máme přece svobodu slova. Proč bychom si tedy nepopovídali o kanibalismu? Vědci by přece měli mluvit vůbec o čemkoli: pro vědce zakázaná témata neexistují, mají zkoumat vše. A když tak, svolejme etnologické sympózium na téma „Exotické obřady polynéských kmenů“. Probereme tu historii předmětu, zavedeme ho do vědeckého oběhu a obstaráme výroky autorit o kanibalismu.

Tak vidíte, můžeme si tedy o lidožroutství předmětně popovídat a zůstat přitom jaksi v mezích vědecké důstojnosti.

Overtonovo okno se již dalo do pohybu. Přezkum dosavadních stanovisek už je zpečetěn. Tím je zajištěn postup od nesmiřitelně negativního postoje společnosti k postoji smířlivějšímu.

Zároveň s laickou diskuzí kolem vědy musí nutně vzniknout nějaký „Spolek radikálních kanibalů“. I ač třeba bude zastoupen jen na internetu, budou radikální kanibalové jistě povšimnuti a ocitování všemi požadovanými médii.

Za prvé bychom získali další precedent s nějakým výrokem. Za druhé jsou pobuřující vyvrhelové této speciální geneze zapotřebí k vytvoření obrazu radikálního strašáka. Budou to „špatní kanibalové“ jako protipól jiného strašáka, a sice „fašistů vyzývajících k upalování těch, kteří jsou jiní než oni“. Ke strašákům však o něco dál. Pro začátek postačí zveřejňovat povídání o tom, jaký názor mají na pojídání lidského masa britští vědci a nějací radikální primitivové jiné podstaty.

Výsledek prvního pohybu Overtonova okna: nepřijatelné téma je uvedeno do oběhu, tabu padlo, došlo k destrukci jednoznačnosti problému vytvořením „stupňů šedi“.

A proč vlastně ne?

Dalším krokem okno posouvá téma kanibalismu z radikální sféry do sféry věcí, které jsou možné.

V této fázi se pokračuje v citování „vědců“. Snad přece nemůžeme odmítat poznatky, ne? A každého, kdo o tom diskutovat odmítne, lze ocejchovat jako pokrytce a farizeje.

To znamená, že je bezpodmínečně nutné vymyslet pro kanibalismus elegantní název. Aby fašisté všeho druhu nesměli nálepkovat jinak smýšlející lidi výrazem od písmene K.

Pozor! Vytvoření eufemismu je velmi důležitým krokem. K legalizaci nemyslitelné věci je nutno zaměnit její pravý název.

Už tu žádný kanibalismus není. Nyní se tomu říká třeba antropofagie. I tento termín však bude zanedlouho nahrazen jiným s tím, že se i toto označení prohlásí za urážlivé.

Účelem vymýšlení nových názvů je odpoutat podstatu problému od jejího označení, odtrhnout formu výrazu od jeho obsahu. Z kanibalismu se stává nejdříve antropofagie a pak antropofilie, podobně jako zločinec střídá jména a pasy.

Souběžně s hrátkami na názvy dochází k vytvoření opěrného precedentu, ať už historického, mytologického či prostě vyfabulovaného, v první řadě však legitimizovaného. Bude vyhledán nebo vymyšlen jako „důkaz“, že antropofilii lze v zásadě uzákonit.

„Vybavujete si pověst o obětavé matce, která dala dětem umírajícím žízní napít své krve?“

„A co příběhy antických bohů, kteří snědli vůbec vše, na co přišli? Pro Římany to přece bylo normální!“

„Naše civilizace stojí přece na křesťanských základech, a křesťané už vůbec nemají s antropofilií žádný problém! Dosud rituálně pijí krev a konzumují tělo svého Boha. Nechcete přece křesťanskou církev z něčeho obviňovat?“

Hlavním cílem bakchanálie této etapy je alespoň zčásti zbavit pojídání lidí trestnosti. Aspoň jednou, aspoň v nějakou historickou chvíli.

Tak to má správně být

Když je nabídnut legitimizující precedent, otevře se možnost posunout Overtonovo okno ze sféry možného do sféry racionálního.

Je to třetí fáze, která uzavírá drolení dosud jediného problému.

„Touha jíst lidi je geneticky daná a patří do lidské přirozenosti“.
„Někdy je prostě nutné člověka sníst, mohou nastat okolnosti vyšší moci“.
„Existují lidé, kteří chtějí, aby je někdo jiný snědl“.
„Antropofilové byli vyprovokováni!“
„Zakázané ovoce je vždy nejlákavější“.
„Svobodný člověk má právo rozhodnout, co bude jíst“.
„Neskrývejte informace: ať každý pozná, kdo je, zda antropofil či antropofob“.
„Je antropofilie škodlivá? Nikdy nebylo prokázáno, že tak musí nutně být“.

V povědomí společnosti se uměle vytváří „bojiště“ kolem problému. Na jeho opačné okraje se umístí strašáci, a to novopečení radikální příznivci a radikální odpůrci lidožroutství.

Skutečné odpůrce, tedy normální lidi, kteří nechtějí mít k problému uzákonění lidožroutství lhostejný postoj, se snaží hodit do jednoho pytle se strašákem a označkovat jako radikální mizantropy. Úlohou těchto strašáků je aktivně vytvářet obraz šílených psychopatů: agresivní „fašističtí“ nepřátelé antropofilie, kteří vyzývají k upalování lidožroutů, Židů, komunistů a černochů zaživa. Medializace se dostane všem shora vyjmenovaným s výjimkou skutečných odpůrců legalizace.

Za těchto okolností zůstávají tzv. antropofilové jakoby uprostřed mezi strašáky na jakémsi „umírněném území“, z nějž s veškerým patosem „rozvážnosti a lidskosti“ odsuzují „fašisty“.

„Vědci“ a novináři v této fázi dokazují, že v průběhu celých lidských dějin se lidé občas navzájem pojídali a že je to normální. Nastal čas posunout téma antropofilie ze sféry racionálního do kategorie populárního. Overtonovo okno postupuje dál.

V dobrém slova smyslu

Pro zpopulárnění agendy kanibalismu je nutné ji podpořit popkontentem tak, aby se spojila s historickými a bájnými osobnostmi a pokud možno také s žijícími celebritami.

Antropofilie ve velkém proniká do zpravodajství a talk show. Lidé jsou pojídání ve filmech určených pro širokou distribuci, v textech písní nebo videoklipech.

Jedna z popularizačních metod se dá shrnout jako „Ohlédněte se kolem!“

„Copak jste nevěděli, že jeden známý hudební skladatel je ten… antropofil?“

„Jeden všeobecně známý polský scenárista byl antropofilem celý život a dokonce byl kvůli tomu pronásledován“.

„A kolik jich bylo zavřených v blázincích! Kolik milionů bylo vyhoštěno nebo zbaveno občanství!.. Mimochodem co si myslíte o novém klipu od Lady Gaga „Eat me, baby“?

V této fázi se zpracovávané téma dostává do topu a začíná se autonomně samo reprodukovat v médiích, šoubyznysu a politice.

Další účinná metoda: podstata problému se aktivně zamlouvá na úrovni operátorů informací (novinářů, televizních moderátorů, osobností veřejného života apod.) s tím, že se z diskuze vylučují odborníci.

Pak ve chvíli, kdy se již všichni nudí a debata o problému se dostala do slepé uličky, přijde speciálně vybraný profesionál a řekne: „Pánové, ve skutečnosti je to úplně jinak. A celá věc není o tomhle, ale o tamhletom. A musíme dělat tohle a tohle“ – i zároveň udává velmi určitý směr, jehož zaujatost je dána pohybem okna.

K ospravedlnění zastánců legalizace se používá polidštění zločinců, jimž se vytváří pozitivní obraz skrze vlastností se zločinem nesouvisející.

„Jsou to přece tvůrčí lidé. Tak snědl svou manželku, nu a co?“
„Své oběti upřímně milují. Když pojídá, znamená to, že miluje!“
„Antropofilové mají nadprůměrné IQ a celkově dodržují přísnou morálku“.
„Antropofilové jsou sami oběti, byli donuceni životem“.
„Tak byli vychováni“ atd.

Tyto výkruty jsou solí populárních talk show. „Povíme vám tragický příběh lásky! On ji chtěl sníst! Zatímco ona jen chtěla být snědena! Kdo jsme, abychom je soudili? Nemůže to být láska? Kdo jsme, abychom se stavěli lásce do cesty?!“

Jsme tu autorita

K páté fázi pohybu Overtonova okna se přechází, když je téma zaběhnuté natolik, že to umožňuje posunout ho z kategorie populárního do sféry aktuální politiky.

Začíná se s přípravou legislativního základu. Lobbistická mocenská uskupení se konsolidují a vystupují ze stínu. Zveřejňují se sociologické průzkumy, které údajně potvrzují vysoké procento zastánců legalizace kanibalismu. Politici vypouštějí pokusné střely formou veřejných výroků o legislativním zakotvení předmětné agendy. Do povědomí společnosti se zavádí nové dogma: „zakazovat pojídání lidí se nesmí“.

Je to specialita liberalismu: tolerance jako zákaz tabu, zákaz napravovat odchylky zhoubné pro společnost či předcházet jim.

V době, kdy probíhá poslední etapa pohybu okna od kategorie „populární“ k aktuální politice, je společnost už zlomena. Její nejživější část ještě bude klást legislativnímu zakotvení věcí, které byly před časem zcela nemyslitelné, jistý odpor. Nicméně společnost jako celek už podlehla a přijala svou porážku.

Zákony jsou schváleny, normy lidského chování změněny (zbořeny), následně se tato agenda v nejrůznějších ozvěnách nevyhnutelně dostane do škol a školek, což znamená, že další generace vyroste bez šancí na přežití vůbec. Bylo tomu tak s legalizací pederastie (dnes požadují, aby se jim říkalo gayové). Dnes Evropa před našima očima legalizuje incest a dětskou eutanázii.

Joseph P. Overton (1960–2003) byl vrchním viceprezidentem Mackinacského centra pro veřejnou politiku. Zemřel při leteckém neštěstí. Formuloval model změny představ o problému ve veřejném povědomí, který po jeho smrti získal název Overtonovo okno.

Příspěvky zveřejněné v rubrice Názor nemusí odrážet stanovisko redakce InformNapalmu.

Autor: Vitalij Hrebennikov
Zdroj: Facebook, 11. červenec 2018
Titulní obrázek: Infovojna.sk
Překlad: Svatoslav Ščyhol