11. června pro Ukrajinu oficiálně startuje bezvízový režim s Evropskou unií. Miliony Ukrajinců získají možnost se podívat do Evropy, aniž by museli stát frontu na vízum. A přestože pro Ukrajince stále platí přísná omezení při překračování hranic s EU, vypadá to na začátek nové éry ukrajinské migrace. Stále častěji se vynořuje otázka zavedení vízového styku s Ruskem, což je nejspíš jen otázka času.
Bezvízový režim sice neumožňuje legálně pracovat v EU, přesto v praxi nejspíš uvidíme vzestup nelegální zaměstnanosti ukrajinských občanů v evropských zemích. Vědí o tom obě strany, tento stav však bude výhodný pro všechny: na Ukrajině není dostatek dobře placené práce pro všechny občany a v EU budou mít radost z levné pracovní síly.
Počet Ukrajinců pracujících v zahraničí nelze nijak přesněji odhadnout. Jde o miliony Ukrajinců v produktivním věku. Tatáž pracovní síla, která si nedokázala najít uplatnění doma, hledá práci v cizině. Podle oficiálních údajů by se dalo mluvit o 5 milionech pracovních migrantů. Z toho 25 až 40% podíl připadá na Rusko: podle řady odhadů v Rusku pobývá až 2,1 mil. Ukrajinců. Někteří z těchto „ruských“ pracovních migrantů nejspíš v Rusku navždy zůstanou, zatímco další se přeorientují na pracovní trhy zemí EU. Od roku 2014 po oslabení rublu a začátku hospodářských problémů v Rusku začali migranti Rusko opouštět, a tak i Ukrajinci si budou muset hledat nová pracovní místa v zahraničí.
Spočítat nelegální migranty je obtížné, protože často sice překročí hranice, ale nepřihlásí se do konzulární evidence nebo pracují nelegálně a nedostanou se do statistik pracujících cizinců, popř. dokonce překročí hranice ilegálně a jejich stopa se pak ztratí.
Odhady počtů ukrajinských „pracantů“ se pohybují mezi „optimistickým“ 1 milionem a „pesimistickými“ 7 miliony. Pravda bude nejspíš někde uprostřed.
Stojí za zmínku, že stabilita ukrajinského hospodářství byla v posledních letech způsobena z velké části devizovými injekcemi od Ukrajinců vydělávajících v zahraničí. Podle Národní banky bylo v roce 2016 na Ukrajinu soukromě převedeno 5,4 miliard dolarů. Z toho se přes bankovní soustavu převedlo 2,3 miliard dolarů a přes platební systémy 2,1 miliard, soukromé převody v cizí měně však lze odhadnout jen zhruba. Národní banka Ukrajiny je odhaduje na 1 miliardu dolarů (dokument č. 1, dokument č. 2). Kolik cizí měny se tak skutečně dostává na Ukrajinu od zahraničních dělníků, neví nikdo.
Národní banka také používá oblíbený ukazatel pro porovnání a hlásí příspěvky od „pracantů“ ve výši 5,8 % z HDP Ukrajiny. Dovezená měna se však v hospodářství několikrát obrátí a zvýší HDP s multiplikátorem větším než jedna.
V celosvětovém měřítku Ukrajina ještě působí jako víceméně bohatá země, třeba do Tádžikistánu pracovní migranti převáděli částku srovnatelnou s 36,6 % zdejšího HDP.
Možná by bylo korektnější srovnávat peněžní převody se státním rozpočtem Ukrajiny: při tomto srovnání „pracanti“ obstarávají cca 20 % ukrajinského rozpočtu.
Zajímavé je, že podle údajů Národní banky tato léta ani nejsou pro Ukrajinu nejúspěšnější: v roce 2013 hodnota peněžních převodů překročila 8,5 miliard dolarů.
Je nutno uvést, že jde o normální situaci pro rozvojové země. Po Druhé světové válce statisíce Italů odešly na základě mezistátní smlouvy jako gastarbeiteři do Německa. Celkem německým pracovním trhem prošly čtyři miliony italských dělníků.
Po letech se na Ukrajině objeví první generace evropských ukrajinských důchodců, kteří se po dlouholetém pracovním působení v EU vrátí domů, aby zde svůj důchod utráceli. Něčím podobným prošli Italové, Španělé, Řekové či Jugoslávci.
Nakonec se tak bude Ukrajina postupně integrovat do Evropy. Když země nevstupuje do EU, vstupují do ní její občané. Už dnes si ukrajinští pracovní migranti obstarávají evropské pasy. Podle statistik EU v roce 2015 přes 19 tisíc Ukrajinců získalo pasy zemí EU. Přední příčky patří Německu (4.917), Portugalsku (2.895), Polsku (1.957), Itálii (1.822), Rumunsku (1.672) a Česku (1.042).
Rok co rok asi 20 tisíc ukrajinských občanů získá pas EU. Jen v samotném Německu za posledních 15 let získalo německý pas přes 50.000 Ukrajinců. Stojí za zmínku, že dnešní pasové úspěchy Ukrajinců jsou dozvukem migrace ze začátku 2000. let.
Významným ukazatelem dnešní migrace jsou počty ukrajinských studentů v zahraničí: 31 tisíc v Polsku, téměř 10 tisíc v Německu (pozn.: souhrnné statistiky UNESCO o studentech viz zde). Za několik let získají evropské diplomy a někteří z nich se navždy usadí na novém místě, jiní se vrátí. Něčím podobným prošli všichni naši evropští sousedé, kterým se nepodařilo naskočit do vlaku Marshallova plánu.
Na Ukrajině již dávno nežije 52 milionů, což musíme přijmout jako skutečnost: když stát nevytváří pro své občany normální podmínky k životu, lidé volí nohami. Všichni stejně neodejdou a někteří se vždy vrátí: buď z nostalgie, nebo kvůli lepším šancím na uplatnění doma, popř. aby doma utratili důchod vydělaný v Evropě. Ukrajinské úřady se však musí naučit brát ukrajinskou pracovní migraci jako hotovou věc: počty těchto lidí budou jen narůstat a po návratu domů tito lidé budou měnit život, aby ho přiblížili evropskému životnímu stylu, na nějž si zvykli. Ukrajina se bude měnit a absolvuje cestu pomyslného Polska do EU. Je škoda, že jsme promarnili tolik času nostalgií po USSR, dobré však je, že jsme se přece jen dostali z oběžné dráhy SSSR.
Tento příspěvek připravil k publikaci Anton Pavluško
(CC BY) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autory a na náš projekt.
Překlad: Svatoslav Ščyhol
Aktuální hlášení skupiny INFORM NAPALM