Generál Ahmad Rahal byl v minulosti vysoce postaveným syrským důstojníkem, působil jako náměstek ministra obrany Sýrie a velitel námořnictva. V roce 2012 veřejně odmítl plnit zločinné rozkazy režimu Bašára Asada a přešel na stranu syrských povstalců.
Generál Rahal velel na Západní frontě, kde se ukázal jako statečný, odvážný a zodpovědný člověk, v současné době provádí aktivní analytickou činnost, vystupuje v médiích k tématu války v Sýrii a snaží se o posílení Svobodné syrské armády. Věří ve vítězství ideálů syrské revoluce důstojnosti. Dne 13. února 2016 poskytl generál Ahmad Rahal exkluzivní rozhovor dobrovolníkům z mezinárodní komunity InformNapalm, kdy odhalil podrobnosti účasti ruských jednotek ve válce proti syrskému národu a pověděl mnoho dalších zajímavých detailů…
Generále Rahale, víme, že pro upevnění Svobodné syrské armády toho děláte velmi mnoho. Dnes mnoho Syřanů své domovy opustilo kvůli hladu a bombovým útokům. Někteří z nich mají zkušenosti s vojenskou službou. Myslíte, že z těchto lidí lze vytvořit plnohodnotnou armádu?
Je nutno uvést, že mnoho vojáků a důstojníků z Asadovy armády odešlo z morálních a ideologických důvodů. Nezběhli kvůli hladu nebo finanční nouzi, ale opustili režimní armádu kvůli nespravedlnosti, vraždění a destrukcím mířeným proti syrskému národu. Tito důstojníci nepřísahali svůj národ zabíjet, ale bránit ho, naplnili tak svůj slib a postavili se na stranu syrské revoluce.
Když se Asadova armáda začala rozpadat, musel zorganizovat oddíly Šabiha (obdoba ukrajinských tzv. „titušků“ – pozn. red.), jejichž příslušníci nebyli vojáky. Jsou to obyčejní ozbrojení bandité, kteří začali Syřany vraždit. Když ani oni nedokázali syrské revoluci čelit, uchýlil se Asadův režim k dovozu žoldáků z ciziny. Začal u libanonského Hizballáhu, pak dorazily irácké „družiny“, nakonec přišel Kásem Sulejmáni se SSIR (Sborem strážců islámské revoluce) a sborem Falak al Quds. Také vytáhli kriminálníky z teheránských vězení, zorganizovali pro ně výcvikový kurz a vyslali do Sýrie jako žoldáky, aby sloužili íránské vlajce. Vojenská moc v Sýrii tak de facto přešla z rukou Bašára Asada do rukou Íránu. A Kásem Sulejmáni získal hlavní roli vojenského vládce Sýrie.
(Podle zprávy Times of Israel byl Kásem Sulejmáni organizátorem a velitelem pátrací a záchranné operace na evakuaci ruského pilota Su-24M sestřeleného 24. listopadu 2015 – pozn. redakce IN.)
Přesto dokonce i po invazi Hizballáhu a íránsko-iráckých jednotek Bašár Asad stále ztrácel půdu pod nohama, museli proto požádat o pomoc ruské letectvo, aby syrský národ likvidovalo.
Dnes vidíme, jak ruské letectvo bombarduje syrské civilisty pod hesly boje proti ISIS. Přes 95 % ruských leteckých útoků je mířeno proti syrskému národu a Svobodné syrské armádě (SSA).
Namísto Šabihy dnes za Asadův režim bojují zahraniční žoldáci: Hizballáh, Abul Fadl Abbas, Asaib Ahl al-Hak, irácké brigády placené Teheránem, afghánské oddíly, nakonec k tomu navíc ruští vojáci. Jak velký zhruba počet ozbrojenců za Asada bojuje?
Regulérní Asadova armáda již prakticky neexistuje. Zkusme spočítat zahraniční žoldáky. Hizballáh má v Sýrii 15 až 20 tisíc bojovníků, všichni jsou z Libanonu.
Iráčtí žoldáci – milice An Nujaba, Abul Fadl Abbas, Fátimovci, Zajnabidé aj. (cca 36 iráckých brigád), je jich 20 až 30 tisíc, všichni ze šíitů.
Írán vyslal Falak al Quds a skupiny poradců SSIR, tito dávají tvar tomu, čemu se říká „vojsko dobrovolníků“, kteří se údajně dobrovolně přihlásili, aby válčili v Sýrii. Íránci dovezli také kriminálníky a narkomany afghánského původu. Celkem je jich 20 až 30 tisíc.
Jsou tu také žoldáci z Čečenska, Afghánistánu, Indie nebo Pákistánu. Nedávno byly dopraveny další 3 tisíce z Nigérie.
Celkem by se dalo napočítat na 100 tisíc cizinců bojujících na Asadově straně, ruské jednotky nepočítaje.
Generále Rahale, jak skutečně vypadá dnešní vojenskopolitická situace v Sýrii?
Důsledkem ruských vojenských operací na východě Ukrajiny a akcí, které vedly k anexi Krymu, se staly západní sankce, jejichž účinnost je již evidentní. Pokles cen ropy pod 30 USD způsobil propad kurzu rublu. Povídá se, že ztráty pro ruské hospodářství již dosáhly 400 až 600 miliard USD. Hospodářská mafie, která přivedla Vladimira Putina k moci, vidí, že přestal zajišťovat její zájem o udržení status quo v západním světě. Za účelem překonání této situace a odpoutání pozornosti Rusů od hospodářského kolapsu byla rozehrána „nová mírovorecká karta“, jejímž posláním bylo, aby Rusové přestali myslet na fiasko své taktiky na Ukrajině. Putin se uchýlil k další zahraniční agresi, tentokrát v Sýrii. Putinův a Asadův zájem se shodoval, k čemuž přispěla i ujištění generála Kásema Sulejmániho, velitele ozbrojenců Falak al Quds z Íránu. Přesvědčil je, že za podpory ruského letectva si Asad dokáže vrátit kontrolu nad celým syrským územím, což by zase posílilo i Putinovo postavení při jednáních, umožnilo mu vydírat Západ a odpoutat pozornost od Ukrajiny.
Události, které se odehrály v údolí Al-Hab ve dnech 1. 10. až 8. 10. 2015, ovšem tyto plány zmařily: SSA a armáda Fatah v bojích s ozbrojenci z Íránu a zbytky Asadovy armády zasadily jim citelnou porážku. Jen v obci Morik bylo zničeno 46 tanků.
V těchto bojích bylo nasazeno ruské letectvo, ruské vrtulníky a dělostřelectvo, zastavit postup povstalců se přesto nepodařilo. Výsledkem této velké porážky režimu se stal pokus o otevření nové fronty v Homsu a na pobřeží, i tyto plány ovšem dopadly pro Asada katastrofálně. Ruskou federaci to donutilo svůj přístup přehodnotit, Putin podnikl urgentní cestu do Teheránu, kde Íránce obvinil, že dezinformovali ruskou stranu ohledně svých možností a zatáhli RF do války.
Putin přešel k jiné taktice, kdy inicioval konflikt s Tureckem na pozadí sestřeleného letadla Su-24. Tento incident Rusko vyprovokovalo samo s úmyslem vytvořit nová pravidla konfliktu. Putin „tvrdě“ zareagoval v médiích a vyhlásil své vlastní sankce proti Turecku, čímž potrestal samotné Rusy prudkým vzestupem cen potravin.
Rusko a Írán se tak musely vrátit k plánu B v Sýrii. Tento plán spočívá v rozdělení Sýrie na několik kantonů, protože jak Putin, tak Sulejmáni pochopili, že ani Rusko, ani Írán nedokážou vrátit celé syrské území pod kontrolu Asadova režimu. K tomuto účelu posílili boje severně od Aleppa a na pobřeží, poblíž letiště Hmeimim, kde v bojích padlo přes 120 ruských vojáků. Putin zakázal ruským médiím šířit jakékoli informace o ztrátách na Ukrajině a v Sýrii s výjimkou oficiálně publikovaných ve zdrojích Ministerstva obrany RF. Vše, na co se Putin k dnešnímu dni zmohl, bylo rozšíření území „užitečné Sýrie“, jak jí říká, posunem západní fronty o 10 km. Boje probíhají na severu Aleppa za účelem zajištění hranic kurdské enklávy, plán na rozčlenění Sýrie je tak zcela evidentní.
RF plánuje Sýrii rozčlenit částečnými, lokálními nebo dílčími „vítězstvími“, kdy bude zatýkat mladé chlapce a posílat je na frontu kvůli nedostatku ozbrojenců na Asadově straně. Většinu mrtvých na druhé straně tvoří Iráčané a ozbrojenci z Hizballáhu.
Ze syrských front často přicházejí kontroverzní informace o tom, kdo postupuje kupředu a kdo lokálně vítězí. Ruští propagandisté vedou svou vlastní informační válku, kdy dezorientují světové společenství. Povězte, jak vypadá skutečný stav věcí na frontě.
Máte pravdu, máme co dělat s prolhanou propagandistickou mašinérií. Média často výrazně zkreslují události. Třeba jsme na pobřeží zajali iráckého ozbrojence. Den nato kanál RT odvysílal údajné přiznání tohoto ozbrojence, kdy tvrdí, že ho zajala Asadova armáda a že je příslušníkem jednotek IS, které „postupují za podpory Apačů z letectva NATO“. Když jsme začali toto video zkoumat, zjistili jsme, že zachycuje události z roku 2014 v Libyi, kdy libyjské jednotky v rámci operace Fažer postupovaly směrem k přístavům, aby je osvobodily od teroristů, a tyto Apače libyjské vojáky kryly. I v Sýrii veškerá vítězství zbytků Asadovy armády představují 5 % rozlohy země, na pobřeží a u Aleppa. V médiích své úspěchy nafukují. Dobytí Rabia režimními ozbrojenci je prezentováno jako velké vítězství, jde přitom o malou vesnici s 50 domy. V médiích byla popsána jako „metropole“ povstalců a strategické místo. Když režimní jednotky vstoupí do některého městečka, doprovází je skupina televizáků, kteří tuto operaci nafouknou, když ovšem dobudeme tuto obec zpět, jejich televize mlčí.
Další příklad: 12 února jsme dobyli tři městečka v turkmenských horách, minulý týden (rozhovor z 13. února – pozn. red.) jsme si vrátili sedm vesnic u Aleppa a všechny tyto události média tutlají. O zlikvidovaných ruských ozbrojencích vám média také neřeknou jediné slovo, ani Hizballáh neříká o své přítomnosti v Aleppu. Média RF se tak zabývají metodickým a plánovitým mystifikováním svých občanů a celého světového společenství.
Jakmile ruské nálety ustanou, vrátíme zpět veškerá území, která obsadili režimní ozbrojenci díky krytí ze strany letectva. Za podpory Vzdušně-kosmických sil RF ozbrojení žoldáci Asadova režimu sice postupují, z definice však nedokážou území udržet.
Jak dlouho podle vás dokážou udržet své pozice režimní jednotky, které postoupily kupředu? Opírají se o krytí ze strany letectva Vzdušně-kosmických sil RF?
Odpovím vám slovy velitele ruských jednotek v Sýrii na základně Hmeimim. Do svého generálního štábu v Moskvě zaslal telegram tohoto znění: „Nemůžeme být ve vzduchu 24 hodin denně. Jakmile se vrátíme na letiště, SSA pokaždé dobude ztracené území zpět, Asad ani jeho jednotky nemají ochotu ani vůli bojovat, bojí se střetů s povstalci, které označují za teroristy“. Říká to jejich velitel v Hmeimimu. My tvrdíme, že jakmile útoky ruského letectva ustanou, my hned znovu obsadíme ztracené pozice a přejdeme do ofenzívy na pobřeží. Režimu již nic nezbylo. Zde je příklad: obsazené území u Aleppa je 10 km široké a 15 km dlouhé, což je 150 kilometrů čtverečních. Ruské letectvo muselo pro obsazení tohoto území podniknout 305 startů a bombardování. Rusko v Sýrii opakuje scénář z Grozného, tzn. totální likvidaci lidí, kamenů a stromů, úplně všeho. Za podpory ruského letectva postupují ozbrojenci z Íránu a Hizballáhu, kteří ohlašují svá vítězství.
Jen ruské letectvo zajišťuje vojenskou rovnováhu, ruští vojáci ovšem chápou, že nemohu být ve vzduchu dost dlouho. Museli sem přivést další jednotky, protože jedno letadlo nedokáže startovat víc než čtyřikrát až šestkrát denně, piloti nemohou vzlétnout víc než čtyřikrát denně, protože ztrácejí soustředěnost a unavují se. V posledních 7 až 10 dnech nasadili 20 letadel. A výsledek? Veškeré jejich lodě nedělají nic jiného než přepravují munici.
Nedávno se EU nechala slyšet, že protiruské sankce nebudou zrušeny, dokud nevrátí Krym, veškeré Putinovy pokusy spojit válku v Sýrii s válkou na Ukrajině jsou tak z jeho strany marné: Západ neuzná žádná vedlejší ujednání Kremlu, která by se týkala Ukrajiny a Sýrie.
Jak hodnotíte ruskou roli v syrské válce?
Rusko se podílelo na likvidaci syrského národa hned od začátku syrské revoluce. Za prvé veškeré smlouvy o dodávkách zbraní mají ujednání zakazující použití zbraní proti civilistům. Rusko ví, že je syrský národ likvidován ruskými zbraněmi, přestože by mohlo použití zbraní proti civilistům Asadovi zakázat. Zde je příklad: v roce 2005 jsme navštívili Japonsko, abychom tu uzavřeli smlouvu o dodávkách techniky do Sýrie. Jedno z ujednání této smlouvy obsahovalo zákaz nasazování této techniky proti civilistům, protože Japonsko nechce, aby se jeho stroje používaly v jakýchkoli vojenských operacích proti národu, a žádnou takovou smlouvu nepodepíše. Rusko však začalo syrský národ likvidovat bombami a raketami, letadly a vojenskými specialisty již od začátku války.
RF se podílela na vraždění Syřanů také svým právem veta, které využila na Bezpečnostní radě OSN u syrských otázek hned čtyřikrát, a to i v humanitárních záležitostech. To poslední veto se týkalo humanitárních koridorů, což také představuje agresi proti syrskému národu. K dnešnímu dni je v Sýrii 12 tisíc ruských vojáků, vojenských specialistů a ozbrojenců, kteří napomáhají genocidě syrského národa. U 80 % případů úmrtí civilistů za války jde o důsledek ruských operací a bombardování. 70 tisíc lidí opustilo své domovy a stalo se uprchlíky kvůli ruským náletům, jsou dnes u hranic s Tureckem, a 350 tisíc obyvatel východních částí Aleppa také mají v plánu utíkat před ruským bombardováním. Rusko používá proti civilistům veškeré typy zakázaných zbraní: fosforové, kazetové, vakuové pumy, rakety Kalibr a rakety TOW22, TOW95. Mnoho pilotů, kteří slouží na základně Hmeimim, pochází z okupovaného Krymu. Putin se zdráhá nasadit piloty z RF, protože má strach, že se dostanou do zajetí.
Dobrovolníci z InformNapalmu používají metody analýzy a průzkumu veřejných zdrojů. Sociální sítě a média dnes obsahují mnoho užitečných informací – fotky a videomateriály z místa událostí, na jejichž základě se dá provést identifikace a OSINT vyšetřování. Na webu komunity InformNapalm byla uveřejněna vyšetřování o používání a dodávkách munice se zvýšenou účinností do Sýrie, šlo o termobarické projektily aj. Internetoví průzkumníci dohledávají údaje o příslušnících Vzdušně-kosmických sil RF, odhalují zásobovací cesty a základny pozemních ruských jednotek v Sýrii. Víme, že některé údaje od InformNapalmu jste použili. Jak byly pro vás užitečné?
InformNapalm je mimořádně užitečný: z vašeho webu beru mnoho informací a vyhodnocuji je jako vojensko-strategický analytik. Byl jsem velitelem Západní fronty a náměstkem ministra obrany, proto přesně vím, co se na frontě děje. Dnes působím jako vojenský analytik, vystupuji na satelitních kanálech a píšu články, a InformNapalm mi s obstaráváním dalších informací pomáhá. Několik vašich článků jsem dokonce nechal kompletně otisknout a našly si mezi Syřany velkou odezvu.
Na webu IN již byly nejednou zveřejněny informace, že v Sýrii jsou přítomny ruské pozemní jednotky, které se zúčastnily bojů na východě Ukrajiny. O jaké další údaje o ruských pozemních jednotkách v Sýrii byste se mohl podělit?
Ruští vojáci jsou v Sýrii přítomni na západní frontě, u pobřeží, v přístavu Tartús a v Latákii, na základně Hmeimim a na velitelském stanovišti Slenfa. Dále v Hamá, v jezdeckém klubu, na letišti Šuaerat a na letišti Dabaa, v damašské čtvrti Kabun, v Aleppu a v Kámišlí, na letišti. Putin má obavy ze zajetí ruských vojáků a z velkých ztrát mezi svými vojáky. Nedávno byli zabiti čtyři ruští vojáci, web Ministerstva obrany RF ovšem uvedl jen jednoho mrtvého a informace o těch ostatních zamlčel. Rusové bojují v druhé řadě, za zády u ozbrojenců, zajišťují logistiku a operace letectva. Na souši se snaží být co nejdál od míst přímých ozbrojených střetů, existuje však i video s ruskými vojáky, jak řídí pozemní operace.
Jak je na tom Svobodná syrská armáda s protileteckou obranou? Jsou mezi arabskými nebo dalšími spřátelenými zeměmi takové, které by mohly dodávat systémy protiletecké obrany pro potírání ruského letectva, nebo to jsou jen řeči?
Žádné protiletecké rakety v současné době nemáme ani jsme je nikdy předtím neměli. Asadův režim hned na začátku války odklidil všechny protiletecké zbraně na hlavní základny, protože SSA nemá žádná letadla, a také aby se tyto zbraně nedostaly do rukou povstalců.
Informace o dodávkách protileteckých zbraní povstalcům nejsou pravdivé: nikdo je nám nedodává, protože USA uvalily na podobné dodávky zákaz ještě na začátku revoluce. Již od začátku povstání všichni znají „třikrát ne“ od amerického velvyslance v Sýrii Roberta Forda: „žádné dodávky zbraní, žádná bezletová zóna a žádná vojenská intervence“, a všechny tři „ne“ dosud platí. Letální zbraně jsou ty protiletecké. Zde se syrská revoluce žádné pomoci nedočká.
Bojovali jste na Západní frontě, v horách, kde je velmi důležitá podpora místních obyvatel. Jaký postoj měli lidé k Svobodné syrské armádě a jakou podporu poskytovali? Když asadité vstoupili do Salmy, ruští novináři to prezentovali jako osvobození města a svátek pro jeho obyvatele. Jak to bylo v skutečnosti?
Na územích kontrolovaných režimem není žádné civilní obyvatelstvo. V turkmenských a kurdských horách, kudy vede západní fronta, civilní obyvatelstvo taktéž chybí. Lidé utíkají před ruskými leteckými útoky k hranicím s Tureckem. Ti, koho ukázala ruská média, jsou lidé, které režim přivedl s sebou z Latákie. V Salmě již od roku 2012 nejsou žádní civilisté, protože zdejší infrastruktura je zcela zničena. Režimní vrtulníky dennodenně shazovaly na toto území sudové bomby, letectvo pálí nepřetržitě a dělostřelectvo také. Již tři roky je Salma prázdná. Nyní, když se tu objevili Rusové a Íránci, jsou kurdští a turkmenští horalové vyháněni. Odešlo již cca 15 až 20 tisíc osob. Jsou u tureckých hranic, ale i zde je ruské letectvo bombardovalo. Ruská média lžou, když vyprávějí, že obyvatelé těchto míst „oslavovali“ příchod asaditů. Přivezli s sebou svou Šabihu z alavitů, aby vytvořili informační obrázek.
Rusko deklaruje svou účast v syrské válce jako obranu civilistů a boj proti ISIS, jsou do toho investovány velké informační zdroje. Jak je to ve skutečnosti?
IS je teroristická organizace, kterou vytvořily Asadova tajná policie, Rusko, Írán, Irák a také některé západní tajné služby. Rusko IS dotuje. IS nebojuje proti režimu, ale proti SSA, která osvobodila od IS pobřeží, jih Aleppa a Idlib. IS je dnes na severovýchodě Allepa, ruské letectvo však IS nebombarduje. Proč? IS má přímý styk s režimními jednotkami, přesto šíitská uskupení bojují jen proti SSA. Proč nebojují proti IS? Mají přece stykovou čáru 70 km dlouhou. V čem je tajemství?
Tyto řečnické otázky ukazují na přímou spolupráci mezi režimem a IS: byly jim poskytnuty ty největší strategické sklady v Palmýře a jejich 3 km dlouhý konvoj se přesouval z Rakká do Palmýry otevřenou pouští. Proč tento konvoj nikdo nebombardoval? Odevzdali jim sklady, 17. divizi a letiště ve městě Tabqa, protože Asad a Rusko vědí: jakmile bude IS zničen, Asadův režim padne. Proč Rusko klade odpor proti nasazení saúdských a tureckých jednotek k boji proti IS? Protože IS je záminka k ruskému zásahu v Sýrii. Kreml ani jediný den, ani hodinu nebojoval proti IS.
V Asadově Sýrii probíhá ukázkový proces rusifikace. Ruština byla zařazena do školních osnov a ruské písně se objevily i v syrských médiích. Dalo by se to označit za okupaci?
Ruská přítomnost v Sýrii jednoznačně představuje svého druhu okupaci. Z vojenských reálií je jasné, že by ukončení intervence RF znamenalo nevyhnutelný pád režimu. Proto režim dělá cokoliv, aby se Rusku zavděčil: vnucuje ruskou hudbu a ruštinu, Putin láká ruské podnikatele, aby investovali do syrského pobřežního území, a toto vše probíhá v rámci smlouvy mezi Asadem a Ruskem – ponižující vyděračské smlouvy.
Dokáže se opozice sjednotit, aby změnila rozložení sil a zvrátila situaci?
Existuje neveřejné ujednání mezi Evropany a USA, že se sjednocení povstalců má zabránit, protože USA chtějí, aby válka trvala dál a Hizballáh, Írán a Rusko se v Sýrii vysílily. Jakékoli sjednocení všech skupin do silné armády by proto znamenalo zmaření těchto plánů. USA vedou svou vlastní hru a informují o nejednotnosti povstalců. V roce 2013 jsem navštívil Evropu, kde jsem se setkal s politiky a vysvětloval, že jejich pomoc s vytvořením silné armády proti Asadovi by zaručila pád jeho režimu do 6 měsíců. Přesvědčovali jsme je, že kdyby nám dnes pomohli s tvorbou národní armády, která dokáže smést Asadův režim do 6 měsíců, nedalo by se to srovnat s jejich pozdějšími ztrátami, až k nim do Evropy začnou proudit miliony uprchlíků ze Sýrie. Evropané s námi souhlasili, USA ovšem uvalily na založení armády zákaz.
Jak vidíte budoucnost Sýrie? Jak z této situace ven?
Řeknu takto: po ruské intervenci má klíče k řešení Putin. Dokonce i Katělov, ruský zástupce při jednáních v Ženevě, je náměstkem ministra obrany RF. Vojenskopolitické řešení je tak dnes v rukou Moskvy a také zčásti Íránu. Asad již nemá na nic vliv. Rusko, když přímo zasáhlo po íránských slibech snadného vítězství a úplné kontroly Sýrie ze strany Asada, pochopilo, že se přepočítalo, když zjistilo jiné rozložení sil. Ruskému vedení došlo, že kontrolu nad Sýrii obnovit nelze, zaměřilo se proto na rozčlenění země. Boje u pobřeží měly za cíl upevnění hranic alavitského státu. Boje na severovýchodu od Aleppa zase toho kurdského. Zbylé území od Iráku do Idlibu by mělo připadnout sunnitskému státu. Světové společenství s tím nemusí souhlasit, Rusko se však snaží vojenskou mašinérií, vražděním civilistů, destrukcemi (8 nemocnic, 25 škol, 20 humanitárních středisek) a bombardováním běženců u tureckých hranic diktovat nám podmínky ponechání Asada u moci. Syrský lid na to nikdy nepřistoupí! I kdyby byla okupována celá Sýrie. Pak bychom přešli k vnitřnímu národnímu odporu. Máme 300 tisíc bojovníků a nedovolíme ani Rusům, ani Íráncům, a už vůbec ne Asadovi zůstat na syrské půdě. Světové společenství se snaží najít kompromisní řešení, Rusko ovšem chce pro sebe lví podíl a kontrolu našeho území. Rusko se mýlí, když se považuje za hráče v budoucí Sýrii. Ani vojenské kontrakty, ani hospodářské vztahy naše země mít s Ruskem nebude.
Syrský národ považuje ruské úřady za válečné zločince, kteří bojují proti Syřanům veškerými prostředky a typy zbraní. Syrský lid neodpustí Putinovi, co napáchal. Je tu jen jedno řešení: Asadův odchod.
Je to podle vás reálné? Kudy vede cesta k dosažení tohoto cíle?
Když světové společenství nedokáže najít politický způsob, jak vzít Asadovi moc, musí syrskému národu pomoci tento režim svrhnout. Tak či jinak bude revoluce trvat až do úplného vítězství.
Rozhovor zpracovala Kateryna Jaresko speciálně pro web mezinárodní dobrovolnické komunity InformNapalm.
*Zkontrolováno redaktorem.
Originál publikován dne 21. února 2016
Překlad: Svatoslav Ščyhol
Aktuální hlášení skupiny INFORM NAPALM