Jak se blíží parlamentní volby v Gruzii, které jsou naplánovány na říjen 2016, stává se gruzínská veřejnost svědkem zajímavých událostí, zejména nadprůměrné aktivizace místních protagonistů „rusského miru“ a sebelustrace těch proruských sil, které do jisté doby zůstávaly ve stínu. Tento přehled nemá za účel prezentaci celého spektra gruzínských politických stran, které mají parlamentní ambice. Ukážeme zde některé politické síly a jejich kolaboranty – spolky, které jsou favority Kremlu a které zaopatřuje Rusko.

Po posledních parlamentních volbách na podzim 2012 se vnitropolitická situace v Gruzii výrazně změnila. Většinu v parlamentu získala koalice Gruzínský sen sdružující jednotlivce a strany z opačných částí politického spektra, kteří vystoupili jednotnou frontou proti dosud vládnoucí straně Národní hnutí. Po příchodu k moci nová parlamentní většina vyhlásila amnestii, která se týkala nejen tisíců kriminálních živlů, ale také lidí odsouzených za vlastizradu a špionáž pro Rusko. Byla vyhlášena politika urovnávání vztahů s RF, která za celé 4 roky i přes veškeré snahy o konstruktivní dialog (s respektem k stěžejním zásadám svrchovanosti a celistvosti Gruzie) k ničemu dobrému nevedla. Rusko stále zůstává okupační velmocí kontrolující dva gruzínské regiony a pokračuje v plíživé okupaci, kdy vytyčuje jakési „hranice“, zmocňuje se stále nových území, rozděluje vesnice a rodiny, unáší a vraždí gruzínské civilisty.

Na pozadí politiky „smiřování“ se nápadně zvýšila aktivita ruské propagandy, proruských organizací a zastánců „rusského miru“, které zastupuje řada politických a nevládních organizací, mezi nimiž je třeba zvlášť uvést tyto:

Z parlamentních sil

• Stávající parlamentní frakce Průmyslníci: lidé s mlhavou minulostí, kteří zbohatli v době zmatků a bezpráví, v 90. letech minulého století. Její tváří je pivovarník, stalinista a horlivý odpůrce Západu Topadze.
• Úřadující poslanec Mečiauri, známý svým radikalismem a protizápadními výroky, od nějž dávají ruce pryč dokonce i jeho kolegové z koalice Sen, který založil novou prorusky zaměřenou stranu Za jednotnou Gruzii. Tato strana sdružuje korupčníky z Ševardnadzeho doby, mj. bývalého gubernátora Mamaladzeho, který uprchl do Moskvy.

Z mimoparlamentních sil

• Aliance vlastenců chce sjednotit 5 stran, které vstřebaly sebranku z doby ševardnadzeovských zmatků z 90. let a nové tváře – provokatéry a intrikány, kteří si vytvořili mediální pověst díky parlamentním hrátkám v roce 2012, v čele s komisařkou Inašviliovou.
• Novotvar Centristé, který slibuje voličům „ruské důchody, zrušení vízového režimu s Ruskem a obnovení územní integrity“. Hlavními tvářemi tohoto sdružení jsou bývalý ministr vnitra a člen banditského uskupení Mchedrioni Chačišvili, tč. ve výkonu trestu za terorismus, a hlavní figurant tzv. vězeňských kádrů, násilnický sadista Bedukadze.
• Demokratické hnutí – Jednotná Gruzie, strana Nino Burdžanidzeové se zřetelným proruským zaměřením a ambicemi vrátit se ke státnímu korytu.

Vedle shora vyjmenovaných stran a sdružení, které jsou ochotny olízat kremelskou Spasskou věž, jsou tu i další síly, sice méně ambiciózní, ale s výrazným ruským akcentem. V první řadě se jedná o místního Duginova favorita, šaška Arčila Čkoidzeho, předáka sdružení Euroasijská volba, a „socialistu“ Valerije Kvaraccheliju, který si nedávno našel nové živitele ze Zlatověžaté a hostil návštěvu z RF, mj. poslance Státní dumy za Komunistickou stranu Vladimira Simagina.

Neměli bychom podceňovat ani nevládní organizace zdejší ruské diaspory, jejichž aktivity v poslední době obzvlášť nabírají na obrátkách. Pomyslným středem ruské kultury v Tbilisi je Gribojedovovo divadlo, jemuž šéfuje Nikolaj Sventickij. Toto divadlo žije vlastním životem, sídlí zde kancelář zastoupení RIA Novosti, kde pravidelně pořádají své tiskovky nejrůznější marginálové – třeba již zmíněný Čkoidze se svou Euroasijskou volbou nebo Sdružení Iraklije 2.

Když zaběhneme do detailů, zjistíme, že zasloužilý umělec RF, prezident Mezinárodní kulturní a vzdělávací unie Ruský klub, nositel Řádu přátelství (bez mašle) Sventickij je mimo jiné členem představenstva Mezinárodní rady ruských krajanů (MRRK). Mimochodem kromě pana Sventického s touto podvratnou organizací (působící pod patronátem Ministerstva zahraničí RF) mají něco společného minimálně dva klienti webu Mírotvorce, který vede evidenci škůdců v mezinárodním měřítku. Jde o předsedu představenstva MRRK Vadima Kolesničenka a jeho zástupce Sergeje Cekova.

Za samostatnou zmínku stojí Svaz ruské mládeže Gruzie a Centrum právní ochrany ruských krajanů v Gruzii (CPORKG) – dvě organizace se stejným logem a společným šéfem Alexandrem Běžencevem, jehož matka stojí v čele řady místních a mezinárodních diasporních spolků. Je to snad nějaký rodinný podnik na oficiálním ruském příkrmu.

Projekt CPORKG vznikl a je realizován s podporou Nadace pro pomoc a ochranu práv ruských krajanů žijících v zahraničí. Samotná tato nadace je dílem ruského Ministerstva zahraničí: předsedou správní rady je Sergej Viktorovič Lavrov, předsedou a správcem rady Fondu je státní tajemník Grigorij Borisovič Karasin. Některé projekty CPO financuje nadace Russkij mir, i z této nadace však koukají uši již známých S. Lavrova, A. Fursenka a dalších.

Z činorodosti a vykrmenosti Běženceva stejně jako jeho neúnavného zbrojnoše Dmitrije Bregvadzeho lze usoudit, že je ruský zahraniční resort (a možná i některý další) dost slušně „živí“. Běžencev celkem často jezdí do Ruska a rád se předvádí před kamerami ve společnosti vedoucího Odboru pro zájem RF při švýcarském velvyslanectví v Gruzii Vadima Gorelova. Ruský diplomat si nenechá ujít žádnou příležitost a navštěvuje všechny akce, které organizuje jak Běžencev, tak další spolky ruského ražení.

Stojí zleva: Dmitrij Bregvadze a Alexandr Běžencev (SRMG / CPORKG), Vadim Gorelov (Ministerstvo zahraničí RF)

Z nedávno vzniklých ruských organizací v Gruzii stojí za zmínku Koordinační rada ruských krajanských organizací v Gruzii (KRRKOG), jejímž předsedou je jistý Georgij Tomaš.

V přátelích má shora uvedené nevládní organizace. Koordinační rada je pověstná svými konferencemi, které bývají zahajovány ruskou hymnou, oslavami Dne Ruska atd. Častými hosty jejích akcí jsou Alexandr Běžencev, Vadim Gorelov, v poslední době jsou obzvlášť aktivní jistá Lika Zacharova a Michail Tatěvosov, který se přesunul ze Svazu Arménů k vydatnějšímu korytu.

Přitom všem je nutné poukázat na skutečnost, že se místní ruské organizace zcela distancovaly od občanského a společenského sektoru Gruzie a nevykazují nijak velkou touhu se podílet na veřejném životě. Prakticky zcela ignorují tak významné dny, jako je 9. duben (postřílení poklidné demonstrace v Tbilisi v roce 1989), 26. květen (Den nezávislosti) aj. Je snad zbytečné mluvit o jakési účasti na protestních akcích proti plíživé okupaci, únosům a vraždám lidí. Toto vše působí velmi nepěkně na pozadí statusů, kde se to jen hemží trikolorami agresorské země a povídačkami o přátelství a „lidové diplomacii“. Většina členů těchto organizací přitom žije v Gruzii a má její občanství.

Není radno podceňovat ani Gruzínskou pravoslavnou církev (GPC), která má ve společnosti výrazný vliv. Není žádnou novinkou, že je mezi kněžími dost zastánců přátelství s „pravoslavnými souvěrci“, přesněji řečeno s Ruskem. Někteří zástupci GPC otevřeně hlásají nenávist vůči čemukoli západnímu, vychvalují Rusko a vyprávějí, že oba národy musí být přátelé. Někteří duchovní evidentně překračují svou působnost a uchylují se k zjevným provokacím. Příklady: nedávný případ se zmařeným mezinárodním rockovým festivalem nebo zpráva o pokusu protiprávně obsadit areál patřící Sačcherskému vojenskému středisku pro výcvik horských záchranářů. Někteří konzervativní kněží se nestydí nechat vyfotit se zástupci Ministerstva zahraničí okupační země.

Stojí zleva: Vadim Gorelov (Ministerstvo zahraničí RF), metropolita Serafim (Boržosko-Bakurianská diecéze), Nikolaj Sventickij (Ruský klub)

Celé shora popsané pozadí je zajišťováno díky volné a otevřené činnosti ruské propagandy v Gruzii. Jsou to ruské televizní kanály vysílající na kabelových sítích, místní jednokamerové studiové kanály typu Objektiv nebo svérázná média typu portálu Sakinform, která bezostyšně prosazují ruské stanovisko a prezentují události ve výhodném podání pro RF.

Je dobře známo, jakou roli sehrála ruská propaganda na Ukrajině. Hlavní vzkaz: „oživení fašismu, nacisté, zákaz ruštiny“. Výsledkem se stala připravená půda pro přímou agresi proti sousednímu státu.

Co se děje v Gruzii? V Tbilisi se objevily málopočetné ultranacionalistické skupiny, fotbaloví chuligáni aj. – dalo by se říct, že jde o jakýsi výstřelek módy. Je jich velmi málo a v životě společnosti tyto skupiny nehrají žádnou roli. Ruským médiím však i to stačilo jako záminka k zveličování, překrucování a záměně faktů. Jak to u Kiseljova chodí, veškerá síla je v titulcích. Třeba po případu ve vegetariánské restauraci, který způsobil rozruch, začala ruská zpravodajská média oplývat titulky jako „Neonacističtí masožrouti zasypali hosty veganské kavárny v Tbilisi šašliky“. Následně se ukázalo, že nacionalisté neměli s touto epizodou nic společného, copak to ovšem RIA Novosti nebo jim podobní napíšou? Ruská propaganda se tohoto případu chytila a začala horlivě podsouvat těmto skupinám hesla a la „Gruzie pro Gruzíny“, čímž překroutila význam skutečných hesel „Gruzíni pro Gruzii“ a „Sláva Gruzii – smrt nepřátelům“, v originále pak pouze „Sláva Gruzii“.

V důsledku této informační politiky a propagandy takové zprávy nejenže ovlivňují obyvatele sousední země, ale také motivují místní marginály k uctívání „rusského miru“ a boji proti mytickému fašismu v Gruzii.

Po tak velkém množství textu obvykle následují ZÁVĚRY, zde jsou ovšem zjevně zbytečné. Rozložení proruských sil a protagonistů „rusského miru“ v Gruzii je evidentní, máme však do voleb ještě dost času, aby „gruzínská špína“ vstřebala co nejvíce sraček, na která by pak stačilo jedno vydatné spláchnutí.

Autor přehledu: Andrij Vačnadze, speciálně pro InformNapalm.

(CC BY) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autora a na náš projekt.

Vyzýváme čtenáře, aby naše publikace aktivně sdíleli na sociálních sítích. Zveřejnění materiálů z vyšetřování dokáže zvrátit průběh informačního a válečného střetu.

Originál publikován dne 23. června 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol