OSINT průzkumník a redaktor mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm Anton Pavluško si dal za cíl popsat zkušenosti s pořádáním voleb v Německu po Druhé světové válce a porovnat, jak by mohlo vypadat dnes případné uplatnění této „německé formule“ na Donbasu.

Jak provést volby po válce: německá zkušenost

V posledních měsících se z tzv. Steinmeierovy formule stalo jedno z nejprobíranějších témat na Ukrajině. Je to ostatně již pravidlem, že jakákoli debata o iniciativách ve vztahu k okupovanému Donbasu se nakonec zredukuje na to, jak tu uspořádat volby. Z nějakého zvláštního důvodu namísto situace na frontě a cest k vítězství se v ukrajinských politických kruzích začalo rozvažovat o volbách. Když už jsme u oné přízračné formule Němce Steinmeiera, má smysl zmínit německé zkušenosti s pořádáním voleb po válce. Jak to tedy bylo v Německu po roce 1945 a jak by to mohlo korelovat se situací na Donbasu?

Historická zkušenost Německa

O politické budoucnosti Německa po skončení války se začalo jednat v Londýně začátkem roku 1944 v rámci European Advisory Commission, kdy bylo poprvé naznačeno, jak se rozdělí kontrola nad německým územím. Definitivní dokument o rozdělení sfér vlivu byl schválen teprve 12. září 1944 – připomeňme, že do konečného vítězství zbývaly ještě dlouhé měsíce a první německé město Cáchy padlo teprve měsíc poté.

Německé území se přitom posuzovalo tak, jak platilo v roce 1937, tedy de facto před zahájením vojenské rozpínavosti Třetí říše v Evropě. Z toho také logicky vyplývá rada se s Ruskem o Donbasu vůbec nebavit, dokud se nezačne jednat také o Krymu.

Po podpisu oficiálního aktu kapitulace nacistického Německa v květnu 1945 převzaly veškerou moc v zemi vojenské správy spojenců. Necháme stranou politické uspořádání Východního Německa, kde od prvních dnů započalo budování kopie Sovětského svazu s německou příchutí. Mnohem zajímavější události se odehrávaly v Západním Německu.

Tisíce nacistů se rozhodly nečekat na konec války a využít tzv. „krysích stezek“, aby se přes Španělsko nebo Itálii dostaly do Jižní Ameriky. Pomyslný válečný zločinec Pušilin nebo Pasečnik na německý způsob tedy jednoduše hledal štěstí jinde nebo se snažil zařídit pro sebe nové doklady.

Většina bývalých aktivních vojáků z armád teroristických „lidových republik“ na Donbasu se bude muset hledat v novém životě. Zatímco Němci prchali do Argentiny, v tomto případě se bude většina z nich nejspíš muset vrátit do Rostova. Mohli bychom také připomenout, že francouzskou Cizineckou legii v Indočínské válce z více než poloviny (30 tisíc) tvořili bývalí němečtí vojáci, kteří si v novém Německu nenašli uplatnění.

Spojenci nespěchali s předáním země do německé správy a nejdříve provedli denacifikaci. Veškerý dohled převzaly úřady uplatňující svou moc prostřednictvím Spojenecké kontrolní rady, která působila až do roku 1948. Platnost německých zákonů nahradila nařízení, směrnice a usnesení této rady, i právě tyto předpisy určovaly život v poválečných letech.

Nejdříve ze všeho byla vydána jednotlivá nařízení (Kontrollratsbefehl), která se týkala všedního běhu života.

Nařízení č. 1 ze dne 30. srpna 1945: zákaz nošení vojenských uniforem pro bývalé vojáky Wehrmachtu a dalších německých vojenských formací. Pomyslní „DLR/LLR“ se budou muset rozloučit se svou každodenní vojenskou romantikou, kdy každý druhý nosí vojenské maskáče. Vojenské uniformy budou na Donbasu mít pouze ukrajinští vojáci.

Nařízení č. 2 ze dne 7. ledna 1946 upravovalo odevzdávání zbraní, které obyvatelstvo mělo u sebe. Na celý postup bylo vyměřeno pouhých 10 dní a spadaly do něj zbraně nejen z Druhé světové války, ale i jakékoli rodinné artefakty jako jsou středověké muškety nebo šavle. Po uplynutí stanovené lhůty hrozil za porušení tohoto nařízení trest smrti.

Zajímavé je, že tento předpis zůstal v platnosti až do konce 40. let a samotné odzbrojování obyvatelstva trvalo několik let. Dokud lidé měli v držení zbraně, o začátku budování poklidného života nemohla být řeč.

Nařízení č. 3 ze dne 17. ledna 1946 o povinné registraci a zaměstnanosti všech obyvatel v dospělém věku. Šlo o jakési sčítání obyvatel, kteří zůstali v Německu po válce. Kdo se nenechal zapsat, prostě nedostal potravinové lístky – právě tak tehdy fungovalo sociální zabezpečení.

Nařízení č. 4 ze dne 13. května 1946 o zabavení literatury a spisů s národně socialistickým a vojenským zaměřením. Když to přeložíme do srozumitelných reálií „DLR/LLR“: žádné plakáty s Motorolou, postery se Zacharčenkem, vlajky samozvaných republik apod.

Souběžně spojenci schvalovali zákony a směrnice (Kontrollratsgesetz) upravující poválečné legislativní zřízení v Německu, z nichž některé platily až do poloviny 50. let. Jako zvláštní kapitolu zahájil nový režim vyšetřování zavinění každého z Němců. Všichni obyvatelé Německa starší 18 let museli vyplnit formulář obsahující 131 otázek, které určovaly stupeň jejich sounáležitosti s Třetí říší.

Směrnice č. 38 rozdělila podezřelé do pěti hlavních skupin:

• hlavní pachatelé (váleční zločinci)
• spoluviníci (aktivisté, militaristé a beneficiáři)
• spoluviníci s menším zaviněním
• stoupenci
• osoby zproštěné odpovědnosti, které zákon nepostihoval.

Miliony takto vyplněných dotazníků byly následně zpracovány a začaly padat rozsudky. Samotnou justici v těchto záležitostech vykonávaly improvizované soudy (Spruchkammerverfahren), které nemusely prokazovat vinu obžalovaných, ale naopak obžalovaní museli prokázat, že se na nacistických zločinech nepodíleli, presumpce neviny zde tedy neplatila.

Průběh denacifikace vzbudil mezi obyvatelstvem nelibost, i ne vše se odehrávalo poklidně. Proběhlo několik amnestií, a svět postupně přecházel do Studené války, což pomohlo mnoha nacistům vyhnout se trestu. Denacifikace sice nikdy nebyla dotažena do konce, ale i tak se toho stihlo dost, kariéra statisíců německých úředníků a bývalých vojáků totiž musela skončit kvůli nacistické minulosti. Ti nejaktivnější byli popraveni, někteří strávili léta ve vězení, někteří jen zaplatili pokuty – je to tak, dokonce i „stoupenci“ museli platit pokuty (Dokument).

Promítneme-li to do reálií „DLR/LLR“, bude větší počet úředníků z těchto „republik“ muset změnit povolání, opustit Ukrajinu nebo si to odsedět. Většina prostě zaplatí pokuty na pomyslnou rekonstrukci Donbasu.

Vraťme se však k politice. Spojenci nespěchali s předáváním politické moci do rukou Němců. Politické strany musely nejdříve získat licenci ke stranické činnosti od vojenské správy, jinak nebylo možné se podílet na politickém životě země.

Třeba první poválečný bavorský ministerský předseda Fritz Schäfer vydržel v úřadě od května do září 1945, pak ho americká vojenská správa sesadila kvůli nedostatečnému boji proti nacistům mezi úředníky a později mu vůbec zakázala politickou činnost až do roku 1948. Spojenci aktivně „třídili“ nové německé politické elity a pomáhali Němcům, aby se přiblížili k volbám v denacifikovaném stavu.

Tento proces však byl dost zdlouhavý, proto se první volby do německého Spolkového sněmu konaly pod bedlivým dohledem spojenců teprve v roce 1949.

Redakční závěr: bylo by dobré, kdyby se ukrajinská vláda nechala vést historickými zkušenostmi a vzala v potaz, že dokud na území Donbasu a Krymu, které okupuje Rusko, neproběhne deokupace, „deputinizace“ a vyléčení z nákazy „ruského světa“ pod přísným dohledem ukrajinské armády, o žádných volbách nemůže být řeč. S tím, že hlavní recepty a „německé formule“, které se na německém území uplatňovaly po roce 1945, jsou mnohem lepší než kapitulační „Steinmeierova formule“.

Čtěte další zajímavé novinky od InformNapalmu

• Kdo nad kým vyzraje: proč Zelenskyj naděluje Putinovi k narozeninám stažení ukrajinské armády
• „Donbaský uzel“: proč tajemník Rady pro bezpečnost a obranu Ukrajiny odstoupil krátce před „vzájemným“ stahováním armád
• Dobrovolníci a známí občanští aktivisté se obrátili na prezidenta Ukrajiny s požadavky
• Fotka u stíhačky Mig-29 usvědčila příslušníka zvláštní jednotky GRU RF z účasti na agresi proti Ukrajině
• V pozadí protiukrajinských akcí v Polsku stojí Kreml. Rozbor nabourané korespondence
• V Helsinkách se konala prezentace knihy „Putinin trollit“ o informační válce Kremlu (rusky)
• Ministerstvo obrany RF vypsalo výběrové řízení na detekci úniků dokumentů na internet v hodnotě 3.800.000 USD
• Odhaleny osobní údaje výsadkáře a průzkumníka ze 108. výsadkové útočné brigády, který se zúčastnil záboru Krymu

Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Přihlaste se k odběru novinek na stránce InformNapalm Česko na Facebooku a nechte se pohotově informovat o nových příspěvcích v češtině.

Podpořte InformNapalm sdílením nebo příspěvkem na provoz webu a rozvoj projektu.

Překlad: Svatoslav Ščyhol