Zástupy arménských uprchlíků se stahují z Náhorního Karabachu / AP foto.

Autorem článku je Andrius Kubilius, poslanec Evropského parlamentu a stálý referent EP pro Rusko.

Karabašský uzel

Existuje známý jev zvaný Gordický uzel, který Alexandr Veliký „rozpletl“ jediným seknutím meče.

Na jižním Kavkaze existuje podobný karabašský uzel, kvůli němuž se válčí již od 18. století, a od konce 20. století až dodnes se problémy tohoto uzlu snaží vyřešit stále jen mečem. V roce 1992 se tak zachovali Arméni, dnes se Ázerbájdžánci snaží zopakovat totéž.

Zazněly již známé informace: ázerbájdžánský prezident Alijev prohlásil, že v druhé karabašské válce Arménie kapitulovala, Ázerbájdžán jásá, Arménie truchlí, bouří se a chce svrhnout Pašinjanovu vládu, která prohrála válku, Rusko nasazuje své mírové sbory, Turecko gratuluje Ázerbájdžánu.

Vím, o jak citlivou záležitost jak pro Armény, tak pro Ázerbájdžánce jde. Netroufám si soudit, kdo z nich včera (tedy od roku 1992) nebo dnes má nebo měl pravdu, a kdo ne. Arméni, kteří v roce 1994 násilně vyhnali Ázerbájdžánce nejen z arménského Náhorního Karabachu, ale i ze 7 přilehlých okresů, se po celou dobu až dosud s ruskou pomocí snažili pouze zachovat „status quo“, aniž by investovali do trvalého mírového řešení, Ázerbájdžánci se již od roku 1994 cítili ponížení a toužili po odvetě, jíž dnes s tureckou pomocí dosáhli. Žádné mezinárodní mírové iniciativy, OBSE ani snahy Minské skupiny za celých 26 let nepřinesly žádný výsledek. Evropská unie po celou dobu zůstávala pouhým pasivním pozorovatelem tohoto doutnajícího konfliktu a v poslední době také sledovala, jak se z tohoto uhlíku rozhořívá tragická sopka.

I když Ázerbájdžánci dnes slaví, zatímco Arméni truchlí, mají obě strany o čem přemýšlet. Jakou má tento jihokavkazský region budoucnost? Mohl by se celkem snadno stát novým „Středním Východem“, mezi jehož permanentní vlastností budou patřit etnické konflikty a války vrhající celý region do stále hlubší jámy zaostalosti. Dokonce i ten dnešní konflikt ukázal, že nejde jen o místní vyřizování účtů mezi Arménií a Ázerbájdžánem, které se ne zcela rozumně snaží vyřešit problém tzv. karabašského uzlu jediným seknutím meče, ale také o vznikající oblast dalšího velmocenského konfliktu mezi Ruskem a Tureckem. S tím, že z obou stran karabašského uzlu se stávají nástroje a rukojmí konfrontace těchto vlivných mocností.

Rusko je nuceno uznat moc Turecka

Jakkoli někteří vysvětlují, že Rusko, které získalo právo nasadit své mírové sbory a pohraničníky jak na ázerbájdžánském, tak na arménském území, je v této válce velkým vítězem, a že se Putin dokonce pomstil vůdci „sametové revoluce“ Pašinjanovi, při širším pohledu nezbývá než dojít k opačnému závěru. Tato válka v Náhorním Karabachu se stala dalším novodobým konfliktem, kdy Rusko muselo akceptovat moc Turecka. Arméni, kteří se spolehli na ruské bezpečnostní záruky a vojenské technologie, museli přiznat technologickou převahu Ázerbájdžánu, který se opíral o tureckou pomoc a turecko-izraelské technologie.

Letos jde již o třetí místo, kde Turecko záměrně předvádí Rusku svou vojenskou a technickou převahu. Poprvé šlo o situaci, kdy Turci důrazně varovali Rusy před útokem na syrský Idlib, což Rusové neposlechli a následně dostali bolestivě za vyučenou od tureckých dronů; následovala úplně stejná lekce v Libyi, kde turecké drony ovlivnily převahu Turky podporované strany (libyjskou vládu uznávanou Organizací spojených národů), i když na druhé straně byli ruští Vagnerovi žoldáci a technika, stejně tak politická pomoc od Macrona.

Je příznačné, že ukrajinský prezident Zelenskyj už před měsícem přispěchal do Turecka a podepsal s Erdoğanem širokou dohodu o vojenské spolupráci. Ukrajinci vědí, koho si mají zvolit za partnera, aby mohli čelit ruské agresi na bojišti.

Není třeba meče, ale rozumného politického vedení

Snahy vyřešit „karabašský uzel“ mečem nebyly dodnes úspěšné: když jedna strana dosáhla dočasného vítězství s podporou některého většího souseda, druhá strana vždy hledala velké sousedy s ještě větším pomocným mečem a o několik desetiletí později se dočkala odvety.

Na rozdíl od řešení Gordického uzlu seknutím meče, které nabídl Alexandr Veliký, řešení karabašského uzlu nechce meč, ale rozum, moudrost a chytré politické vedení. Stejně tak schopnost vůdců učinit rozumnou geopolitickou volbu.

Rusko dokázalo, že ho nelze považovat za spolehlivého partnera. Turci, přestože dokázali, že jsou schopni dát Kremlu za vyučenou, se nechovají moc moudře, protože rozněcují oheň ve svém sousedství.

Evropská unie by se mohla zhostit rozhodnější vůdčí úlohy, když nabídne Arménii a Ázerbájdžánu pomoc a plán trvalého míru a rychlého rozvoje, dosud však dokáže jen mluvit o své „strategické autonomii“ a kritizovat administrativu USA, když tyto úspěšně smířily Izrael s Araby nebo Srbsko s Kosovem.

Proč se Evropská unie stále bojí převzít větší vedení a zodpovědnost v regionech jižního Kavkazu nebo v jiných regionech Východního partnerství? Napadá mě jediná odpověď: protože se bojí Kremlu a Putina. A lze předpokládat, že je nechce vyprovokovat. Turecko můžeme pochválit alespoň za to, že třikrát po sobě ukázalo, že se Kreml bojí pěsti. Je čas, aby Evropská unie vyvodila správné závěry. Je škoda, že si to vyžádalo další karabašskou válku.

Čtěte také další příspěvky k tématu od InformNapalmu:

• RF vysílá do Náhorního Karabachu 15. brigádu, která hybridně válčila proti Ukrajině
• Strategické velitelské štábní cvičení OSKB na Jižním Kavkaze (Dokument)
• Důkazy agrese RF: na Donbase spatřen nový typ moderní ruské techniky
• Dobrovolníci zveřejnili rozsáhlou interaktivní databázi ruské agrese
• Nejmodernější ruská technika se na Donbase dostala na letecké záběry z dronů (FOTO + souřadnice)
• Identifikováni ruští vojáci, kteří na Donbase ztratili dron Tachion
• Prozrazeno kompletní složení a zbraně samohybného ozbrojeneckého dělostřeleckého oddílu z 1. samostatné motostřelecké brigády
• 122mm samohybné houfnice Gvozdika a hromady munice 10 km od Marjinky
• Analýza dokumentů „Ministerstva státní bezpečnosti DLR“ a Speciální monitorovací mise OBSE: zbraně a technika RF na Donbase
• Ostřelování na Donbase nejaktivněji vedou 3 jednotky hybridních formací 1. armádního sboru RF

Partner InformNapalmu v Litvě: Res Publica – Centrum občanského odporu

Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka komunity InformNapalm v češtině: InformNapalm Česko.

Překlad: Svatoslav Ščyhol