V současné situaci s Běloruskem musí ruská propaganda zvládat nesnadný úkol: vtloukat vnitrostátnímu obecenstvu do hlavy zcela protichůdné myšlenky. Lukašenka podporuje a zároveň shazuje, prosazuje ideu integrace s Ruskem a vyzdvihuje „suverenitu“ Běloruska, vyznává nezištné bratrské city vůči samotným Bělorusům a zároveň jim vyčítá: „Jak nám to oplatíte?“. Jen obraz zákeřného nepřítele, který může za politickou krizi v sousední zemi, je označen jasně: jde o kolektivní Západ, který zahrnuje mj. i Litvu.

Natalja Frolovová, redaktorka The Insider, speciálně pro litevskou redakci InformNapalmu – Centrum občanského odporu Res Publica.

I přes nejužší možnou provázanost se sousední zemí zůstala snaha Bělorusů zbavit se Lukašenkova režimu v Rusku přece jen nepochopena. Podle Levada centra, který má v dnešním Rusku právní postavení zahraničního agenta, shledala víc než polovina Rusů prezidentské volby v Bělorusku jako férové. Zhruba stejný počet ruských občanů odsoudil protesty, které po nich následovaly, v nichž spatřuje tato část dotázaných provokace Západu.

„Jen 20 % dotázaných v Rusku protestující v Bělorusku podpořilo. Jde převážně o lidi věkově mladší, kteří čerpají informace odjinud než z televize. A jde o tytéž lidi, kteří mají kladnější postoj i vůči protestujícím v samotném Rusku“, říká šéf Levada centra Děnis Volkov. Většina Rusů podle něj považuje Bělorusko za jednoho z mála skutečných přátel Ruska, a tak si klade otázku: „Co to do nich vjelo? Všude mají čisto, potraviny jsou kvalitní, žádné problémy s ekologií, prvotřídní lázně“.

Jak protesty slábly, klesl také zájem Rusů o situaci v Bělorusku. Dnes je mnohem víc trápí nedobrovolná vakcinace, rostoucí třetí vlna pandemie a finanční problémy. Režimem kontrolovaná média však tím či jiným způsobem na situaci v Bělorusku reagují.

Strohá objektivita a scream show

Velká ruská média, která se stále snaží vystupovat jako nezávislá, musí v dnešních ruských reáliích brát ohled na přání Kremlu. Aby nesklouzla k propagandě, snaží se vytvářet objektivní obraz dění v Bělorusku. Ze zpravodajství se dozvíme jednak co se děje kolem opozice (pokud k tomu mají vážnou informační záminku – např. rozsudek nad bývalým prezidentským kandidátem Viktarem Babarykou), jednak co dělají běloruské úřady. RBC, Kommersant a Vědomosti však stále jednomyslně označují Lukašenka za „běloruského prezidenta“, aniž by zpochybňovaly jeho vítězství ve volbách 9. srpna 2020.

Třeba v příspěvku zabývajícím se nedávným rozsudkem nad Babarykou v evidentně vykonstruované kauze se Kommersant chová okázale objektivně, když uvádí vyjádření Svjatlany Cichanouské a dalšího opozičníka Valera Capkaly, nicméně uzavírá příspěvek úvahami prorežimního běloruského experta a poslance ruské Státní dumy, kteří uvažují shodně: Babaryka prý věděl, co riskoval, když jednal na čísi pokyn.

Je dobře známo, že v paměti utkví právě to poslední ze všeho, co jsme přečetli nebo poslouchali. Podobná stavba příspěvku tedy nejenže ponechává čtenáři závěr, který se hodí ruským úřadům (každý opozičník je loutka Západu a bude za to potrestán), ale v podstatě Lukašenkův režim legitimizuje. Vytváří totiž iluzi, že obě strany konfliktu mají stejnou příležitost hájit své stanovisko.

„Přední ruské televize udávají ve zpravodajském žánru hlavní témata dne (na co se má myslet), nicméně s důrazem na experty schválené režimem. A pak už v žánru talk show, které se v Rusku změnilo ve scream show, vytvářejí Rusům emotivní vnímání (co mají myslet a cítit)“, vysvětluje expertka na propagandu a dezinformace, docentka Vysoké školy aplikovaných věd Solvita Denis-Liepnice.

Show „60 minut“ na Prvním kanále nebo autorský pořad Dmitrije Kiseljova „Věsti něděli“ (Zprávy týdne) nabízí Rusům hotový soubor argumentů, které jednoduše a ze správného (podle Kremlu) úhlu pohledu vysvětlují běloruské události. Pro televizní propagandisty neexistuje žádný trpící běloruský lid ani Lukašenkova brutalita, je tu jakýsi tichý přátelský národ v čele s vychytralým provinčním prezidentem, jejž se snaží svrhnout Západem podporovaní extremisté a teroristé.

Kuchařka v čele extremistů

Běloruskou opozici vyličují ruská propagandistická média jako skupinu loutek. Vytvářet negativní postoj publika vůči předákům běloruské opozice není nijak složité. Stačí jen zdůraznit bezradnost vůdců protestů a zároveň pomlčet o příčinách této bezradnosti. V zemi, kde vládne tvrdý autoritářský režim, nemohou existovat silní profesionální politikové. Mluvit o tom v putinovském Rusku by však znamenalo vést ruské obecenstvo, jemuž je vtloukána myšlenka „kdo jiný než Putin?“, ke vzpurným náladám.

Svjatlanu Cichanouskou, která vůbec neměla v úmyslu kandidovat na prezidenta a musela v této roli nahradit zatčeného manžela Sjarheje, již zmíněný Dmitrij Kiseljov demonstrativně a výsměšně líčí jako ženu v domácnosti, která si moc nevěří, neumí se správně obléknout nebo složit ruce na veřejnosti a předčítá z papírku: „Tato role, která na ni nečekaně spadla, Cichanouskou tíží, nedokáže ji utáhnout snad po žádné stránce“.

Podobný obraz jako by neutralizoval veškeré Cichanouské snahy o uznání nového Běloruska, v očích ruských diváků přece nemůže prohrát zkušenému politikovi a „zdatnému hospodáři“ Lukašenkovi. Kiseljov ironizuje: v Rusku se prý už dávno vzdali sovětského tvrzení, že každá kuchařka dokáže řídit stát, Západu to však dosud nedošlo.

Ale zatímco vyhnaná ze země Cichanouská, jak se zdá, větší hrozbu nepředstavuje, najdou se v opozici i tací, kteří podle ruské propagandy Bělorusko skutečně ohrožují. Což znamená, že donutit letadlo Ryanair se zakladatelem opozičního internetového portálu NEXTA Ramanem Pratasevičem na palubě k přistání z Lukašenkova rozhodnutí bylo zcela opodstatněné. Tento incident, na Západě vnímaný jako státní pirátství, ospravedlňuje zpravodaj RT Konstantin Pridybajlo ve vysílání televize Rossija 24 jako vynucené a zcela legální řešení: „Raman Pratasevič už rok pobývá v Evropské unii, střídavě v Litvě a Varšavě, v Bělorusku skutečně čelí obvinění podle teroristického paragrafu, je autorem kanálu, který provokoval protizákonná shromáždění. Neexistovala žádná šance, že by mohl být vydán. Když letí nad běloruským územím, může tedy stát učinit aspoň nějaká opatření, přimět letadlo k přistání a zadržet cestujícího. Byla to šance jedna ku stovce, možná i k tisíci“.

Propaganda klade zvláštní důraz na to, že podobné donucení letadla k přistání je na Západě běžnou praxí. Prostřednictvím citace Putina ruští propagandisté neustále připomínají incident z roku 2013, kdy letadlo bolivijského prezidenta Eva Moralese nedobrovolně přistálo ve Vídni. Zároveň však mlčí o tom, že na palubě tehdy nehledali novináře, ale bývalého příslušníka CIA obviněného ze špionáže Edwarda Snowdena, a s přistáním letadla souhlasil sám Morales.

Podpořit režim, ale ne Lukašenka

Mohlo by se zdát, že na pozadí takto vykreslované opozice se musí Lukašenko těšit zbožňování ze strany ruských státních médií. I přes podporu jeho režimu však ruská propaganda jeho samotného vůbec nešetří. Vysvětlit tento paradox není těžké: hájit režim v Minsku znamená nepřímo hájit také režim Putinův, zatímco vychvalovat Lukašenka by znamenalo vytvářet Putinovi konkurenta.

„V polovině 1990. let, když vznikl nápad na svazový stát, Lukašenko objížděl ruské regiony a pořádal tiskové konference. Ve srovnání s nemocným Jelcinem a šroubovanými projevy ruských úředníků byl celkem snadno rozpoznatelný a populární, působil mladě, charismaticky, srozumitelně pro obyčejný lid, vypadal jako konkurent“, připomíná Solvita Denis-Liepnice: „Dnes se tento vztahový příběh obrací. Ruský televizor vytváří takovou videosekvenci, že Lukašenko působí vedle Putina jako nepříliš sympatická přítelkyně. Zatímco Putin oproti němu vypadá jako respektovaný zpravodajec, jako někdo, kdo nemluví do větru“.

Jedna ze schůzek mezi Putinem a Lukašenkem, která proběhla v Soči v květnu 2021, poskytla hojnou příležitost si z běloruského diktátora utahovat. Moderátoři „60 minut“ Olga Skabejevová a Jevgenij Popov si vychutnávali reakce internetu na Lukašenkovu koupel ve studeném Černém moři. „Nikoli my, ale internet říká: Lukašenko se rozhodl troufale napodobit Putina (tzn. zopakovat slavný záběr, jak Putin plave motýlek – pozn. red.), předvést svým nepříznivcům, jaký je mistr světa, a vykoupal se v Černém moři, které mělo pouhých 17 stupňů“. Moderátoři přitom dávali na vědomí, že se Putin nekoupal – ten přece nemusí předvádět svou převahu, která je oproti běloruskému návštěvníkovi i tak nabíledni.

Povýšeně urážlivý postoj vůči Lukašenkovi musí nutně dotvářet postoj obecenstva i vůči samotnému Bělorusku. Propaganda v Rusku neúnavně připomíná: „Bělorusové jsou mladší bratři Ruska“. V současné situaci to vyúsťuje v nekonečné předvádění zkušeností ruských špiček a jejich neústupnosti na zahraničně politické aréně. Sankcím dnes čelí oba režimy, i ruská státní média tvrdí: Bělorusko by se mělo řídit příkladem Ruska, které se nenechá zastrašit sankcemi. Navíc, jak připomínají propagandisté, s Kremlem i přes veškerou vypjatost vztahů USA stále jednají (schůzky mezi Bidenem a Putinem, mezi Kerrym a Lavrovem), zatímco Minsk se dostal do mezinárodní izolace.

K žádné anexi nedojde, připojení je však možné

V rekapitulaci výsledků oné pověstné schůzky mezi Putinem a Lukašenkem moderátorka „60 minut“ Skabejevová v podstatě shrnula všechny výhrady vůči Lukašenkovi: „Po schůzce v Soči o další hospodářskou pomoc nežádal – díky Bohu! Krym přece jen neuznal, společnou měnu neřešil. O integračním procesu se nemluvilo, bohužel! Vyhlídky na svazový stát byly na pořadu dne, a to je noční můra pro Západ, který v Lukašenkově návštěvě u Putina spatřil hrůzostrašné slovo „anexe“.

V Moskvě je Lukašenko považován za nespolehlivého partnera a Bělorusko za slabý stát. Státní média se však zároveň nerozpakují stále dokola opakovat, že Rusko vnímá Bělorusko jako samostatný stát, takže o žádné anexi nemůže být řeč. S tím, že i možnost připojení Běloruska prokremelští politologové pravidelně připomínají. Přirovnávají ho třeba k Čečensku Ramzana Kadyrova: prý je možné mít dost autonomie v rámci Ruska, zachovávat svůj „kulturní kód“ a zároveň prosperovat hospodářsky (čímž se myslí nežebrat pořád od Kremlu peníze na dluh). Jde však zatím jen o opatrné náznaky, na pozadí oficiální linie téměř nerozeznatelné. Dokonce když Putin ve své nejnovější, jak ji sám označuje, „analytické studii“ o Ukrajině prosazuje ideu trojjediného národa, tedy ruského, ukrajinského a běloruského, sice odpírá právo na státnost Ukrajině, nezpochybňuje však samostatnost Běloruska.

A, jak to vidí Děnis Volkov z Levada centra, tento přístup Rusové již docela zažili. „Obecně je tu sice povědomí, že je to jiná země, existuje však jakýsi svazový stát, jehož mechanismu fungování nikdo nerozumí. Postoje vůči samotnému Lukašenkovi se za posledních pár let nápadně zhoršily: stále častěji se o něm říká, že je svéhlavý, všemi mastmi mazaný, potřebuje od nás (Rusů – red.) víc, než my od něj“.

Chcete jako v Ukrajině?

Vytrvalé neuznávání anexe Krymu běloruským diktátorem a jeho snahy až do poslední chvíle udržet neutrální vztahy s Kyjevem ruská propaganda neustále přetřásá. Navíc je debata o Bělorusku vždy vhodnou příležitostí, jak přeskočit na ukrajinské téma. A to především na ukrajinskou „rusofobní“ vládu. Která si podle propagandistů nenechá ujít žádnou příležitost, aby Lukašenka v reakci na jeho loajalitu poškodila, např. odmítla přijímat letadla Belavia ještě předtím, než se v podobném smyslu rozhodli evropští dopravci, nebo cvičí jakési „teroristy“ pro následný přesun do Běloruska za účelem svržení „legitimní vlády“.

Ukrajinské téma se dobře hodí do krámu také tím, že jde o jakýsi odstrašující příklad. Státní propaganda vnutila milionům Rusů, že po Majdanu 2014 vládne v Ukrajině chaos a rozvrat. Což znamená, že každý pokus vzdálit se Rusku a sblížit se s Bruselem a Washingtonem povede ke stejně tristním následkům pro každou jinou zemi. Tímto hrůzným obrázkem hypotetické budoucnosti svazového Běloruska jsou Rusové zastrašováni.

„Ukrajina podle putinovské propagandy i tím, že zrazuje Lukašenka, jedná na pokyn Západu. Mezi „patolízaly Západu“ patří také pobaltské státy, které nejsou samostatné politiky schopny.

Kolektivního nepřítele viní jak Moskva, tak Minsk z destabilizace Běloruska – právě takto se servírují jakékoli snahy podpořit ochránce lidských práv, nezávislé novináře a všechny, kdo klade režimu poklidný odpor a skončí kvůli tomu za mřížemi. Západu se vytýká také dosud nenaplněná integrace Běloruska a Ruska, i když tato je nevýhodná především pro samotného Lukašenka. Ten si je velmi dobře vědom, že by v plnohodnotném svazovém státě hned přišel o moc. Proto je pro běloruského diktátora dnes výhodné prosazovat kontroverzní myšlenku unie dvou samostatných států, která je v ohrožení, a házet odpovědnost na „nepřátele“: „Západ má za cíl brzdit rozvoj, mařit integrační projekty a změnit směřování běloruského státu. My nejenže vytrváme, ale stejně jako Ruská federace, když musela čelit sankcím, využijeme toho k posílení hospodářské spolupráce a dosažení plné samostatnosti našich států“.

Vasilij Fedosenko / Reuters / Scanpix / LETA

Hájíte demokratické zásady? Chováte se dětinsky

Ruští propagandisté již mají vykrystalizovaný seznam hlavních nepřátel, na němž figuruje Litva společně s Polskem, USA a Německem.

Ve vztahu k Litvě ruská státní média tradičně rozvíjela několik témat: chybějící samostatnost v politickém rozhodování, nevděk vůči Rusku, nástupci Sovětského svazu, který „odtrhl venkovskou Litvu od rádla“, rusofobie, antisemitismus nebo kolaborace s nacisty.

Ruská média (včetně těch formálně nezávislých) tvrdí: podporou běloruské opozice litevská vláda zasáhla do vnitřních věcí Běloruska, čímž dostala svou politiku vůči sousedovi do slepé uličky. Např. Kommersant hází vinu na aktuální migrační krizi na Vilnius, který si to podle logiky tohoto vydání sám komplikuje: „…Alexandr Lukašenko prohlásil, že v Minsku „jsou ochotni usednout k jednacímu stolu a probrat podmínky překonání krize. Litevské úřady k tomu však jen sotva svolí. Již loni v září prohlásily, že ho nepovažují za legitimního prezidenta. V pondělí ve Vilniusu to bylo zdůrazněno udělením diplomatického statusu kanceláři vůdkyně běloruské opozici Svjatlany Cichanouské. Litva tedy narazila na dilema: oficiální stanovisko Vilniusu neumožňuje přímo jednat s běloruskými úřady, zatímco Svjatlana Cichanouskaja situaci s migranty žádným způsobem ovlivnit nemůže“.

Prokremelský politolog působící na Radford University ve Virginii, USA, Gregory Yoffe, který je na prokremelském portálu Lenta.ru pečený vařený, předhazuje Litevcům dětinskost: „Nejprve Litevci na žádost EU uzavřeli v roce 2009 svou JE Ignalina. Nyní v sousedství Litvy vznikla Běloruská jaderná elektrárna (BelAES), mohla by tedy v klidu nakupovat levnou elektřinu, rozhodla se ji však zpranýřovat. Připomíná to situaci, když dítě běží, narazí do stolu a pak trestá právě onen stůl tím, že do něj naštvaně buší pěstí. Když Litva trestá Bělorusko hospodářskými sankcemi a současně závisí na běloruských nákladních tranzitech, psychologicky to zavání rozdvojenou osobností. Pak začnou volat: „Pomozte nám!“ Samozřejmě jsou na přední linii boje proti diktatuře a spoléhají na podporu EU. Ve skutečnosti však způsobují velkou škodu sami sobě“.

List Izvestija vychází s nafouklým titulkem „Ve Spolkovém sněmu stavba zdi na litevsko-běloruských hranicích označena za cirkus“. Toto médium používá starý fígl, kdy vydává názor jednoho ze 709 poslanců, rodáka ze Sovětského svazu Woldemara Herdta, za stanovisko celého parlamentu. Izvestija přitom nezmiňují, že Herdt zastupuje stranu Alternativa pro Německo úzce vázanou na Kreml a aktivně prosazuje uznání Krymu jako ruského území.

K čemu to potřebuje Kreml?

Doporučení, jak informovat o událostech důležitých pro Kreml, dostávají šéfové státních a nestátních médií přímo od prvního zástupce vedoucího kanceláře ruského prezidenta Alexeje Gromova a jeho spolupracovníků, kteří dodávají médiím tzv. seznamy témat. V případě Běloruska slouží tyto seznamy témat dvěma cílům, které spolu úzce souvisí.

Za prvé za žádnou cenu nenechat Bělorusko uniknout ze své sféry vlivu, jak se to stalo s Ukrajinou. „Odchod“ Ukrajiny je vnímán v Moskvě a Putinem osobně velmi bolestivě, stačí si připomenout nedávný Putinův článek a jeho videokomentáře k němu. Za druhé, z pohledu putinovského režimu se v Bělorusku nesmí dovolit „oranžová revoluce“. Jakkoli Lukašenko z hlediska image prohrává Putinovi, mohlo by jeho případné svržení podle ruských špiček vytvořit špatný precedent pro nespokojené Rusy, kteří nedůvěřují režimu. V době pandemie se to obzvlášť projevilo v hromadné neochotě se nechat očkovat vakcínami vyvinutými v Rusku, zejména vládou široce propagovaným Sputnikem V. Kreml si dělá starosti o úroveň loajality obyvatel krátce před imitačními „volbami“ do Státní dumy naplánovanými na 19. září. Nasvědčuje tomu jinak uvěznění Alexeje Navalného, jednak neskutečný tlak na lidskoprávní komunitu, jednak svým rozsahem bezprecedentní čistky mediálního pole, kdy byly ruskými úřady nekontrolované Meduza, VTimes nebo Projekt. Media prohlášeny za „zahraniční agenty“ nebo „nežádoucí organizace“.

Vedle těchto dvou vyloženě vnitrostátních cílů však existuje i třetí, o nějž Moskva usiluje již nikoli prvním rokem. Propaganda totiž dostihne i ty, koho Kreml považuje za „krajany“, tedy rusky mluvící obyvatele jiných zemí, zejména ty žijící v zemích z pohledu Putinova režimu „nepřátelských“, jako jsou např. pobaltské státy. Ruský režim chce podkopat důvěru občanů těchto států vůči politice jejich vlád a nakazit je nebezpečným bacilem cynismu, zhoubným pro důvěru vůči demokratickým institucím.

Titulní foto: thinktanks.by

Čtěte také další příspěvky k tématu na InformNapalmu:

• Zjištěna nová data o 5 vojácích z ruské 18. samostatné motostřelecké brigády, kteří se zúčastnili agrese proti Ukrajině
• Vojenské cvičení Západ 2021: kdo, kdy, odkud a kam
• Žoldáci u soukromých vojenských společností: co jim hrozí za účast v bojích
• Odhaleny armády Prigožinových trollů
• Uralvagonzavod, výrobce tanků T-14 Armata, se potápí v dluzích a snižuje zaměstnancům mzdy
• „Černý červen“: 80. výročí hromadného vraždění a deportací Litevců
• Nová divize RF u litevských hranic vzniká v předstihu
• (Pro)ruští kozáci cvičí na běloruském území „oddíly domobrany“
• Běloruský režim se postavil proti polské etnické menšině
• O Kremlem přivlastněném vítězství nad Německem a teroru proti Litvě

Partner InformNapalmu v Litvě: Res Publica – Centrum občanského odporu

Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránky InformNapalmu v češtině: InformNapalm Česko.

Překlad: Svatoslav Ščyhol