
Ruská federace stále častěji využívá soukromých vojenských společností. V této souvislosti si dovolujeme připomenout článek, který zpracoval Aleksandras Matonis a litevský tým Vojenská tajemství, v němž odborník na právo mezinárodních konfliktů doktor Justinas Žilinskas podrobně rozvádí právní postavení soukromých vojenských společností. Článek vyšel na portálu LRT. Speciálně pro čtenáře InformNapalmu tento článek přeložili do ruštiny litevští dobrovolníci a naši partneři v Litvě – Centrum občanského odporu Res Publica. Připomeňme, že v roce 2018 byla na Parlamentním shromáždění NATO prezentována také speciální zpráva mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm o ruských SVS jakožto nástroji k dosažení politických cílů Moskvy na různých místech světa.
Nasazení žoldáků ze soukromých vojenských společností do boje je prachsprostým vykořisťováním, protože se jim vydají zbraně a zadá úkol, aniž by byla zároveň poskytnuta jakákoli ochrana. Říká to doktor Justinas Žilinskas, specialista na oblast mezinárodního konfliktního práva, v pořadu LRT TELEVISION Vojenská tajemství (Karinės paslaptys). V případě, že by takové osoby padly do zajetí, nelze je podle doktora Žilinskase ani považovat za válečné zajatce.
Žoldák (patrně Rus ze sboru SVS Vagner) padlý v Libyi / zdroj: infonavigator.com.ua
Jak mezinárodní, tak litevská média již nejedou rozebírala incident v Sýrii, kdy americká armáda zlikvidovala příslušníky ruské soukromé vojenské společnosti.
Podle J. Žilinskase bude-li dokázáno, že stát aktivity takové společnosti kontroloval, popř. jí dokonce zadával úkoly, může být proti němu podána mezinárodní žaloba.
„Pokud jde o odpovědnost hlavy státu, protože jde o nejvyššího státního úředníka, může být pochopitelně také povolán k odpovědnosti“, říká zpovídaný odborník.
– Incident, o němž hodně mluví západní média, se podle všeho potvrdil: ostatky ozbrojenců od tzv. vojenské společnosti Vagner se dopravovaly do Ruska. Jak je to možné, zejména poté, co hlava ruského státu oficiálně oznámila ukončení vojenské operace v Sýrii, že se skupina s vazbami na Kreml účastní bojů?
– Měli bychom na to asi pohlížet stejně jako na ostatní ruské lži o válečných operacích a o lidech, kteří se na nich podílejí. Je jasné, že v tomto případě sleduje Rusko vlastní cíle, k čemuž využívá soukromých vojenských skupin, a sice proto, aby stát nebyl s válčícími lidmi přímo spojován. Jedním z poslání soukromých vojenských společností je oddělit určité násilné postupy od státu tak, aby za ně tento stát nenesl odpovědnost.
Video – při leteckém útoku USA bylo zlikvidováno několik desítek až stovek ozbrojenců z ruské soukromé vojenské společnosti Vagner / zdroj: Euronews
– Podle mediálních ohlasů vidíme, že mezi oběťmi byli i lidé, kteří si v Rusku prostě nedokázali najít zaměstnání. Tito nejdřív projdou verbovacími středisky a následně se dostanou do Sýrie. Nechybí tu ani ostřílení váleční veteráni. Jakým následkům z pohledu mezinárodního práva mohou tito lidé čelit, pokud se v rámci válečného konfliktu střetnou s regulérní armádou?
– První otázkou je právní postavení těchto lidí. Jako příslušníci soukromé vojenské společnosti používají ozbrojenou sílu. Dokud se tato ozbrojená síla uplatňuje jen v omezené míře, např. k sebeobranným účelům nebo na ochranu kriticky významného personálu, jsou dotčené osoby častěji považovány za civilisty než za kombatanty. Tyto osoby nesmějí útočit na nepřátelské ozbrojené síly.
Jiná situace nastává, vedou-li tyto osoby aktivní boje. Třeba v posuzované situaci v Sýrii docházelo k pokusům o útok na rafinérii nebo o obsazení vrtů. Tyto případy již přesahují rámec, který by měli zaměstnanci podobných společností respektovat, protože jsou již přímo zapojeni do bojů. To znamená, že tyto osoby nejdřív ze všeho pozbývají právního postavení civilistů, lze na ně tedy útočit a fyzicky likvidovat. Také přicházejí o ochranu, která přísluší kombatantovi v zajetí cizího státu, protože se jim nepřiznává postavení válečných zajatců.
Máme tedy co dělat s hanebným vykořisťováním lidí, kteří vyfasují zbraně a obdrží rozkazy, aniž by dostali aspoň nějakou ochranu.
Věci žoldáka (patrně Rusa ze sboru SVS Vagner) padlého v Libyi / zdroj: infonavigator.com.ua
– Stojí za připomenutí pojem kombatanta a v čem je rozdíl mezi legálním a nelegálním kombatantem.
– Kombatant je především příslušník státních ozbrojených sil v nejširším slova smyslu, tedy včetně nejrůznějších forem odboje, partyzánského nebo jiného hnutí, které nevzešlo ze žádné soukromé iniciativy ani se neválčí za peníze, jen je účastníkem ozbrojeného konfliktu. Kombatant je oprávněn používat síly zbraně a není z toho nijak osobně zodpovědný, ledaže by používání ozbrojené síly dosáhlo úrovně válečného zločinu. Pokud legální kombatant padne do rukou druhé straně konfliktu, má postavení válečného zajatce. Tento koncept je obzvlášť aktuální v době mezinárodních ozbrojených konfliktů.
Termín „nelegální (protiprávní) kombatant“ je složitý, v podstatě však jde o osobu, která se účastní ozbrojeného boje, aniž by k tomu měla zákonné oprávnění. Nechává ze sebe dělat terč, nemá však žádnou právní ochranu a může být za účast v bojích potrestána.
– Co může čekat od oficiální strany konfliktu?
– V případě, že taková osoba padne do zajetí oficiální strany, vystavuje se stíhání za účast na nezákonných ozbrojených formacích. To znamená, že ji lze postavit před soud za používání ozbrojené síly, za což před soud nikdy nemůže být postaven voják, který je příslušníkem ozbrojených sil.
– Mluvíme-li o následcích operování těchto skupin, třeba kdyby obsadily objekt, jaké právní následky to bude mít? Jak lze pohlížet na objekt, který tyto osoby obsadí?
– Voják na základě mezinárodního práva se nesmí zmocnit majetku, který je v soukromém vlastnictví. V právním státě, dokonce i v době ozbrojeného konfliktu, lze soukromý majetek zabrat nebo zničit jen ve velmi omezené míře. Musí jít o naléhavou vojenskou potřebu.
V tomto případě, pokud soukromá osoba zabere majetek ve vlastnictví jiného soukromníka nebo státu, nemůže si nárokovat jeho vlastnictví. Jedná se o trestnou činnost.
– Pokud máme důkazy, že tyto soukromé vojenské společnosti mají jakékoli vazby na ruské úředníky, může být řeč o nějakých dalších právních podezřeních nebo obviněních vůči vládě tohoto státu?
– Bude-li prokázáno, že stát činnost předmětných organizací kontroloval, popř. jim dokonce zadával úkoly, dopadne odpovědnost i na tento stát, proti němuž může být podána mezinárodní žaloba.
Pokud jde o odpovědnost hlavy státu, protože jde o nejvyššího státního úředníka, může být pochopitelně také povolán k odpovědnosti.
– Dalo by se říct, že nasazování žoldáků patří mezi formy hybridní války?
– Odpovědět na tuto otázku není jednoduché, protože žoldáci existovali ve všech dobách a v nejrůznějších formách. V dnešní době je trendem, že státy přenechávají část své působnosti do outsourcingu soukromým společnostem, které mají víc zkušeností a někdy i technologií. Z toho pramení fenomén tzv. vojenské privatizace. Mezi prvky hybridních válek to samozřejmě patří, není to však jev jen moderní doby.
Čtěte také další příspěvky k tématu na InformNapalmu:
- Odhaleny armády Prigožinových trollů
- Uralvagonzavod, výrobce tanků T-14 Armata, se potápí v dluzích a snižuje zaměstnancům mzdy
- „Černý červen“: 80. výročí hromadného vraždění a deportací Litevců
- Nová divize RF u litevských hranic vzniká v předstihu
- (Pro)ruští kozáci cvičí na běloruském území „oddíly domobrany“
- Kalmykové obvinili ruské úřady ze skryté etnocidy, Moskva reagovala zatýkáním
- Běloruský režim se postavil proti polské etnické menšině
- Kremlem přivlastněném vítězství nad Německem a teroru proti Litvě
- Kremelské informační kanály podněcují protesty proti karanténě na Západě
- Partyzánská válka. Znalosti a dovednosti
Partner InformNapalmu v Litvě: Res Publica – Centrum občanského odboje
Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka InformNapalmu v češtině: InformNapalm Česko.
Překlad: Svatoslav Ščyhol
Aktuální hlášení skupiny INFORM NAPALM