Ruská propaganda, jak je dobře známo, má schizofrenní povahu. Na jednu stranu neustále proklíná Západ a vyhrožuje mu palicí svých jaderných zbraní, na druhou stranu se raduje z jakýchkoli alespoň trochu pozitivních zpráv o sobě v západním tisku. Protože je jich stále méně, kremelská propaganda i ve vztahu k západním médiím se už dlouho uchyluje ke lžím a překrucováním, a to nejen u překladů rozhovorů pro západní tisk, ale i u reportáží, které natáčejí její redaktoři na Západě, což má dva pověstné příklady: tzv. kauzu Líza v Německu a nedávnou reportáž o Francii, kterou francouzští novináři pohoršeně roztřídili po poličkách a dali si práci pohovořit s každým účastníkem ruské mýdlové bubliny s titulkem Reportáž z Paříže.

Na agresivní propagandu se však Rusko neomezuje a začíná svými akcemi rozčilovat i ty nejklidnější obyvatele Evropy, kteří se vyznačují severskou odměřeností a dlouhým uvažováním před jakýmkoli rozhodnutím.

Skandinávské země jako je Švédsko nebo Norsko již dva roky chladně hlásí každý zaznamenaný případ porušení hranic svých států ze strany ruských lodí nebo letadel, opětovat výstřelky divokého souseda však zatím nikdo nezačal. Což vůbec neznamená, že by tu neprobíhala neviditelná zákulisní práce.

V Německu bylo Rusko před několika dny zařazeno do desítky největších hrozeb pro bezpečnost země. Poprvé za posledních 10 let německé ministerstvo obrany přepsalo tzv. Bílou knihu, která je hlavní směrnicí pro rozhodnutí o národní bezpečnosti Německa. Vláda SRN po dobu deseti let odkládala řešení zpracování svého strategického stanoviska, s čímž nyní nejnovější vydání Bílé knihy skoncuje. Návrh nového bezpečnostního dokumentu se ještě musí podrobit redakci ze strany dalších státních resortů a po letní pauze bude 80stránkové dílo prezentováno na spolkové vládě.

Předchozí znění Bílé knihy platilo pro již vzdálený rok 2006, hrozby ze strany okolního světa přitom prošly během uplynulé doby podstatnými změnami, což vedlo i německé vládní špičky, aby si uvědomily potřebu přezkoumat deset let stará rozhodnutí ve věcech, které se týkají bezpečnostní politiky země. Svět se mění, mezinárodní řád prožívá zlomové období a Německo leží v jednom z ohnisek dění. Jak uvádí nové znění Bílé knihy, „vše je dnes složitější, nestálejší a dynamičtější, proto obtížněji programovatelné. Nové hrozby se přidaly k těm dosavadním. Nejrůznější výzvy a úkoly vyvstaly před Německem natolik současně a koncentrovaně, jak jsme to nikdy předtím nezažili“.

Jak uvádí německý portál Die Welt ze dne 4. června 2016, mezi 10 nejvýznamnějších hrozeb pro bezpečnost Německa zařadilo ministerstvo obrany teroristy plánující útoky na německá města; počítačové viry ohrožující digitální komunikaci; Rusko rozmazávající hranice mezi mírem a válkou; zkrachovalé státy, které v důsledku svého zhroucení skrze občanské války vytvářejí nové prostory pro teroristy všeho druhu a jejich aktivity (zmiňuje se tu Severní Afrika a jmenovitě Sýrie); příchod stále dalších uprchlíků do Německa, který se hrozí vymknout kontrole; radikální nacionalismus destruující společnost; závody ve zbrojení mezi hospodářsky rozvojovými zeměmi a také skutečnost, že se cesty pro zásobování surovinami stále častěji dostávají do rukou teroristů nebo osob, které se snaží nepustit třetí osoby do určitých regionů. Na seznam se dostaly také změny klimatu a hrozba nových epidemií v důsledku zvýšení světové populace.

Rusko je vyčleněno do samostatného bodu, ale jeho „stopy“ lze v podstatě spatřit i v některých dalších bodech, jako jsou závody ve zbrojení v zemích s komplexem méněcennosti, radikální nacionalismus, tvorba počítačových virů a kybernetické útoky na vládní providery v jiných zemích, odřezávání zásobovacích cest, nakonec terorismus jako jeden ze způsobů vedení války je ruskému státnímu zřízení vlastní minimálně poslední dva roky.

Dokument jasně zakotvuje novou definici politického postoje ke kágébáckému režimu v Kremlu: Rusko již není partner, ale soupeř. „Svou názorně předvedenou ochotou hájit své zájmy i za pomoci násilí a jednostranně posouvat mezinárodně uznané státní hranice, což se obzvlášť projevilo v případě Krymu a východu Ukrajiny, Rusko výslovně zpochybnilo celý evropský řád mírového soužití, který byl vybudován po skončení Studené války“.

Je to velmi německé: prostor pro interpretaci se rovná nule.

„Má to dalekosáhlé následky i pro bezpečnost Německa. Rusko se odvrací od Západu, trvá na své strategické rivalitě a zvyšuje své vojenské aktivity na vnějších hranicích EU. Obzvláštní znepokojenost vzbuzuje u německé vlády používání hybridních nástrojů za účelem úmyslného rozmazávání hranic mezi válkou a mírem, tzn. záškodnické podkopávání jiných států.

Jako zvláštní výzva se v tomto kontextu vnímá používání digitální komunikace k ovlivňování veřejného mínění, které zahrnuje jak sice neidentifikované, přesto cílené řízení diskuzí na sociálních sítích, tak manipulování informacemi na mediálních zdrojích“.

Celkový závěr nového vydání Bílé knihy: „Bez podstatné změny svého politického směřování je tak Rusko na určitou dobu výzvou pro bezpečnost celého našeho kontinentu“.

Proces vzniku nového vydání Bílé knihy byl mimochodem spuštěn na podzim 2014. Německo se nevyznačuje rychlostí rozhodování, německou zdlouhavost však dobře vyvažuje nezvratnost učiněných rozhodnutí, vyladěnost vlastních slov a podrobně zpracované instrukce k dalšímu jednání. Svou agresivní politikou vůči Ukrajině a vedením hybridní války proti celé Evropy se Rusko, jak se zdá, definitivně vyvrhlo z evropského společenství, které se dost dlouho snažilo zkrotit rozběsněné zvíře metodami obvyklými pro Evropu v posledních 70 letech poklidného soužití. Civilizace bohužel jen málokdy dokáže přemoci barbary způsobem, který je pro ni obvyklý. A tak či jinak pro obranu sebe sama se bude muset Západ vydat do boje za tu Evropu, kterou všichni chceme uchovat.

Tento příspěvek zpracovala Irina Schlegel speciálně pro InformNapalm. V případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na náš projekt.

Originál publikován dne 5. června 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol