Náš milovaný Facebook, v němž se už bezmála čtyři roky cítíme jako doma, se opět vyznamenal svým systémem blokování uživatelů.

Asi každý z nás, kdo se v roce 2014 setkal s nepředstavitelným lhaním kremelských vládců o Ukrajině a rozhodl se mu za každou cenu čelit, si vzpomene, že Facebook byl pro nás prakticky jedinou možností, jak prorazit spleť moskevských výmyslů a dostat pravdu o Ukrajině do světa. Takto jsme začínali i my, InformNapalm, psaním statusů na Facebooku v různých jazycích, a stejně jsme tak propagovali i náš web: osmdesát procent našeho obecenstva bylo osloveno prostřednictvím Facebooku. A za tuto možnost přistupovat k našim informacím zcela zdarma pro statisíce lidí po celém světě jsme Facebooku samozřejmě nesmírně vděční. Jak mi před časem řekl jeden Chorvat, který zažil 90. léta na Balkánu: „Máte štěstí, že dnes existuje internet, v naší době jsme nemohli nikomu nic dokázat“.

Skutečnost, že důkazy zločinů moskevského státu lze nasbírat na sociálních sítích a rozšířit informace o nich opět přes sociální sítě, tedy bez zapojení vydavatelů, novinářů a dalších po staletí zavedených informačních institucí, představovala opravdový průlom v informační sféře, který přiměl ke změně přístupu nejen novináře a jejich způsob podávání materiálu, ale i samotného nepřítele, který nepočítal s tím, že by se dobrovolníci mohli objevit nejen na fyzickém bojišti, ale také na síti. Na mentální frontě Kreml zcela nečekaně narazil na stejně tvrdý odpor.

Poměr sil byl v již zmíněném roce 2014 jak na válečné, tak na informační frontě zhruba stejný: de facto jsme jako hrstka různorodých lidí s chabou výstrojí a pár pistolemi stáli proti tak dokonale vyzbrojeným armádám jako je Ruská televize, RIA Novosti nebo ruský První kanál, i s jejich milionovým obecenstvem a miliardovými rozpočty. Byli jsme skupinka mladých lidí, každý pes jiná ves, bez peněz, podpory a se zcela chybějícím publikem, ale s pár různorodými dovednostmi a nevyčerpatelným arzenálem nápadů v zásobníku.

Vzpomínám si, jak se nám v roce 2014 smáli, jak říkali, že všechny ty naše skeny s vojáky, které sdílíme, jsou pro srandu králíkům, že to nic nedokazuje a že to nikdo v zásadě nepotřebuje. Že naše svodky nejsou nic než pouhá propaganda a názory jednotlivých historiků a veřejně známých osobností jsou jen výkřiky do prázdna. Pak si vybavuji, jak naše příspěvky začali postupně zkoumat a jak začínalo být jasné, že pečlivý rozbor vizuálních informací, kterých díky vlastnoruční činnosti nepřátelských médií a vojáků, milovníků selfíček a sdílení polohy, máme k dispozici víc než dost, umožňuje skutečně objevit ruské tanky na Donbasu, vystopovat dráhu a přesný směr rakety, která vyhodila do vzduchu autobus, nebo dokonce zmapovat příběh pověstného Buku… Že slova, která vypustí z úst některý šílený moskevský imperialista od politiky, po přeložení do několika jazyků nezůstanou ve světě bez povšimnutí, a že každý status vyšinutých kremelských špiček může být oskenován, zarchivován a zveřejněn na Facebooku, pak bude žít svým životem, aniž by Kreml měl nějaký vliv na počet lidí, kteří si ho přečtou. Facebook přece nemá funkci „Vykoupit celý náklad a nenechat informace uniknout“.

Nicméně již tehdy v roce 2014 mnoha z nás neušlo, jak Facebook blokuje statusy známých ukrajinských blogerů kvůli pár urážlivým slovům, zatímco plné nenávisti a touhy po krvi komentáře a statusy nepřátelské ruské strany zůstávají jakoby bez povšimnutí.

Kdo zažil tuto informační válku od začátku, jistě si vybaví, jak se v roce 2014 putinovští trollové nahrnuli všude, kde se objevil nějaký protikremelský příspěvek nebo článek, a prostě převálcovali ostatní komentátory záplavami svých lží. U facebookových statusů velkých německých novin jako je Spiegel, Die Welt nebo Die Zeit šlo často řádově o desítku proukrajinských komentátorů proti tisícům reakcí od trollů a botů. De facto to navozovalo pocit, jakoby celý svět byl na straně Ruska: argumentované komentáře proti Mordoru se ztrácely pod nánosy tisíců dalších. Online redakce nezvládaly moderování svých facebookových vláken: v existenci „trollích farem“ se obecně uvěřilo mnohem později. Pro Kreml to byly žně, kdy vše běželo podle jeho plánů: utopit pravdu v záplavách lží, aby již nikdo nedokázal nic pochopit, oddělit zrno od plev a rozložit po poličkách…

Proruská strana se přitom neštítila urážek ani přímých výhružek. A to nejen veřejně. Já osobně každý den dostávala až tucet výhružných zpráv. Facebook nechával veškeré stížnosti bez povšimnutí a navrhoval „zablokovat obtěžující osobu“… V podstatě jediným způsobem, jak vyzrát na invazi trollů do soukromých zpráv, bylo sdílet jejich výtvory veřejně. Což nakonec zabralo: nechali mě na pokoji (mimochodem víc než polovina těchto falešných účtů dnes už neexistuje, což bylo dokázati). V roce 2014 jsem si z toho dokonce dělala legraci: „Hoši, tak už si v tom konečně udělejte jasno, podle vás jsem totiž mentálně zaostalá kyjevská nezletilá prostitutka, která vydělává velké peníze jako agentka CIA a NATO“. Jak praví ruské rčení: buď si oblečte kalhoty, nebo sundejte křížek.

Později Facebook svůj algoritmus poněkud vylepšil: sexistické urážky, návrhy otrávit Ukrajince plynem a pohrůžky násilí začal pokládat za dostatečný důvod k zablokování nebo dokonce ke zrušení účtů, z nichž podobné „perly“ přicházejí.

Neměli bychom však opomenout, že stalo se to v reakci na ruské zasahování do amerických voleb a na miliony fake news, falešných skupin a trollů již v americkém segmentu sítě. Americká vláda přece jen zatlačila na soukromou společnost Facebook a přiměla ji pečlivěji kontrolovat obsah statusů a komentářů a reagovat na stížnosti uživatelů. Facebook dokonce musel na toto téma napsat celou studii pro Kongres USA. Je škoda, že k tomu došlo teprve začátkem roku 2017 (po třech letech naší činnosti!), ale přece.

I zde však vyšlo najevo očekávané „ale“: vypadá to, že Facebook pro blokování uživatelů zvolil algoritmus, kdy se o tom rozhoduje na základě určitých slov zařazených na blacklist jako zakázaná. Což je opět v rozporu s podstatou svobody slova, jednotlivá slova jsou totiž vždy jen součást kontextu. Může jít o citaci, parodii nebo alegorii atd. Trollové si dnes často dají práci obrátit vzhůru nohama celou naši stránku, aby našli záminku, která by umožnila nás zablokovat. Třeba mne poprvé zablokovali v roce 2017 kvůli statusu z roku 2014 (tedy tři roky starému), který obsahoval fotografii nějakého… řekněme, ruského zapadákova. Zkrátka pár ochlastů mezi odpadky. A titulek něco jako: „Jen aby ty rusáky nenapadlo NATO“.

Letos v lednu mě pak Facebook nečekaně zablokoval na tři dny kvůli statusu na obrázku vpravo. Jako záminka patrně posloužila první věta, kde stojí: „Když pozorujeme toto ticho kolem íránské revoluce nebo si vybavíme veškeré překrucování té ukrajinské z roku 2014, začínám mít dojem, že se z Němců stal neskutečně zbabělý národ“. Facebook se mě rozhodl obvinit z útoku na lidi „na základě jejich etnického původu“ (přestože já sama jsem Němka). S tím, že k tomuto závěru systém dospěl jen na základě výroku „začínám mít dojem, že se z Němců stal neskutečně zbabělý národ“.

Této věci se v Německu dostalo širokého ohlasu: ujal se ji německý top novinář Julian Röpcke, který o tom napsal článek do německého listu Bild. Tento článek se nečekaně dostal mezi top 10 německých zpráv z prvního lednového týdne 2018 a vyvolal bouřlivou diskuzi na téma svoboda slova.

Redakce Bildu napsala přímo do kanceláře Facebooku, který reagoval omluvou ve stylu „jeden z našich zaměstnanců to nechtěně popletl“ a obnovením statusu na mé stránce. Podrobněji se o tomto příběhu v ruštině dočtete zde.

O pouhé dva měsíce později, jednoho časně jarního rána mě však Facebook potěšil zprávou, že mě zablokoval tentokrát již na sedm dní, a to kvůli tomuto statusu:

Jako důvod blokace byly opět uvedeny útoky „na základě etnického původu“, čímž nejspíš mysleli výrazy „moskali“ a „rusáci“.

Asi je na čase Facebooku vysvětlit, že slovo moskal, které moskali tak nesnášejí, má celkem jednoduchou a logickou etymologii a existuje již několik století. Kdysi toto slovo na Ukrajině označovalo rodáky z Moskevského knížectví (podle některých historiků s výjimkou rolníků, kterým se říkalo „kacapové“), později takto začali nazývat všechny zástupce armády Ruské říše. Ruská Wikipedie o tom píše: „Podobně jako v mnoha evropských zemích se k označování obyvatel Moskevského státu vedle latinských výrazů russi, rutheni nebo německých Reussen, Russen používal latinský výraz moscovitae podle hlavního města, stejně tak Turci v Osmanské říši používali pro Rusy výraz mosqovlu“.

Pejorativně pak toto slovo používali nejen Ukrajinci, ale také Poláci nebo Bělorusové ve významu „voják velkoruské armády“, který svým sousedům vždy přinášel utrpení a smrt. Experti spočítali, že slavný ukrajinský básník Taras Ševčenko ve své tvorbě použil slovo „moskal“ celkem 117krát. Dalův Výkladový slovník živého ruského jazyka tomuto slovu rovněž přiřazuje význam „voják ruské armády“ a označuje ho jako „zastaralé“.

No, „zastaralé“ – jak se to vezme, na Ukrajinu v roce 2014 přece vpadli v podstatě ideologičtí následovníci a nástupci právě oné říšské armády, a to se stejnými cíli a úmysly jako před dvěma sty lety. Právě moskali rozpoutali tuto válku a nechávají se důsledně vést ambicemi z minulosti své nepovedené říše.

Co se týče slova русня (zde přeloženo jako „rusáci“ – pozn. překl.), ruská Wikipedie uvádí, že tento výraz „zavedli čečenští separatisté v době Druhého čečenského tažení“ a že jde o „hanlivé označení pro Rusko a vše, co s ním souvisí“.

Pokud jde o výraz „separatisté“ ve vztahu k Čečensku, je to přinejmenším sporné. S tím ostatním plně souhlasím: pro ty, kteří najížděli tankem do čečenských dětí a srovnávali město Groznyj se zemí, se výraz „Rusové“ nehodí, byli to právě oni moskali, vojáci armády, která byla po staletí zvyklá zabíjet a zotročovat své sousedy. Zkrátka rusáci.

Namísto zakazování slov „kacap“, „rusák“ nebo „moskal“ by Rusové měli být rádi, že existují: tím totiž dáváme najevo, že stále rozlišujeme mezi „Rusy“ a „rusáky“. Vyřazováním výrazů „moskal“ a „rusák“ z jazyka sami přispívají k tomu, aby slovo „Rus“ zobecnělo a nabylo stejného významu, jaký bývá vkládán do dvou shora uvedených: zběsilá lůza, která přišla zabíjet.

A Facebooku bych ráda poradila, aby si nepřivlastňoval pravomoc cenzora lidové jazykové kreativity. Každý jazyk se vyvíjí, prochází změnami a vstřebává nové výrazy, přičemž někdy jde o pozapomenuté staré, někdy o skutečně nové, kdy se lidé snaží najít definici pro jev, na který při své životní cestě narazí. Pro Čečence to byli právě „rusáci“ – tuto definici dali té tlupě, která k nim přišla, aby zabíjela. Pro Ukrajince je pak „moskal“ slovem jaksi oprášeným, které bylo najednou opět aktuální a naprosto trefné: v roce 2014 na Ukrajinu vpadli vojáci ruské nepovedené říše, kteří zde z rozkazu Moskvy rozpoutali válku. Takže moskali byli a moskali zůstali.

Nebo že by opravdu nastal čas, abychom vám všem říkali jednoduše „Rusové“ a přestali se snažit o rozlišování?..

UPD 12. 3. 2018 Aktuální stav: během tří posledních dnů byla napadena prakticky celá redakce InformNapalmu. Důsledkem tohoto naplánovaného útoku byly blokace, výstrahy a mazání statusů, čtyři nejaktivnější autoři projektu dostali ban: Irina Schlegel na 7 dnů, Irakli Komakhidze na 7 dnů, Mychajlo Kuzněcov na 30 dnů a Anton Pavlushko na 3 dny. Redaktorka InformNapalm Ukrajina byla zablokována na jeden den. Redaktorka InformNapalm Español dostala výstrahu.

Podnět ke všem těmto blokacím dali kremelští trollové, většinou kvůli dva až tři roky starým příspěvkům, což znamená, že naše facebookové stránky byly pečlivě prohledány na předmět výskytu zakázaných slov, za která lze banovat.

Autorka: Irina Schlegel speciálně pro InformNapalm. Titulní obrázek: Alex Alexidze.

V případě použití informací je nutno uvést funkční odkaz na zdroj a autorku (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0).

Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli. Staňte se fanoušky stránky InformNapalm Česko na Facebooku a nechte se pohotově informovat o nových příspěvcích v češtině.

Překlad: Svatoslav Ščyhol