Politický komentátor Oleksij Minakov zpracoval speciálně pro mezinárodní zpravodajskou komunitu InformNapalm zajímavý OSINT přehled největší loňské hospodářské aféry v Rusku, která se týkala privatizace 19,5 % akcií Rosněfti.

Aby alespoň nějak snížila obrovský schodek státního rozpočtu RF dosahující cca 2 trilionů rublů, rozhodla se ruská vláda prodat 19,5 % akcií státní společnosti Rosněfť. Mohlo by se zdát, že jde o celkem snadný úkol. Stačí vypsat veřejný konkurz, nastavit kritéria, nechat zájemce nabídnout kupní cenu a pak by konkurzní komise vybrala vítěze.

Jsme však v Rusku, kde vše funguje jinak. Informace o zájemcích až do poslední chvíle nebyly k dispozici a samotný nákup akcí proběhl podle složitého a zamotaného schématu: konkrétně šlo o více než 50 dokumentů, které se podepisovaly ve více než pěti jurisdikcích a nejsou přístupné veřejnosti.

Navíc tento největší obchod roku na světovém trhu s ropou a plynem obestírá clona tajemství. Zadržením údajně přistiženého při úplatku ministra hospodářství Alexeje Uljukajeva v kanceláři Rosněfti v listopadu 2016, tedy měsíc před uzavřením obchodu počínaje a úmrtím Olega Jerovinkina, který na Rosněfti řídil oddělení zodpovědné za přebírání a odesílání tajných dokumentů, v prosinci 2016 konče.

Kupci akcií Rosněfti. 19,5 % akcií bylo rozděleno rovným dílem (50/50) mezi dva kupující: švýcarského obchodníka s cennými papíry Glencore a Katarský suverénní fond. Transakce měla hodnotu 10,2 miliard eur. S tím, že Glencore zaplatil pouhých 300 mil. eur a Katarský suverénní fond 2,5 miliard eur. Zbylých 7,4 miliard eur doplatila v rámci neregresního financování italská banka Intesa Sanpaolo společně s ruskými bankami (které se neuvádějí s tím, že jde o utajovanou skutečnost).

Společnost Glencore spolupracovala s SSSR již od roku 1979, kdy mu dodávala obilí tak, že obcházela sankce. Příběh se patrně opakuje. V dnešní situaci, kdy jsou na Rusko uvaleny sankce, získal švýcarský obchodník možnost stát se největším prodejcem ruské ropy na světě. Na základě ujednání transakce získala Glencore 5letý kontrakt na dodávky ruské ropy s navyšováním tradingového portfolia o 220.000 barelů denně.

Katar je zemí, s níž Putin vede válku v Sýrii o evropský trh s plynem. Právě Katar vyzbrojuje a financuje syrskou opozici, aby svrhl Asadův režim, který se staví na odpor výstavbě plynovodu z Kataru přes Sýrii do Evropy. Účast tohoto investora na transakcí s Rosněftí tak působí překvapivě s ohledem na zjevné politické nepřátelství mezi zeměmi.

Konečným beneficientem balíku akcií je společný podnik Glencore a Katarského suverénního fond QHG Shares Pte. Ltd.

Screenshot: www.rosneft.ru/Investors/structure/share_capital

Tento společný podnik je zapsán v Singapuru. Jde v podstatě o daňový ráj. Umožňuje odvádět pouhou 5% daň na dividendy z akcií. V opačném případě by byla sazba 15 % jako pro zahraniční společnost, která vlastní ruské akcie.

Screenshot: www.rosneft.ru/upload/site1/document_file/message_09012017_.pdf

Mezi společným podnikem a dvěma společnostmi jsou čtyři další „mezispolečnosti“: QHG Investment LLP a QHG Holding jsou zapsány ve Velké Británii, Qatar Holding v Kataru a QHG Cayman na Kajmanských ostrovech.

Přesná hodnota transakce: komu se dá věřit? Společnost Glencore jako jeden ze dvou kupců části akcií Rosněfti zveřejnila dne 7. prosince 2016 tiskové prohlášení odkazující na ujednání o nákupu 19,5 % akcií Rosněfti za 10,2 miliard eur.

Screenshot: www.glencore.com/assets/media/doc/news/2016/201612072145-Rosneft-holding-statement.pdf

Téhož dne 7. listopadu měl Putin pracovní schůzku se Sečinem, kdy prezident RF uvedl poněkud jinou hodnotu transakce, a sice 10,5 miliard eur. Tato částka se liší od údaje, který uvedl kupce akcií Rosněfti, o 300 mil. eur směrem nahoru.

Screenshot: http://kremlin.ru/events/president/news/53431

Mohli bychom připustit, že se prezident RF banálně přeřekl. To ovšem v žádném případě: sám Igor Sečin v rámci tohoto setkání zmínil stejnou částku 10,5 miliard eur.

Screenshot: http://kremlin.ru/events/president/news/53431

Navíc tentýž den i tiskový mluvčí prezidenta RF Dmitrij Peskov stihl před novináři prohlásit, že do státního rozpočtu země přibude 10,5 miliard eur.

Kvůli těmto rozdílným údajům proběhla na oficiálním webu Rosněfti dokonce machinace s tiskovými zprávami. Každá publikace má datum uveřejnění, z jedné tiskové zprávy však bylo odstraněno: jde o zprávu, která se fyzicky objevila 10. prosince. V samotném textu tiskové zprávy pak bylo zpětně uvedeno datum 7. prosince, tedy den transakce.

Screenshot: https://www.rosneft.ru/press/releases/2016/12

Samotná tisková zpráva byla také upravena. Uživatelé si však stihli pořídit screenshot z původní verze webové stránky. Po úpravě z textu zmizela zmínka o zdrojích přísunu oněch 10,5 miliard eur do státního rozpočtu. A sice samotná transakce s nákupem akcí v hodnotě 10,2 miliard euro s tím, že by zbylých 300 mil. eur měly být do rozpočtu odvedeny z dividend Rosněftěgazu, který je vlastníkem Rosněfti.

Screenshoty stránky www.rosneft.ru/press/releases/item/185047 pořízené v různých dnech

Zde je mimochodem právě ona hledaná odpověď na otázku ohledně přesné hodnoty transakce. A příčinou oněch manipulací s čísly je skutečnost, že prodej 19,5 % akcií Rosněfti proběhl na základě vládní směrnice ze dne 7. listopadu 2016, která uváděla, že minimální prodejní cena akcií je 748,26*0,95=710,847 miliard rublů. V přepočtu se jedná o 10,5 miliard eur.

Screenshot: http://government.ru/news/25198

„Lhůta pro realizaci transakce“ s prodejem akcií měla dle vládní směrnice uplynout 5. prosince, de facto však transakce proběhla 7. prosince, tedy s dvoudenním zpožděním oproti lhůtě. Směrnice není zákon, Sečin však chtěl „výnos shora“ dodržet když ne co do lhůty, pak alespoň co do hodnoty transakce. Nevyšlo to ani zde: k 10,5 miliardám eur chybělo pouhých 300 mil. eur, právě proto vymysleli celé to doplácení 300 mil. eur do státního rozpočtu z dividend Rosněftěgazu, o čemž se na veřejnosti vůbec nemluví.

Chronologie Putinova a Sečinova lhaní o penězích do rozpočtu z prodeje 19,5 % akcií Rosněfti.

16. prosince: hlavní výkonný ředitel Rosněfti Igor Sečin referoval Vladimiru Putinovi, že všechny prostředky z prodeje 19,5 % akcií Rosněfti byly převedeny do federálního rozpočtu. Přijetí 710,8 miliard rublů potvrdilo i ruské Ministerstvo financí.

19. prosince: o tři dny později se na Reuters objevila informace, že banka Intesa Sanpaolo, hlavní věřitel zahraničních kupců 19,5 % akcií Rosněfti, jim zatím žádné čerpání peněz neumožnila s tím, že svou případnou účast na financování koupě 19,5 % akcií společnosti „stále zvažuje“. Peníze od italské banky dorazily až v lednu.

Znamená to, že žádný přírůstek do ruského státního rozpočtu z prodeje 19,5 % akcií Rosněfti se právě toho dne 16. prosince vůbec nekonal. Sečin společně s Putinem podvedli celou zemi a celý svět.

Ba dokonce 23. prosince, tři dny po prohlášení italské banky, Putin na své velké tiskové konferenci stále lhal lidem o získaných prostředcích do státního rozpočtu z prodeje části akcií Rosněfti.

„Co se týče peněz, zda cizinci převedou peníze za nabytých 19,5 % akcií z balíku Rosněfti. Tyto peníze již byly do státního rozpočtu Ruské federace v plné výši převedeny“
Vladimir Putin, 23. prosince 2016

Ale když italská banka, hlavní věřitel celé transakce, tehdy na nákup akcií Rosněfti peníze nepřevedla, kdepak se vzaly ony přírůstky do státního rozpočtu RF? Nápovědu poskytl sám Putin při tiskovce:

„Máme rezervu jako jsou peníze Rosněftěgazu… Všechny kontroluje vláda. A některé věci z nich financujeme v situacích, kdy vláda zapomene, že existují priority, kterým musíme věnovat pozornost… Právě na tyto věci, na které v konečném důsledku po veškerých sporech a pranicích vládě peníze nezbydou a jejichž financování je přesto nutno zajistit, budeme vynakládat prostředky z Rosněftěgazu“.

Vychází nám tak, že peníze přišly do rozpočtu díky likvidním prostředkům na účtu Rosněftěgazu. Kde se volné peníze evidentně vyskytovaly: stačí se jen vrátit v čase ke dni 5. prosince 2016. Tento den Rosněfť oznámila, že schválila podmínky 10letých dluhopisů na 600 miliard rublů (jde právě o zhruba stejnou částku jako hodnota transakce s 19,5 % akcií) a získala zájemce během pouhých půlhodiny. I když tiskový mluvčí Rosněfti ujišťoval, že prostředky z vydaných dluhopisů budou investovány do zahraničních transakcí a refinancování dluhu, šlo jen o pouhá slova.

Zopakujme, že veřejnosti Putin, Sečin a další mocipáni lhali: v prosinci prostředky z prodeje akcií Rosněfti do státního rozpočtu převedeny nebyly. Putin spěchal a nemohl jen počkat, až prostředky od kupců akcí Rosněfti v roce 2017 dorazí v plné výši, protože Státní duma schválila rozpočet na rok 2017, kdy již počítala se ziskem z prodeje 19,5 % akcií Rosněfti v roce 2016.

Chybějící zisk z prodeje akcií v prosinci 2016 by se dal snadno vysledovat z finančního výkaznictví společnosti a strčit Putinovi nebo Sečinovi pod nos. Správná myšlenka, hoši však nejsou žádní hlupáci a s touto možností počítali. Za účelem zakrytí této machinace ruská vláda v prosinci 2016 rozhodla, že se finanční výkaznictví Rosněftěgazu, který je vlastníkem Rosněfti, nebude zveřejňovat. Z financí a peněžních toků největší ropné a plynárenské společnosti světa se tak stala „černá skříňka“. Což znamená, že transakce s privatizací části akcií Rosněfti je pouhým začátkem největších afér s touto společností.

Tento příspěvek připravil k publikaci politický komentátor Oleksij Minakov

(CC BY 4.0) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autora a na náš projekt.

Vyzýváme čtenáře, aby naše publikace aktivně sdíleli na sociálních sítích. Zveřejnění vyšetřovacích podkladů dokáže zvrátit průběh informačního a válečného střetu.

Překlad: Svatoslav Ščyhol