Nabízíme čtenářům webových stránek mezinárodní dobrovolnické komunity InformNapalm podrobně rozvedený příspěvek o neoprávněném používání práva veta v Radě bezpečnosti OSN ze strany Ruské federace. Právní rozbor zpracoval mezinárodní právník Bohdan Ustymenko.

Je obecně známo, že Ruská federace de facto navázala na stálé členství Sovětského svazu v orgánu, jehož rozhodování přímo ovlivňuje nejen národní bezpečnost Ukrajiny a bezpečnost černomořského regionu, ale také celého světa, a sice v Radě bezpečností Organizace spojených národů (OSN). Právě tomuto klíčovému orgánu svěřují členské státy Organizace spojených národů hlavní odpovědnost za udržování mezinárodního míru a bezpečnosti.

S respektem k tomuto vysokému poslání Rady bezpečnosti OSN museli ukrajinští zástupci často označovat reakce Rady bezpečnosti OSN na konflikty, zhoršování situace nebo porušování mezinárodního práva za „pomalé a nedůsledné“, a to především kvůli zneužívání práva veta některými jejími stálými členy, zejména Ruskem.

Volodymyr Jelčenko / Foto Ukrinform

Třeba bývalý ukrajinský zástupce u OSN Volodymyr Jelčenko jako příklady uvádí situaci s přehlížením mezinárodních předpisů ze strany Ruska, jeho agresí proti Ukrajině a zneužíváním práva veta v Radě bezpečnosti OSN. Pan Jelčenko připomněl, že Moskva uplatňuje „revanšistickou politiku“ a nasazuje vojenskou sílu proti cizím státům již od 1990. let, zejména proti Moldavsku, Gruzii nebo Ukrajině [1].

Má Rusko právní důvod ke stálému členství v Radě bezpečnosti OSN po Sovětském svazu?

Zkusme na to přijít. Začněme historií otázky.

V roce 1945 se staly Běloruská sovětská socialistická republika, Ukrajinská sovětská socialistická republika a SSSR společně s dalšími zeměmi zakládajícími státy OSN. Stojí za zmínku, že Ruská sovětská federativní socialistická republika (RSFSR) postavení zakládajícího státu OSN nikdy neměla.

Platné znění článku 23 Charty OSN [2] zároveň říká, že jedním z pěti stálých členů Rady bezpečnosti OSN není samostatná republika, ať už RSFSR či Ruská federace, ale právě Svaz sovětských socialistických republik.

S možností nahrazení nebo návaznosti na stálé členství jednoho státu jiným státem pak Charta OSN nepočítá vůbec.

Ústava (základní zákon) Svazu sovětských socialistických republik ze dne 7. října 1977 [3] zároveň zejména říkala:

• SSSR je jediným svazovým mnohonárodnostním státem zřízeným na základě principu socialistického federalismu v důsledku svobodného sebeurčení národů a dobrovolného sdružení rovnoprávných sovětských socialistických republik (článek 70),
• Území Svazu SSR je jednotné a zahrnuje území sovětských republik. Svrchovanost SSSR se vztahuje na celé jeho území (článek 75);
• Do kompetencí Svazu sovětských socialistických republik v zastoupení jeho nejvyšších orgánů státní moci a správy patří zejména zastupování SSSR v mezinárodních vztazích, vztahy SSSR s cizími státy a mezinárodními organizacemi, stanovení obecného postupu a koordinace vztahů svazových republik s cizími státy a mezinárodními organizacemi, svazová republika (vč. RSFSR) pak má právo navazovat vztahy s cizími státy, sjednávat s nimi smlouvy, vyměňovat diplomatické a konzulární zástupce, podílet se na činnosti mezinárodních organizací (články 73 a 80);
• Každá ze svazových republik je svrchovaným sovětským socialistickým státem, který se spojil s ostatními sovětskými republikami v SSSR (článek 76);
• Každá ze svazových republik si vyhrazuje právo ze Svazu SSR svobodně vystoupit (článek 72).

SSSR tedy byl státem. Každá ze svazových republik však měla zároveň vlastní postavení samostatného státu.

To znamená, že dle ústavy Sovětského svazu nebyla RSFSR totožným státem se SSSR a měla právo z tohoto soustátí svobodně vystoupit. Ústava SSSR zároveň nepočítá s právním nástupnictvím po SSSR.

Dne 4. prosince 1991 v Moskvě uzavřely státy, které byly tehdy nebo předtím subjekty Svazu sovětských socialistických republik, a Svaz SSR jako předchůdce „s ohledem na potřebu zásadního přezkoumání celého souboru vztahů mezi státy, které tvořily SSSR…“, Smlouvu o právním nástupnictví ve věcech zahraničního státního dluhu a aktiv Svazu SSR (dále jen Moskevská smlouva) [4].

Pro účely Moskevské smlouvy její strany definovaly, že „právní nástupnictví států“ znamená nahrazení jednoho státu jiným státem v zodpovědnosti za mezinárodní vztahy jakéhokoli území, a „rozhodný den právního nástupnictví států“ znamená datum vystřídání předchůdcovského státu nástupnickým státem v zodpovědnosti z mezinárodních vztahů pro území, které je objektem právního nástupnictví států.

Článkem 4 Moskevské smlouvy přistoupily strany na to, že subjekty bývalého Svazu SSR (věnujme pozornost právě tomuto slovnímu spojení, „bývalého Svazu SSR“) mají na celkové výši dluhu a aktiv tyto podíly:

• Ruská sovětská federativní socialistická republika 61,34 %;
• Ukrajina 16,37 %;
• Běloruská republika 4,13 %;
• Kazašská sovětská socialistická republika 3,86 %;
• Gruzínská republika 1,62 % apod.

Zvláštní pozornost si zaslouží také skutečnost, že Moskevská smlouva nepočítá s možností, že by Svaz SSR v mezinárodních organizacích, zejména v Radě bezpečnosti OSN, nahradila Ruská sovětská federativní socialistická republika.

Podpis Bělověžské dohody 8. prosince 1991 / Foto RIA Novosti

Již 8. prosince 1991 pak byla v Minsku mezi Běloruskou republikou, RF a Ukrajinou sjednána Dohoda o vzniku Společnosti nezávislých států (dále jen Bělověžská dohoda) [5].

Bělověžská dohoda konstatuje, že Svaz SSR jako subjekt mezinárodního práva a geopolitická skutečnost zaniká.

Tato mezinárodní smlouva dále stanovovala, že na území signatářských států není přípustné používat předpisy bývalého SSSR, a činnost orgánů bývalého Svazu na území členských států Společnosti nezávislých států (SNS) se zastavuje.

Nad rámec shora uvedeného Bělověžská dohoda říká, že Bělorusko, RF a Ukrajina zaručují plnění mezinárodních závazků, které pro tyto státy plynou ze smluvních ujednání bývalého SSSR.

21. prosince 1991 pak 11 samostatných států, které bývaly svazovými republikami SSSR, zejména Běloruská republika, RF a Ukrajina podepsaly Almaatskou deklaraci [6], která opakovaně potvrdila, že vznikem SNS SSSR zaniká. Všichni signatáři této deklarace také zaručili plnění veškerých mezinárodních závazků vyplývajících ze smluvních ujednání bývalého SSSR dle svých ústavních postupů.

Téhož dne 21. prosince 1991 rozhodla Rada hlav států SNS [7], že státy SNS „…podporují Rusko v tom, že naváže na členství SSSR v OSN včetně stálého členství v Radě bezpečnosti a v dalších mezinárodních organizacích…“.

Jak je ovšem patrné z obsahu rozhodnutí Rady hlav států SNS, tento dokument sjednalo jen 11 z 15 subjektů bývalého SSSR, a to bez účasti a souhlasu samotného Sovětského svazu, který tehdy již zanikl.

26. prosince 1991 Rada republik Nejvyššího sovětu SSSR svou Deklarací č. 142-N [8] konstatovala zánik Sovětského svazu jako státu a subjektu mezinárodního práva z důvodu vzniku SNS, zejména navrhla hlavám nezávislých států posoudit otázku právního nástupnictví Svazu SSR a všesvazových orgánů státní moci a správy, stejně tak ratifikaci, plnění a odstoupení od mezinárodních smluv, které uzavřel SSSR před vznikem SNS. Deklarace č. 142-N společně s dalšími důkazy tedy potvrzuje nicotnost rozhodnutí Rady hlavy států SNS z 21. prosince 1991.

Závěry

Provedenou důkladnou analýzou Charty OSN, Ústavy SSSR, Moskevské smlouvy, Bělověžské dohody a Almaatských listin z 21. prosince 1991, Deklarace Rady republik Nejvyššího sovětu SSSR č. 142-N a dalších dokumentů dospěl autor článku k těmto zjištěním:

• Dle Ústavy SSSR měly svazové republiky včetně RSFSR postavení samostatných států s právem vystoupení ze Svazu SSR. SSSR byl současně také státem nezávisle na svazových republikách;
• Charta OSN neumožňuje náhradní nebo nástupnické členství některého státu v Radě bezpečnosti OSN po jiném státě;
• Ústava SSSR nepočítá s nahrazením Sovětského svazu některou svazovou republikou v mezinárodních organizacích či orgánech, zejména v Radě bezpečnosti OSN;
• Nejvyšší ústavní orgány SSSR nikdy nerozhodly o tom, že by Sovětský svaz měla v mezinárodních organizacích či orgánech nahradit RSFSR, zejména v Radě bezpečnosti OSN;
• Žádná mezinárodní smlouva sjednaná za účasti SSSR nepočítá s vystřídáním Sovětského svazu Ruskem v mezinárodních organizacích či orgánech, zejména v Radě bezpečnosti OSN;
• Ruská federace de facto uplatňuje práva a vykonává působnost stálého člena Rady bezpečnosti OSN, aniž by k tomu měla řádný právní důvod;
• „Tečku“ v odpovědi na otázku, zda Ruská federace de facto vystřídala Sovětský svaz v Radě bezpečnosti OSN, může učinit Mezinárodní soud OSN vydáním poradního nálezu, zejména na žádost Valného shromáždění OSN.

Právní rozbor zpracoval Bohdan Ustymenko, mezinárodní právník a odborník na mezinárodní námořní právo.

Čtěte také další příspěvky k tématu od InformNapalmu

• Dobrovolníci zveřejnili rozsáhlou interaktivní databázi ruské agrese
• Dobrovolníci nasbírali důkazy účasti 32 vojenských jednotek Ozbrojených sil RF na záboru Krymu
• Seznam 1097: jak 18. samostatná motostřelecká brigáda ruských Ozbrojených sil okupovala Krym
• Ruské jaderné zbraně již jsou na Krymu: expert na mezinárodní námořní právo připomněl četná fakta
• Zakladatel InformNapalmu vyzval k odebrání Rusku práva veta v Radě bezpečnosti OSN kvůli agresi v Ukrajině a Sýrii– rozhovor pro Newsader (rusky)

Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno. (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka komunity InformNapalm v češtině: InformNapalm Česko.

Přátelé, koncem ledna 2021 čeká mezinárodní dobrovolnickou komunitu InformNapalm zaplacení značných výdajů na spolehlivý hosting, na němž jsou umístěny naše vícejazyčné webové stránky a databáze ruské agrese. Proto vyzýváme všechny, komu to není jedno a kdo by nám s úhradou těchto výdajů rád pomohl, aby se přihlásil k zasílání minipříspěvků přes Patreon.

Překlad: Svatoslav Ščyhol