Nabízíme informačně analytické shrnutí, které vyšlo v internetovém médiu Ukrajinský týden 25. srpna 2020. Toto shrnutí zpracoval redaktor běloruské verze webových stránek mezinárodní dobrovolnické komunity InformNapalm Dzjanis Ivašyn.

Redakce InformNapalmu do této publikace přidala odkazy na OSINT šetření a obrázky, které tento příspěvek organicky doplňují.

Události, které se odehrávají v Bělorusku v posledních několika měsících, začínají zřetelně připomínat přímé ruské zasahování do vnitřních věcí Ukrajiny na přelomu let 2004/2005 a 2013/2014. Působí to stabilním dojmem, že Ruská federace uplatňuje v Bělorusku ukrajinský scénář hybridní agrese, byť upravený s ohledem na běloruská specifika.

Letošní volební kampaň v Bělorusku, která si kladla za cíl další „elegantní“ znovuzvolení diktátora Lukašenka, odstartovala procesy, které hrozí vymazáním běloruského státu z politické mapy světa. Nezbytné přípravy k tomu již před dvěma lety aktivizovala legální rezidentura ruských tajných služeb zřízená na půdě složek Ministerstva zahraničí RF v Bělorusku.

Rezidentura

Šéf zastupitelského úřadu RF v Bělorusku Michail Babič, jehož životopis je úzce spjat s KGB a FSB, měl výrazné příležitosti napomáhat provedení aktivních opatření po linii ruské rozvědky v Bělorusku od roku 2018. Jde o výzvědné a agenturní aktivity, verbování zástupců vojenskopolitických špiček státu, regionálních top úředníků, podnikatelských kruhů a vlivných postav běloruské občanské společnosti.

Jako člen Bezpečnostní rady RF se Babič podílel na spuštění zvláštní operace s okupací Krymu. Právě tato skutečnost byla klíčová pro rozhodnutí Kyjeva neschválit jeho kandidaturu na úřad velvyslance RF v Ukrajině. Stanovisko Minsku k tomuto „velvyslance války“ se naopak ukázalo jako smířlivější.

Michail Babič a Vladislav Surkov / Foto: premier.gov.ru

V posledních dvou letech bylo velvyslanectví RF v Bělorusku přeplněno příslušníky Hlavního úřadu Generálního štábu Ozbrojených sil RF (bývalá GRU), Služby zahraniční rozvědky (SZR) a FSB. Shora jmenovaní pobývali přímo v Bělorusku, což jim umožnilo pracovat na realizaci všech možných scénářů pro přinucení Lukašenkova režimu k plnohodnotné integraci Běloruska v rámci tzv. Svazového státu.

K tomu RF potřebuje Lukašenkův režim maximálně oslabit, vytvořit podmínky k obnovení jeho mezinárodní izolace a k neúměrnému zvýšení toxicity samotného diktátora, v nutném případě pak k uplatnění kontrolovaného přechodu moci a jeho nahrazení jinou proruskou postavou. Výraznou roli na realizaci tohoto scénáře hrají vlivoví agenti RF na všech úrovních systému státní správy BR.

„Nová opozice“

Je patrné, že kampaň kolem Lukašenkova znovuzvolení v srpnu 2020 byla vybrána jako příležitost ke klíčovému útoku. V květnu, tři měsíce předtím, se najednou kde se vzali, tu se vzali tři noví oponenti dosavadní hlavy státu, kteří nikdy předtím nebyli subjekty politického procesu a nijak nedávali najevo, že by hodlali usilovat o nejvyšší úřad ve státě. Všechny osoby této „nové opozice“ mají nějaké vazby na Ruskou federaci. Je příznačné, že běloruské národně demokratické faktory, stejně jako otázky národního rozvoje nebo podpory posílení národní identity, „nová opozice“ zcela ignoruje.

Nezaregistrovaný prezidentský kandidát Valer Capkala zahájil svou kariéru jako zaměstnanec velvyslanectví SSSR ve Finsku, které bylo napěchováno agenturou Prvního hlavního úřadu KGB, předchůdce Služby zahraniční rozvědky RF. Delší dobu udržoval úzký kontakt s ruským šovinistou Valerijem Skurlatovem. Společně byli členy správní rady ruské strany Vozrozděnije (Obroda), která si kladla za cíl obnovit SSSR v hranicích z roku 1945.

Valer Capkala / Foto: UDF.BY

Pár týdnů před skončením volební kampaně Capkala uprchl do Ruska a adresoval Putinovi veřejnou výzvu, v níž požádal o podporu uspořádání „svobodných prezidentských voleb“ a vyjádřil se také na obranu ruských ozbrojenců zadržených v Bělorusku. Ruská média o jeho politických aktivitách ve velkém informují. Valera Capkalu můžeme označit za hlavního uchazeče o vůdčí roli v rámci „nové opozice“.

Dalším čerstvým Lukašenkovým oponentem s prezidentskými ambicemi se stal podnikatel Sjarhej Cichanouski. Přestože svá hlavní aktiva má v Rusku, nečekaně zahajuje mediální aktivity v Bělorusku v březnu 2019, kdy v úřadě velvyslance RF v Minsku byl ještě Michail Babič. Jeho první video na youtubovém kanálu Strana dlja žizni (Země pro život) hned získalo desetitisíce zhlédnutí, což může nasvědčovat cílenému financování tohoto kanálu. I když byl předtím v politických kruzích zcela neznámý, začíná se scházet s lídry běloruského opozičního mainstreamu. Jakkoli se to zdá fenomenální, za pouhý rok se z Cichanouského stala osobnost, která začíná aspirovat na úřad hlavy státu.

Sjarhej Cichanouski / Foto: youtubový kanál Strana dlja žizni

Mezinárodní zpravodajská komunita InformNapalm zjistila, že Sjarhej Cichanouski v roce 2017 ilegálně navštívil dočasně okupované území Krymu a sdílel video s proklamacemi o tzv. ruském světě, na němž tvrdí, že součástí tohoto „světa“ bylo i Bělorusko.

Jeho manželka Svjatlana Cichanouskaja, která zmobilizovala celý běloruský protestní potenciál, se stala hlavní Lukašenkovou vyzývatelkou. Tomu výrazně napomohla provedená koncem května 2020 provokace tajných služeb proti jejímu manželovi s jeho následnou internací do kasemat vazební věznice. Spojený štáb „nové opozice“, který se semkl kolem její osoby jako jeho jediné zaregistrované kandidátky, plnou mírou využil nashromážděný sociální kapitál jejího manžela. Cichanouskaja přitom vždy prohlašovala, že je pouze technickým kandidátem. 11. srpna z Běloruska uprchla a k dnešnímu dni od hlavního štábu fyzicky vzdálena. Prohlášení, která vydala, převedly radikalizaci masového protestu do poklidného řečiště.

Přestože Cichanouskaja otevřeně označuje Rusko za „staršího bratra“ a její rétorika spočívá v proruském diskurzu, existuje pravděpodobnost, že by v případě požadované konfrontace vlivu mezinárodních hráčů mohla přece jen napomoci realizaci vlastního běloruského scénáře.

Svjatlana Cichanouskaja uprostřed / Foto AFP

Viktar Babaryka, další novodobý Lukašenkův oponent s prezidentskými ambicemi, má přímé vazby na strategicky významnou ruskou státní společnost Gazprom, dvacet let řídil její běloruskou dceřinou společnost Bělhazprambank. Zisky z podnikání této struktury, v níž měl Babaryka řídicí funkci, šly mj. na financování ruské válečné agrese v Gruzii, Ukrajině a Sýrii. Prostřednictvím Bělhazprambanku Rusko uplatňovalo také přímý nátlak na Bělorusko v energetické sféře.

Viktar Babaryka / Foto: Reuters

V roce 2010 právě s pomocí Gazpromu a jeho dceřiné společnosti Gazprom-Media Cholding (televize NTV) vedlo Rusko proti Lukašenkovu režimu totální informační válku. Hlavním produktem této války byl televizní seriál Kmotr (Krjostnyj baťka; název naráží na přezdívku Lukašenka – pozn. překl.), který jistou mírou ovlivnil masovost protestních vystoupení proti úřadům v prosinci 2010, kdy se konaly tzv. prezidentské volby. RF tehdy měla za úkol zastavit sbližování Běloruské republiky s EU, které pro ni bylo nebezpečné, zintenzivnit prosazování Celní unie a donutit Minsk přistoupit k Jednotnému hospodářskému prostoru.

Nasazení represivní mašinerie, tvrdé rozprášení protestujících 19. prosince 2010, zatýkání stovek lidí po celé zemi a jejich trestní stíhání dostaly Lukašenkův režim do mezinárodní izolace. Cíle a úkoly RF byly zcela splněny. Navíc Rusko získalo strategickou kontrolu nad běloruským systémem na přepravu plynu a stalo se jediným věřitelem a dodavatelem energetických surovin pro tuto zemi. Běloruský stát v mnoha ohledech přišel o samostatnost zahraniční politiky a stal se z velké části ruským protektorátem.

Donucování k integraci

O 10 let později RF obdobným způsobem zneužívá tzv. prezidentských voleb v Bělorusku k svým cílům a snaží se realizovat aktuální geopolitické úkoly. V tom mu bezprostředně pomáhají přímí ruští vlivoví agenti, jimiž přetéká celý sytém státní správy BR.

Ve dnech 9. a 12. srpna byl celý svět šokován výslovným terorem, který uplatnily ozbrojené složky proti běloruským civilistům. V tuto chvíli je oficiálně potvrzena smrt nejméně tří účastníků protestních akcí proti diktátorskému režimu. Oběti jsou Aljaksandar Tarajkouski z Minsku, Aljaksandar Vichor z Homelu a Henadz Šutau z Brestu. Stovky lidí utrpěly střelná zranění a úrazy z detonací granátů. Po celé zemi bylo zadrženo na 7.000 osob, z nichž mnoho čelilo mučení a výsměchu. Mnoha zadržených bylo drženo v nelidských podmínkách, až 50 osob v celách pro čtyři.

Protesty v Bělorusku / Foto Belaruspartisan.by

Smrt lidí, vysoké počty zraněných, zcela bezdůvodná extrémní krutost jednotek Ministerstva vnitra a neposkytování informací příbuzným v prvních dnech se staly spouští pro celonárodní rozsáhlé poklidné protestní akce, které Bělorusko dosud nezažilo. Existují svědectví, že do trestných operací proti účastníkům protestů byla zapojeny dokonce elitní zvláštní jednotky Ozbrojených sil BR. Když to shrneme, proti civilistům byla vyslána dokonce armáda.

Zatímco v prvních dnech po celé zemi přicházely protestovat desetitisíce lidí, po tomto výslovném teroru proti obyvatelům jejich počty o řadu stouply. Bylo to také jednou z hlavních příčin organizace rozsáhlého stávkového hnutí.

Protesty v Bělorusku / Foto: China Global Television Network

Další logika kroků režimu vypovídá, že postup odporu vůči ohrožení, jemuž nyní čelí, již zjevně podléhá kontrole externího ruského řízení.

Stejně jako v roce 2010 se Lukašenkova rétorika po jistém oteplení ve vztazích se Západem zcela změnila, objevila se obvinění ze zasahování vůči Polsku, Česku, USA a Velké Británii. Strach ze stále narůstajícího potenciálu běloruských poklidných protestů, barikády v minských ulicích, pouliční boje hned na několika místech a riziko fyzické ztráty moci se patrně staly důvodem, proč Lukašenkův režim požádal o pomoc RF. Také vydal do Ruska zadržené předtím ozbrojence z tzv. SVS Vagner.

Podle oficiální verze běloruských vyšetřovacích orgánů byla tato proxy formace Hlavního úřadu Generálního štábu Ozbrojených sil RF vyslána do Běloruska, aby destabilizovala situaci v zemi. K předání „vagnerovců“ došlo bez ohledu na výrazné poškození vztahů s ukrajinskou stranou, která požádala o jejich vydání. Mnoho Ukrajinců to pocítilo jako zcela nepřátelský krok, který staví Lukašenkův režim do jedné řady s agresorským státem RF.

Ukrajina poprvé odvolala z Běloruska svého velvyslance ke konzultacím, zatímco ministři zahraničí států Evropské unie schválili rozhodnutí o uvalení sankcí na osoby, které se podílely na násilném potlačování protestních akcí a falšování výsledků tzv. voleb v Bělorusku.

Protikrizové řízení Běloruska

12. srpna zaznamenala komunita InformNapalm přesun dvou letadel Tu-134AK Vzdušně-kosmických sil RF na běloruské území. Tyto zvláštní letouny VIP třídy přepravují ruské vojáky se šarží minimálně na úrovni náměstka ministra obrany RF i s obsluhou.

16. srpna ruská strana oficiálně potvrdila Lukašenkovi, že je ochotna přispět k řešení problému na základě Smlouvy o vzniku tzv. Svazového státu, v nutném případě pak i v kontextu Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB).

Již ve večerních hodinách 18. července přistál na národním letišti Minsk speciál Tu-204/2014VPU. Zjistili jsme, že toto letadlo provozuje Speciální letový oddíl Rossija spadající pod kancelář prezidenta RF. Je vybaveno výškovým řídicím stanovištěm a bylo vyrobeno speciálně pro FSB RF. Speciální letový oddíl Rossija přepravuje především nejvyšší zástupce systému státní správy RF. K urgentnímu jednání do Minsku tedy mohl přiletět jak ředitel FSB, tak členové Putinova aparátu.

Čtěte také: Vojenské transportní letadlo Il-76MD uskutečnilo několik podezřelých letů mezi RF a Běloruskem

Toto vše nasvědčuje tomu, že Rusko vede s Lukašenkem intenzivní jednání a poskytuje mu poradenství na nejvyšší úrovni. Je dost možné, že do Běloruska byli dopraveni ruští vojenští specialisté, poradci a političtí technologové, kteří na místě realizují „protikrizové řízení“ situace. Právě tím lze vysvětlit, že poprvé od roku 1994 se masově konaly akce na Lukašenkovu podporu po celém Bělorusku.

Svým duchem, formou a obsahem zřetelně připomínají mítinky Antimajdanu zorganizované speciálně za účelem mobilizaci Janukovyčových stoupenců a kladení odporu Revoluci důstojnosti. Účastníky mítinků jak v Minsku, tak v regionech hromadně svážejí autobusy z různých regionů Běloruska. Při jejich konání se široce používají atributy (pro)ruského šovinistického hnutí NOD a ruské státní vlajky.

Mítink na podporu Lukašenka / Foto: Belsat.eu

Situace, kdy se Lukašenko ukázal na minské hlavní třídě s bojovou výstrojí a samopalem AKS v doprovodu zvláštních jednotek a vnitřních vojsk, které mají prsty ve zvláště krutém potlačování poklidných protestů, ho prakticky posouvá do kategorie ruských polních velitelů ovládaných manuálně, jako je Kadyrov nebo zlikvidovaný Zacharčenko. To je patrně také výsledek práce ruských politických technologů, kteří předtím tvořili obraz superhrdiny pro Putina. Mimořádného zvýšení Lukašenkovy toxicity je každopádně již dosaženo.

„Polní velitel“ Lukašenko se samopalem a příslušníci zvláštních jednotek / Foto: Belta.by

Kremelští stratégové se zároveň snaží uměle vyvolat v Bělorusku občanský konflikt a vytvořit záminku k použití síly již jménem části společnosti, která podporuje Lukašenka. Podobné akce uplatňovala RF v Ukrajině v době dvou posledních revolucí a v mezidobí. Materiál zveřejněný mezinárodní komunitou InformNapalm ke korespondenci architektů tzv. Ruského jara, šéfa Putinova aparátu Vladislava Surkova (SurkovLeaks) a zástupce Institutu zemí SNS Konstantina Zatulina Kirilla Frolova (FrolovLeaks) znázorňuje celý mechanismus uplatnění tohoto prvku hybridní války z ruské strany.

Pohlcování země

Stávkující novináři a technický personál Běloruské televizní a rozhlasové společnosti již byl mezitím nahrazen několika skupinami ruských specialistů na vedení informační války. Přímé přenosy u akcí na Lukašenkovu podporu již vede jeden z hlavních ruských propagandistických kanálů RT. Je zřejmé, že prioritním cílem RF v této fázi je nastolení kontroly nad běloruským informačním prostorem a veřejně politickou sférou.

Až dosud v BR chyběl vlivný subjekt politického pole, který zastupoval a artikuloval zájmy Kremlu. Pro uplatnění výrazného vlivu tedy Rusko může využít stávajícího potenciálu k vytvoření pseudodemokratického opozičního hnutí, jakési obdoby (pro)ruské strany Opoziční platforma pro život (OPZŽ) v Ukrajině. Nelze vyloučit, že by toto hnutí mohlo vzniknout ze struktur „nové opozice“.

Klíčovým zaměřením pro RF je patrně převzetí kontroly nad systémem státní správy a ozbrojenými složkami BR. Navíc Rusko stejně jako v roce 2010 má v úmyslu získat plný přístup do klíčových odvětví běloruského hospodářství.

Zástupci Lukašenkova režimu a ruská média dnes časově koordinovaně vedou informačně psychologické operace, které mají vytvořit zdání ohrožení ze strany NATO, především Polska, které se údajně snaží odtrhnout západní část běloruského území. Jako opatření proti této „hrozbě“ již byl do Hrodenské oblasti přesunut větší počet vojáků a prostředků Ozbrojených sil BR. Veřejné mínění jak v Bělorusku, tak v Rusku je připravováno na ospravedlnění možné ruské invaze do země.

Screenshot příspěvku na Twitteru šéfredaktorky propagandistické agentury Rossija segodňa a šéfky televize Russia Today Margarity Simoňjanové

Toto vše vytváří operační prostor k provedení nejrůznějších sabotáží, které by pak umožnily nasadit na běloruském území ruskou armádu v rámci tzv. Svazového státu nebo ujednání ODKB. Je jasné, že ztratí-li Lukašenkův režim kontrolu nad situací v zemi, může se k tomu uchýlit.

Stojí za zvláštní důraz, že u hranic s Ukrajinou a Běloruskem už byla zřízena jediná ofenzivní linie Ozbrojených sil RF. V blízkosti běloruských hranic mají základnu útočné formace 144. motostřelecké divize 20. vševojskové armády Ozbrojených sil RF. Vojenská technika je v plné bojové pohotovosti v polních táborech v Klincích, Brjanská oblast, a v Jelně, Smolenská oblast, poblíž hlavních dopravních tahů vedoucích do Běloruska. Jako druhé v pořadí přicházejí v úvahu formace hlavní tankově pěsti RF, 1. tankové armády.

V současné době má Rusko bohužel k dispozici celý arzenál hlavních sil a prostředků, aby dostalo Bělorusko pod totální kontrolu. Geostrategickým cílem RF je plnohodnotná realizace „Svazového státu Ruska a Běloruska“ s výhledovou inkorporací okupovaného území Ukrajiny.

Běloruská šachovnice

Tomuto vývoji může zabránit vůle a modrost běloruského lidu, který plně dokáže a musí realizovat svůj vlastní scénář a učinit konečnou civilizační volbu. Není pochyb, že tuto volbu budou ovlivňovat a hrát na běloruské politické šachovnici silní externí hráči, především země EU, USA, Velká Británie, Rusko a ČLR. Změny v Bělorusku budou mít zásadní vliv na rozložení sil na celém evropském kontinentu.

Čtěte a sdílejte další publikace od InformNapalmu

• Dobrovolníci zveřejnili rozsáhlou interaktivní databázi ruské agrese
• Dobrovolníci nasbírali důkazy účasti 32 vojenských jednotek Ozbrojených sil RF na záboru Krymu
• Mohou „volby“ v Bělorusku skončit vznikem SSSR 2.0? Rozhovor s Dzjanisem Ivašynem
• Hybridní agrese RF: Bělorusko a Ukrajina na mušce ruského neoimperialismu (OSINT analýza)
• V Bělorusku se připravují výchozí pozice letectva RF pro invazi do Ukrajiny. OSINT hodnocení
• Scénář ofenzivy armády RF ze severovýchodu. Analýza operační situace

Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka komunity InformNapalm v češtině: InformNapalm Česko.

Zjistěte, jak můžete podpořit InformNapalm

Překlad: Svatoslav Ščyhol