Už dlouho jsem chtěl napsat velký článek o malajsijském Boeingu MH17. Ihned po tragédii byly napsány tuny příspěvků a názorů, proto jsem si řekl, že nebudu psát hned, a dostal se k tomu teprve teď. Záměrně jsem nechtěl zařazovat tento článek na hlavní web InformNapalmu a uveřejňuji ho na svém blogu, jde přece o můj soukromý názor, za půldruhého roku jsem komunikoval s velkým počtem odborníků a svědků, abych měl jasno ohledně silných a slabých stránek každé hypotézy. Proto tento článek píšu jen jako svůj názor.

Které/-ý Pervomajsk(e)?

Ihned po pádu letadla SBU uveřejnila audionahrávku z komunikace mezi Rusy o přesunu BUKu k sídlu Pervomajske:

Z této nahrávky se dozvíme, že BUK původně překročil ukrajinsko-ruské hranice u Suchodilsku (Luhanská oblast), pak bylo zařízení dopraveno do Doněcku. Následně bylo přesunuto do blízkosti separatistického kontrolního stanoviště Motel (video) poblíž ulice Hornostajivska:

Odsud bylo zařízení ve dnech 16. až 17. července přemístěno do okolí obce Pervomajske.

Právě zde dochází k tomu nejzajímavějšímu. Bývalý šéf SBU Nalyvajčenko v rozhovoru pro Ukrajinskou pravdu popisuje události takto: „K tomu máme informace, že osazenstvo Buku zabloudilo do nesprávné obce Pervomajske! Obcí s tímto názvem je přece v Doněcké oblasti hned sedm. S tím, že Buk měl mířit do obce Pervomajske v Jasynuvatském okrese, západně od Doněcku, jejíž poloha souhlasí právě s trasou ruského Boeingu.“

O rok později Nalyvajčenko slovo od slova zopakuje verzi, kterou SBU prezentovala v srpnu 2014, a sice že si Rusové spletli dvě stejnojmenné obce. BUK měl stát západně od Doněcku a Rusové měli namířeno na ruský Boeing.

Tato verze je sice dost zajímavá, zkusme ovšem uvažovat. Víme přesně, že zařízení bylo ve východní části Doněcku a údajně se mělo pohybovat západním směrem, do blízkosti města/osady Pervomajske v Jasynuvatském okrese. Od kontrolního stanoviště Motel je to do tohoto Pervomajského cca 30 kilometrů.

Tato obec leží za doněckým letištěm, na západě sousední s Netajlove, na severu s Voďane a Pisky.

Když se podíváme na mapu zóny protiteroristické operace z 16. až 17. června 2014, uvidíme, že Pervomajske leželo právě na stykové čáře mezi ukrajinskými jednotkami a Rusy/separatisty:

Všechny mapy protiteroristické operace z různých období si můžeme prohlédnout na Wikipedii nebo na webu LiveUAmap.

O plánované cílové místo pro dopravu zařízení nejspíše nešlo, bylo to přece jen velmi blízko k frontové linii. Jakýkoli útok mohl změnit rozložení sil a zařízení by tak padlo do rukou ukrajinské armády. Nakonec by se ocitlo přímo v palebné linii, v hlubokém ukrajinském tylu by je mohla zaměřit radiotechnická zařízení typu Kolčuga (až 50 km) a zasáhnout ukrajinským dělostřelectvem od přední frontové linie.

Které Pervomajské si tedy spletli?

Zvlášť poznamenám, že se to v ukrajinské toponymii jen hemží perly jako je Krasnoarmijske (rudoarmějské), Pervomajske (prvomájové), Krasnopartyzanske (rudopartyzánské) apod.

Z toho, jak ukrajinská strana aktivně trvá na tom, že si teroristé spletli místo, můžeme dospět k závěru, že skutečně existovaly nějaké informace, že Rusové umístili zařízení jinde, než plánovali.

Nakonec se tedy zařízení BUK ocitlo u obce Pervomajske poblíž Snižného, odkud byla pravděpodobně právě vypálena raketa na Boeing.

Zajímavé však je, že u Torezu jsou dvě místa s podobným názvem: hned za Torezem je městys Pervomajske a po něm následuje osada Pervomajskyj. Vzdálenost mezi nimi je 1 až 2 kilometry. Právě mezi těmito dvěma obcemi patrně „zabloudilo“ zařízení BUK.

Na místo odpálení rakety mezi dvěma Pervomajskými se přišlo i vyhodnocením fotografií s inverzní stopou po raketě, které byly uveřejněny hned po pádu letadla, viz rozbor od ukrajinských blogerů + Bellingcat.

Rusové nejspíš opravdu zaměnili dvě obce a umístili posádku BUKu o pár kilometrů dál. V rozhodném okamžiku těchto pár kilometrů stálo několik vzácných vteřin pro rozhodování.

Na co se čekalo v poli u Pervomajského?

Nyní zbývá zjistit, proč stáli právě zde a na koho čekali.

Pervomajské leželo tehdy v hlubokém ozbrojeneckém tylu u Snižného. Právě zde probíhalo zásobování DLR. Právě ve Snižném jednou velmi úspěšně přistála ukrajinská Točka-U.

K ruským hranicím je to odsud co by kamenem dohodil, méně než 20 kilometrů do přechodu Marynivka, ten tehdy ovšem kontrolovala ukrajinská armáda. Přesněji řečeno tu byly ukrajinské oddíly permanentně ostřelovány. Šlo spíše o čistě formální kontrolu, ukrajinské uskupení tu bylo těsně přitlačeno k ruským hranicím.

Do Savur-Mohyly, která v budoucnu nejednou změní majitele, je to pouhých 15 kilometrů. Ukrajinská armáda je sevřena mezi hranicemi s Ruskem na jedné straně a oddíly DLR/LLR na té druhé, ze severu a západu, pro které neustále přicházejí posily z Ruska dírou v hranicích v úseku Krasnodon – Suchodilsk – Izvaryne a mezerami v hranicích u Dmytrivky.

Vývoj událostí v tomto regionu v dynamice a datech viz zde.

BUK byl u Pervomajského umístěn právě uprostřed ukrajinského vojenského uskupení přitisknutého k hranicím.

V té době se ukrajinské velení snažilo zajistit pro obklíčené jednotky podporu ze vzduchu. Ukrajinská letadla prolétala nad obsazenými částmi Doněcké a Luhanské oblasti, zasahovala cíle u ukrajinsko-ruských hranic a nenechávala DLR/LLR, aby ukrajinské oddíly dorazili.

Zde je seznam ztrát ukrajinského letectva v těchto dnech:

• 14. července 2014 sestřelen An-26 u obce Davydo-Mykilske (Krasnodonský okres)
• 16. července 2014 sestřeleno ukrajinské SU-25 u Amvrosijivky
• 23. července 2014 sestřelena dvě SU-25 u Dmitrivky a Marynivky

Seznam všech ztrát ukrajinského letectva a podrobnější popis s čísly, fotkami a detaily najdete zde.

Od Amvrosijivky do Pervomajského je to 40 km, od Dmytrivky a Marynivky do Pervomajského 15 až 20 km. V té době se ukrajinská armáda snažila pomoci obklíčeným oddílům. A právě v té době byla v tomto kvadrantu zvýšená aktivita ukrajinského letectva, proto rozmístění ruských protileteckých zbraní v těchto místech pro boj proti ukrajinskému letectvu se jeví jako zcela logické.

Stín luhanského letiště

Ztrátu ukrajinského bitevního dopravníku An-26 v Luhanské oblasti v těchto dnech jsem zmínil nikoli nadarmo. Souběžně s boji u Marynivky se totiž rozhořely intenzivní boje o luhanské letiště.

Díky operacím vojenského dopravního letectva se ukrajinskému vedení dařilo dlouho udržovat prostor u luhanského letiště. Dodávky obstarávala 25. brigáda vojenského dopravního letectva z Melitopolu (Záporožská oblast). Bylo aktivně zapojeno také letiště v Čuhujivě (Charkovská oblast).

Zlomovým okamžikem se stal 14. červen 2014, kdy byl při přibližování k letišti sestřelen ukrajinský dopravník Il-76 (49 mrtvých). Celkem toho dne na letiště směřovaly tři Il-76. První z nich úspěšně přistálo, druhé bylo sestřeleno, třetí se otočilo a odletělo. Dopravní letadlo, které zůstalo na letišti, se podařilo odvézt do Mariupolu teprve o týden později, a to 21. června (podrobný příběh této operace si můžete přečíst zde a zde).

Postavení ukrajinských jednotek na luhanském letišti se poté zkomplikovalo. Je možné, že ukrajinští vojáci plánovali shazovat náklady pro ukrajinské obklíčené oddíly. Minimálně jedna taková dodávka proběhla v sektoru D (Marynivka – Savur-Mohyla).

Rozmístění BUKu u Torezu tedy ve výsledku zajišťovalo kontrolu přímé dopravní linky Melitopol – Luhansk (dodávky do sektoru A) a kontrolu linky Čuhujiv – Amvrosijivka (dodávky do sektoru D).

A nyní bych rád upozornil na dva příběhy: jeden se týká dne, kdy se zřítil MH17, o tom druhém jsme se dozvěděli ze zprávy nizozemské prokuratury o rok později.

Let Kyjev – Baku

17. července 2014 ruský BUK u Pervomajského zjevně na někoho čekal. Možná šlo o ukrajinský dopravník, nebo také o nastraženou past na ukrajinské bitevníky podporující blokované uskupení. Tak či tak Rusové věděli, koho a kdy mají v tomto kvadrantu čekat. A nyní povím jeden příběh z toho dne, po němž vzniká řada otázek.

Ukázalo se, že v ten den byl zdržen let Baku – Kyjev, který měl přistát v Kyjevě dopoledne a po několika hodinách odletět opačným směrem. Šlo patrně o letadlo ukrajinské společnosti MAU, konkrétně o ranní lety PS 0602 a PS 9683. Letadlo odstartovalo z Baku, cca za 1 až 1,5 hod ho však nechali přistát v Minerálních Vodách (Rusko). 30 minut cestující čekali v letadle, pak je vyvedli přes celnici na letiště, kde zdrželi až do večera. V Kyjevě letadlo přistálo až kolem jedné v noci, tedy již 18. července.

Tato linka právě prolétá nad Donbasem u Doněcku. Někdo takto patrně „vyklízel“ nebe, aby to pro ruské protiletecké jednotky bylo snazší. Bylo by zajímavé zjistit, které další lety byly toho dne „zdrženy“.

Možná měli Rusové informace o startu ukrajinského vojenského letadla, který se co do času a místa zhruba kryl s letem Baku – Kyjev nebo Kyjev – Baku (letělo by právě ze strany MH17). Aby civilní let nepřekážel BUKu, se Rusové rozhodli „vyklidit nebe“. Zdržet mezinárodní lety světových společností by bylo obtížné, zatímco zdržení letu ukrajinského MAU by si všiml jen málokdo.

Vyšetřování novinářů z Correctiv obsahuje seznam všech letů z předmětného dne nad místem neštěstí, let Baku – Kyjev tu ovšem chybí. Tento let byl inkriminovaného dne skutečně zdržen. Kolik dalších letů bylo ten den zdrženo? Kdy se plánovalo, že poletí? Jak bylo zpoždění oficiálně zdůvodněno?

Kam se poděla data z ruských radarů?

Je tu ještě jeden zajímavý fakt, o němž jsme se oficiálně dozvěděli ze zprávy nizozemské prokuratury. Mimochodem je velmi divné, že se o tom moc nepsalo – mám pocit, že zprávu nikdo ani nečetl.

Na ukrajinské straně letadlo naváděl radar v Dnipropetrovsku, na té ruské v Rostově. Postavení ukrajinské strany komplikovala skutečnost, že část svého území neměla pod kontrolou, ukrajinské stanice protiletecké obrany nehlídaly celé území státu (podívejme se na infrastrukturu UkrAeroRuchu na rok 2015: část zařízení zůstala na okupovaném území).

Kvůli chybějící kontrole nad částí Donbasu ze strany ukrajinské protiletecké obrany tedy ukrajinský radar viděl pouze letadla vybavená sekundární radiolokací. Letadla mají zabudovaný transpondér, který odpovídá na dotaz od letištního radaru. Odpověď obsahuje informace o typu letadla, čísle letu, letové rychlosti a výšce. Tak se získávají údaje pro weby jako je Flightradar24.

Existuje však i primární radiolokace, když radar vysílá rádiový signál a čeká na jeho odraz od povrchu. Takto se získávají primární údaje o nějakém objektu ve vzduchu.

V rámci vyšetřování tedy Nizozemci požádali ukrajinskou a ruskou stranu o data z radarů (viz kapitolu 2.9.5 Air traffic services surveillance data, tabulka na straně 38):

Rusko na rozdíl od Ukrajiny poskytlo vyšetřovatelům jen záznamy z obrazovek radarů. Jakkoli ověřit pravost záznamů z ruských radarů možné nebylo.

Příčina tohoto chování je dost podivná. Na žádost ICAO jsou státy povinny uchovávat tato data po dobu 30 dnů. V případech, kdy došlo k nehodám nebo incidentům, pak i po dobu delší, dokud záznamy budou zapotřebí. Federální agentura RF pro leteckou dopravu ovšem tato data neposkytla, protože k nehodě došlo mimo Ruskou federaci, a tak nejsou povinni tato data uchovávat.

Musíme souhlasit, že toto vysvětlení bylo opravdu dost zvláštní. Země, která ve svých médiích nejvíc obviňuje Ukrajinu, nechce spolupracovat s oficiálním vyšetřováním a hledá k tomu formální záminky.

Od ruské strany jsme slyšeli verzi o pilotu ukrajinského SU-25 Vološynovi, který údajně sestřelil MH17. Rusko by tedy mohlo ukázat své radarové záznamy a dokonce raw data. Tyto údaje však poskytnuty nebyly.

Nizozemský prokurátor Fred Westerbeke v rozhovoru pro Spiegel vypráví o dotazu na poskytnutí ruských radarových dat: „V současné době připravujeme dotaz, kdy požádáme Moskvu o poskytnutí informací, které by mohly být pro nás zajímavé. Zejména jde o data z radarů, na nichž Rusové viděli přítomnost ukrajinského vojenského letadla v blízkosti MH17“.

Z verze ruské strany se tak nakonec vyklubala lež. Žádné ukrajinské letadlo poblíž Boeingu nebylo, uvádí to i zpráva nizozemské prokuratury.

Obzvlášť poznamenáme, že k incidentu došlo přímo u ruských hranic, 15 až 20 km. K rostovskému radaru je to cca 100 km, k nejbližšímu ukrajinskému v Dnipropetrovsku cca 300 km. Čí údaje by mohly být přesnější a kdo by mohl vyšetřovatelům pomoci?

Řekneme toho víc. V létě 2014 podél celých ukrajinských hranic stály ruské protiletecké oddíly. V rámci projektu InformNapalm jsme nejednou psali o technice 53. brigády protiletecké obrany u hranic s Ukrajinou (přečíst si vyšetřování o pohybu BUKu u ukrajinských hranic lze zde a zde).

Základny teroristů DLR/LLR ruské armády v létě 2014 stály naproti ukrajinským hranicím v Millerovském, Kamenském, Kujbyševském a Matvejevkurganském okrese Rostovské oblasti.

Proč raw data z ruských radarů nikdy neukázali?

V podstatě to nejzajímavější představují právě raw data. Přicházejí na zařízení protiletecké obrany nebo radar, nechají se projít filtry, které odfiltrují vše, co není důležité, zůstanou jen údaje srozumitelné pro radar (odpověď na „svůj“ dotaz), které se zobrazí na obrazovce.

Systém funguje zhruba takto. Vyšle se signál, který se odrazí od cíle. Systém neustále načítá příchozí signály a nechává projít filtry, které ze všech signálů ponechají jen odraz svého signálu nasvícení.

Zůstává otevřená otázka, zda radarové zařízení ukládá celý soubor signálů a zda je možné z nich zjistit cizí signály a odpovědi na ně.

V zásadě víme přesný čas odpálení rakety z BUKu a bylo by zajímavé se podívat, jak se v této době (+/–) signál měnil, zda se vyskytoval ještě nějaký další odražený signál, který byl odfiltrován, mohl ovšem patřit zařízení samotného BUKu nebo pomocnému zařízení pro nasvícení (v případě, že bylo použito).

Systémy pro kontrolu a ukládání všech signálů patrně existují: „Na doplnění základní sady odpalovací rampy Buk-M1-2 může ruský průmysl… dodat systém pro objektivní kontrolu používání protileteckých raketových ramp prostřednictvím záznamu, ukládání, uchovávání a reprodukování informací z výměny mezi osvětlovacími zařízeními, řízenými protileteckými raketami a záznamovými zařízeními“.

Dalo by se ověřit, jaký signál generují „ukrajinské“ BUKy, a porovnat ho se zdrojovými údaji z radarů, je totiž pravděpodobné, že každý BUK včleňuje do svého signálu jedinečný klíč, podle nějž se dá identifikovat.

Bylo by proto zajímavé se podívat na samotné zdrojové údaje a zkusit zodpovědět tyto otázky:

• kde stál BUK
• jak dlouho BUK sledoval cíl (byl zapnut) a vysílal signály, které se odrážely od Boeingu
• odkud konkrétně byla vypálena raketa
• zda byl použit pouze jeden BUK se spouštěcím zařízením, nebo ještě někdo další vysílal signály a „zvýrazňoval“ Boeing pro BUK

Jednoznačnou odpověď na tyto otázky se nepodařilo získat, teoreticky ze zdrojových údajů by to však možné bylo.

Vojenské letiště u hranic

A nyní si připomeňme, odkud směřoval BUK. Podle nahrávek SBU přijel z Luhanské oblasti a překročil hranice u Suchodilsku. V rámci projektu InformNapalm jsme sledovali pohyb BUKu po Rostovské oblasti díky profilu řidiče základní služby Dmitrije Zubova, podařilo se nám získat cestovní výkaz konvoje BUKů (archiv je zde):

Z cestovního výkazu vyplývá, že se BUK nějakou dobu nacházel v Millerovu. Co je na Millerovu zajímavého? Právě zde, 20 kilometrů od ukrajinských hranic, leží vojenské letiště Millerovo. Vojáci neváhají fotografovat okolí Millerova a vojenskou techniku, o čemž jsme na InformNapalmu již psali:

Zde je doslovný popis toho, co vidíme na fotografiích od ruských vojáků v Millerovu:

U letiště stojí standardní sada protiletecké obrany, která dokáže kontrolovat situaci v ukrajinském vnitrozemí, zejména až k Pervomajskému, kde pravděpodobně stál ruský BUK.

Radiolokační systém P-19 dohlédne až na 160 kilometrů, radiolokační stanice pro zjišťování cílů 9S18M1-3, která funguje v tandemu s BUKem, na 140–150 kilometrů, radiolokační systém Děsna-M až na 300 km, radiolokační stanice 9S15M Obzor-3 až na 240 km atd.

Vzdálenost od vojenského letiště Millerovo do pravděpodobného místa odpálení činí řádově 160 kilometrů.

Pro vyšetřovatele by tak bylo zajímavé získat data nejen z rostovského letiště, ale i data z vojenského letiště Millerovo a údaje o pohybu ruských radiolokačních systémů podél ukrajinských hranic. Je možné, že BUK fungoval v tandemu s radiolokačním systémem, který stál na ruském území co nejblíž k hranicím. Zpráva nizozemské prokuratury ovšem neříká o letišti Millerovo jediné slovo.

Rusko samozřejmě nemusí poskytovat své vojenské údaje, ve zprávě nizozemské prokuratury je ovšem jako samostatný bod uvedeno hlášení o údajích z průzkumného letadla NATO AWACS, které prolétalo Polskem a Rumunskem dne 17. července 2014. Toto letadlo bylo příliš daleko od ukrajinsko-ruských hranic a vyšetřování nijak nepomohlo, tento dotaz přesto existoval.

Zpráva Nizozemců přesto neříká ani slovo o ruské obdobě AWACS A-50 Šmel, který používá ruské letectvo ke kontrole ruských hranic a byl nedávno spatřen i v Sýrii. Když Rusko nemá co tajit a za nic nemůže, kde všechny tyto údaje jsou?

Bylo by logické, kdyby tyto údaje poskytli ruští protiletečtí vojáci z letiště Millerovo nebo kterákoli ruská protiletecká jednotka, která byla k místu havárie nejblíž. Kdyby Rusko nemělo co tajit, neměl by v tom být žádný problém…

Rusko ovšem tato data neposkytlo.

Verze tragédie MH17 od Pavluška

A teď spojme vše dohromady.

Několik dní před zřícením MH17 ruský BUK vstoupil na ukrajinské území od ruského vojenského letiště Millerovo. Následně tento BUK směřoval na západní okraj Doněcku. Odsud byl přesunut k Torezu, do blízkosti osady Pervomajske. Posádka si přitom spletla dvě vedle sebe ležící obce s téměř identickým názvem, což při rozhodování o palbě stálo tuto posádku pár vzácných vteřin.

Lokalita u Torezu poblíž Pervomajského nebyla zvolena náhodou: odsud se dalo kontrolovat nebe nad uskupením ukrajinských jednotek přitisknutým k hranicím, navíc ležela v možné dráze letů ukrajinského vojenského dopravního letectva Melitopol – Luhansk.

Rusové tu čekali na nějaký ukrajinský dopravník. Věděli, kdy poletí a o jaké letadlo půjde. Nikoli nadarmo po odpálení vyšla informace od separatistů o sestřeleném ukrajinském An-26.

Aby se „vyklidilo“ nebe pro ruské protiletecké zbraně a zabránilo se záměně ukrajinského vojenského An-26/Il-76 s civilním letadlem, byl zrušen minimálně jeden let Baku – Kyjev (a automaticky také Kyjev – Baku). Rusové měli přesný čas průletu ukrajinského letadla a jeho trasu.

Ukrajinské letadlo se v rozhodnou chvíli možná vůbec neobjevilo. Nasvícení a informační doprovod zajišťovalo vojenské letiště Millerovo nebo ruské protiletecké jednotky u ukrajinsko-ruských hranic. Právě tehdy se v kvadrantu objevil malajsijský Boeing, i když trochu z jiného směru, než se očekávalo + posádka stála trochu jinde, než se plánovalo. Úkol ovšem zněl sestřelit, a tak bylo letadlo sestřeleno.

Pak pochopili, co provedli. Vyhodnotili zdrojová data z radarů a pro každý případ se rozhodli, že nizozemské prokuratuře nic neposkytnou. Data z ruských protileteckých systémů by ukázala kompletní obrázek ruské účasti na tomto masakru. Ani o letišti Millerovo, ani o ruských protileteckých oddílech nebo A-50 přitom nizozemská zpráva nikde nezmiňuje…

Nejhroznější na této verzi je, že vypadá velmi věrohodně.

Anton Pavluško

Originál publikován dne 21. ledna 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol