V Sýrii již za dobu války vzniklo v řadách opozice proti zločinnému Asadovu režimu mnoho společenských iniciativ. Organizují je aktivisté, kteří dělají náročnou a zodpovědnou práci. Tento systém sociální správy se vyvíjí, posiluje a prohlubuje. Zejména se z občanských výborů, které vznikly na začátku revoluce, vyčlenilo hnutí Bílých příleb. Jde o záchranáře, kteří provádějí tu nejnáročnější a nejnebezpečnější práci: dorazí na místo události jako první, vyprošťují zraněné z trosek, poskytují jim první pomoc a dopravují do nemocnic. Věnují se také prevenci: pomáhají lidem přežít pod dalšími útoky ruského letectva a Asadovy armády a plní velké množství dalších sociálně významných úkolů. Společnost, kde působí iniciativy zorganizované na takové úrovni, má mnoho vyhlídek.

Syřané vstoupili do nové války proti tyranii dříve než Ukrajinci. Bašár Asad za podpory Kremlu proti nim použil mnohem tvrdší metody ve všech složkách hybridní války. Pro Ukrajince je také velmi důležité studovat jejich zkušenosti s odbojem a zkušenosti z jejich dobrovolnických iniciativ.

Nabízíme seznámení s jedním z aktivistů syrské revoluce, který se zasvětil záchraně lidských životů. V rozhovoru pověděl o ruském bombardování, o mrtvých civilistech a jak lidé dokážou si uchovat pocit vlastní důstojnosti a žít dál.

Dobrý den. Řekněte něco o sobě: kolik je vám let, jaké máte vzdělání, co jste dělal dříve, kde žijete, kdy jste začal působit jako záchranář?

Jmenuji se Abdulah al Hafi, je mi 32 let. Absolvoval jsem ekonomickou fakultu na jedné z univerzit v Damašku. Pracoval jsem jako finanční ředitel potravinářského podniku v městečku Mlikha. Dělat záchranáře jsem začal v okamžiku, kdy na naše městečko dopadla první střela. Vše začalo v polovině roku 2012, kdy jsme působili jako záchranáři u zdravotních středisek. Právě zde se zrodila myšlenka civilní obrany.

Kdo jsou Bílé přilby? Jak je zorganizována tato služba ve vaší lokalitě? Kolik lidí se tím zhruba zabývá a jakou má organizace strukturu?

Začali jsme organizovat záchranářské týmy při občanských svépomocných nemocnicích. Pak jsme vyvíjeli jednoduchá zdravotní střediska pro poskytování lékařské pomoci, týmy lidí, kteří vyprošťovali postižené z trosek, a hasičské sbory v různých lokalitách. Toto vše bylo propojeno do jednoho systému „Východní Ghúta a okruh hlavního města“. Takto jsme zorganizovali jednotný systém řízení Bílých příleb na území osvobozeném od režimu.

Naše struktury zahrnují mediky, záchranáře evakuující lidi z postiženého území a týmy vyprošťující lidi ze sutin, řídicí skupinu pro mimořádné situace, hasiče, strážné hlídky (na ochranu soukromého a osobního majetku před rabováním) a týmy pro úklid komunikací (aby mohly projet sanitky).

V naší lokalitě máme dnes speciální týmy hasičů, rychlé lékařské pomoci a tým pro vyprošťování ze sutin. Jsou rozděleny do skupin.

Naše středisko má 30 lidí seřazených do tří týmů po 10 lidech, každý má pohotovost 24 hodin. Máme vedoucího střediska a 3 šéfy skupin (mediků, hasičů a vyprošťovačů).

Kdo se může stát příslušníkem Bílých přileb? Provádí se nějaký výcvik? Pokud ano, jak je zorganizován?

Zájemce podá žádost na personální oddělení, kde se s ním provede pohovor a vyhodnotí se jeho fyzická kondice. Každého, kdo uspěje, pak pošlou do tréninkového střediska. Zde absolvují výcvikový program. Do týmu zařazujeme na základě ukazatelů z výcviku a kladného hodnocení z lokality, odkud zájemce pochází.

Povězte, jaké příslušenství používáte při práci, jakým vozidlem se pohybujete, zda máte uniformy a speciální vybavení?

Dříve jsme měli příslušenství primitivní, dnes už ale máme sanitní vozy, hasičskou techniku a bagry. Do některých vozů doplňujeme další příslušenství a montujeme vybavení, které nám při práci pomáhá. Máme také speciální uniformy, což nám pomáhá činnost lépe koordinovat.

Jak vypadá váš pracovní režim?

Zkušenosti nás naučili efektivně organizovat. Již máme bohaté zkušenosti, jak se na místě události zorientovat. Když má bombardování velkou hustotu, pochopitelně to nám práci ztěžuje, protože vytváří chaotické podmínky.

Řekněte, jak probíhá váš běžný den, kdy nedochází k velkým incidentům.

V běžných situacích týmy opravářů prohlížejí naše vozidla a techniku. Když je kolem klid, pořádáme pro pracovníky přednášky a kurzy.

Na fotografii: Abdulah al Hafi drží plakát s výzvou zachránit Madáju. Záchranáři z Východní Ghúty uspořádali na toto téma manifestaci a vybrali peníze na pomoc hladovějícím lidem.

Co se nejvíc vryje do paměti?

Při naší práci vždy dochází k mimořádným věcem. Občas se stane, že po několika hodinách rozebírání sutin najdeme celou rodinu, děti a ženu, všichni jsou naživu a bez jediného škrábnutí. A někdy se také stalo, že Rusové útočili přímo, ale nikdo nepřišel o život, Bůh nás chránil.

Podílel jste se na záchraně lidí postižených útoky ruského letectva? Kdy a kde k tomu docházelo? Povězte o tom podrobněji: kdo byly oběti, jak velké byly destrukce a v čem spočívala vaše práce.

Od listopadu začali Rusové aktivně bombardovat Ghútu. V Dumě, Hammurii a Kafr Batně zemřely při ruských útocích stovky lidí. A kazetové ruské bomby udělaly z obytných čtvrtí zcela zničené lokality.
Nedokážu zapomenout na masové vraždění v Kafr Batně a Džisrin. Ani na hromadný masakr v Hammurii. Ani na útoky proti městu Duma.
V uších mi stále zní zvuky smrti, pamatuji si zápach krve a roztrhaných lidských těl.

Jak takové případy dokumentujete? Máte fotografické a videomateriály, seznamy postižených, zápisy o destrukcích? Jaké informace o ruských zločinech byste nám mohli do publikací poskytnout?

Máme dokumentační kancelář. Příslušníci Civilní obrany fotografují a zaznamenávají vše. Pošlu vám k tomu samostatný soubor. Je na stránce Civilní obrany.

Povězte něco k humanitární krizi, která v regionu propukla v důsledku války. Čím lidé nejvíce trpí? Jak jim pomáháte?

Okamžitá smrt a postupné umírání, právě tím lidé trpí.
Mrtví dojdou pokoje a ti, co přežili, hledají nové domy a nový život, toto vše v očekávání další rakety. Jako Civilní obrana je zachraňujeme a dopravujeme na bezpečné místo.
Odbory pro poskytování pomoci a orgány místní samosprávy jim vyhledávají bydlení.

Víme, že je v Sýrii dnes mnoho podminovaných území a nevybuchlé munice. Jak vypadá situace ve vaší lokalitě? Má vaše služba v popisu činnosti i odminování munice?

Žádné miny v naší lokalitě nejsou. Po ruské invazi se však z kazetových bomb staly téměř každodenní zbraně.
Jako Civilní obrana se je kvůli chybějícím profesionálním pyrotechnickým týmům snažíme zvedat velkými bagry a zahrabat někde co nejdál.

Jak probíhá vaše spolupráce se zdravotnickými orgány? Jaké činnosti děláte společně a v čem je mezi vámi rozdíl?

Zdravotní služba v Ghútě má také týmy pro poskytování neodkladné pomoci. Jejich práce ovšem zahrnuje jen dopravu zraněných.
Našim úkolem je zraněné navíc vyhledávat a poskytovat jim lékařskou péči přímo v místě bombardování. Také dopravujeme postižené do zdravotních středisek. Dále organizujeme celkovou činnost na místě události, jde přímo o poskytování konkrétní pomoci a zásobování vším potřebným (voda, elektřina, komunikace apod.).
Samozřejmě také spolupracujeme s lékařskými ústavy.

Povězte nám něco o svém týmu. Kdo ho tvoří, jak máte rozdělené povinnosti, jak vzájemně spolupracujete? Máte přátelské vztahy, komunikujete vedle pracovních záležitostí také v osobní rovině?

Náš tým jsou mladí revoluční aktivisté. Většina se vzájemně zná z revolučních aktivit nebo dobrovolnických projektů.
Mnoho z nás pracuje navíc i v dalších sférách. Třeba já působím také v oblasti psychologické pomoci dětem.
Pro mne je ovšem Civilní obrana velkou rodinou, kde spolu sdílíme jak těžkosti, tak radosti.

Z morálního hlediska je těžké vidět tolik obětí a destrukcí, jak to snášíte? Jak zvládáte strach? Kdo plní funkci psychologické podpory: rodina, kamarádi nebo profesionální psycholog?

Našim psychologem je naděje. Naděje a láska, to je náš psychologický mechanismus. Když vytáhneš z trosek živého člověka, naplní tě energie, která vystačí na dalších tisíc let.
Souběžně se také snažíme pořádat kurzy psychologické pomoci a práce právě s dětmi, jde o kurzy pro příslušníky Civilní obrany. Existuje velká potřeba.

Povězte něco o preventivní práci, kterou provádíte. Jak často a s jakými skupinami obyvatel? Pozorujete, že by měla výsledky?

Tým tréninkového střediska pořádá na školách kurzy civilní obrany pro učitelky a ženy. Stálá pracovní vytíženost nám však rozsáhlejší preventivní činnost neumožňuje.

Musel jste někdy zachraňovat děti? Povězte něco o takových případech.

Právě děti zasahují útoky Asada a Rusů nejvíc. Když zemřou, je to naše největší bolest, ale když přežijí, je to největší naděje. Když vytahuješ dítě ze sutin, cítíš, že život bude pokračovat navzdory Asadovi a Putinovi.

Práce záchranáře je spojena se zvýšeným rizikem. Víte o případech, kdy záchranáři umírali při poskytování pomoci jiným lidem?

Rusové mají barbarský zvyk: útočí na stejné místo dvakrát, vyčkávají, až se na místě události shromáždí lidé po prvním útoku.
Letecké útoky (ruské a Asadovy) v roce 2015 v celé Východní Ghůtě stály život 30 příslušníků Civilní obrany a 80 bylo zraněno.

Řekněte: v čem spatřujete hlavní výsledek své práce? Na co můžete být pyšný jako na úspěch svůj osobní nebo celého týmu?

Zachraňovat životy a držet vysoko laťku cti, copak toto není poslání od Všemohoucího pro lidi?
Jsem pyšný na to, že jsem Syřan a udržuji duch naší země, duch svobody, důstojnosti a lidskosti. To je revoluce. To je Civilní obrana. To jsou Bílé přilby.

Zpovídala Kateryna Jaresko speciálně pro InformNapalm.

Originál publikován dne 10. ledna 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol