Zatímco evropské zpravodajské služby odhalují ruské záškodnické sítě, počet žhářství a dalších podzemních aktivit na území samotné Ruské federace rapidně roste. Podle OSINT databáze InformNapalm Fire bylo v Rusku v průběhu necelého roku 2026 zaznamenáno 242 případů sabotáže, více než v letech 2024 a 2025 dohromady. Tento trend dodává evropské debatě nový rozměr: stačí se chránit před ruskými sabotážemi, když se cena agrese pro samotnou Moskvu může zvýšit?

Evropská infrastruktura na mušce

V srpnu 2026 vypukl požár na objektu estonské obranné společnosti Milrem Robotics, známé výrobou bezpilotních pozemních systémů, zejména pro Ukrajinu. 29. září estonské Ministerstvo zahraničních věcí oznámilo, že služba vnitřní bezpečnosti zjistila, že žhářství bylo spácháno na ruskou objednávku. Tallinn předvolal ruského diplomata a vyjádřil protest.

14. září vypukl požár v průmyslovém areálu v rumunském Brašově poblíž obranného podniku CARFIL SA, který je součástí koncernu ROMARM. Rumunská zpravodajská služba (SRI) 26. října oznámila odhalení sítě sabotérů koordinované z RF. Podle zpravodajských informací se její úkoly neomezovaly pouze na Rumunsko: mezi potenciálními cíli byly i obranné a průmyslové podniky v dalších evropských státech.

Nejde o ojedinělé incidenty. V únoru 2026 výzkumníci z Mezinárodního centra pro boj proti terorismu (ICCT) a GLOBSEC zdokumentovali 151 případů ruských sabotážních operací v Evropě od zahájení totální invaze. Ke konci září čítala jejich databáze přes 180 incidentů, a to včetně dokonaných, neúspěšných a odvrácených útoků. Většinou šlo o žhářství nebo použití výbušných zařízení.

Důležité metodologické upřesnění: růst kumulativní základny není totožný s nárůstem počtu útoků právě v roce 2026. Některé incidenty z předchozích let výzkumníci identifikovali zpětně. Nové případy, zejména z Estonska a Rumunska, však potvrzují, že kampaň pokračuje a obranný průmysl zůstává jedním z jejích cílů.

Říjnová studie Švédského centra pro východoevropská studia (SCEEUS) uváděla: Rusko stále častěji spojuje sabotážní aktivity v Evropě s mařením vojenské pomoci Ukrajině a obranné výroby.

Žhářství jako nástroj fyzického a informačního nátlaku

Ruské sabotážní operace mají specifikum: dokonce i relativně levné útoky dokážou generovat neúměrně velký informační efekt.

Příznačné je vyšetřování žhářských útoků na komerční objekty v Polsku a Litvě. V dubnu 2026 podala polská prokuratura obžalobu proti pěti osobám v případu sabotážní sítě, která podle vyšetřování jednala v zájmu ruských zpravodajců.

Prokurátoři zjistili, že při zapálení prodejny OBI ve Varšavě v dubnu 2024 pachatel své jednání dokumentoval a část videozáznamů později zveřejnila ruská propagandistická média. Při zapálení IKEA ve Vilniusu členové skupiny požár a práci záchranářů také natočili pro další propagandistické využití.

Další člen sítě dostal za úkol přijít do nákupního centra Marywilska 44 ve Varšavě a natočit požár, k němuž došlo 12. května 2024. Video bylo předáno kurátorovi, který se nacházel v Rusku.

V konkrétních vyšetřovaných případech tedy nebylo natáčení požáru na video náhodným doprovodem trestného činu, ale součástí úkolu.

Další informační efekt vzniká zapojením pachatelů s ukrajinskými pasy.

Po sabotáži na polské železnici v listopadu 2025 zaznamenalo polské Ministerstvo digitalizace kampaň zaměřenou na přehození odpovědnosti na Ukrajinu a diskreditaci polských tajných služeb. Proruské účty šířily zprávy o údajném ukrajinském terorismu.

6. listopadu 2026 Služba zahraniční rozvědky Ukrajiny samostatně varovala před soustavným verbováním sociálně zranitelných osob, zejména ukrajinských občanů, k sabotážím v Evropě.

Pro ruské tajné služby je to způsob, jak současně získat pachatele a vytvořit si informační záminky. Zároveň státní občanství zadržené osoby neurčuje státní příslušnost objednatele s tím, že zapojení konkrétní osoby nemůže být důvodem k obviňování ukrajinských uprchlíků obecně.

242 sabotáží na ruském území za necelý rok 2026

Souběžně s ruskou sabotážní kampaní v Evropě se rozvíjí další trend, a sice růst podzemních aktivit na území samotné RF.

Od začátku totální invaze vede mezinárodní zpravodajská komunita InformNapalm OSINT databázi Fire, která systematizuje veřejně známé incidenty na území Ruska. Databáze umožňuje sledovat události podle roku, měsíce, data, typu incidentu a kategorie objektu.

Samostatná analýza kategorie Sabotáž odhalila výmluvnou dynamiku:

Podle výpočtů InformNapalmu jen za necelý rok 2026 počet zaznamenaných sabotáží již překročil hodnotu za celý rok 2025 o 87,6 %.

Aby toho nebylo málo, 242 incidentů v roce 2026 je více než v letech 2024 a 2025 dohromady, kdy bylo zaznamenáno celkem 239 případů.

Celkem od začátku totální invaze do 6. listopadu 2026 databáze obsahuje 569 incidentů této kategorie.

Vzorek zahrnuje zapálení reléových skříní železniční infrastruktury, vojenských komisařství, telekomunikačních věží, poškození infrastruktury a další veřejně známé podzemní akce. Zároveň jsou z výpočtu vyloučena dočasně okupovaná území Ukrajiny. Útoky dronů, raketové útoky a další typy událostí se evidují samostatně.

Toto je zásadní metodologický rozdíl: jde o kategorii sabotáží, nikoli o celkový počet požárů, výbuchů nebo bojových úderů.

Výskyt incidentu v databázi potvrzuje jeho dokumentaci z otevřených zdrojů, neznamená však, že jejich strůjci byly vždy ukrajinské tajné služby. Některé případy mohou souviset s autonomními akcemi ideologického podzemí a přiřazení každé operace vyžaduje další důkazy.

Databáze je neustále aktualizována a nejnovější události mohou být přidány se zpožděním kvůli ověření OSINT.

Navzdory těmto omezením prokazují shromážděné statistiky významný nárůst počtu veřejně známých sabotáží v Rusku. Růst registrovaných incidentů sice automaticky neumožňuje posoudit rozsah celého podzemí, ukazuje však na zvýšení zátěže pro systém vnitřní bezpečnosti RF.

Od pasivní ochrany k proaktivnímu odstrašování

Zatímco se Rusko snaží pro Evropu zvýšit cenu podpory Ukrajiny, nastoluje rostoucí zranitelnost ruského zázemí pro evropské vlády další strategickou otázku: je možné zařídit, aby se pokračování agrese samotné Moskvě prodražilo?

V březnu 2026 zveřejnila European Council on Foreign Relations studii From Shield to Sword: Europe’s Offensive Strategy for the Hybrid Age.

Její autoři navrhují doplnit tradiční evropský obranný model o aktivnější nástroje pro boj s hybridními hrozbami, a to ve finanční, informační, kybernetické a dalších oblastech.

Logika tohoto konceptu spočívá v tom, že ochrana jednotlivých objektů nebrání schopnosti nepřítele organizovat nové útoky.

Lednová studie RUSI samostatně zkoumala finanční infrastrukturu ruských sabotážních sítí. Výzkumníci upozorňují, že finanční zprostředkovatelé a kanály pro odměňování pachatelů se mohou stát objektem preventivní detekce, sankcí a trestního stíhání.

Ani účinné blokování jednotlivých sítí však nezaručuje ukončení celé kampaně.

Výzkumnice SCEEUS Minna Alanderová v říjnu varovala, že klasické vojenské odstrašování se špatně uplatňuje u sabotáží záměrně organizovaných pod prahem otevřeného ozbrojeného konfliktu. Podle jejího názoru je zapotřebí sled opakovaných opatření, která omezí možnosti ruských operátorů a postupně zvýší náklady Moskvy.

Ukrajinská zkušenost dodává této diskusi další rozměr.

Podporu ukrajinských obranných a zpravodajských kapacit, zejména operací proti legitimním vojenským cílům na ruském území, lze vnímat jako jeden z mechanismů zvyšování nákladů ruské agrese.

Závěr: sabotážní válka má obousměrnou dynamiku

V roce 2026 jsou stále patrnější dva souběžné procesy.

Prvním je pokračování ruské sabotážní kampaně v Evropě zaměřené na zastrašování, narušení infrastruktury a oslabení podpory Ukrajiny.

Druhým je nárůst počtu veřejně zaznamenaných sabotážních operací na území samotného Ruska, který je doprovázen samostatnou kampaní ukrajinských úderů na objekty ruského vojensko-ekonomického potenciálu.

Během necelého roku 2026 zaznamenala mezinárodní zpravodajská komunita InformNapalm více sabotáží uvnitř Ruské federace než za předchozí dva roky dohromady.

Toto je jasný statistický trend. Nedává důvod připisovat každou úspěšnou sabotáž ukrajinským tajným službám. Ukazuje však, že problém bezpečnosti zázemí se stává pro samotné Rusko stále relevantnějším.

Moskva jako první rozpoutala rozsáhlou válku proti Ukrajině a nadále používá sabotáže jako nástroj tlaku na evropské státy. Stejná logika nákladů, chaosu a potřeby chránit četné potenciální cíle se však stále více vztahuje i na ruské území.

Pro Evropu klíčovou otázkou není mechanické kopírování ruských metod, ale jak kombinovat kontrarozvědku, proaktivní ničení agentních a finančních sítí, sankční tlak a podporu legitimních obranných kapacit Ukrajiny.

Rostoucí zranitelnost ruského zázemí vytváří nové podmínky, kdy je Moskva nucena zvažovat nejen náklady na útoky na cizí infrastrukturu, ale i náklady na obranu té vlastní.

Tuto publikaci zpracoval Andrij Lisicyn speciálně pro čtenáře webových stránek mezinárodní dobrovolnické zpravodajské komunity InformNapalm. Šíření nebo převzetí s funkčním odkazem na zdroj je vítáno. (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Přihlaste se k odběru novinek na české stránce komunity InformNapalm na Facebooku: InformNapalm Česko.

Překlad: Svatoslav Ščyhol