Geografie OSINT (průzkum veřejných zdrojů), který provádí dobrovolnická komunita InformNapalm, již dávno přesáhla hranice Ukrajiny. Objekty našeho zkoumání jsou ruští vojáci bez rozdílu hodností a funkcí, kteří byli přistiženi při plnění zločinných rozkazů ruského vojenskopolitického vedení na Ukrajině, v Gruzii a Sýrii. V nejnovějším příspěvku představujeme ruskou důstojnickou dynastii: otec – plukovník Jurij Štonděnko, „veterán“ ruské invaze do Gruzie z roku 2008, syn – nadporučík Vladimir Štonděnko, který slouží na ruské okupační vojenské základně v Abcházii.

Plukovník Jurij Vladimirovič Štonděnko, nar. 1964. Pochází z Ťažinského, Kemerovská obl. Vzdělání: Omské vyšší vševojskové velitelské učiliště. Profily na sociálních sítích: 1, 2. Kariérní postup: 1987–1988 – velitel výsadkové a útočné roty v Afghánistánu; 1991 – důstojník motostřeleckého praporu 68. motostřeleckého pluku; 1995 – velitel motostřeleckého praporu 167. samostatné motostřelecké brigády; 2000 – posluchač vojenské akademie, velitelské fakulty Vševojskové akademie Ozbrojených sil RF v Moskvě; 2002 – velitel praporové taktické skupiny v rámci 205. samostatné motostřelecké brigády ve Stavropolu; 2005 – velitel 135. motostřeleckého pluku 42. motostřelecké divize, náčelník posádky v Prochladném; 2008 – zástupce velitele 42. motostřelecké divize ve Vladikavkazu. Zúčastnil se invaze do Gruzie v srpnu 2008. Přechodně byl pověřen velením 4. ruské okupační vojenské základny v Cchinvali. Od roku 2012 je velitelem 25. pluku zvláštních jednotek GRU ve Stavropolu. V červenci 2015 figuruje jako náčelník 333. střediska pro bojový výcvik Západního vojenského okruhu v Mulinu, Nižněnovgorodská oblast.

Zkusme vysvětlit, proč se plukovník Štonděnko stal objektem našeho zájmu. Přihlédneme-li k jeho kariéře a nemalým bojovým zkušenostem včetně služby v místech ozbrojených konfliktů, a sice v Afghánistánu a na Severním Kavkazu, začíná být jasné, že jeho převelení k 42. divizi, kterou Ministerstvo obrany RF prezentuje jako „mírovou“, nebylo náhodné. Od začátku 2000. let, kdy Gruzie změnila svou orientaci z proruské na prozápadní a za podpory Evropy a USA donutila Rusko stáhnout vojenské základny ze svého území, se Kreml všemožnými způsoby snažil najít záminku ke znovudobytí ztrácených pozic. Jediným druhem vojenské přítomnosti RF v Gruzii byly v té době málopočetné „mírové jednotky“ v separatistických regionech Abcházii a Samačablo (tzv. Jižní Osetie). Již tehdy ovšem, dlouho před událostmi ze srpna 2008 začalo Rusko připravovat půdu k vojenské agresi. Např. v době, kdy jeden z praporů 42. divize pobýval jako „mírová jednotka“ na stálém rotačním základě v Cchvinvalském regionu, prováděli zástupci ruských tajných služeb aktivní činnost mezi místními separatisty, které ozbrojovaly a připravovaly na budoucí provokace. Vedle tzv. mírotvorců byly do tohoto gruzínského regionu soustavně vysílány průzkumné jednotky GRU, které mapovaly terén a prováděly rekognoskaci. V rozporu s veškerými dohodami začalo Rusko tajně budovat vojenskou základnu v oblasti ležící mimo kontrolu gruzínských a mezinárodních pozorovatelů, a sice v obci Džava, kde hromadilo zbraně a techniku a cvičilo místní „domobrance“.

Tomuto všemu přihlížel i zástupce velitele 42. divize plukovník Štonděnko, který často jezdil z Vladikavkazu do Ccvinvali jako kontrolor. Rusko využilo vhodnou chvíli, která se podivným způsobem časově shodovala se strategickým cvičením Kavkaz-2008 a olympiádou v Pekingu, která strhla světovou pozornost na sebe, a rukama svých vazalských separatistů vyprovokovalo nový konflikt v regionu, který následně vyústil v přímou vojenskou agresi proti Gruzii cynicky pojmenovanou jako „operace na vynucení míru“. V předvoji ruské invaze stála 42. divize, jejíž taktické skupině velel plukovník Štonděnko. Mnoha z vás se vybaví televizní záběry natočené v oněch srpnových dnech, kdy ruští vojáci již po podpisu dohody o příměří namísto stažení jednotek na výchozí pozice pokračovali ve svém řádění, v tomto případě najížděli do gruzínského policejního stanoviště s bojovými vozidly pěchoty (odkaz na video, chronometráž 0:25 až 0:30 min). Mezi touto bandou vandalů, která stála proti civilistům a gruzínským policistům, byl identifikován i plukovník Jurij Štonděnko.

Další osud byl plukovníkovi nakloněn: po kratším působení na pozici velitele okupačního kontingentu v Cchinvali byl znovu převelen do Ruska. V roce 2012 byl Štonděnko ustanoven do funkce velitele právě vzniklého 25. samostatného pluku GRU se základnou ve Stavropolu, jehož vznik Kreml odůvodnil „zajištěním bezpečnosti Olympiády 2014 v Soči“. Co je zajímavé: mezi úkoly, které měl pluk řešit, bylo např. „napracování a implementace záškodnické a partyzánské taktiky, zejména za účelem organizace a podpory operací povstaleckých hnutí“.

Připomeňme, že se 25. samostatný pluk zvláštních jednotek GRU do hledáčku InformNapalmu dostal v dubnu 2014, již v počáteční fázi konfliktu na Donbasu, kdy jsme se snažili zjistit, které konkrétní ruské jednotky se tajně zapojily do nevyhlášené války, kterou rozpoutalo Rusko proti Ukrajině. 25. pluk se vedle dalších vojenských jednotek GRU RF následně nejednou mihl ve zprávách v řadě médií v kontextu událostí na Donbasu.

Příspěvek plukovníka Štonděnka do vzniku a bojového výcviku 25. pluku GRU, který později úspěšně působil na Donbasu, ocenilo velení Ozbrojených sil RF dost vysoce: od roku 2015 veřejné zdroje uvádějí Štonděnka jako náčelníka 333. střediska pro bojový výcvik Západního vojenského okruhu v Mulinu, NIžněnovgorodská oblast.

Příběh střediska se začal psát v roce 2011, kdy německá Rheinmetall Defence Electronics a OAO „Rosoboronservis“ Ministerstva obrany RF uzavřely spolu kontrakt o jeho výstavbě. Přestože z důvodu sankcí z roku 2014 se zrealizovat projekt v plném rozsahu nepodařilo, bylo rozhodnuto zprovoznit středisko pro školení personálu se souběžnou dostavbou požadované infrastruktury a doladěním na bázi zařízení domácí výroby. Podle jistých údajů bude středisko cvičit pouze ty brigády, které mají základnu na území Západního vojenského okruhu. Dříve se počítalo s tím, že podobná střediska pro bojový výcvik vzniknou v každém vojenském okruhu, problémy způsobené sankcemi ovšem vedly k tomu, že bylo rozhodnuto postavit zatím jen dvě střediska, a sice v Mulinu (Západní vojenský okruh) a na Ašuluku (Jižní vojenský okruh). O středisku pro bojový výcvik Jižního vojenského okruhu je známo, že mnoho praporových taktických skupin z Jižního vojenského okruhu Ozbrojených sil RF, které byly zapojeny do „rostovsko-ukrajinských“ misí, absolvovalo bojový výcvik a doladění právě na Ašuluku. Např. na jaře a začátkem léta 2014 absolvovalo osazenstvo praporové taktické skupiny ze 7. vojenské základny (vojenský útvar č. 09332 v okupované Abcházii, Gruzie) předukrajinské cvičení na cvičišti Ašuluk v Astrachaňské oblasti, odkud byla jednotka v druhé polovině léta přesunuta na Donbas. V této souvislosti lze důvodně připustit, že praporové taktické skupiny ze Západního vojenského okruhu, které se nasazují do ukrajinských misí, procházejí bojovým výcvikem na středisku pro bojový výcvik v Mulinu, navíc vzhledem k tomu, že jednotky jak ze Západního, tak z Jižního vojenského okruhu byly na „ukrajinských misích“ nejednou spatřeny.

Vraťme se však k dynastii válečných zločinců Štonděnkových. Provedeným OSINT šetřením se podařilo zjistit, že nejstarší plukovníkova ratolest Vladimir je rovněž důstojníkem Ozbrojených sil RF a v současné době slouží na 7. okupační vojenské základně v Gudautě (okupovaná Abcházie, Gruzie).

Nadporučík Vladimir Jurjevič Štonděnko, narozen 1. května 1989. Profil, fotoalbum a kontakty na sociálních sítích. Vzdělání: 2010 – Moskevské vyšší vojenské velitelské učiliště, po ukončení studia byl přidělen na 7. vojenskou základnu, kde slouží dodnes, pravděpodobně ve funkci velitele čety 8. roty 3. motostřeleckého praporu.

Podle jistých informací právě 3. prapor z gudautské vojenské základny se podílí na praporové taktické skupině, která bývá nasazována do „rostovsko-ukrajinských misí“.

Připomeňme, že 7. ruská vojenská základna, která sídlí v okupované gruzínské Abcházii, byla nejednou zmíněna v kontextu jak ukrajinských, tak syrských misí. 17 epizod zpracovaných v našich publikacích zachycuje fakta trestné činnosti předmětné vojenské jednotky Ozbrojených sil RF. Jedním z nejnovějších figurantů našich vyšetřování na toto téma byl voják z povolání Ivan Ivanov, který byl vyznamenán medailí Žukova za Donbas a později vyslán do Sýrie.

Nejde o první odhalení ruských vojáků, kteří se zúčastnili agrese jako proti Gruzii, tak proti Ukrajině. Viz předchozí publikace:

• Pokání pskovského výsadkáře, 18. listopadu 2015 (rusky)
• Kariérní růst „pana Bonda“: od okupovaného Cchinvali až k okupovanému Krymu, 1. března 2016

Tento příspěvek připravili k publikaci dobrovolníci z mezinárodní komunity InformNapalm na základě vlastního OSINT vyšetřování

Autor: Iraklij Komachidze

(CC BY) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autora a na náš projekt.

Vyzýváme čtenáře, aby naše publikace aktivně sdíleli na sociálních sítích. Zveřejnění materiálů z vyšetřování dokáže zvrátit průběh informačního a válečného střetu.

Originál publikován dne 22. července 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol