Hacktivisté z Ukrajinské kybernetické aliance (UCA) a CyberHunty poskytli dobrovolníkům z mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm oskenované kopie dokumentů prozrazujících podrobnosti finanční machinace v hodnotě 840 mil. rublů, kterou zrealizoval v roce 1996 první zástupce vedoucího kanceláře prezidenta RF Sergej Vladlenovič Kirijenko. Připomeňme, že se ukrajinští hacktivisté již předtím nabourali do počítačů kanceláře asistenta prezidenta RF Vladislava Surkova [1], [2] a poslance Státní dumy RF Konstantina Zatulina [1], [2], [3].

Stručný životopis

Narozen 26. července 1962 v Suchumi, Abchazská ASSR.
1986–1990 – mistr, zástupce tajemníka komsomolského výboru, tajemník komsomolského výboru továrny Krasnoje Sormovo.
1990–1992 – zastupitel Gorkovské oblasti.
1993–1996 – předseda představenstva banky Garantija.
1996–1997 – prezident státní ropné společnosti NORSI-ojl.
1997 – první náměstek ministra paliv a energetiky Ruské federace.
1997 – ministr paliv a energetiky Ruské federace.
1998 – předseda vlády Ruské federace.
2000 – předseda poslaneckého klubu Svaz pravicových sil ve Státní dumě.
2000 – plnomocný zástupce prezidenta Ruské federace v Přivolžském federálním okruhu a stálý člen Bezpečnostní rady Ruské federace.
2007–2016 – generální ředitel Státní korporace pro jadernou energii Rosatom.
Od 5. října 2016 – první zástupce vedoucího kanceláře prezidenta Ruské federace.

Činnost na pozici předsedy představenstva banky Garantija

V roce 1993 Sergej Kirijenko po zlikvidování „komsomolského“ byznysu a zahlazení stop založil banku Garantija (mezi autoritami, které tuto banku zastřešovaly, bývají uváděni lidé s exotickými přezdívkami Vagon a Zima). Výše příjmů stoupla v řadách násobků ve srovnání se „zelenáči“ nebo obyčejným šejdířstvím při realizaci obchodních transakcí, které bylo tehdy běžné pro jakékoli podnikání v Rusku. Teprve v Garantiji však „magistr 3. stupně řízení“ (tento titul Sergej Kirijenkov získal na nižněnovgorodské pobočce Hubbard College, odnože americké totalitní scientologické sekty, po absolvování kurzu administrativní technologie – jde o technologii managementu využívající metody potlačování vědomí, sebeudávání, vydírání a difamace k řešení podnikatelských úkolů) našel pro své manažerské schopnosti plné uplatnění.

Kirijenko se projevil jako schopný žák, který sice nepohrdl banálními úvěry získanými na věčnou oplátku od lidí blízkých jemu nebo jeho „zastřešení“, nicméně první skutečně velké peníze „vzal“ důchodcům. Domluvil se se šéfem pobočky Důchodového fondu v Nižněnovgorodské oblasti V. Babakajevem a předsedou správní rady Důchodového fondu V. Barčukem, že významní daňoví poplatníci, především rafinérské podniky, budou finanční prostředky převádět přímo do Nižněnovgorodské oblasti prostřednictvím banky Garantija mimo Důchodový fond.

Vzhledem k tomu, že kvůli nedostatku peněžních zásob v zemi tehdejší podniky používaly jako platidlo především své výrobky, za účelem zajištění stabilní výplaty důchodů se Kirijenkova banka zhostila ušlechtilého poslání, a sice prodeje těchto výrobků s následným odváděním peněz oblasti na výplatu důchodů. Jak se vše odehrávalo ve skutečnosti, podrobně vypráví trestní spis č. 550314 ze dne 22. 2. 2000, který vedla prokuratura pro Nižněnovgorodskou oblast proti Viktoru Babakajevovi, a četné poslanecké interpelace.

Ve skutečnosti banka Garantija stejně jako mnoho dalších projektů onoho scientologického bankéře nevznikla z „vlastních“, ale prakticky kompletně z důchodových peněz. Do základního kapitálu této banky bylo v letech 1993 až 1995 investováno 65 % všech důchodových peněz Nižněnovgorodské oblasti. Takto vřelé vztahy mezi Důchodovým fondem a tehdejším předsedou představenstva banky Sergejem Kirijenkem se staly předmětem poslanecké interpelace adresované nejvyššímu prokurátoru V. V. Ustinovovi (č. SŠ-11/4-3 ze dne 11. 3. 2001). Poslanci Státní dumy S. M. Achmetchanov, Je. G. Zjablicev, S. P. Šašurin, V. I. Šandybin a N. P. Zalepuchin, kteří toto podání podepsali, mají za to, že „v důsledku protiprávního jednání vedení pobočky Důchodového fondu pro Nižněnovgorodskou oblast a NSKB Garantija a porušování federální právní úpravy shora uvedenými osobami dosáhla škoda na rozpočtu Důchodového fondu Ruské federace 163,7 mil. rublů, rozsah protiprávně využitých státních důchodových prostředků 67,5 mil. rublů a nehospodárně bylo využito 334,4 mil. rublů“.

Na pozadí takto rozsáhlé trestné činnosti (takto označili události poslanci) by mohl působit jako úplná malichernost prodej budovy, kterou si nechal postavit Důchodový fond, již zmíněné bance Garantija, a to za směšnou částku. Co je však mnohem zajímavější, je „neoprávněné provádění úhrad mezi těžařskými ropnými společnostmi a pobočkou Důchodového fondu pro Nižněnovgorodskou oblast realizované prostřednictvím směnek (jak čtenář už jistě tuší) téže banky Garantija a její dceřiné společnosti ZAO „Rusněftěinvest“.

V důsledku těchto událostí Důchodovému fondu scházelo přes 100 mil. rublů a příběh měl pokračování. Směnky banky, které nebyly ničím kryty, vedení oblasti použilo k financování budoucích důchodových výplat. S tím, že výplatu těchto důchodů již tentokrát garantoval oblastní rozpočet. Když Zákonodárné shromáždění Ninžěnovgorodské oblasti návrh příslušného usnesení zamítlo, vydal gubernátor I. P. Skljarov požadované rozhodnutí sám. I přes „dozor“ nejvyššího prokurátora bylo trestní řízení ve věci dojemného přátelství „důchodců“ a bankéřů zastaveno nižněnovgorodským prokurátorem A. Fedotovem „pro neshledání skutkové podstaty trestného činu“.

Když Kirijenko zakusil vábivou chuť „ropných“ peněz, v roce 1996 opustil bankovní byznys, kterého už začínal mít dost a který byl navíc zatížen bedlivou pozorností orgánů činných v trestním řízení, a odešel dělat prezidenta ropné společnosti Norsi-ojl, jejíž 85 % akcií vlastnil stát.

Podvod za 840 milionů rublů

Před odchodem z funkce předsedy představenstva banky Garantija zrealizoval Kirijenko klasickou bankovní aféru. Dne 30. srpna 1996 byla mezi státním občanem RF Sergejem Kirijenkem (občanský průkaz série VII-AG č. 723330, vystaven dne 29. srpna 1978 městským pracovištěm vnitra v Soči) a komerční bankou NSKB Garantija uzavřena úvěrová smlouva v hodnotě 840 mil. ruských rublů (cca 157.000 USD dle tehdejšího kurzu) na dobu 25 let s ročním úročením 12 % se spotřebitelským účelem pro zaměstnance banky. Za banku tuto smlouvu podepsal místopředseda představenstva V. V. Kitajev. Peníze z této smlouvy se měly převést na účet č. 716300716324 u banky Garantija.

Pro zvětšení klikněte na obrázek. Ostrost a kontrast jsou zvětšeny pro lepší čitelnost.

Po podpisu úvěrové smlouvy Kirijenko podepisuje příkaz pro účtárnu banky: převést prostředky ve výši 840 mil. ruských rublů z úvěrového účtu č. 716300716324 na základě smlouvy č. 01-129 ze dne 21. srpna 1996 do PAB Nižnij Novgorod, kód 755, na běžný účet č. 100467654 ZAO „Nižegorodskij Dom“, DIČ 5257010426 (dnes už zaniklá ZAO „Nižegorodskij Dom“ je společníkem v pěti společnostech: ZAO „STALKONSTRUKCIJA-ND“, OOO „KARKAS-ND“, AO „VVC-AUDIT“, ZAO „L-AVTO“ a OOO „BEZOPASNOSŤ-ND“). Tento příkaz byl proveden dne 3. září 1996.

Dne 4. září 1996 byla mezi státním občanem RF Sergejem Kirijenkem a NSKB Garantija sjednána doplňující dohoda k úvěrové smlouvě ze dne 30. srpna 1996 o změně odstavce 2.1 smlouvy, který se týkal způsobu splácení úvěru: celou dlužnou částku, kterou Kirijenko nesplatí, se banka nyní zavázala splatit sama z čistého zisku.

Sergej Kirienko tak zneužil pravomoc předsedy představenstva banky a zrealizoval finanční aféru, kterou neoprávněně získal finanční prostředky ve výši 840 mil. rublů.

Z veřejných zdrojů jsme zjistili kontaktní informace jednoho ze zaměstnanců finančního úřadu v Nižním Novgorodě. Pašik Manukjan (archiv profilu), v roce 1996 prováděl kontrolu u NSKB Garantija. V jednom z komentářů Manukjan píše: „Když jsem v letech 1994 až 1998 působil na finančním úřadě pro Nižnij Novgorod, Sergej Kirijenko řídil banku Garantija, kterou jsem v roce 1996 kontroloval. Kolegové z našeho oddělení mě tehdy varovali: „Pašiku, dávej si pozor, Kirijenko kamarádí s gubernátorem Němcovem“. Je nutno říct, že vkladatelé důchodci měli roční úrokovou sazbu větší než ostatní. Myslím, že to bylo 35 %“.

Kopie dokumentů jsme zveřejnili, schéma aféry podrobně rozvedli a dokonce označili potenciálního svědka, jemuž lze pokládat nepříjemné otázky. Na tahu jsou ruští protikorupčníci. Pokud jde o dobrovolníky z InformNapalmu, tito pokračují ve vyhodnocování údajů z Lvovského metra, které otevřelo novou stanici pod kanceláří prezidenta RF.

 Údaje pro vyšetřování InformNapalmu exkluzivně poskytli hacktivisté z UCA. Komunita InformNapalm neručí za způsoby získávání informací. Materiál analyzujeme a doplňujeme na základě průzkumu veřejných zdrojů. 

V případě použití informací je nutno uvést funkční odkaz na zdroj.
(Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0)
Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli.
Staňte se fanoušky stránky InformNapalm Česko na Facebooku a nechte se pohotově informovat o nových příspěvcích v češtině.

Překlad: Svatoslav Ščyhol