Uplynulo hodně vody od anexe Krymu, bylo tu mnoho problémů a neméně jich nově vzniklo. Otázky typu „kde se najíme?“ nebo „kde se napijeme?“ však nikdy nepřestanou trápit obyčejné lidi ani zástupce elity. Zatímco s tím prvním je to na Krymu jakžtakž, otázka vody zůstává otevřená. Kvůli přerušeným dodávkám dněperské vody Severokrymským kanálem pociťují obyvatelé Krymu a především zemědělci na okupovaném poloostrově akutní nedostatek zásobování vodou a musí přecházet na čerpání spodních vod.

Názorů na to, zda existují nějaké problémy s dodávkami vody, je mnoho. Ale přece jen: má Krym problémy s vodou? A kdo za stávající problémy se zásobováním vodou může? Myslím, že udělat si v této věci jasno chce každý Kryman. Nabídli jsme proto lidem, kteří cestovali z území poloostrova na kontinentální Ukrajinu, aby se vyjádřili. Anonymní dotazování trvalo tři dny a probíhalo na kontrolních stanovištích v Chersonské oblasti. Výsledek: z 584 dotázaných na první otázku odpovědělo kladně 412 (71 %). Že žádné problémy neexistují, uvedlo pouhých 99 (17 %), a 73 (12 %) nedokázalo jednoznačně odpovědět.

Ze 412 lidí, kteří jednoznačně uvedli, že Krymský poloostrov problémy s vodou má, 252 (61 %) z toho viní ruské úřady, 101 (30 %) ukrajinské úřady, 59 (9 %) spatřuje zdroj potíží jinde, např. v „hospodářské blokádě“ poloostrova.

Zkusme těmto věcem přijít na kloub. Bez dněperské vody poloostrov zůstal od jara 2014, kdy ještě neodezněly ohňostroje a všeobecný jásot z ozbrojené okupace, jíž se začalo říkat Krymské jaro. Právě když byly všechny tyto události v plném proudu, začali zástupci tzv. domobrany a nejrůznější dobrodruzi obsazovat státní objekty v autonomní republice. Nebyly výjimkou ani přečerpávací stanice na Severokrymském kanálu, které pod tlakem ruských úřadů začali vypínat s halasnými prohlášeními, že Krymané nepotřebují žádnou vodu od „banderovského“ státu. Ať se prý „chunta svou vodou zalkne“.

Ztráta kontroly nad objekty Severokrymského kanálu na poloostrově a neprofesionalita těch, kdo se jich zmocnil, byly a zůstávají hlavním zdrojem problémů se zásobováním Krymu vodou. Jako řešení problémů začaly samozvané krymské úřady prezentovat nejrůznější varianty, jeden fantastičtější než druhý: od odsolování mořské vody až k dopravě vody z Krasnodarského kraje. Pro zajištění potřeb zemědělství se přitom na Krymu prakticky hned začalo přecházet k čerpání spodních vod. Celkem od začátku okupace Ministerstvo přírody Krymu udělilo 43 licencí na čerpání spodních vod pro zemědělce. Ani to však nestačilo. Jak tvrdí „šéf státní správy“ Perekopského okresu Sergej Bidaněc, přestože „vláda“ Krymu včas zareagovala na problém vesničanů, s příchodem veder se ze stepní části Krymu stává bez vody spálená poušť, kde nejdou pěstovat ani krmiva pro dobytek. Což znamená, že se i nad rozvojem alternativní živočišné výroby vznáší velký otazník.

Za vážnou, i když nikoli katastrofální označil situaci se zásobováním východního Krymu vodou „šéf Státního vodohospodářského úřadu“ republiky Igor Vajl na zasedání „výboru Státní rady Krymu pro agrární politiku, ekologii a přírodní zdroje“. Namísto 20 mil. kubíků přírodního přítoku do Tajhanské a Bilohirské přehrady od začátku roku podle něj přiteklo pouhých 3,4 mil. kubíků. „Tajhan je prázdný, v Bilohirské je vody k přečerpání 3 mil. kubíků, dalších 55 tisíc kubíků denně přichází z podzemních zdrojů“, upřesnil Vajl. Aby se situace se zásobováním východního Krymu vodou zlepšila, má „vodohospodářský úřad“ v úmyslu do srpna 2016 dokončit práce na napojení potrubí u vodojemu Prostorne, což umožní doplnit dalších 50 tisíc kubíků vody do vodních nádrží na východě Krymu. Rovněž je slibováno zahájit čištění dna Zelenojarské přehrady, což by dodalo dalších 700 až 800 tisíc kubíků, a provést práce na prohloubení Stancijné a Feodosijské přehrady, aby se k odběratelům dostalo 4 mil. kubíků vody navíc.

Zlepší se však po provedení prací situace s vodou na východě Krymu, jak slibuje „šéf Státního vodohospodářského úřadu“? Na tuto otázku v rámci téhož zasedání odpovídá sám Igor Vajl: „Voda by tu byla, ale je v tzv. mrtvém kalu, který nemůžeme odčerpat“. Proč se tedy provádějí nákladné práce? Odpověď se nabízí hned: pro uklidnění obyvatel, hlavní totiž není problém vyřešit, ale ukázat, že se na řešení pracuje.

Takže počkáme a uvidíme. Důvodů k optimismu v „odvěkých ruských zemích“, které Rusko obsadilo, jak vidíme, není zrovna mnoho.

Vodovod od „burjatských gastarbeiterů základní služby“

Při práci na tomto článku jsem na internetu natrefil na zajímavý článek: v roce 2015 byl do zásobování obydlených míst poloostrova vodou zapojen Potrubní prapor zásobovací brigády Východního vojenského okruhu RF. Podle zpráv od vojáků se na pracích za účelem zásobování obyvatel Krymu vodou celkem podílelo cca 300 vojáků z tohoto okruhu a přes 50 kusů vojenské a speciální techniky. Vojáci z potrubního praporu položili na poloostrově 24 tras polního hlavního potrubí o celkové délce 288 km od vodojemu Prostorne k Severokrymskému kanálu. A výsledek? Výsledek je zvláštní, dalo by se říct exotický. Místní obyvatelé sledují téměř prázdná koryta zavlažovacích kanálů a se zájmem prohlížejí nakřivo položené uprostřed smetí 30kilometrové potrubní vedení, které ani nebylo zasypáno zeminou a leží jen tak pod širým nebem. Prohlížejí a diví se: kteří úžasní machři to vyrobili a jaký to vše má smysl. Vody v kanálech totiž stále nic moc.

Není tu ovšem čemu se divit: vše je totiž odfláknuto na ryze „ruský“ způsob, levně a dobře, neplacenou pracovní sílou v osobě gastarbeiterů základní služby z Burjatska a s velkým zápalem: „Rusové své lidi neopouštějí!“ Postaveno, odreferováno a zapomenuto. Těší jen jediné, a sice že místní obyvatelé ještě mohou využít nepoškozené trubky, které tu „burjatští potrubníci“ nechali, pro vlastní hospodářskou potřebu.

Žádná voda v dohledu?

Vzhledem, k tomu, že je Krymský poloostrov relativně chudý na spodní vody a že se okupační úřady snaží řešit problém s dodávkami vody jejich maximální těžbou, navíc v rozporu s ekologickými požadavky, nabízí se řada otázek. Jak účinné jsou metody, které uplatňují místní géniové a jejich kremelští kurátoři? Podaří se Krymu zcela vyřešit problém se zásobováním vodou bez dodávek dněperské vody? Jaké následky to bude mít pro ekologii a zemědělství na poloostrově?

Podle šéfa Ministerstva přírody Ruska Sergeje Donského ke dni 5. května 2016 činil celkový obsah plnicích vodních nádrží na Krymu, které jsou hlavním zdrojem pro zásobování východní části poloostrova vodou, 35,8 mil. kubíků, což je o 5 mil. méně než loni. Pro spolehlivé dodávky vody do Kerče, Feodosijského a Sudackého okresu je pak nutno realizovat první etapu výstavby vodovodní cesty. Její uvedení do provozu se ovšem plánuje nejdříve na prosinec 2020.

Od roku 2014 se k naplňování plnicích vodních nádrží pro hospodářské a pitné potřeby na Kerčském poloostrově začala používat voda z Bilohirské a Tajhanské přehrady, které jsou zásobovány z místního povodí a dříve se používaly pro zavlažování, a artéské vodojemy ve výstavbě. Při přečerpávání vody v pitné kvalitě korytem Bijuk-Karasu a Severokrymským kanálem přitom činí ztráty vody 18 až 28 % (podle jiných údajů až 50–60 %).

Již k dnešnímu dni kvůli přechodu Krymu na místní zdroje vody přišel agrární sektor na poloostrově o 90 % sladké vody. Pěstování rýže již patří minulosti, a kdyby se na severu Krymu nezavlažovalo dalších pár let, nebude už v Jany Kapu (Krasnoperekopsku) a v samotném Perekopském okrese žádné rostlinářství, ani zelinářství, ani živočišná výroba.

Kvůli nekontrolovatelnému nepovolenému vrtání ze strany krymských farmářů pachtýřů začalo docházet k narušení geologické rovnováhy spodních vod. Zatímco dříve bylo zavlažování průtočné, což umožňovalo udržovat normální stav půdy, v případě trvání současného stavu může na poloostrově začít nefalšovaná ekologická katastrofa.

Celkově se dnešní situace se zásobováním Krymu vodou velice blíží kritické, protože veškeré metody pro její řešení, které uplatňují nové „úřady“, jsou nesystémové, tzn. představují banální „ucpávání děr“. Čištění a prohlubování přehrad, navyšování podílu podzemních zdrojů, výstavba hrází apod. – toto vše jsou jen lokální opatření, která nedokážou přinést globální účinek. Většinu těchto opatření diktuje politické vedení bez opory ve zdravém rozumu. Výmluvným příkladem je výstavba provizorního potrubí od dvou vodojemů, Prostorenského a Něženského, ke korytu Severokrymského kanálu. Nikoli náhodou byla výstavba svěřena vojákům, jinak by totiž byly prostředky klasicky rozkradeny, náklady výrazně nadhodnoceny a lhůta nedodržena. Po technické stránce je toto řešení dost pochybné: voda z podzemních zdrojů má přece většinou vysokou kvalitu, která se při vypouštění do kanálu ztrácí, což vyžaduje další úpravu.

Podle oficiálních údajů dosáhlo opotřebení vodohospodářské infrastruktury Krymu v roce 2013 74,4 %, ztráty z vodovodních sítí činí 20 až 25 %. S ohledem na velké ztráty při dopravě vody Severokrymským kanálem (20 %) se ke koncovým odběratelům dostane maximálně 60 % celé dodávané vody. K nápravě tohoto stavu bude zapotřebí 10 až 12 miliard rublů do roku 2020. Rovněž se plánuje opravit cca třetinu ze všech 1,5 tisíc artéských vrtů na Krymu, které jsou již v provozu. Navíc k tomu je nutno provrtat dalších 150 vrtů. To by si vyžádalo investice 5 miliard rublů do roku 2020.

Problém stepního Krymu nové „úřady“ vyřešily jednoduše: byl v podstatě ponechán svému osudu. Totéž potkalo i malá sídla, jejichž zásobování vodou je v popsané situaci dost obtížné. Hlavním úkolem je zásobit velká města, která ukazuje televize. Nakonec to hlavní: na realizaci dlouhodobých opatření již nemají čas. To, co stihnou udělat, nepřinese požadovaný efekt.

Neméně významná je však ekologická stránka. Vrtání do velkých hloubek, nekontrolovatelné vrtání, zvýšení odběru ze stávajících vrtů a rezignace na průtočné zavlažování zemědělské půdy jistě způsobí obrovské škody na půdách, zvodních atd. Vyčíslit ekologické ztráty z tak barbarského přístupu je velmi obtížné.

Bez vody z Dněpru tak Krym sice nevymře, ale dostane se na pokraj vodní katastrofy. Abychom v tomto sporu našli rozumné zrnko pravdy, musíme chápat regionální přírodní specifika Krymu a vrátit se v čase zpět, do doby před výstavbou Severokrymského kanálu. Katastrofální nedostatek vody způsoboval, že až do 30. let minulého století v obdobích sucha vymíraly celé vesnice. Voda se přivážela koňskými povozy a menším rodinám se vydával příděl – jedno vědro. O nějakém pěstování plodin nemohla být vůbec řeč. Řešením tohoto problému se stala výstavba Severokrymského kanálu.

Stejně jako kdysi Severokrymský kanál dal poloostrovu život, jeho vysychání tento život vezme.

Nezávislá novinářka Kateryna Lohinova

Občanské sdružení Mediální klub pro společenský dialog Europrostor (Simferopol, Ukrajina)

Připomeňme, že na předmětný problém jsme upozorňovali již dříve, viz tematický příspěvek Ruští okupanti ničí ekologii Krymu, který InformNapalm uveřejnil dne 20. dubna 2015.

(CC BY) Informace poskytnuty autorkou exkluzivně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autora a na náš projekt.

Vyzýváme čtenáře, aby naše publikace aktivně sdíleli na sociálních sítích. Zveřejnění materiálů z vyšetřování dokáže zvrátit průběh informačního a válečného střetu.

Originál publikován dne 4. července 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol