
Zatímco ukrajinští politici teprve řeší, jak získat akční plán pro členství Ukrajiny v NATO, mohlo by čtenáře InformNapalmu zajímat, jak aktivisté v jednom členském státě NATO, a sice v Litvě, hodnotí potenciální možnost jejich země čelit ruské agresi samostatně do chvíle, než jim budou moci přispěchat na pomoc spojenecké armády.
„Litvu obsadíme do 24 hodin, maximálně do 48 hodin“. Kreml už po desetiletí šíří podobné mýty o síle ruské armády a o bezradnosti armády litevské, i aktuální text tyto mýty vyvrací.
Mezinárodní zpravodajská komunita InformNapalm pokračuje v informační spolupráci s portálem litevských partyzánů Locked N ’Loaded a přináší překlad aktuálního článku o mýtech, které roznáší propaganda Ruské federace. Text tohoto článků vychází z příspěvků zveřejněných na stránkách Locked N ’Loaded. Článek speciálně pro čtenáře InformNapalmu přeložili do ruštiny litevští dobrovolníci a naši partneři v Litvě, Centrum občanského odporu Res Publica.
Stručný, ale někdy nutný (jako nečekaná záloha) text…
Ohlédneme-li se do minulosti, politici se nejednou snažili mluvit o vojenské obraně Litvy. Litevský prezident Gitanas Nausėda uvedl v rozhovoru pro CNN, že okupovat Litvu během pár hodin nelze. Vážně super, my jsme napsali totéž. Bylo by to pořád super, kdyby nebyl dodal, že Litva dokáže vydržet 3 týdny bez pomoci spojenců. Je to obrovská chyba. Bývalá prezidentka Litvy Dalia Grybauskaitė prohlásila, že pobaltské státy musí být schopny klást odpor po dobu minimálně tří dnů, než dorazí pomoc v rámci NATO. Bývalý ministr obrany Juozas Olekas v době válečných událostí v Ukrajině vzkazoval Litevcům, že mohou klidně spát, protože jsme dostatečně připraveni (ať už to znamenalo cokoliv), ještě za svého působení v úřadě však dodal, že bychom se měli připravit natolik, jak je to nutné pro obranu Litvy. Z velké části bývají podobná prohlášení politiků často vedena dobrými úmysly: uklidnit občany a spojence, ukázat politikův zájem o obranu. Tato mince však má jako každá jiná dvě strany.
Tanky USA / NATO v Litvě: Foto Ozbrojené síly Litvy
V první řadě bychom měli pochopit, proč tak často klademe důraz právě na podporu NATO. Jak velitelský sbor armády, tak politikové chápou potřebu vynaložit veškeré snahy k tomu, aby k válce již nikdy nedošlo, tzn. investuje se do prevence. Důrazem na „chybějící obranné plány“ (plány na obranu regionu armádami NATO – pozn. red.), „nedostatečné obranné kapacity“ pobaltských zemí a spoustu dalších věcí žádáme další státy jak přes oficiální, tak neformální kanály, aby přispěly k odvrácení případného konfliktu, což je velmi důležité, správné a potřebné. Nejrůznější americká analytická střediska zabývající se obranou (RAND, Atlantic Council atd.), která zpracovávají scénáře vývoje a zprávy o pobaltských zemích (ať už s naší pomocí či nikoliv), nabízejí modely a řešení pro americké zákonodárce a úředníky s rozhodovacími pravomocemi, což je pro náš region významnou podporou. Když tato střediska mluví o nedostatečných obranných kapacitách nebo o možnosti rychlého postupu ruské armády, je to v pořádku a můžeme to přejít, protože tyto vzkazy nejsou určeny nám. Přítomnost jednotek NATO nám zajišťuje ty nejlepší obranné a „brzdicí“ pozice jak ve vojenském, tak v politickém ohledu. Když však něco takového říkají naši politici a následně se to rozšíří po Litvě, porozumět tomu je pak stále těžší. Takže:
- Za prvé, ani my, ani vojenští velitelé, ani politici či jejich poradci netuší, jak bude střet vypadat. Připravujeme se sice na nejrůznější scénáře, neznáme však plán, záměr, síly ani další životně důležité poměry nepřítele. Možná půjde o krymský scénář, možná o variantu Donbasu, možná dokonce o totální válku proti Západu. Zdroje, které nepřítel nasadí, se budou v každém z těchto případů lišit, podle toho se tedy bude lišit i naše reakce. Jistě budete souhlasit, že ruské zvláštní jednotky, jednotky mechanizované pěchoty nebo žoldáci v rozsahu jednoho praporu si vyžádají jednu reakci, invaze pěti praporových taktických skupin pak naprosto jinou. Dejme tomu, že máme křišťálovou kouli a s jistotou víme, co nás čeká, abychom mohli tvrdit, že vydržíme 3 týdny, a pak už podle vůle Boží či NATO. Navíc nepřítel není dokonalou armádou robotů. Zatímco Krym byl okupován do týdne, letiště Doněck (několik velkých budov) Rusko i přes velké ztráty nedobylo ani za 282 dnů. Nepřítel narazí na odpor, i nebude to vždy on, kdo určí tempo boje. Je na místě otázka: zda se jako stát nezhroutíme, když po třech týdnech přijdeme o část území. Ne, to si nemyslíme. A budou v případě totálního střetu s NATO ruské tanky v Klajpedě znamenat porážku? Nemyslíme si ani to.
- Za druhé by se mělo mluvit o podmínkách příchodu spojenců. Je to jednoduchá vojenská logika: velké vojenské formace se nevynoří stovky až tisíce kilometrů daleko jen tak, jakoby mávnutím kouzelného proutku. Chce to pečlivou dlouhodobou přípravu, aby se spojenecká vojska soustředila v místech operace v případě střetu, a to i s příslušnou infrastrukturou pro jejich přijetí (náš domácí úkol), dopravními prostředky (letadla, lodě atd.) a dalšími nutnými podmínkami. Jinak řečeno, my a naši spojenci musíme nepřítele někde zadržet, abychom umožnili příchod posil. Jak to chceme udělat, když „za tří týdny už nesplňujeme požadavky“? Řečeno jinak, s příchodem spojenců litevský odboj nekončí. Odboj jen nabývá širšího a silnějšího rozmachu, ale nikam se nevytrácí.
- Za třetí, což je patrně nejdůležitější: podobnými výroky bezdůvodně demotivujeme jak brance, kteří se právě přihlásili jako dobrovolníci, tak zkušené a ostřílené profíky. Základní otázky: máme zdroje jen na těchto několik týdnů? Přežijeme těchto několik týdnů a pak budeme rozdrceni?… A co máme dělat, když Kreml najde možnost politicky zatlačit na státy NATO, i žádná pomoc nepřijde? Přestaneme snad bojovat? Zpráva, že zásoby střelného prachu nestačí Litevcům déle než na tři týdny, by pak jen stěží motivovala samotné spojence. Pro vojáky je extrémně obtížné plánovat riskantní operace stovky až tisíce kilometrů daleko v regionu, který nemá vlastní obranné jednotky. „Prodat“ podobný nápad aliančním politikům pak bude ještě těžší. „Proč musí naši hoši válčit za ztracené území, za něž ani místní obyvatelé nejsou ochotni válčit déle než tři týdny?“ Jak byste reagovali na místě Francie, Německa či USA?
– Budeme se bránit tak dlouho, jak bude třeba, i prolévat krev za naše rodiny, přátele a občany. A vůbec nezáleží na tom, jak dlouho to potrvá, zda půjde o týdny, měsíce, roky či dokonce desetiletí. Dokud žijeme, nepřítel v Litvě se nebude cítit bezpečně. Našimi hlavními zbraněmi jsou motivace, cílevědomost a dovednosti. Budeme-li se snažit udělat vše, co je v našich silách, abychom byli připraveni, neschovávat se za „zdržování“ a nečekat na pomoc, pak bude i náš nepřítel jinak pohlížet na to, zda se mu vyplatí rozehrávat tuto šachovou partii.
Vyhořelé ruské tanky v Grozném / foto Infochechen.com
Představme si nemožné: litevská armáda není bojeschopná, a spojenci jen tiše brečí v koutku. Cesta je volná, karafiáty připraveny, stačí jen překročit hranice a překonat území. Především mějme na paměti, že ofenzivní boje vedou útvary a jednotky (zajištění síly útoku, manévrovatelnosti a palebné převahy). Ruská praporová taktická skupina je základní bojovou jednotkou nepřítele, skládá se z tankové roty (cca 10 ks), 2 až 3 mechanizovaných rot (cca 30 bojových vozidel pěchoty + pěchota/průzkumníci), samohybného dělostřelectva a dalších útvarů (protiletecká obrana, logistika atd.). Zkusme přidat ruským praporovým taktickým skupinám body karmy a připusťme, že mají ve výzbroji tanky Armata T14. Ty mají nejvyšší rychlost 80–90 km/hod, nejvyšší rychlost obrněného transportéru je 100 km/hod, bojového vozidla pěchoty BMP-3 72 km/hod. Neboli se kolona bude muset „řítit“ jako ještěrka a cestou rozhazovat útvary kolem dokola po nejlepších litevských silnicích, ani tak ovšem území překonat nedokáže. „Překonávání“ uvázne, protože budou potřeba opravy, doplnění zásob apod.
A teď si představme: tato kolona „osvoboditelů“ vnikne a řítí se, a najednou bum, prásk – narazí na oštěp americké výroby Javelin. V Litvě je jich dost a bude ještě víc. Ozve se rána! A to nikoli jediná. 120mm miny začínají bušit do hlavy kolony. Kolona se zastaví, roztáhne se, posílí monitorování, dotáhne zálohy, odklidí ohořelou techniku. Čas se ale vytrácí! Ale dejme tomu, že rychle uklidili, dali se do pořádku a vyrazili dál. I kdyby se však litevský „kolotoč“ neopakoval, „osvoboditelé“ se zastaví. Musí likvidovat své mrtvoly, tankovat palivo, stravovat se, chodit na záchod. Ošklivé pikle však trvají: odstřelovací palby, útoky na zásobovací konvoje, odporné a šílené minometné ostřelování. Co byste takovému „překonávání“ řekli?
Podle odhadů našich intelektuálně svalnatých Odboru státní bezpečnosti a Odboru operačních služeb dokáže Rusko zahájit (což neznamená úspěšně provést) vojenskou operaci do 48 hodin, zpravodajská komunita NATO (včetně Litvy) však sleduje dění, i tyto přípravy nezůstanou nepovšimnuty. Navíc musíme mít na paměti, že vojenská operace proti Litvě znamená válku proti celé Severoatlantické alianci (článek 5). V úvodní fázi se tu budou bránit nejen litevští vojáci, ale i ti spojenečtí, kteří se právě cvičí, a s těmi nedojde na žádné „počkejte“. Není žádných pochyb, že celá alianční válečná mašinérie bude hned spuštěna.
Hrdinný 242denní boj ukrajinských „kyborgů“ za letiště Doněck / Foto Glavcom.ua
Něco jiného je, že z druhé strany pořád vidíme a slyšíme vykřikování o „neporazitelné a legendární“ ruské armádě, do nějž se výhružně a hromadně zapojují všichni, vojínem Vasjou počínaje a důchodkyní Dášou, která hrozí USA totální porážkou, konče. Válka v Ukrajině však ukázala skutečnost. Je zřejmé, že „obránci Novoruska“ ani žoldáci nestačili, proto se musely nasadit regulérní jednotky. Když začaly přicházet zinkové rakve, muselo Rusko dávat dohromady brance nebo tzv. vojáky z povolání ze všech koutů země, a to i proti jejich vůli, kdy nesměli odcestovat a byli trestáni za dezerci. Vypadá to tedy, že na „osvobozovací“ pochody Rusku i s jeho ideologií a „morálkou“ obvykle stačí síly jen do prvního vážnějšího boje. Je přitom nutno brát v potaz, že demografická a hospodářská situace v Rusku byla jedním z faktorů, které vedly k rozhodnutí zrušit divizní úroveň a přejít na brigádní způsob obsazování. Navíc jsou tu zdržení na „železe“, zejména odložené programy na jeho modernizaci, hmotně technické, technologické (neschopnost kvalitně nahrazovat součástky, které se před uvalením sankcí dodávaly ze Západu) a další vážné problémy, které komplikují představu o operaci „Házení čepic“ a o rychlém postupu.
Koaliční jednotky v Iráku si velmi dobře uvědomovaly, že překonání území ještě neznamená kontrolu a vítězství. Rusko v Čečensku v roce 1994 de facto pochodem vkročilo do Grozného, potom tu však, jak víme, hořely ruské tanky. V Ukrajině se Kremlu podařilo zabrat jen malý kousek území, přestože měl velké plány. Nakonec operace na letišti Doněck (242 dnů trvající pokus o obsazení) se stala dobrou ukázkou ruské schopnosti „překročit hranice za několik hodin“. V žádném případě však tím nechceme říct, že máme nepřítele podceňovat, to by se blížilo kremelské rétorice o „invaliditě“ jeho soupeřů.
Nezbývá než si pouze připomenout, že svoboda není dar, i musíme být připraveni ji bránit. I nejjednodušší k tomu způsob je mít nástroje a motivaci. Musíme reálně vnímat situaci, nepodléhat propagandistickým závěrům a samozřejmě se také připravovat a zase připravovat.
Ilustrace k článku: koláž využívající foto od Pauliuse Čilinskase
Čtěte také další příspěvky k tématu na InformNapalmu:
- 40 vojáků z 15. brigády Ozbrojených sil RF usvědčeno z účasti na agresi proti Ukrajině (Infografika)
- Obsadit Litvu za 24 hodin? Ani 24 dní by nestačilo: bude to dlouhý, urputný a krvavý střet
- Kremlem přivlastněném vítězství nad Německem a teroru proti Litvě
- Kremelské informační kanály podněcují protesty proti karanténě na Západě
- Partyzánská válka. Znalosti a dovednosti
- NEXTA: Lukašenko. Zlatý důl
- 8. samostatný dělostřelecký pluk Černomořské flotily RF na Krymu: od cvičení s raketomety k zastřelenému vojákovi z povolání
- Ruský válečný útok na českém území: podrobnosti, následky a další kroky (anglicky)
- Erzjanský předák poprvé přednesl v OSN obvinění proti Moskvě z etnocidy původních národů Ruska
- Známky neonacistické ideologie mezi ruskými žoldáky z tzv. SVS Vagner
Partner InformNapalmu v Litvě: Res Publica – Centrum občanského odporu
Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka InformNapalmu v češtině: InformNapalm Česko.
Překlad: Svatoslav Ščyhol
Aktuální hlášení skupiny INFORM NAPALM