Hybridní válka je již dlouholetou ruskou strategií na postsovětském prostoru. Gruzie se s ní setkala poprvé v roce 1992, kdy Moskva vyprovokovala řadu konfliktů na jejím území. V konečném důsledku to vedlo k dobře naplánované ruské invazi do Gruzie v roce 2008 a k definitivnímu odtržení Abcházie a tzv. Jižní Osetie.

Plíživá okupace gruzínského území dosud trvá, tzv. „správní hranice“ mezi okupovanými regiony a územím pod kontrolou Tbilisi se mění i dnes. Sloupy, které ruští pohraničníci osazují na okupační linii „Jihoosetské republiky“, se neustále posouvají do gruzínského vnitrozemí.

Civilní dobrovolnické hnutí Síla v jednotě, které vzniklo v polovině minulého roku s úmyslem zabránit dalšímu zabírání gruzínského území, hlídkovalo podél demarkační čáry po dobu 16 měsíců.

Aktivizace okupantů. Foto: New Posts

Začátkem listopadu si hlídka všimla nových sloupů, které pohraničníci z osetské strany umístili 50 metrů směrem do svobodného gruzínského území. Situace se znovu vyhrotila 5. prosince, kdy se na nové okupační linii objevili okupační pohraničníci. Napětí trvá. Dobrovolníci se nehodlají vzdát a jsou připraveni klást odpor.

Plíživá demarkační čára a teror

Dělicí čára mezi okupovanými regiony a gruzínským územím pod kontrolou Tbilisi, která byla dohodnuta po pětidenní válce, se neustále mění. Gruzínci jí říkají „okupační linie“. Pozorovatelé od Monitorovací mise EU používají neutrálnější označení: „správní hranice“. Podle Rusů jde o hranici státní. Na území tzv. Jižní Osetie bylo zřízeno 20 ruských vojenských základen.

Okupační linie je dlouhá 418 km. Od roku 2011 až dosud byly na cca 53 km dlouhém úseku jednostranně umístěny fyzické překážky: někdy plot, někdy ostnatý drát. Na některých místech ostnatý drát odděluje obydlí lidí od jejich zahrad nebo rozděluje vesnice. Od roku 2008 byla linie na gruzínském území posunuta více než 50krát. Počet zelených značek „Pozor, státní hranice!“ osazených ruskými pohraničníky již podle mezinárodních pozorovatelů překročil 200.

Foto: Reuters

Gruzínské obyvatelstvo na okupovaném území a v jeho těsné blízkosti je vystaveno permanentním útokům, teroru, zatýkání a vydírání. Masově se rozšířily praktiky, kdy jsou gruzínští občané unášeni za výkupné. Kritického bodu bylo dosaženo v únoru 2018, kdy okupanti unesli, krutě mučili a pak zabili státního občana Gruzie Arčila Tatunašviliho.
V březnu 2018 gruzínský parlament odhlasoval rezoluci o hrubém porušování lidských práv na okupovaném území Abcházie a Cchinvali ze strany Ruské federace a tzv. Otchozorijův-Tatunašviliho zákon pojmenovaný po dvou obětech. Byla zahájena tvorba balíku sankcí Otchozorija-Tatunašvili, který počítá se sankcemi proti osobám obviněným nebo odsouzeným za vraždy, únosy, mučení nebo nehumánní zacházení s gruzínskými občany v okupovaných regionech, stejně tak proti těm, kdo těmto osobám poskytuje útočiště.

Dne 21. srpna 2018 podal gruzínský justiční úřad k Mezinárodnímu soudu ve Štrasburku Třetí mezistátní žalobu proti Ruské federaci za Gruzii pro porušování Evropské úmluvy o lidských právech, zejména čl. 2 (právo na život), čl. 3 (zákaz mučení), čl. 5 (svoboda a bezpečnost) a dalších. Gruzie předložila štrasburskému soudu požadované důkazy, zejména věnovala zvláštní pozornost vraždám tří gruzínských občanů.

Devatenáctiletý David Bašaruli byl zatčen dne 14. července 2014 tzv. jihoosetskou milicí a následně zmizel. Později se začaly šířit zprávy, že ho milicionáři zabili. Bašaruliho rodina marně hledala syna dlouhé měsíce. Po půlroce byla mladíkova mrtvola nalezena pověšená na stromě mezi obcemi Achalgori a Ikoti. Místní obyvatelé tvrdí, že tělo již dávno mrtvého chlapce bylo sem dopraveno, jinak by se našlo mnohem dříve.

Třicetiletý Giga Otchozorija byl zabit dne 19. května 2016 pohraničníkem samozvané Abchazské republiky na území kontrolovaném gruzínskou vládou, a to v obci Churča. Otchozorija se snažil předat potraviny svým příbuzným na území pod kontrolou separatistů, odmítl však dát úplatek abchazským pohraničníkům. Giga se vrátil zpět, aby se vyhnul konfliktu. Abchazští pohraničníci ho pronásledovali do nedaleké kavárny, kde jeden z nich muže zastřelil šesti ranami z těsné blízkosti, vraždu natočila kamera. Gruzínský soud vraha odsoudil ke 12 letům odnětí svobody, abchazská a ruská strana ho však vydat gruzínskému státu odmítly.

Pětatřicetiletý Arčil Tatunašvili byl zadržen společně s dvěma dalšími gruzínskými občany a dopraven do vazební věznice v Cchinvali, kde byl zabit. Podle Cchinvali měl Arčil spadnout ze schodů při umístění do vazby a následně byl převezen do nemocnice, kde zemřel na selhání srdce. Dlouhých 26 dnů okupační úřady odmítaly vydat tělo zesnulého jeho rodině. Nakonec ho sice vrátili, ale s chybějícími vnitřními orgány. Znalci z Gruzínského národního úřadu pro soudní lékařství v přítomnosti znalce z Mezinárodního centra pro rehabilitaci obětí mučení a násilí popsali přes sto zranění (popálenin, zlomenin apod.) a dospěli k závěru, že zemřelý byl vystaven krutému mučení.

Evropský parlament schválil Rezoluci o okupovaném území Gruzie deset let po ruské invazi.

Občanské hlídky

Foto ze stránky Russia Is An Occupier

Síla v jednotě je občanské protiokupační hnutí, které není vázáno na žádnou politickou sílu. Gruzínští aktivisté oznámili úmysl zorganizovat nonstop hlídkování na okupační linii v červenci 2017, kdy tzv. Jižní Osetie znovu přesunula výstražné nápisy u obce Beršueti o 500 m do svobodného gruzínského vnitrozemí a ukořistila tak dalších 10 ha území.

„Účelem našich hlídek je včas odhalit aktivitu ruských pohraničníků a technických skupin v zájmu informování mezinárodního společenství“, prohlásil gruzínský herec a předseda Federace raftingu Gruzie, jeden z iniciátorů hnutí Davit Kacarava. Během 16 měsíců, které uplynuly od začátku hlídkování, bylo v zakázaném pásmu hluboko v lese umístěno 1000 metrů plotu, o čemž se předem nijak neinformovalo.

Začátkem listopadu byl zahájen další posun okupační linie do svobodného gruzínského vnitrozemí u obce Atoci. Pohraniční armáda okupačního režimu začala osazovat sloupy pro plot ve vzdálenosti 50 metrů od demarkační čáry, aby zabrala dalších přes 30 hektarů gruzínského území. S menší prodlevou aktivisté ze Síly v jednotě dorazili na místo a dokázali tento postup zastavit.

Foto ze stránky Russia Is An Occupier

Od 7. listopadu monitorují území, aby zabránili dalším záborům. Předmětné sloupy několik měsíců jen stojí, není na nich ani ostnatý drát, a aktivisté území sledují a jsou v pohotovosti, aby zachytili porušení včas. Všechny strany konfliktu byly o jejich přítomnosti a úmyslech informovány. V současné době tým z pěti až sedmi osob hlídá linii, organizace také disponuje dostatečným počtem lidí připravených dorazit na místo v případě vyhrocení situace.

V rozhovoru s Jegorem Kuroptěvem v pořadu Pograničnaja ZONA David Kacarava prohlásil, že je ochoten klást okupantům odpor veškerými dostupnými prostředky:

„Neustoupíme, je to naše země a máme povinnost ji bránit…
Kdybychom viděli auta a lidi připravené umístit další sloup, hned se postavíme na linii, a oni by museli buď střílet na neozbrojené lidi, nebo nás odstranit nějakým jiným násilným způsobem…
Pokud budou střílet, jsme na to připraveni. Jsme ochotni se vědomě postavit pod kulky. Že dnes nemáme v rukou zbraně, neznamená, že se nebudeme ochotni dívat do hlavní samopalů. Naše odhodlání má větší moc než jejich zbraně. Jsem si jistý, že kdyby do nás chtěli střílet, zítra nás tu nebudě pět, ale pět tisíc. Aby nás zadrželi, museli by nás odvést na své území. A protože my s nimi nepůjdeme, museli by znovu střílet… Víme, co ti kati cchinvalského režimu s námi dokážou udělat. Proto se jim nehodláme vzdát živí.“

Ministerstvo zahraničí Gruzie v oficiálním prohlášení odsuzuje protiprávní postup okupačního režimu v Cchinvalském regionu a vyzývá mezinárodní společenství k přiměřené reakci na nové útoky okupanta.

Umístění plotu s ostnatým drátem kolem obce Atoci odsoudily také USA a Velká Británie. Tyto země prohlásily, že pevně podporují samostatnost a území integritu Gruzie.

5. prosince se skupina ruských okupantů znovu objevila v okolí Atoci. Stejně jako při prvním setkání s hlídkujícími aktivisty, opět mlčky vyslechli sdělení Gruzínců. Napětí v lokalitě stále stoupá.

Jak se z Šida Kartli stala „Jižní Osetie“

Gruzínci říkají své zemi Sakartvelo (země Kartvelů), což je odvozeno od Kartli, názvu jednoho z hlavních historicko-zeměpisných regionů Gruzie a kolébky její státnosti. Tzv. Jižní Osetie, kterou uznávají pouze Rusko, Nikaragua, Venezuela, Tuvalu a Nauru, se rozkládá v části gruzínského regionu Šida Kartli (Střední Kartli). Pro tzv. Jižní Osetii Gruzínci obvykle používají označení Samačablo, od rodového jména knížat Mačabeliů, která tomuto území vládla až do roku 1801. V té době začala Ruská říše připojovat gruzínská knížectví k sobě, i tento proces trval až do roku 1864. V květnu 1918 vyhlásila Gruzie samostatnost, kterou Moskva uznala smlouvou z roku 1920. Nicméně již o několik měsíců později, koncem února 1921 Rudá armáda po těžkých bojích Gruzii okupovala a začlenila do Sovětského svazu. V dubnu 1922 byl v rámci Gruzínské SSR zřízen Jihoosetský autonomní okruh. Se začátkem rozpadu SSSR napětí v tomto regionu stouplo, což vedlo k tomu, že Nejvyšší sovět Gruzínské SSR odhlasoval zrušení osetské autonomie. Po vystoupení Gruzie z SSSR v regionech Jižní Osetie, Abcházie a Adžárie vznikají separatistická hnutí podporovaná Ruskem. I přes déletrvající ozbrojené střety v roce 1991 a na začátku 1992 Gruzie nedokázala udržet kontrolu nad tímto územím. V červenci 1992 byly v zájmu ukončení bojů sjednány Dagomyské dohody a v zóně konfliktu nasazeny mírové jednotky.

Po tzv. Růžové revoluci a zvolení prezidenta Saakšviliho navázala Gruzie užší vztahy se Západem. V roce 2004 země dojednala individuální akční plán partnerství s NATO a zapojila se do společných misí. V srpnu 2008 ruské tajné služby využily své loutky, jihoosetské separatisty, k vyprovokování válečného konfliktu v regionu Samačablo (tzv. Jižní Osetie). Rusko oznámilo, že provede operaci „přinucení k míru“, a začalo bombardovat gruzínská města a obce, ruská armáda a obrněná techniky vtrhly do země. V důsledku ruské ozbrojené agrese v její aktivní fázi zahynuly stovky Gruzínců, přes 100.000 jich bylo vyhnáno ze svých domovů. Vznikly miliardové škody. Cca 10.000 ruských vojáků dodnes zůstává na území dvou okupovaných gruzínských regionů, což je v rozporu s mírovou dohodou podepsanou dne 12. srpna 2008 ruským prezidentem Dmitrijem Medvěděvem. Po pětidenní válce Rusko diplomaticky uznalo separatistické republiky Abcházii a Jižní Osetii a zřídilo dělicí čáru mezi územím pod kontrolou Gruzie a odtrženými regiony, které prakticky okupuje Rusko. Vedle zmařeného gruzínského záměru navrátit kontrolu nad problematickými Samačablem a Abcházií srpnová válka také překazila této zemi plány na vstup do NATO. A to i přesto, že je Gruzie vzorným kandidátem: 2 % HDP odvádí na obranu, na misích NATO se podílí mnohem aktivněji než mnoho členských států aliance, a přes dvě třetiny Gruzínců si přeje, aby jejich země vstoupila do EU a NATO. Přítomnost ruské armády na území však tento proces brzdí.

Světové společenství, které svého času řádně nezareagovalo na ruskou invazi do svrchované Gruzie, umožnilo tím kremelskému režimu další vojenské avantýry, a to na Ukrajině a v Sýrii.

Příspěvek zpracován speciálně pro InformNapalm.

Z bulharštiny přeložil Andrij Hryhanskyj.

Titulní foto: smr.gov.ge

V případě použití informací je nutno uvést funkční odkaz na zdroj
(Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0)
Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli
Staňte se fanoušky stránky InformNapalm Česko na Facebooku

Překlad: Svatoslav Ščyhol