Nabízíme článek německého profesora Tomase Spahna zveřejněný na německém portálu rolandtichy.de, který se věnuje zákulisní stránce a skutečnému pozadí kremelských návštěv v Řecku.

Ruský prezident V. Putin je známý tím, že své politické cíle deklaruje tak otevřeně, že většina lidí považuje jeho pobuřující prohlášení za provokaci. Při své nedávné návštěvě Řecka se již pokolikáté verbálně opřel do prozápadních sousedů na Balkáně. Tentokrát ovšem významnější prohlášení nepocházelo od něj, ale vyšlo z úst řeckého politika Tsiprase.

„Strategicky významné“: Putin a jeho Tsipras

O přátelských vztazích mezi Putinem a Tsiprasem se všeobecně ví. Když byl čerstvě zvolený levicový populista v dubnu 2015 v Moskvě, šéf všech Rusů dokonce odpustil nezkušenému na sociální parketě stavebnímu inženýrovi z Atén neomluvitelné pochybení, kdy při společném veřejném vystoupení Řek nenechal Putina projít a usadil se do jeho židle. Protože však Putin nikdy na nic nezapomene a nic neodpustí, při návštěvě řeckého kláštera se rozhodl srovnat účty a usadil se do biskupského křesla, které je podle protokolu tradičně vyhrazeno pro významnější osobu. Při této návštěvě byl takovou osobou prezident hostitelského Řecka Pavlopulos, který po tomto incidentu akci demonstrativně opustil.

Ke konci Putinovy návštěvy tak bylo jasno, jak kdysi řekl Gerhard Schröder, kdo je kuchař, a kdo číšník. Na přátelských vztazích mezi Putinem a Tsiprasem to však nic nemění.

Řepa South Stream

Již v Moskvě Putin byl pro Tsiprase, který v té době jel ve stopě svého finančního revolucionáře Janise Varufakise, něčím jako kotva pro případ, že by EU odepřela nemocnému řeckému státu další finanční injekce. S přísliby finanční pomoci však Putin nespěchal. Namísto toho se k Tsiprasovi zachoval jako k pověstnému oslovi se zavěšenou řepou před nosem, kterou se marně snažil sežrat.

Tato řepa má docela konkrétní jméno, a sice South Stream, tedy potrubí, kterým chce Putin pumpovat svůj zemní plyn přes Černé moře do Středozemního. Počítalo se s podmořským potrubím z ruské Anapy/Krasnodaru do bulharské Varny a jako alternativu Putin lákal dokonce i despotu Erdogana na tureckou trasu, po střetu mezi těmito dvěma egomany v syrském konfliktu však tato možnost nejspíš odpadá.

Podle Putinova návrhu by mělo Řecko zachovat v Parze u Jónského moře středomořský překládací přístav. Toto místo láká miliardovými transfery a pracovními místy.

Problém: Bulharsko

V důsledku ruské okupace Krymu byl South Stream mezitím zmrazen. Bulharsko projekt pozastavilo pod měkkým nátlakem EU a USA, navíc je bulharská trasa pro Rusy problematická, protože v současné době podél ní leží pět vojenských objektů, které mohou USA podle dohody z roku 2006 oficiálně použít společně s Bulharskem. Jedná se o černomořský přístav Burgas, Ajtos jako zásobovací základnu, výcvikovou základnu v Novo Selo poblíž Slivenu, letiště Bezmere v Jambolu a Graf Ignatievo v Plovdivu, v blízkosti Řecka a Makedonie.

Přestože Spojené státy mají povoleno tyto objekty použít pouze k úkolům mimo Bulharsko, v případě mimořádné situace mohou Američané procházející bulharským územím South Stream kdykoli uzavřít. Pro Putinův konfrontační kurz je tato skutečnost málo příjemná. Jiná trasa se ovšem nejspíš nenabízí: turecká alternativa již patrně nepřipadá v úvahu a k napojení Řecka přes Černé moře tak nedojde. Prostě smůla.

Putinova pouť do Řecka

Koncem května v době summitu skupiny G7 Putin Tsiprasovu návštěvu oplatil a navštívil zemi Helénů. Mezinárodní vztahy má Rusko s NATO a ES stále stejně vypjaté jako po anexi Krymu a hybridním dobytí východní Ukrajiny. Přesto řecký premiér dal při této návštěvě najevo bujaré přátelství vůči tak neoblíbenému na mezinárodní aréně Putinovi. Měl k tomu důvod: i přes blížící se bankrot přivezl Moskovita velké sliby. Státní energetické společnosti Rosněfť a Gazprom, které mají na starosti vývoz ruských energetických zdrojů, byly v delegaci také zastoupeny. Je zřejmé, že i přes sankce a ruské protisankce Putin a Tsipras uzavřeli hospodářské kontrakty na velkou částku.

Západní partneři by to snad Řekovi i odpustili, kdyby tyto dohody nedoplňovalo něco jiného, co přimělo ústředí NATO a Brusel se vážně zamyslet.

Výhružky na adresu NATO z členské země NATO

Na jednu stranu Putin využil svou návštěvu v Řecku, členském státě NATO, aby pořádně pohrozil jiným členům NATO. Rumunsko a Polsko, bývalí vazalové sovětské říše, se musí mít na pozoru, aby se nedostaly na ruskou mušku. Zejména Rumunsko, protože Putin přímo přiznal: „Zatímco včera některé části Rumunska ještě nevěděly, co to znamená být terčem, nyní budeme muset učinit jisté kroky, které zaručí naši bezpečnost“. Jinak řečeno, Rusko zařadí Rumunsko do cílových souřadnic pro své jaderné hlavice, nemluvě o jiných typech agrese, jako je např. hybridní válka jeho generála Gerasimova.

Podobné výhružky z území členské země NATO jsou přinejmenším neobvyklé. Dobře však zapadají do předchozích Putinových prohlášení o „patřičné reakci“ na posilování přítomnosti NATO v pobaltských zemích, kterou Rusko vyhrožuje, a na nasazení protiraketových systémů v Polsku a Rumunsku.

Při propagandistické „pouti“ na horu Athos v závěru svého řeckého pobytu Putin, vychovaný v duchu sovětského ateismu, učinil další velmi ostré prohlášení. Ruské společnosti podle ruského prezidenta mají „zájem o řecké státní podniky, železnice a přístav Soluň“.

Na první pohled to zní poměrně banálně. Navíc když si vzpomeneme, že EU a MMF donutily Řeky prodat své zašle domácí stříbro. Co tedy, business as usual? Nebo přece jen něco víc? Putin, jak je známo, využívá jakoukoli slabost protistrany.

Řecké železnice

Řecký premiér, jemuž západní partneři mezi sebou přisuzují selský rozum, ale průměrnou inteligenci, se nechal natolik unést, že si dovolil výmluvnou poznámku: spolupráce s Ruskem je „strategicky významná“.

„Strategicky významná“? „Hospodářsky významná“ – to by Řekům jistě dávalo smysl. Ale „strategicky“?

Strategie, jak víme, je minimálně od dob Clausewitze termínem vojenským. Strategie je dlouhodobé plánování v rámci očekávaného nebo stávajícího konfliktu. Bylo to ze strany Tsiprase přeřeknutí, nebo je za tím něco víc? O tématech rozhovoru mezi levicovým populistou z Řecka a jeho ruským přítelem za uzavřenými dveřmi v Moskvě a Aténách nevíme vůbec nic. Zkusme se tedy podívat na ruské vyhlídky, kdyby „ruské podniky“ – což znamená Putinem kontrolované obchodní společnosti – začaly v Řecku ve velkém investovat.

Na rozdíl od Západní Evropy je řecká železniční síť jen málo rozvinutá. Jediná páteřní trať vede z Patry na jihu Řecka přes Atény a Larisu do Soluně. Zde se větví do směrů Bulharsko, Turecko a do bývalé jugoslavské republiky Makedonie. Což znamená: ten, kdo kontroluje řecké železnice, má pod kontrolou přístupové cesty do Řecka a z Řecka do EU a k Bosporu. Minimálně od francouzsko-pruské války z roku 1870 se ví, že železnice mohou mít rozhodující význam pro výsledek války, přestože letectvo má dnes význam větší.

Soluň

Soluň je nejvýznamnější řecké město na severu země. Z tohoto přístavního města je to do sousedního Bulharska necelých 100 kilometrů. Makedonie je vzdálena vzdušnou čárou méně než 70 kilometrů. Ten, kdo má k dispozici železniční síť, se v případě potřeby dokáže velmi rychle dostat ze Soluně k hranicím s dvěma severními sousedy.

Je snad myšlenka, že Putin počítá právě s touto variantou, když usiluje o získání kontroly nad přístavem Soluň a železnicemi, absurdní?

Oficiálně je provoz přístavu samozřejmě ryze civilní hospodářská záležitost. Oficiálně. De facto: počínaje přístavní „bezpečnostní“ službou je skutečný počet personálu a přidělená výbava stejně tak nekontrolovatelná jako jejich výzbroj, až ke kontrole skladů a přístavní logistice, kdy bude jen stěží možné zjistit, co tu ruští majitelé ve skutečnosti skladují a provádějí. Ruské maskovací metody jsou známy minimálně od dob tzv. humanitárních konvojů na východní Ukrajinu, jejichž hlavním účelem je zásobování teroristů a vývoz ukrajinských průmyslových podniků.

Balkánské scénáře

Dnes musí být všem jasné, že pro Putina má vše vojenskou strategickou složku. Co by se mu mohlo líbit víc než zásobovací základna na jihovýchodě NATO, a to na území NATO? V případě mimořádné situace by Rusko snadno dokázalo využít jak přístav, tak železnici k vylodění a přepravě vojenské techniky a personálu.

I kdybychom ovšem válečný konflikt vyloučili, existuje spousta scénářů, které by mohly rychle a zásadně změnit situaci na jižním Balkáně. Dejme tomu, že by Řecko bylo přece jen vyloučeno z eurozóny a vystoupilo z EU. Nebo že by se EU sama rozpadla. Je to docela možné: nově zvolený prezident USA Donald Trump nemá žádný další zájem v Evropě ani východním Středomoří, protože preferuje zajištění dodávek energií podporou vlastního břidlicového průmyslu a přesouvá své obchodní preference do dynamičtější Asie. Obamova návštěva ve Vietnamu zde otevírá nové dveře.

Existuje mnoho scénářů, kdy by NATO mohlo o svůj dnešní význam přijít. Pak by se správný partner v Aténách jistě rychle dohodl na využití přístavu ze strany Ruska i pro vojenské účely, k čemuž bude v té době již vše připraveno.

Chybějící možnost přiměřené reakce

Nesmysl? To sotva. Vraťme se k South Streamu: když nebude jiná cesta než přes Bulharsko, Rusko dokáže díky kontrole nad přístavem a železnicemi získat rychlý přístup k potrubí z Burgasu do Pargy v severním Řecku. Co má dělat NATO, když Řecko a Rusko spolupracují v rámci strategického partnerství? Nejbližší vojenská námořní základna Spojených států v současné době leží na Krétě. Je to příliš daleko pro pohotovou reakci na invazi flotily, která by se nečekaně dostala Bosporem k Soluni.

Že by pozemní válečná operace? V krizových podmínkách bude přístup k Černému moři přes Bulharsko pro USA a případné spojence proti Rusku prakticky nemožný. A co přes Jadran z Černé Hory nebo Albánie? Nebo dokonce ze Střední Evropy přes Srbsko? Jen stěží, když budou severní Řecko mít v rukou Rusové.

Vojenská varianta v podvědomí

Právě zde najednou začíná být jasné, proč se Putin tak tvrdě staví na odpor stále sílící orientaci balkánských zemí na NATO. Čím méně jsou malé balkánské státy kompatibilní s technikou NATO, tím úspěšněji dokáže Rusko za pomoci své podněsterské kolonie na severu a jižní základny v Soluni zaútočit na Bulharsko a Rumunsko a zajistit si přímý pozemní most mezi svým územím na severním pobřeží Černého moře a Egejským mořem. Což by umožnilo obejít i úzký tranzit přes Turecko.

Nemyslitelné? Možná. Za poslední dva roky jsme však pochopili, že při jakýchkoli svých krocích Putin bere v úvahu válečnou operaci. Třeba právě to měl na mysli Tsipras, když mluvil o „strategicky významné spolupráci“. Pro ústředí NATO a EU by stálo za to věnovat důkladnou pozornost tomuto levicovému socialistovi a jeho koaličním partnerům, pravicovým nacionalistům. Možná jsou to cizopasníci, kteří si svého budoucího partnera již dávno zvolili, nadále však cucají šťávu z nenáviděné EU.

Autor článku: Tomas Spahn, originál článku byl publikován na rolandtichy.de; překlad do ruštiny: Andrij Topčan. Příspěvek zpracovala Irina Schlegel se souhlasem autora speciálně pro InformNapalm. V případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést odkaz na autora a na náš web.

CC BY 4.0

Originál publikován dne 24. června 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol