V několika zemích EU v posledních letech vznikají různá domobranecká uskupení, podporovaná Ruskou federací, jedna z těchto skupin působí např. v Bulharsku. Ovšem ani Střední Evropa nezůstala ušetřena této diverzní činnosti nepřátelské mocnosti. Tento text se věnuje vzniku a působení tzv. domobran v České a Slovenské republice.

Pro pochopení širších souvislostí současných událostí ve Střední Evropě je potřeba zajít do hlubší minulosti – a to až do doby kolem roku 1990, kdy byla tehdejší popřevratovou vládou odsunuta Sovětská vojska ze zemí Visegrádu, tj. i z České a Slovenské republiky. Tehdejší porevoluční doba byla plná nadějí a jakési euforie, v nastalém zmatku se však na spoustu důležitých věcí zapomnělo. Velkým problémem byla přechodná absence činnosti české a slovenské rozvědky, v této době vlastně žádná taková organizace neexistovala, protože stávající StB, podléhající Moskvě, byla téměř ze dne na den rozpuštěna a nová organizace tohoto typu se budovala tzv. “na zelené louce” – vznikala tehdejší federální bezpečnostní služba FBIS, která se po rozpadu ČSFR (Československá federativní republika) transformovala na českou BIS a slovenskou SIS.

V této době tedy vcelku úspěšně proběhl odsun sovětských vojsk, nicméně se zcela zapomnělo na rozsáhlou sovětskou špionážní síť, která v Československu a pozdější České a Slovenské republice zůstala a dále víceméně nepřetržitě působila. V devadesátých letech se určití sovětští a později ruští agenti účastnili divoké privatizace a tunelování státních podniků. Po roce 2000 nastalo jakési přechodné zklidnění, až do roku 2004, kdy ČR vstoupila do EU. V tehdejší době také tehdejší česká vláda zahájila s USA jednání o umístění protiraketového radaru na území ČR. Toto se značně nelíbilo Rusku a přibližně v roce 2006–2007 aktivity ruských rozvědek v ČR výrazně akcelerovaly, což nakonec vyústilo v ovlivnění veřejného mínění v neprospěch umístění radaru prostřednictvím občanského sdružení “Ne základnám”, které bylo řízeno ambasádou RF v ČR. USA nakonec od umístění radaru v ČR upustily.

Do roku 2011 pak následovalo kratší období relativního klidu, kdy činnost ruských tajných služeb probíhala jaksi pod povrchem, jako např. infiltrace různých občanských spolků a neziskových organizací. Přibližně v roce 2012 vzniká v ČR facebooková skupina a později občanská iniciativa Českoslovenští vojáci v záloze proti válce plánované velením NATO. Organizace působí převážně na sociálních sítích, občas pořádá jakési vojenské cvičení pro své členy. V roce 2013 vzniká na Slovensku uskupení Slovenští branci. Členové této platformy jsou převážně mladí muži ve věku 17–19 let. Tito “branci” podstoupili speciální výcvik v Rusku přímo u GRU-Specnaz a po návratu na Slovensko dále pokračují ve výcviku, občas pod vedením vojenského instruktora, který přijíždí v různých časových intervalech na Slovensko a vyučuje zde mimo jiné i ruské bojové umění Sistěma. Zde je důležité též zmínit projekt Orion, který se maskuje jako platforma se zaměřením na zdravý životní styl, ve skutečnosti je to však zástěrka pro verbování dalších bojovníků. O činnosti Slovenských Branců informoval časopis Týden již v roce 2015.

V ČR se mezitím rozpadá organizace Českoslovenští vojáci v záloze… . Téměř ihned poté vzniká nová organizace s názvem Národní domobrana. Organizace je vedena důstojníkem AČR ve výslužbě, veteránem z Afghánistánu, MUDr. Markem Obrtelem. MUDr. Obrtel předtím působil i ve vedení Československých vojáků v záloze… . MUDr. Obrtel je však jen mediální tváří, organizaci ve skutečnosti řídí jiní lidé (veřejnosti nepříliš známý aktivista Vladimír Prokeš a národovecká aktivistka Soňa Csiffáry. Tito dva aktivisté jsou v osobním kontaktu s levicovým aktivistou Michalem Ulvrem, který je v přímém spojení s ambasádou RF v ČR, o čemž se nezdráhal otevřeně mluvit v českých médiích (časopis Respekt, 29. března 2015). Existuje též napojení na silně nacionalisticky orientovanou politickou stranu Národní demokracie, kterou vede občanský aktivista a národovec Adam Benjamin Bartoš. Národní domobrana je velice aktivní na sociálních sítích. Na jaře letošního roku posílá Národní domobrana svou delegaci na odtrženecká území Východní Ukrajiny. O průběhu této návštěvy pak podrobně informuje na svém Facebooku, včetně videa z tiskové konference, které je k dispozici v ruštině. V průběhu návštěvy se česká domobranecká delegace mimo jiné “učila ubránit separatistickou republiku”. Po návratu z návštěvy povstaleckých území na Východní Ukrajině vydala Národní domobrana tiskovou zprávu, kterou deklarovali údajné otevření Informačně-kulturního centra DLR/LLR v Ostravě, kdy honorárním konzulem měla být jmenována Nela Lisková, mediální tvář organizace Národní domobrana. Na adrese tohoto centra, kterou se podařilo vypátrat, se však nachází polorozpadlý objekt ve špatném technickém stavu a žádné Informačně – kulturní centrum zde viditelně nesídlí. Se vší pravděpodobností se tedy jedná o čistě mediální operaci.. Národní domobrana má ve znaku vlčí hlavu, stejně tak, jako Bulharská organizace tohoto typu. Jakkoli činnost Národní domobrany budí zdání pouhé mediální operace, nikdo nedokáže předvídat, jakým směrem se bude tato nepřátelská diverzní aktivita RF v ČR dále ubírat. A organizace Slovenskí branci je o to nebezpečnější, když její členové už podstoupili vojenský výcvik u Specnazu.

Čeští a slovenští politici se k problému domobran raději vůbec nevyjadřují, pokud ano, tak jen okrajově a značně vyhýbavě. Dalším problémem je populismus některých českých a slovenských politiků, kdy využívají strachu veřejnosti z uprchlíků a svými populistickými výroky občas nahrávají ruské propagandě. A bezpečnostní složky obou zemí, a to jak policie, tak i zpravodajské služby, jsou v této situaci víceméně bezradné.

Tento článek zpracovala dobrovolnice z organizace Pražský majdan Markéta Krňanská speciálně pro InformNapalm.

Úvodní foto: Novinky.cz

(CC BY 4.0) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autorku a na náš projekt.