Přehled celkové situace a nálad u ruských Ozbrojených sil od InformNapalmu.

Plnou párou vpřed k zářným zítřkům…

Zpravodajské relace ruských médií věnujících se vojenské tématice se v posledních dnech jen hemží halasnými zprávami o výsledcích cvičení Kavkaz-2016, o vzniku nové armády a divizí ve směru jihozápad, zejména svazku územní obrany na Krymu, o zařazení vylepšených a nejnovějších tanků do výzbroje nebo o obsazení 125 praporových taktických skupin vojáky z povolání. Současně se na řadě relativně nezávislých ruských portálů dost často mihnou informace nasvědčující pravému opaku, a sice že jak ruský obranný resort, tak vojenskoprůmyslový komplex má problémy. Ministerstvo financí vyslovilo podnět ke snížení ruského vojenského rozpočtu na nejbližší 3 roky o 6 %, aby ušetřilo cca 190 miliard rublů. Navíc 5. září premiér Medvěděv podepsal nařízení o přezkumu státních obranných zakázek i na letošní rok 2016. Na tomto pozadí se často objevují prohlášení vládních úředníků a armádního velení ve smyslu, že lhůty pro dodávky zbraní budou o nějakou dobu posunuty. Podrobněji o tom píše Svobodnaja pressa a Vojennoje Obozrenije.

Skutečnost není žádný film

OSINT tým komunity InformNapalm provedl monitorování informací na laické úrovni, které šíří samotní ruští vojáci a lidé z jejich okolí ve skupinách na sociálních sítích a na řadě fór. Z vyhodnocení příspěvků, korespondencí a komentářů se dá poskládat dost zajímavý obrázek, který tato publikace shrnuje. Je nutno zdůraznit, že hlavní důraz při tomto monitorování byl kladen na zkoumání informací převážně z vojenských útvarů vychvalovaného Jižního vojenského okruhu. I když situace u jiných vojenských okruhů Ozbrojených sil RF není o nic lepší, ne-li horší.

V situaci krize v Rusku, do níž ho dostaly vlastní imperiální ambice, životní úroveň řadového obyvatele výrazně klesla oproti „mastným“ 2000. létům. Mnoho korporací a drobných podnikatelů je na pokraji bankrotu, prudce stoupla nezaměstnanost. Jistá stabilita se však stále udržuje u státních ozbrojených sborů, zejména u armády, kde platy důstojníků a vojáků z povolání jim dávají jistotu zítřejšího dne. I když s inflací rublu je vojenská služba stále méně atraktivní, v civilu přece také není co dělat.

Důstojnický sbor ruské armády s příchodem krize neztratil zase tak moc. Přestože platy otců velitelů v dolarovém přepočtu klesly na polovinu, bystří odchovanci zkorumpovaného prostředí si najdou příležitost, jak nahradit i tyto ztráty. U mnoha útvarů Jižního vojenského okruhu obsazených vojáky základní služby stouply v řadách násobků „rekvizice“ na „hospodářské potřeby“ rot a praporů. Dalším zdrojem příjmů důstojníků jsou úplatky za motivační opatření, kdy velitelé všech stupňů, od čety až k praporu (a možná i brigády) vybírají za vydání kladného posudku, čestného uznání nebo za návrh na vyznamenání peněžní obnos. Mnoho štábních důstojníků má svůj kus „koryta“: mnoho brigád, kde slouží vojáci z povolání, kteří mají rodiny, mají problém s erárním bydlením, který se dá vyřešit přes štáb útvaru za úplatek v řádové výši cca 50.000 rublů.

Na rozdíl od důstojníků, kteří našli způsob, jak na krizi nedoplatit, není život vojáků z povolání tak růžový jako předtím. Zatímco dříve se průměrný plat vojáka z povolání pohyboval podle hodnosti/funkce/odsloužených let v rozmezí 25.000 až 35.000 rublů, což činilo v přepočtu 830 až 1.160 USD, dnes má hodnotu pouhých 380 až 530 USD. Je tu pochopitelně možnost si přivydělat na prémiích, ty jsou však spojeny s rizikem, zejména ukrajinskými nebo syrskými misemi, o něž se hlásí stále méně zájemců. Podle našich informací docházelo u některých jednotek Jižního vojenského okruhu k hromadnému rozvazování služebního poměru z podnětu vojáků, a to před uplynutím sjednané tříleté služby. Třeba ze 7. ruské vojenské základny (vojenský útvar č. 09332 v Gudautě, okupovaná Abcházie, Gruzie) po návratu z „rostovsko-ukrajinské mise“ v období prosinec 2014 až únor 2015 odešlo přes 200 vojáků z povolání. Zhruba totéž se opakovalo i o rok později, kdy dalo výpověď přes 400 vojáků ze stejné okupační základny. Podobný obrázek je k vidění i u dalších jednotek v rámci okruhu, hromadné výpovědi byly zaznamenány u 17., 8. a 18. motostřelecké brigády, které mají základny v Čečensku, obsazují se vojáky z povolání a bývají nejčastěji nasazovány do „ukrajinských misí“.

Ve snaze vyrovnat tyto ztráty se vojenská komisařství a místní státní správy ruských regionů aktivně zapojily do vyhledávání nových kádrů pro armádní službu, zejména do útvarů Jižního vojenského okruhu, kde nepřetržitě probíhá nábor nových vojáků z povolání. Zatímco dříve byl výběr uchazečů přísný a přihlížel k výsledkům lékařského vyšetření, tělesné zdatnosti, zkušenostem z předchozí služby, spolehlivosti atd., dnes je do služby přijat kdokoli o ni projeví zájem, včetně osob, které byly předtím propuštěny z důvodu porušení kontraktu, nebo dokonce trestaných. Hlavní cílovou skupinou pro verbování na kontrakt u Ozbrojených sil RF jsou mladí muži ve věku 21 až 25 let, kteří v nedávné minulosti absolvovali základní službu a nenašli si uplatnění v civilu. Mnoho z nich si již stačilo pořídit rodinu, a tak jedinou možnost, jak se uživit v situaci krize a hromadné nezaměstnanosti, představuje pro ně profesionální vojenská kariéra. Když nováčci s čerstvým kontraktem dorazí do vojenských útvarů, čekají na ně překvapení: realita je mnohem tvrdší než ten obrázek, který jim tak hezky líčili na vojenských komisařstvích. Jsou to problémy s bydlením, chybějící základní vybavení a služby nebo „dobrovolné“ donucování k nelegálním misím v zónách válečných konfliktů. Důsledkem je, že mnoho vojáků již ve druhém nebo třetím měsíci služby kontrakt vypoví z důvodu porušení smluvních podmínek a odejde, a ti, kteří zůstanou, časem velmi litují, že svůj kontrakt nevypověděli dříve.

Copak si budeme povídat o vojácích základní služby, pro něž se stává jediný rok služby hotovým peklem? Jakoby nestačilo, že je šikanují délesloužící vojáci z povolání, k tomu jim ještě pouštějí žilou důstojníci. Pro všechny „prohřešky“ vojáků základní služby jsou stanoveny pevné pokutové sazby, a „prohřešky“ jsou všechny delikty proti předpisům – od popíjení alkoholu až k nedovolenému používání mobilních telefonů. Navíc, jak už bylo zmíněno, se od vojáků vybírají peníze na údajné hospodářské potřeby jednotek. Rozsáhlejší finanční aféry probíhají na úrovni brigádních velitelů a armádních nebo okružních štábů. Třeba na 4. ruské vojenské základně (vojenský útvar č. 66431 v Cchinvali, okupovaný region Samačablo /tzv. Jižní Osetie/, Gruzie) pod záminkou, že nově příchozí vojáci nejsou zatím zařazeni do stavu, se jejich finanční zaopatření za jeden až tři měsíce prostě vypaří. A průměrný plat vojáků na vojenských základnách činí 11.000 rublů (v přepočtu 170 USD). Když tuto částku vynásobíme počtem nově příchozího personálu, který vystřídá ten dřívější za jedno rotační období, např. 1.000 osob, vyšplhá se mizející částka za jediný měsíc na 11.000.000 rublů (v přepočtu 170.000 USD), a to vše jen u jediného vojenského útvaru a jen na aféře s novými branci. U vojenských svazků v rámci Jižního okruhu nejsou nijak vzácné ani případy klasického sovětského mazáctví se vším, co k tomu patří: pohlavkováním, dominováním některých krajanských komunit, vyděračstvím apod. Mezi vojáky základní služby je také vysoká úmrtnost. Např. jen na 4. okupační základně došlo v posledních několika letech k úmrtí 6 branců, podle oficiální verze byly příčinou smrti nehody nebo sebevraždy.

Dalším problémem je etnická otázka. V posledních několika letech o sobě opět dává vědět. Příkladem je třeba hromadná rvačka mezi vojáky jedné motostřelecké brigády v Čečensku v únoru 2015 mezi Severokavkazany (Čečenci, Dagestánci, Kabardinci) na jedné straně a etnickými Rusy (popř. osobami, které se za ně považují) na straně druhé. Ruská propaganda se samozřejmě snažila převést tento případ do kategorie hádek mezi kolegy. Podle našich informací se však velitelství Jižního vojenského okruhu poté, co obdrželo tvrdou směrnici od Generálního štábu, začalo kvapem zbavovat náladových vojáků kavkazských národností, které propouštělo před uplynutím kontraktu a nahrazovalo příslušníky loajálnějších a bojeschopnějších menšin: Tuvinci, Burjaty nebo Kalmyky.

Poznámka: některé stránky mezietnických vztahů u jednotek Jižního vojenského okruhu byly popsány v našich starších publikacích: Etnické složení okupačních vojsk RF na Krymu (rusky) ze dne 30. března 2014 a Národnostní prapory z Jižního vojenského okruhu, které vedou boje na Ukrajině (rusky), ze dne 29. srpna 2014.

„Císař je přece nahý“

Ze všeho shora popsaného se nabízí závěr, že na pozadí patetického vychloubání a velikášství Kremlu není skutečná situace u ruských Ozbrojených sil tak růžová, jak ji líčí ruská propaganda, což platí ostatně i pro celý stát. Nejnovější počínání Ruska připomínají spíše reakci zvířete zahnaného do kouta. Touha obnovit někdejší vojenskou sílu SSSR přivede tento stát do záhuby. Vznik nových divizí ve skutečnosti není známkou posílení, ale naopak ochabování dosavadní bojové síly. Podle našich informací v prosinci 2016 čeká 58. armádu Jižního vojenského okruhu nová reforma, která počítá s přeměnou několika motostřeleckých brigád se základnou v Čečensku na pluky. Tedy s redukcí na nižší úroveň a následným spojením do nové divize. A co představovaly sovětské divize, to si všichni dobře pamatují. Jednalo se převážně o kádrované svazky s velkým nedostatkem personálu, jejichž činnost nebyla zaměřena na bojový výcvik, ale na předvádění se v rámci mnohočetných přehlídek. V běžném provozu se veškeré disponibilní síly vynakládaly na zajištění a udržení obrovské infrastruktury a materiálně technické základny těchto monstrózních formací s nechvalně proslulou skupinou praporčíků chmatáků, kteří zajišťovali bezstarostný život velitelskému sboru nejen na plukové nebo divizní úrovni, ale také na armádní a okružní, popř. dokonce ještě výšší.

Toto vše působí jako velký bluf ze strany Kremlu, který avizuje na prázdném místě obnovu někdejší vojenské síly SSSR a na jednu stranu se snaží zastrašit světové společenství, na druhou horečnatě hledá únikovou cestu ze slepé uličky. Když Kreml zaručuje dobrá místa u koryta loajálním úředníkům a vojákům, vnímá obyčejné ruské „smrtelníky“ jako spotřební materiál („na ceně nezáleží“) pro obohacení a uspokojení „velkoruských“ ambic. Neznamená to, že bychom nepřítele podceňovali, ale vypadá to, že „čert není tak strašný, jak ho kreslí na zeď“.

Příspěvek připraven k publikaci na základě vlastního OSINT vyšetřování. Autor: Iraklij Komachidze

(CC BY) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autora a na náš projekt.

Vyzýváme čtenáře, aby naše publikace aktivně sdíleli na sociálních sítích. Zveřejnění vyšetřovacích podkladů dokáže zvrátit průběh informačního a válečného střetu.

Překlad: Svatoslav Ščyhol