Seznam se nám stále rozrůstá. Na Reuters vyšel článek vyprávějící hned o několika zabitých v Sýrii Rusech, kteří získali řád Statečnosti in memoriam. Právní postavení mrtvých není jasné, oficiálně tyto ztráty přece nikdo nepřiznal, mělo by se tak nejspíš jednat o tzv. „soukromníky“, tedy bojovníky ze soukromých vojenských společností (SVS). O ruských SVS jsme už sice psali, zkusme si však udělat jasno v tom, jak je to s jejich „soukromostí“.

V srpnu jsme v článku o „medailovém zápočtu“ uvedli, že ruští vojáci, kteří padli v Sýrii nebo na Donbasu, dostávají řády Statečnosti in memoriam.

Člověka pokaždé dojme vyprávění o bájných ruských SVS a psech války, kteří si chtějí vydělat atd. Zkusme však posoudit fakta: SVS pomyslného Vagnera cvičí na základně 10. samostatné brigády zvláštních jednotek GRU v Molkinu, její „příslušníci“ se dopravují do Sýrie státními letouny, které je také odvážejí zpět. Nechávají se léčit ve státních vojenských nemocnicích, a když jsou zabiti, získají státní vyznamenání.

O udělování státních vyznamenání bojovníkům z těchto „soukromých“ armád dokonce již nejednou psal ruský tisk (archiv):

„23. února a 9. května se v Molkinu vyznamenává. Vždy přijede šedivý chlápek v kožené letecké důstojnické bundě, podle vzhledu čekista minimálně v hodnosti generálmajora. Nejdříve předá těm nastoupeným žijícím: některým řády Statečnosti, některým medaili Za statečnost. Pak vyjmenuje ty, kdo nastoupen není, in memoriam“.

Nemáte pocit, že v Rusku vlastně žádné SVS nejsou? První písmeno S v této zkratce totiž znamená co? „Soukromá“.

Ale když všechny tyto (S)VS jsou financovány státem, fungují na bázi státních struktur a osoby s nimi spojené nakonec dostávají i státní vyznamenání, vychází nám, že tu máme jen další státní vojenskou strukturu.

V Rusku neexistují žádné soukromé vojenské společnosti, ale vojenské společnosti státní, neboli jinak řečeno ruská armáda či ruské tajné služby, které chtějí skrýt svou přítomnost v některém regionu.

Skutečnost, že média z nějakého důvodu stále označují tyto struktury za soukromé, je pouhým pokračováním linie ruské propagandy, kdy je zjevný fakt najednou označen nezjevným jménem, které mírní a posouvá důrazy.

Třeba při popisu událostí na Krymu namísto logického a správného pojmenování „ruská armáda“ nebo „ruští okupanti“ všechna média jako přes kopírák používala termín „zelení mužíčkové“ nebo „zdvořilí lidé“. Což vedlo k tomu, že média dodala ruské válečné agresi na Krymu a ruským vojákům zcela jinou konotaci a jakoby shodou okolností zahrála do karet ruské propagandě. Je možné, že to mnozí skutečně nedělali ze zlého úmyslu, nicméně ti, kdo zavedl tyto termíny do užívání, velice dobře věděli, co dělají.

Když nám někdo místo termínu „ruská armáda“ v Sýrii vypráví něco o jakýchsi „soukromých“ armádách, položme si prostou otázku: proč mají tito „soukromníci“ kompletní zaopatření od státu – od výcviku přes dopravu a léčbu až k posmrtnému vyznamenávání vojenskými řády?

P.S. I když to vypadá, že řadoví Rusové na své ztráty v Sýrii kašlou:

Reakce typického Rusa na frontové ztráty: “Nepočítal jsem, je mi to jedno”

Tento příspěvek připravil k publikaci Anton Pavluško

(CC BY) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autory a na náš projekt.

Vyzýváme čtenáře, aby naše publikace aktivně sdíleli na sociálních sítích. Zveřejnění vyšetřovacích podkladů dokáže zvrátit průběh informačního a válečného střetu.

Originál publikován dne 5. listopadu 2016

Překlad: Svatoslav Ščyhol