Dělostřelci z 3. motostřelecké divize Ozbrojených sil RF se aktivně zúčastnili bojů v Sýrii. Víme minimálně o jednom padlém ruském důstojníkovi, jehož stopa nás přivedla k desítkám dalších vojáků skrytě zúčastněných na pozemní operaci. Mezinárodní zpravodajská komunita InformNapalm z fotek a rukopisů v albech ruských vojáků zjistila chronologii vysílání této jednotky do Sýrie, umístění základen a pozic, které ruští dělostřelci mohli využívat k provokacím, kdy imitovali útoky na syrské povstalce z území Turecka. Na konci tohoto vyšetřování najdete kreativní videoklip, který vytvořili dobrovolníci z InformNapalmu na základě textu rukopisu od ruského vojáka z povolání.

Předběžné vyhledávání ke „cargu 200“

Dne 31. ledna 2017 dobrovolníci z InformNapalmu zveřejnili vyšetřování o ruském kapitánu dělostřelectva Maratu Achmetšinovi, který padl v červnu 2016 u Palmýry. Teprve po naší publikaci tuto informaci převzala ruská média a Maratova fotografie s odznakem Hrdiny Ruska začala kolovat sociálními sítěmi.

Po několika měsících se podařilo zjistit, proč se ruské velení tak pečlivě snažilo utajit informace o svém „cargu 200“. S tím, že teprve po jejich zveřejnění ruští propagandisté narychlo uplácali příběh, jak Marat jako náčelník rozvědky štábu houfnicového samohybného dělostřeleckého oddílu údajně „sám odrazil útok dvou stovek islamistů“. Tento pokus o heroizaci zabitého dělostřelce hodnotíme skepticky. Zajímalo nás však: kdo byl po boku onoho mrtvého? V utajené pozemní operaci přece ruští „vojenští poradci“ v Sýrii příliš často umírají na přední linii a někdy dokonce i opouštějí sklady se zbraněmi.

Čtěte také: Ruské dárky pro ISIL: co zůstalo na opuštěné vojenské základně v Palmýře

Prohlédli jsme si Maratovu pamětní desku, jejíž text uvádí, že od roku 2015 sloužil u 9. samostatné motostřelecké brigády Ozbrojených sil RF, která byla později v roce 2016 začleněna do 3. motostřelecké divize. Právě tato motostřelecká divize dnes drží pohotovost v těsné blízkosti hranic s Ukrajinou.

V průběhu analýzy profilů Achmetšinových kolegů na sociálních sítích se nám podařilo najít spoustu důkazů přímé účasti dělostřelecké jednotky vojenského útvaru č. 54046 z Bogučaru v syrských bojích. Našla se také společná fotka zachycující 65 ruských vojáků v Sýrii. Na této fotce nechybí ani mrtvý Marat Achmetšin.

Neméně barvitě než fotografie vypovídají o syrské misi i básně od jednoho vojáka z povolání, který jasně popsal cíle a úkoly působení své jednotky v Sýrii. Z těchto dokumentů a fotografií dobrovolníci z InformNapalmu zjistili časový sled a zarapovali si text, který složil ruský voják (viz videoklip na konci článku).

Co se podařilo zjistit

Za prvé mise ruských dělostřelců byla zahájena po 3měsíčním výcviku na cvičišti v Moskevské oblasti začátkem roku 2016. Nejprve byli všichni letadlem dopraveni na leteckou základnu Hmímím. Pak se pro bogučarské dělostřelce stala základnou budova v Bayt Awanu, provincie Aleppo (foto).

Fotky ukazující na minaret se vyskytují v albu jednoho z vojáků (1, 2).

Místní koordinační výbory Sýrie pravidelně mluvili o oddílech „islamistických ozbrojenců“, kteří se údajně usadili v horách na severu provincie a podnikli sérii minometných útoků na pozice vládní armády SAR na okraji obce Bayt Awan.

Jak ruští dělostřelci podrážejí Turecko

Kanóny Msta-B, před nimiž se nechávali fotit vojáci z 3. motostřelecké divize, byly rozmístěny hned poblíž. Fotku se podařilo propojit s terénem a identifikovat její geolokaci.

Směr šipky na mapě ukazuje, kam mířila hlaveň kanónu, délka šipky odpovídá maximálnímu dostřelu tříštivo trvahého projektilu (24.700 metrů), což naznačuje, že ruští vojáci mohli z této pozice ostřelovat syrské povstalce a imitovat tak palbu z tureckého území (na mapě je červeně vyznačeno území kontrolované režimem Bašára Asada, zeleně syrskými povstalci, bíle území Turecka).

Ruští dělostřelci zanechali stopy také na turecko-syrských hranicích na výšině 745, známější jako „45“ nebo „kopec šáhidů“. O této výšině jakožto strategické byla natočena celá reportáž. Na satelitním záběru z 16. dubna 2016 jsou zřetelně vidět ruské armádní náklaďáky a houfnice Msta-B. Foto:

Právě vojáci z předmětné dělostřelecké jednotky se nechali vyfotit na automobilu KAMAZ-53501 s namontovanou malorozměrovou vysílačkou rušení RP-377VM1.

Palmýra

Konečným bodem se stala Palmýra, kde Marat Achmetšin přišel o život. Aktivní fáze střetů připadla na začátek května. „Prvomájové Velikonoce“, jak tomu řekli sami vojáci ve své básničce, si zapamatují nadlouho. Minometné týmy ozbrojenců fungovaly nonstop. Dělostřelci postupně obsadili pozice letiště a postupovali dovnitř Palmýry.

Zapomnění

Tolik svědků, přesto žádný z vojáků na zdi svého profilu na sociální síti neprozradil, za jakých okolností zemřel Marat Achmetšin. Až po zveřejnění a publikování zprávy v ruských médiích se začaly objevovat smuteční statusy. Mlčení vojáků z povolání bylo koupeno za kovové cetky a průkazy válečných veteránů. Jak to, že při tak početném stavu jednotky byl Marat najednou „sám proti dvěma stovkám islamistů“? Nebo že by ho přece jen vlastní kolegové nechali a utekli?

Veškeré kontakty na ruské vojáky, které jsme vyhledali, jsme ochotni poskytnout novinářům na základě samostatné žádosti přes oficiální facebookovou stránku komunity InformNapalm, budou-li oni ochotni tento příběh hloubkově zkoumat a snažit se kontaktovat přímé účastníky těchto událostí.

Prezentujeme čtenářům „deník ze syrské mise“ dělostřelců z 3. motostřelecké divize používající osobní fotografie dělostřelců a chronologii událostí popsané v rukopisu básně, která se našla na sociálním profilu ruského vojáka Igora Vodopjanova.

Tuto publikaci zpracovali Victory Krm a Mychajlo Kuzněcov speciálně pro web mezinárodní zpravodajské komunity InformNapalm.
(Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0)
Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli.
Staňte se fanoušky stránky InformNapalm Česko na Facebooku a nechte se pohotově informovat o nových příspěvcích v češtině.

Překlad: Svatoslav Ščyhol