V Britském muzeu v Londýně probíhá rozsáhlá výstava s okázalým názvem Skytští vojáci starověké Sibiře (Scythians warriors of ancient Siberia). Spolupořadatelem této výstavy je Ermitáž v ruském Petrohradě.

Jako pozadí pro tuto výstavu posloužil konflikt kolem navrácení „skytského zlata“ v roce 2014. Po anexi Krymu si Rusové chtěli vzít ukrajinské exponáty, které byly na výstavě v Nizozemsku. Přesto bylo „skytské zlato“ z rozhodnutí nizozemského soudu navráceno Ukrajině.

Jak vzpomíná na svém blogu britský historik a televizní moderátor Dan Snow, přípravy této výstavy odstartovaly začátkem roku 2014, hned po vzniku konfliktu kolem „skytského zlata“, a šlo o ruskou reakci na tento konflikt.

Symbolický význam této výstavy pro Rusy proto můžeme jen stěží docenit. Snaží se propojit anektovaný Krym s Ruskem skrze dějiny Skytů a dokázat, že Rusko je nástupcem skytské civilizace.

Že si Rusko nepřivlastňuje jen území, ale i dějiny, už nikoho nepřekvapí ani v Evropě. Připomeňme třeba nedávný skandál s kyjevskou kněžnou Annou při setkání ruského prezidenta s jeho francouzským protějškem ve Versailles.

Nemůžeme tedy nechat tyto manipulace bez povšimnutí, jde přece o jednu z dimenzí informační války Kremlu. Zkusme zjistit, co mají skytské exponáty z Krymu a kontinentální Ukrajiny společného s tematikou londýnské výstavy.

Ukrajinské dědictví

V expozici výstavy jsou široce zastoupeny poklady nalezené na Ukrajině a vyvezené do Ruska během dlouhého časového období, od Petra Velikého až k Sovětskému svazu. I dnes si Rusko patrně přivlastňuje všechny nové artefakty z nelegálních vykopávek.

Čtěte také náš příspěvek: #RuskoJeZloděj, aneb Co čeká krymská muzea?

Díky fotografiím, které nám laskavě poskytl jeden z návštěvníků výstavy, si můžeme prohlédnout, které skytské artefakty se ukazují a jaké mají popisky.

Exponáty z Ukrajiny na výstavě nemají přesně uvedené místo původu. Třeba u exponátu č. 2 popisek zní „Severní pobřeží Černého moře“. Připomeňme, že slavné skytské pohřebiště Solocha (hrobka) leží na levém břehu Dněpru poblíž Kamjanky-Dniprovské v ukrajinské Záporožské oblasti.

Exponát č. 3 z mohyly Kul-Oba má rovněž nápis „Severní pobřeží Černého moře“. Tento pohřeb se nachází poblíž Kerče na ukrajinském Krymu.

Pro porovnání exponát č. 4 je popsán vyčerpávajícím způsobem, je uvedena země nálezu Itálie, země vzniku Řecko a vlastnictví Britského muzea.

Nymphaeum bylo antické město, které leželo severně od dnešní osady Elgihen (Herojevske, místní část Kerče) a 17 km jižně od Panticapaea. Krymský poloostrov opět není uveden.

Řada dalších exponátů z krymského Nymphaea.

Vrcholný kus skytské kultury, slavná rituální nádoba z mohyly Kul-Oba. Byla vyvezena z Krymu v 19. stol. do Petrohradu a dnešní ruští „historici“ ukrajinský Krym raději nepřipomínají.

Toto brnění je již podle očekávání z Ukrajiny. Kompletní adresa nálezu by vypadala takto: Mohyla č. 401, Žuravka (Žurovka), Čerkaská oblast, Ukrajina.

Věci z mohyly Rozkopaný hrob u Berezaně v Kyjevské oblasti na Ukrajině. Do ukrajinského hlavního města je to odsud sice pouhých 80 km, pro Rusy je to však abstraktní „Severní pobřeží Černého moře“.

Kromě samotné výstavy Britské muzeum uveřejnilo na svém webu mnoho tematických publikací. Uvádíme ilustrace z webu Britského muzea. Pokračování manipulací spočívá v tom, že se v informacích o exponátu neuvádí, kde byl nalezen, ale pouze kde je uložen.

Rusové se velmi snaží zatajit místa archeologických nálezů, aby dali najevo opodstatněnost svých nároků na celý pobytový areál Skytů, z nějž velká část leží na ukrajinském území.

Největší fraška je, že poklad nalezený na ukrajinském Krymu zdobí všechny plakáty výstavy o „sibiřských Skytech“. Připomeňme, že je Krymský poloostrov od Sibiře vzdálen přes 5.000 kilometrů.

Tento zlatý jezdec byl vykopán v roce 1830 z mohyly Kul-Oba poblíž krymské Kerče a odvezen do Ruska, kde se nachází dodnes.

Místo nálezu je stydlivě uvedeno jako „černomořský region“ (Black Sea region), což v podstatě neznamená nic a je velmi širokým pojmem.

Katalog Britského muzea uvádí pro tuto ozdobu s lučištníky podrobné informace. Na výstavě a ve článku však podobný popisek už chybí.

Zlatá destička s obrázkem lovu zajíce. Jde o již víckrát zmíněnou mohylu Kul-Oba na Krymu. Uvádí se „severní pobřeží Černého moře“ (northern Black Sea region). Zcela jistě nejde o nedbalost, ale o promyšlený systémový přístup. Vyhýbání se zmínkám o Krymu a Ukrajině je vědomou manipulací. Na webu Ermitáže jsou všechny ukrajinské nálezy rovněž popsány bez uvedení země původu.

Rusové ve svých fantaziích zašli tak daleko, že zařadili do expozice věci nejen z okupovaného Krymu, ale i z kontinentální Ukrajiny. Zde jsou desky se scénou družení Skytů z mohyly Solocha v ukrajinské Záporožské oblasti vykopané M. I. Veselovským v roce 1913 a uložené v petrohradské Ermitáži.

Zfalšované dějiny jsou v těch nejlepších ruských tradicích vydávány za pravdu. V nádherném katalogu výstavy proto není žádná zmínka o ukrajinském kontextu Skytů. Namísto toho anotace uvádí pouze Rusko a Sibiř, což vytváří chybnou představu o původu těchto neocenitelných skytských pokladů:

Tato kniha obsahuje mnoho vzácných a nedávno objevených nálezů osobního oblečení a věcí vyrobených ze zlata, kůže, kožešin a plsti, což odkrývá dědictví jedné z nejstarších původních civilizací Ruska.

(This book includes many rare and recently discovered finds of personal garments and possessions made from gold, leather, fur and felt, revealing the legacy of one of Russia’s oldest indigenous civilizations.)

– St John Simpson and Dr Svetlana Pankova

Zajímavostí je sponzorská podpora ze strany British Petroleum. Poznamenejme, že BP v roce 2003 splynula s TNK a dnes se jedná o TNK-BP (v podstatě Rosněfť).

Ilustrace s mečem má nepřesný popisek. Melhunivská mohyla (Litá mohyla) patří mezi nejstarší skytské mohyly, královská mohyla z 2. poloviny 7. stol. př. Kr. Byla rozkopána v září 1763 u Kopani v Znamjanském okrese, Kirovohradská oblast – prakticky ve středu Ukrajiny. Pro Rusko je to patrně nepohodlná skutečnost.

Také se „zapomnělo“ uvést, že je náramek z Krymu. A podobných příkladů je celý katalog.

Velmi zajímavá mapa. Ukazuje vegetační pásma, hlavní města států a Transsibiřskou železniční magistrálu. Ale pozor: zapomněly se uvést dnešní hranice států a území rozšíření skytské civilizace. Pro ruské propagandisty by to asi nebyl moc výhodný obrázek.

Na prezentaci ilustrující článek na webu Britského muzea je zobrazena nádoba z Melitopolské mohyly v ukrajinské Záporožské oblasti.

Článek v londýnských The Times je ilustrován slavným nálezem z mohyly Kul-Oba na ukrajinském Krymu.

Samozřejmě jsme nedokázali zaznamenat všechny exponáty ukrajinského původu na této výstavě. Čtenář si přesto dokáže udělat určitou představu o rozsahu manipulací. Výstava je tedy plná exponátů z Ukrajiny, přesto žádná zmínka o Krymském poloostrově a Ukrajině. Jako kdyby vůbec neexistovaly. Není příjemné, že se Britské muzeum nechalo zatáhnout do ruských hrátek. Na této výstavě je více propagandy než historických faktů.

Sibiřské nálezy

Expozice výstavy skutečně obsahuje i exponáty sibiřského původu. Sibiř je obrovské území spojující různé historické regiony a národy.

Mnoho exponátů lze označit za skytské jen s odřenýma ušima, prakticky všechny ruské zdroje je řadí do Pazyrycké kultury. Jde o archeologickou kulturu z doby železné (6. až 3. stol. př. Kr.), jejíž hlavní artefakty byly nalezeny v Horském Altaji. Nositelé této kultury žili na sousedících územích Kazachstánu, Ruska (náhorní plošina Ulagan, Ukok) a Mongolska.

Nálezy z Tuvinské republiky bývají řazeny jako raně skytské. Příběh mohyl Aržan a Aržan 2 je velmi zajímavý. Na začátku 2000. let tu došlo k překvapivému objevu: kompletně celý raně skytský „královský“ pohřeb (7. stol. př. Kr.). Tyto poklady byly samozřejmě dopraveny do petrohradské Ermitáže. Teprve po letech si Tuvinci dokázali většinu nálezů vrátit zpět do Tuvy, kde kvůli tomu v Kyzylu vybudovali zvláštní muzeum. Tuva se mimochodem připojila k Sovětskému svazu teprve v roce 1944 a dnes jde o Tuvinskou republiku v rámci RF. O jaké ruskosti je tedy ve vztahu k arkanským mohylám vůbec řeč?

Závěrem

Zatímco Tuva si neocenitelné exponáty dokázala vrátit, v případě Ukrajiny je to mnohem složitější. Početné ukrajinské relikvie z různých dob jsou dnes ve vlastnictví Ruska. Díky tomu dnes může RF pořádat podobné výstavy a chlubit se uloupenými věcmi jako svými vlastními.

Dle našeho skromného názoru jedním ze způsobu, jak si poklady vrátit, by mohlo být předání exponátů do vlastnictví Ukrajiny v rámci části reparací za anexi Krymu a válku na východě Ukrajiny. Samozřejmě po navrácení Krymu pod ukrajinskou kontrolu a stažení jednotek z Donbasu.

Civilizovaný svět zná četné případy vracení cenných historických věcí na původní území. Tento osud se tedy nevyhne ani Ruské federaci, nastane čas vrátit lup zpět.

Informační přesah

S politováním musíme uznat, že se Kremlu tato provokace podařila. Stačí porovnat rozšíření informace o „sibiřských Skytech“. Četné publikace v předních britských a světových médiích a na uznávaných blozích přinesly očekávaný výsledek. Názorné informace podává Google Trands.

Toto vše svědčí o tom, že Rusko docela úspěšně vnucuje světu svůj výklad dějin. V těchto dějinách nezbývá žádné místo pro Ukrajinu ani zmínku o ní. Ukrajinská ministerstva kultury, informační politiky a zahraničí by se konečně měla zamyslet, zda jejich činnost přináší nějaké ovoce.

P.S. Skutečné „vojáky ze Sibiře“ můžeme v ukrajinských stepích potkat i dnes. Často figurují v našich vyšetřováních.

Tento příspěvek připravil k publikaci Lukjan Tureckyj speciálně pro web InformNapalm.

V případě použití informací je nutno uvést funkční odkaz na zdroj.
(Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0)

Klikněte na „Sdílet“ a podělte se s přáteli.
Staňte se fanoušky stránky InformNapalm Česko na Facebooku a nechte se pohotově informovat o nových příspěvcích v češtině.

Překlad: Svatoslav Ščyhol