Dopravní koridory z RF na Blízký Východ: jak bude Rusko po incidentu s Tureckem dodávat zbraně na Blízký Východ – příspěvek s tímto titulkem uveřejnil dne 29. listopadu letošního roku ruský zpravodajský portál lenta.ru. Článek prezentuje troufalé úvahy o pravděpodobném tranzitním koridoru, které zcela ignorují postoje tranzitních států. Uvádíme některé citáty.

• Silniční spojení. „Pozemní spojení mezi Ruskem a Íránem přes Zakavkazí je možné pouze po tranzitních silnicích podél Kaspického moře přes Dagestán a Ázerbájdžán nebo po Vojensko-gruzínské cestě přes Křížový průsmyk – ze Severní Osetie do Gruzie a dále přes Arménii do Íránu. Jako vhodnější se jeví Transkavkazská magistrála, která spojuje Rusko s Íránem přes Jihoosetskou republiku (Cchinvalský region Gruzie okupovaný Ruskem), Gruzii a Arménii. Zároveň Rusko v roce 2014 v předstihu dokončilo práce na modernizaci a rozšíření Rokského tunelu, což podstatně zvýšilo tranzitní kapacitu Transkavkazské magistrály“.
• Železniční spojení. „Začátkem srpna zahájila železniční vojska RF odstraňování náletů z tělesa tratě Abchazské železnice mezi městem Očamčyra a Inguri na hranicích s Gruzií (správní hranice s Ruskem okupovanou Abcházií)“.
• V závěru článku se píše: „Zprovoznění pozemních koridorů z Ruska do Íránu a jejich využívání k dopravě vojenských a strategických nákladů naráží na problém tranzitních států. Východní trasa severojižního koridoru vede územím neutrálního Turkmenistánu, který neumožní vojenské přepravy přes své území. Trasy přes území Ázerbájdžánu ne zcela vyhovují Íránu. Gruzínské trasy jsou blokovány kvůli konfliktům s Ruskem, Jižní Osetií a Abcházií. Na podzim 2016 ovšem v Gruzii proběhnou parlamentní volby, případné změny ve vládních strukturách by tedy mohly vést k odblokování tranzitních cest“.

Lze pochybovat o informovanosti autora tohoto příspěvku, jehož některé části působí vyloženě provokativně. Máme však důvod ke znepokojení. Autorovy „úsudky“ se zakládají na faktech a na informacích z kremelských zdrojů, které již sebejistě kreslí tranzitní schémata, a to i přes Gruzii.

V této souvislosti je vhodné připomenout hojně přetřásanou fámu o možném otevření železničního spojení z RF do Arménie přes okupovanou Abcházii (Gruzie), kde ruská železniční vojska letos v létě zčásti obnovila sjízdnost tratí.

Z posledních zpráv z jednání mezi Gruzií a Ruskem ve formátu Abašidze – Karasin vyznívá message v podobě ruského „cukru“, kdy je RF ochotna zjednodušit vízový režim s Gruzií, který sama jednostranně zavedla před cca 10 léty.

Dodejme k tomu obestřená tajemstvím nedávná jednání mezi Gazpromem a některými zástupci gruzínské vlády, která hrozí plynárenskou expanzí RF do Gruzie.

Veškeré kontakty mezi Gruzií a RF jsou zastřené, protože informace o shora uvedených „novinkách“ získává gruzínská veřejnost z třetích zdrojů nebo je prezentuje ruská strana, načež musí gruzínští politici neochotně přiznat tu či jinou skutečnost, kdy ujišťují, že je to pro dobro země a není nijak nebezpečné.

Neměli bychom zapomínat ani na události z letošního února a března, kdy byly v Tbilisi a zároveň i v jiných regionech zaznamenány výskyty „neznámých pojízdných objektů“ v podobě „tranzitních a vyřazených“ ruských vojenských náklaďáků. Podle zdravě uvažujících Gruzínů to vypadalo na zkoušku, jak bude obyvatelstvo na podobné události reagovat. Docházelo i k dalším pokusům otestovat veřejné mínění jak zvenčí, tak zevnitř.

Když k tomu vezmeme v potaz možnost uzavření tureckých průlivů pro ruskou flotilu, jeví se podobné tranzitní schéma stále realističtější a důvody pro znepokojení stále větší. Navíc vzhledem k tomu, že z hlediska infrastruktury a techniky a z hlediska vojenského je Rusko na realizaci svého tranzitního záměru připraveno.

Nyní je na řadě Gruzie, která musí, ba je dokonce povinna ukázat pevnost a zásadovost a v žádném případě nesmí přistoupit na klamnou politiku ruského „cukru“. Skeptikové sice řeknou, že je levnější a bezpečnější posílat vojenské konvoje trajektem přes Kaspické moře, pak ale pozbývají smyslu infrastrukturní investice RF vložené do gruzínské trasy, navíc s tím, že kdyby se Rusko této trasy vzdalo, ztratilo by příležitost k realizaci jednoho ze svých zamýšlených bodů, a sice pohlcení Gruzie. Nesmíme dovolit nejen žádný ruský tranzit, ale ani smlouvání na toto téma, jinak bude Gruzie automaticky zatažena do blízkovýchodního konfliktu a dostane se do ruského područí. Je pravda, že existuje nebezpečí, že by Rusko mohlo prorazit koridor do Arménie sprostě a provokativně, a sice s nasazením vojenské složky. Dnes se musí Gruzíni mít na pozoru jako nikdy, ukázat svou jednotu a pevnou vůli a dočasně zapomenout na vnitropolitické rozepře. Právě proto je Gruzie svrchovaný stát, který má Ozbrojené síly, do jejichž povinností patří pohotové reagování na tento typ hrozeb. A pokud bychom museli bojovat, vytrváme, protože v tomto boji nezůstaneme sami. Kdybychom ovšem rozprostřeli pro ruský tranzit červený koberec, samostatnost Gruzie tím skončí.

Iraklij Komachidze

(CC BY) Informace zpracovány speciálně pro web InformNapalm.org, v případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autora a na náš projekt.

* Zkontrolováno redaktorem.

Originál publikován dne 30. listopadu 2015

Překlad: Svatoslav Ščyhol