Mezinárodní dobrovolnická komunita InformNapalm nadále informuje o ruské expanzi, a to jak o její vojenské složce, tak o jiných agresivních počínáních směřujících k dosažení imperiálních cílů tohoto rádobystátu.

V minulosti jsme již nabídli příspěvek s přehledem důsledků ruské vojenské agrese proti Gruzii v roce 2008: podrobnosti o okupovaných regionech a problémy spojené s tzv. plíživou okupací, která trvá dodnes. Viz Vymazané hranice Gruzie v důsledku ruské okupace. Pokračování plíživé agrese RF.

Zároveň se Rusko snaží o ofenzívu i na hospodářské frontě, kdy se snaží uvázat Gruzii na své energetické zdroje, zejména napojit zemi na ruské potrubí. Tento příspěvek vychází z přehledu, který uveřejnil začátkem října gruzínský portál damoukidebloba.com provozovaný pod záštitou IDFI (Ústavu pro rozvoj svobody informací), a názorně ukazuje hrozby, před nimiž Gruzie stojí.

Dne 9. října bylo oznámeno, že se ruská státní společnost Gazprom pravděpodobně vrátí na gruzínský energetický trh. Uvedl to ruský deník Kommersant a později potvrdil ve svém prohlášení ministr energetiky Gruzie a vicepremiér Kacha Kaladze. Dne 25. září se Kaladze setkal v Bruselu s manažerem Gazpromu Alexejem Millerem, kde spolu jednali o tranzitu ruského plynu do Arménie a o nákupech dalšího plynu ze strany Gruzie.

Šíření této informace ze strany zástupce výkonné moci a legislativních orgánů Gruzie se setkalo s dost velkou odezvou. Náměstek ministra energetiky Ilija Elošvili prohlásil: „Co se týče otázky, jak spolehlivé je Rusko jako partner, chci vám říct, že v posledních 20 letech jsme dováželi 99 % elektřiny z Ruska a nikdy nevznikl žádný problém. Při uzavírání obchodních kontraktů RF své závazky vždy plnila. Pokud jde o vztahy s Gazpromem, musíme vycházet z pragmatických zájmů a oddělovat politiku od hospodářství“.

Předseda výboru pro odvětvovou ekonomiku Zurab Tkemaladze uvedl: „Nevím, zda se s Gazpromem jednalo. I kdyby však ano, nevidím na tom nic nebezpečného, protože ruský plyn stejně proudí na území Gruzie a míří tranzitem do Arménie, s tím, že jeho určité množství sjednané v kontraktu zůstává nám. Kdyby se dodávky plynu navýšily, nevidím na tom nic špatného, protože je lepší být závislí na více dodavatelích než na jediném“.

Zatímco prezident Gruzie Georgij Margvelašvili požaduje, aby otázku energetické bezpečnosti projednala vláda na svém zasedání, ministr energetiky nechápe pozdvižení kolem této otázky a nepovažuje za nutné se jí věnovat. Již 13. října gruzínský premiér po své návštěvě Ázerbájdžánu prohlásil, že se jednání s Gazpromem týkalo pouze tranzitu plynu do Arménie a že nejde o nahrazení ázerbájdžánského plynu ruským.

Během několika málo dnů tedy zazněla prohlášení od zástupců státní moci, která se vzájemně vylučují. Než tyto diametrálně protichůdné zprávy vysvětlíme, chtěli bychom se podívat, proč je přítomnost Gazpromu v Gruzii nebezpečná. Je dokonce zvláštní, že tak očividnou skutečnost plně nechápou někteří zástupci gruzínské veřejné moci a také gruzínští občané.

Rozhodnutí zvýšit nákupy ruského plynu přinese vážná rizika pro gruzínskou energetickou bezpečnost, protože je dobře známo, že Rusko účinně využívá plyn jako hospodářskou zbraň. Uvedeme jen jediný z četných příkladů: v roce 2013, kdy bývalý prezident Ukrajiny Viktor Janukovyč odmítl podepsat asociační dohodu s EU, Gazprom náhle snížil cenu plynu o třetinu. Ovšem již v dubnu 2014, po událostech na kyjevském Majdanu, stoupla cena za 1000 kubíků plynu o 81 %.

Připomeňme, že dle Národní bezpečnostní koncepce Gruzie je prioritou právě zajištění a posilování energetické bezpečnosti země.

Bezpečné zásobování energií je důležitá složka společenského a soukromého života. Plyn je zapotřebí k vytápění, osvětlení, vaření, provoz dopravy a mnoha dalším základním potřebám. V nepříliš vzdálené minulosti Gruzie již pocítila závislost na ruském plynu, kdy v roce 2006 za podivných okolností, ovšem v situaci stupňujícího se napětí mezi Ruskem a Gruzií, došlo k explozi na plynovodu v Severní Osetii, a tak obyvatelé Gruzie zůstali několik dní bez plynu a tepla. Jen tyto dva příklady ukazují, jak nebezpečné je spoléhat na Rusko, pokud jde o dodávky energetických zdrojů.

Některé členské státy EU uvědomující si nebezpečí závislosti na Gazpromu, který se neštítí cenových manipulací a zneužívání plynu k politickým účelům, se snaží ruský plyn zcela nahradit nebo diverzifikovat dodavatele. Zároveň však vidíme, jak se posuzuje otázka zásobování plynem mezi Gruzií a Gazpromem.

Na parlamentní schůzi NATO v roce 2015 tato organizace usnesením č. 424 vyzvala členské státy NATO, aby snížily nebo se zbavily závislosti na ruském plynu a ropě tak, že by je odebíraly od více dodavatelů.

Pro přesnější znázornění stavu věcí, kalkulaci veškerých rizik a zabránění nesprávnému rozhodnutí se musíme věnovat údajům ukazujícím, jak je Gruzie zásobena plynem, a vyhodnotit údaje ze zprávy USAID, které dobře ukazují, jak moc je Gruzie závislá na dovozu energetických zdrojů.

– Gruzie pokrývá svou spotřebu z vlastních zdrojů jen z 35 %, zbylých 65 % obstarává dovoz.
– Podíl zahraničního plynu na gruzínské spotřebě činí 43 %, ročně se spotřebuje 2400 milionů kubíků.
– Závislost Gruzie na plynu je sezónní. Na jaře a v létě se velká část odběru elektřiny zajišťuje z vodních zdrojů a spotřeba plynu klesá. V zimě však, kdy je třeba vytápět budovy a kdy vodní zdroje klesají, se stává plyn hlavním zdrojem energie.
– Zemní plyn do Gruzie dodává ruský Gazprom (0,3 miliard kubíků) a ázerbájdžánský Sokar (2,1 miliard kubíků).
– Ruský plyn Gruzie odebírá za tranzit do Arménie.
– Po první fázi projektu Šach-Deniz odebírá Gruzie 800 mil. kubíků za cenu 60 dolarů/1000 kubíků. Zároveň v případě úplného dokončení projektu si Gruzie zajistí 75 % požadovaného plynu za třetinu tržní ceny.

Gruzie tedy odebírá zdarma plyn z Ruska jako cenu za tranzit do Arménie a má spolehlivého strategického partnera Ázerbájdžán, který dodává plyn za nízkou cenu. Když toto vše vezmeme v potaz, není jasné, jaké cíle sledují úřady, když chtějí pustit do země ruského energetického kolose a dobrovolně mu dát do rukou nástroj k politické a hospodářské kontrole nad státem.

Je pochopitelně nežádoucí, aby Gruzie byla závislá na jediném dodavateli, ať jde o strategického partnera Ázerbájdžán nebo o jiný stát. Diverzifikace je nezbytný postup, je však třeba pečlivě vyhodnotit, z čeho vybírat. Kdyby diverzifikace předpokládala odběr plynu od ruské plynárenské společnosti, která na příkaz Kremlu (okupujícího 20 % gruzínského území) mění cenu a zneužívá plyn jako hospodářskou zbraň k dosažení svých geopolitických cílů, je taková diverzifikace zhoubná.

Co se týče dvou vzájemně se vylučujících prohlášení zástupců veřejné moci, mohli bychom je vysvětlit takto:
– členové gruzínské vlády nekoordinují navzájem své postupy, což má za následek protichůdná prohlášení;
– šlo pouze o nákup „komerčního“ plynu od Gazpromu, což mělo nejspíše za účel zjištění reakce gruzínského obyvatelstva.

Neměli bychom oddělovat hospodářství od politiky, protože Rusko samo takto nejedná. Nesmějí se z nás stát rukojmí ruské energetické společnosti, protože by to ještě více oslabilo státní suverenitu Gruzie. Musíme ruský plyn jednou provždy odmítnout, protože příchod Gazpromu do Gruzie by hrál do karet jen Rusku a cenou za tento plyn by mohla být ztráta gruzínské samostatnosti.

Potvrzuje to mj. i fotografie s ruskými běžci ze zvláštních jednotek, které sponzoruje Gazprom (viz publikaci Nostalgie po donbaské služební cestě u vojáka z 24. brigády zvláštních jednotek GRU Ozbrojených sil RF (rusky).

Tento příspěvek připravila k publikaci gruzínská redakce InformNapalmu na základě informací z portálu damoukidebloba.com.

Překlad z gruzínštiny: Jekatěrina Grim.

(CC BY) V případě převzetí nebo použití tohoto příspěvku je nutno uvést funkční odkaz na autora a na náš projekt.

* Zkontrolováno redaktorem.

Originál publikován dne 27. listopadu 2015

Překlad: Svatoslav Ščyhol