Koalice jako odpustek

Letos v září v rámci 70. Valného shromáždění OSN ruský prezident vyzval k vytvoření široké mezinárodní koalice proti teroristické organizaci Islámský stát (IS), známé také jako Islámský stát Iráku a Sýrie (ISIS). Ohledně podstaty navržené koalice Putin prohlásil: „Stejně jako protihitlerovská koalice by mohla spojit ve svých řadách nejrůznější síly ochotné se rázně postavit na odpor těm, kdo stejně jako nacisté rozsévá zlo a mizantropii“.

Pozorní mezinárodní komentátoři nemají žádný důvod podezírat Kreml ze strachu před blízkovýchodním teroristickým uskupením, nemluvě o odmítání mezinárodního „zla a mizantropie“. Mnohem důležitější než IS jsou pro Putina 70 let staré zkušenosti. Zmíněná protihitlerovská koalice nejen zničila nacisty, ale také poskytla lidožroutu Stalinovi právo rozhodovat o osudech poválečného světa u jednoho stolu s hlavy předních států. Země Východní Evropy (Polsko, Maďarsko, Československo a další) se dostaly na čtyři desetiletí pod kontrolu komunistické Moskvy, a to s tichým souhlasem Západu. Byla to cena za účast SSSR na protihitlerovské koalici.

Skutečným cílem Putinovy koalice „proti ISIS“ je navrácení pověsti, o kterou Rusko přišlo po agresi na Krymu a Donbasu. Kdyby byla tato koalice úspěšná, mohl by Kreml počítat s tím, že Západ přistoupí na status quo pro anektovaný Krym, ba dokonce na uznání celé Ukrajiny jako sféry ruského vlivu. Jak napsal filozof, dějiny se opakují dvakrát: poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška. Rozdíl mezi nacistickým Německem a Islámským státem je zhruba stejný jako mezi jarní povodní a netěsnícím kohoutkem v kuchyni. Aby mohl vhodný nepřítel získat odpovídající politickou váhu (jaký smysl by jinak měla koalice?), musí Putinův režim nejdříve Islámskému státu nahrát.

Nejzřetelněji se to odehrává v Sýrii. Moskva prohlásila, že Vojenské a vesmírné síly RF zahájí operaci na potírání protivládních sil v této zemi. Navzdory kremelské propagandě hlavním cílem ruského letectva není armáda ani infrastruktura Islámského státu, ale sídla kontrolovaná syrskou opozicí.

Již méně známá jsou fakta, že obdobným způsobem likviduje Moskva konkurenty Islámského státu i na vlastním území. Nejdříve ovšem trochu historie.

Od Ičkerie až k Imarátu

Dvě rusko-čečenské války (1994–1996 a 1999–2009) nepřinesly Kavkazu mír; odboj proti federální vládě v podobě ilegálních partyzánských akcí trvá dodnes. Ideologie ozbrojeného podzemí prošla výraznými změnami: proti FSB a Ministerstvu vnitra dnes nestojí čečenští nacionalisté, ale salafité (islámisti), kterým ruská televize často říká vahábité.

Poslední prezident Čečenské republiky Ičkerie (ČRI) Doku Umarov změnil cíl, úkoly a ideologii ozbrojeného boje. V roce 2007 rezignoval na svůj prezidentský úřad a vyhlásil nový stát Imarát Kavkaz (IK) s tím, že postavil „mimo zákon etnické územně koloniální zóny zvané „Severokavkazské republiky“. Sám sebe prohlásil za „nejvyššího amíra mudžáhidů Kavkazu“. Imarát se skládá z pěti operačních a správních celků – vilajátů Dagestán, Nochčijčo (Čečensko), Galgajče (Ingušsko), Nogajský step (Stavropolský a Krasnodarský kraj) a společného vilajátu Kabardska, Balkarska a Karačajevska. V čele vilajátů stojí válíové, kteří jsou jmenováni z amírů autonomních etnických bojových formací – džaamátů. Hlavou Imarátu Kavkaz je nejvyšší amír s velmi rozsáhlými pravomocemi. Ilegální bojovníci z IK nebojují za národní práva, ale za nastolení zákonů šaría na celém území tohoto neuznaného státu.

IK je pověstný svými teroristickými bojovými metodami, z nichž nejčastější jsou atentáty na příslušníky FSB, Ministerstva vnitra a prokuratury, vyhazování civilních vozidel a objektů infrastruktury silových resortů RF do povětří, někdy i s nasazením sebevražedných atentátníků. „Lesní bratři“ se neštítí ani vydírání a vyhrožování podnikatelům, kteří odmítají platit „revoluční daň“ – zakát.

Experti se kloní k názoru, že IK je pod ideologickým a materiálně technickým vlivem Al Káidy. V roce 2010 Bezpečnostní rada OSN zařadila Imarát Kavkaz na sankční seznam pro Al Káidu. Na diplomatické úrovni Moskva plně využila tvrzení, že její boj proti kavkazským mudžáhidům je součástí širší války proti islámskému terorismu, kterou vede celý civilizovaný svět po 11. září 2001.

Imarát Kavkaz a Islámský stát

V situaci totálního bezpráví a porušování základních lidských práv ruskými úřady v severokavkazských republikách si myšlenky Imarátu našly odezvu v srdcích velké části mládeže. Díky celkové beznaději a úřední zvůli v kombinaci s velkou poptávkou po spravedlnosti IK dlouho neměl vážnější problémy s lidskými zdroji: po každém protiprávním zásahu ruských ozbrojených složek se mládež sama vydávala do lesa hledat pravdu.

Foto č. 1. Aliaschab Kebekov, nejvyšší amír Imarátu Kavkaz do dubna 2015

Tento stav trval, dokud na Blízkém Východě nevznikl ISIS. V létě 2014 provedl Islámský stát řadu úspěšných ofenzivních operací v severním Iráku a v Sýrii. Rozpoutání skutečných bojů a vítězství mudžáhidů poutala stále větší pozornost salafitské mládeže v RF. Mnozí vážně pomýšleli na džihád v Sýrii, kde to mělo rozmach, skutečné boje, jasné vyhlídky – zkrátka vše, co na kavkazských horách chybí.

Imarát se začal potýkat s nedostatkem zájemců: chyběly nejen čerstvé posily (ty lákal jako magnet Islámský stát), ale dokonce i zkušení mudžáhidové, kteří si již stihli zaválčit na Severním Kavkazu, odcházeli bojovat do Sýrie. Organizace slábla, k otevřeným konfliktům mezi IK a IS ovšem zatím nedocházelo.

Vše se změnilo dne 21. listopadu 2014, kdy Sulejman Zajlanabidov, jeden z amírů vilajátu Dagestán, složil přísahu chalífovi Islámského státu Abú Bakrovi al-Bagdádímu. Brzy nato vystoupila z jurisdikce IK řada dalších amírů a přidala se k IS. Předací Imarátu Kavkaz přerušili dlouhodobé mlčení: na síti se objevilo video s prohlášením, v němž nejvyšší amír Imarátu Kavkaz Ali Abu Muhammad (Aliaschab Kebekov) obvinil bývalého spolubojovníka, který složil přísahu věrnosti IS, z rozkolu a zrady. „Rozkolníkům“ předák IK navrhl, aby odcestovali na území kontrolované IS, a jmenoval do jejich úřadů amíry nové.

De facto na území Severního Kavkazu vznikla dvě paralelní podzemí: Imarát Kavkaz a Kavkazská provincie Islámského státu. Ten první, spojený s Al Káidou, měl ve svých řadách veterány rusko-čečenských válek a byl řízen lidmi, kteří měli vedle bojových zkušeností i teologické vzdělání. Jak hodnotí experti, nejvyšší amír kavkazských mudžáhidů Aliaschab Kebekov měl v ilegálním prostředí pověst „vegetariána“, zakazoval sebevražedné atentáty ženám, nařídil zákaz útočit na civilní objekty aj. Naproti tomu stoupenci Islámského státu na území Severního Kavkazu podobnou vybíravost v metodách vedení války nedeklarovali ani nepraktikovali. Mudžáhidi, kteří složili přísahu Islámskému státu, si vydobyli autoritu efektivních a nelítostných ozbrojenců. Kebekovova „mírná linie“ nestačila „mladým horkým hlavám“, což se stalo jednou z příčin odlivu kádrů z IK do IS již na samotném Kavkazu.

Foto č. 2. Sulejman Zajnalabidov s mudžáhidy a vlajkou ISIS v pozadí

Zájem Moskvy

Souběžně s rozkolem v řadách kavkazských mudžáhidů vyznačil svůj postoj i Kreml. Al Káida a struktury s ní spojené ustoupily prioritu jako „absolutní zlo“ Islámskému státu. Nyní již bylo možné demonstrativně bojovat proti islamistické hrozbě, když byl nepřítelem ISIS. Pro uvedení stavu věcí na Kavkazu do souladu s žádoucím mediálním obrázkem zahájily tedy silové složky RF důslednou likvidaci organizační sítě Imarátu.

Dne 19. dubna 2015 padl v boji se zvláštními jednotkami FSB nejvyšší amír IK Ali Abu Muhammad (Aliaschab Kebekov). Jeho nástupce Abu Usman z Gimr (Magomed Sulejmanov) vydržel méně než měsíc a byl zabit dne 11. srpna 2015 v boji s ruskými vojáky v obci Gimry, Dagestánská republika.

Od léta 2015 (po 1. červnu) zlikvidovali příslušníci ruských ozbrojených sborů 82 členy islamistického podzemí. Z toho bylo 38 členů Imarátu Kavkaz, 42 ozbrojenců s nezjištěnou organizační příslušností a 2 bojovníci Islámského státu. Počty se uvádějí na základě porovnaných údajů z webů Kavkazský uzel a Kavkaz-centrum. Mezi 42 ozbrojence, jejichž organizační příslušnost nebyla zjištěna, byly zařazeny zejména oběti tzv. opětovné palby, tedy častého ostřelování silničních vozidel příslušníky ozbrojených sborů, kdy ozbrojenci údajně stříleli z vozidel jako první. Potvrdit nebo vyvrátit příslušnost obětí opětovné palby k podzemí je velmi obtížné.

Tento nepoměr ve ztrátách lze jen těžko vysvětlit náhodou vzhledem k tomu, že v regionech s aktivním islamistickým podzemím (Dagestán, Čečensko a Ingušsko) je počet mudžáhidů Imarátu Kavkaz zhruba stejný jako mudžáhidů Islámského státu. Navíc IK prožívá vážnou kádrovou krizi a v posledních letech výrazně oslábl. Přesto Moskva vynakládá nadměrné snahy právě k likvidaci vůdců organizační sítě IK: během krátké doby byli v různých dnech zabiti dva předáci této organizace a celá řada velitelů podzemí střední šarže.

Někteří experti se přiklánějí k domněnce, že Moskva likviduje zástupce IK i v zahraničí. Zejména 1. listopadu 2015 v Istanbulu byl poblíž místa svého přechodného pobytu ve vlastním autě zastřelen správce imarátního webu Kavkaz-centrum Abdulvachid Jedelgirijev – vlivný člověk v síti IK, naib zástupce vilajátu Nochčijčo (Čečenska) IK v zahraničí.

Z uvedených údajů můžeme zřetelně vyvodit linii ruských silových složek směřující k likvidaci právě podzemí IK. Cynismus Moskvy ovšem spočívá nejen v tom, že důsledně likviduje konkurenty ISIS na Severním Kavkazu, ale že také prezentuje operace proti Imarátu Kavkaz jako „likvidaci banditského podzemí Islámského státu“. Dne 24. října 2015 v obci Gimry v Dagestánu došlo k boji mezi zvláštními jednotkami FSB a Ministerstva vnitra a skupinou mudžáhidů. Byl přitom zabit 36letý místní obyvatel Abdula Nustafajev. Národní protiteroristický výbor (NPK) RF prohlásil, že zabitý byl příslušníkem IS. Tuto informaci zároveň vyvrátili i zcela loajální vůči Kremlu ruští experti Orchan Džemal a Michail Roščin. Ukázalo, že zabitý byl ozbrojencem Imarátu.

Likvidace konkurentů Islámského státu je tedy servírována v informační omáčce „boje proti ISIS“. V tomto kontextu nezbývá než připomenout Sýrii, kde RF také již několik týdnů „útočí proti Islámskému státu“ v místech, kde žádní ozbrojenci IS prostě nejsou.

Když to shrneme, můžeme předpokládat, že si Moskva dala za cíl definitivně odstranit z kavkazské šachovnice Imarát Kavkaz. Vleklý demonstrativní boj proti místnímu hnutí odporu, které veřejně odsuzuje metody a prostředky Islámského státu, přece nezapadá do schématu nové Putinovy „protihitlerovské koalice“.

Tento příspěvek připravil Pavlo Podoběd speciálně pro web mezinárodní dobrovolnické komunity InformNapalm.
(CC BY) V případě úplného nebo částečného převzetí tohoto materiálu je nutno uvést přímý odkaz na autora a článek na webu InformNapalm.
Aktivní šíření tohoto příspěvku na sociálních sítích je vítáno!

* Zkontrolováno redaktorem.

Originál publikován dne 5. listopadu 2015

Překlad: Svatoslav Ščyhol