V Tatarstánu (Ruská federace) právě skončilo cvičení Nezrušitelné bratrství 2021 v rámci Organizace smlouvy o kolektivní bezpečnosti.

Separatisté z Idel-Uralu

Rozprášení mítinku v Kazani, záchrana uprchlíků, osvobození úřední budovy a likvidace teroristů. Toto vše proběhlo v rámci vojenského cvičení států OSKB Nezrušitelné bratrství 2021. O cvičení informuje turecká zpravodajská agentura Anadolu. Tato velkolepě pojatá akce, na níž bylo zúčastněno pět helikoptér, desítky obrněných vozidel a 1.800 vojáků, se odehrávala na cvičišti Kazaňského tankového učiliště.

Popis cvičení „vychází ze skutečných událostí“, tj. zkušeností z bojů v Sýrii a Náhorním Karabachu, ba dokonce v Bělorusku, byl však přizpůsoben regionu Idel-Ural. Zadaný program tedy zněl tak, že v jedné z republik v rámci Idel-Uralu došlo k politické krizi komplikované mezietnickým střetem, kdy část společnosti podpořila stávající vládu a druhá část opozici, která se také rozdělila na umírněnou a radikální.

Následoval ozbrojený konflikt. Zatímco humanitární mise se starala o uprchlíky a evakuaci nemocných, rozprášila ruská vojenská policie společně s běloruskými Vnitřními vojsky protestní shromáždění u kontrolního stanoviště mírových sborů. „Při potlačení mítinku byli identifikováni podněcovatelé a aktivisté rebelie“, informovali vojáci s tím, že obránci Lukašenkova režimu již tyto dovednosti prakticky uplatnili při pouličních protestech v Minsku.

Výsadek z vrtulníku v táboře separatistů. Foto: Anton Rajchštat, „Kazanskij reporťor“

Zvláštní operace na potlačení separatistické vzpoury vyvrcholila „dobytím úřední budovy, kterou obsadili teroristé“, kvůli tomu byla osada sevřena do obležení, kdy zprava operovali vojáci z Ruska, Arménie a Tádžikistánu, zleva Bělorusové, Kazaši a Kyrgyzové. K dobytí úřední budovy byla vyslána zvláštní ženijní jednotka a letectvo. Commandos sešplhaly po lanech z vrtulníku v nejlepších tradicích akčních filmů. Kvůli posílení efektu byly do cvičení zapojeny dokonce i drony, o nichž se tak často mluví v kontextu nasazení tureckých bezpilotních letounů v arménsko-ázerbájdžánském a rusko-ukrajinském konfliktu: „Kvůli posílení psychologického tlaku na banditské formace se shazují agitační letáky z bezpilotních letounů MAVIC. Bezpilotní letouny samotných banditů byly zároveň úspěšně zneškodňovány za pomoci nové protidronové pušky Garpun 3. Toto cvičení se vůbec vyznačovalo velkým počtem vojenských přístrojů“, informuje ruské vydání Kazanskij reporťor.

Návrh zákona od Klišase a Krašeninnikova

Program cvičení je předmětem aktivních debat na tatarských a baškirských telegramových kanálech. Důvodem nefalšovaného pozdvižení mezi ruskými muslimskými Turkity se staly nejen podivné formulace v oficiálních médiích kolem Nezrušitelného bratrství 2021, ale také politická situace, kdy se nacvičují dovednosti potlačování lidových protestů na Idel-Urale.

Útok na pozice vzbouřenců. Foto: Anton Rajchštat, „Kazanskij reporťor“

Cvičení se konalo ve dnech 8. až 12. listopadu, zatímco koncem října senátoři Andrej Klišas a Pavel Krašeninnikov předložili Státní dumě RF návrh federálního zákona o veřejné moci, který má nahradit FZ-184 „O všeobecných zásadách organizace zákonodárné a výkonné moci“. Tento dokument počítá s podstatnou redukcí pravomocí regionů a rozšířením sfér vlivu federálního centra, v některých případech zavádí přímou správu z Moskvy, „vynulovává“ dosavadní funkční období hlav subjektů federace, ukládá šéfům regionů používat titul „hlava“ a zakazuje užívat označení „prezident“. Posledně jmenované ustanovení bylo sepsáno speciálně kvůli Tatarstánu, který jako jediný subjekt federace institut prezidentství dosud zachovává. Předmětný návrh zákona vzbudil vášnivé debaty mezi autochtonními národy RF, dát svůj nesouhlas s jeho ustanoveními veřejně najevo však dokázaly pouze Tatarstán, Sacha/Jakutsko a Něnecký okruh.

Čtěte také: Anton Drobovyč: O historické jednotě ve vězení národů

Vlajkovými loděmi odporu se staly dvě turkické republiky, Tatarstán a Sacha/Jakutsko. Republikový parlament Tatarstánu jednomyslně hlasoval proti předmětnému návrhu zákona a 11 z 15 poslanců za Tatarstán ho nepodpořilo ani ve Státní dumě. I když nejbližší soused Tatarstánu Baškirská republika se na podobnou demarši nezmohl, museli baškirští politici čelit tvrdé kritice ze strany občanských aktivistů. Navíc baškirští nacionalisté, kteří jsou v permanentní konfrontaci s tatarským etnickým hnutím, tatarské úřady veřejně podpořili a pokárali baškirské politiky, které označili za „konformistické mankurty“.

Střet ruských bezpečnostních složek s aktivisty z baškirského etnického hnutí na šichanu Kuštau v srpnu 2020 vyústil v zákaz největší baškirské organizace Baškort a spoustu soudních řízení a rozsudků. Přesto organizovanost Baškirů stále dělá Moskvě starosti. Foto: Vadim Brajdov / TASS

9. listopadu byl Klišasův a Krašeninnikovův návrh zákona odhlasován v prvním čtení. Po jeho schválení v druhém a třetím čtení by měla „prezidentská“ novela nabýt účinnosti dnem 1. července 2022, načež by musela Státní rada Tatarstánu do 1. ledna 2023 odstranit ze všech místních zákonů, Ústavou Tatarské republiky počínaje, zmínku o „prezidentovi Tatarské republiky“. V opačném případě by mohl soud shledat, že zakázaný výraz odporuje federální legislativě, pak by prezident RF vyhlásil napomenutí a mohl po třech měsících rozpustit tatarský parlament, na což stávající tatarští poslanci zjevně nejsou připraveni a pokusí se „podlehnutí Moskvě“ přehodit na své nástupce v 7. funkčním období, kteří složí poslanecký slib v roce 2024. Je pravděpodobné, že kvůli odložení implementace ustanovení Klišasova a Krašeninnikovova zákona předloží parlament Tatarstánu tuto věc k posouzení Ústavnímu soudu RF.

Další krok: zrušení etnických republik

Utlumování federalismu a posílení tlaku na etnická hnutí uvnitř RF nenechává nikoho na pochybách, že přechod Ruska k unitárnímu státnímu zřízení je v dohledu. O tom na rovinu mluví nejen aktivisté z etnických hnutí, ale i místní politikové. 25. října 2021 poslanec Státní rady (oficiální název parlamentu Tatarské republiky) za Jednotné Rusko Rkajil Zajdullin, známý v republice svými vlasteneckými názory na tatarské etnické hnutí, prohlásil, že Klišasův a Krašeninnikovův návrh zákona je „krokem směrem k likvidaci etnických republik“.

Rkajil Zajdullin si dovoluje říkat z parlamentní tribuny věci, o nichž se ostatní tatarští poslanci bojí mluvit dokonce i v bufetu Státní rady. „Likvidace etnických základů republiky pokračuje“, Rkajil Zajdullin při projevu v parlamentu TR v roce 2019. Foto: Andrej Danilov. tatarstan.ru

Nápad s přeměnou RF v ruský etnický stát však naráží na řadu nevyřešených problémů, mezi nimiž je na prvním místě demografie. Nejnebezpečnější republiky z pohledu federálního centra (tj. ty, kde dlouhodobě vládnou odstředivé nálady) totiž vykazují setrvalý nárůst podílu autochtonů v populaci republik a pokles počtu etnických Rusů. Plnou mírou to platí nejen o severokavkazských republikách, ale také o Tatarstánu, Baškortostánu, Saše/Jakutsku, Tuvě apod. Tento trend nedokáže zlomit ani podpora globálního přesunu lidských zdrojů (mladého ekonomicky aktivního obyvatelstva těchto republik) mimo vlastní etnické území. Tyto problémy nutí Moskvu spěchat s realizací hlavního úkolu etnické politiky RF, jímž je asimilace občanů jiné národnosti než ruské a vytváření ruského národa nejen se společným politickým zaměřením, ale i se společnou národní identitou. Klíčovou překážkou pro tento ambiciózní záměr je federativní zřízení a existence etnických republik, které působí jako politické a institucionální pojistky proti asimilačním procesům.

Polyvariantní vývojové scénáře

Jak bude Moskva vůči etnickým republikám postupovat? Na tuto věc nemá politologická a etnokonfliktologická obec jednotný názor. Ve hře jsou dva pravděpodobné scénáře: a) měkký; b) agresivní.

V případě tzv. měkkého scénáře bude federální střed pomalu, ale jistě oklešťovat pravomoci etnických republik a odebírat jim reálnou suverenitu tak, že se z nich stanou obyčejné oblasti, jen s vlastními vlajkami a hymnami. Naplnění tohoto scénáře by si vyžádalo víc času, nese však méně „výbušných rizik“ z hlediska odporu etnických elit a veřejnosti.

Tzv. agresivní scénář slibuje vyřešit problém „Leninova dědictví“ (federalismu), rychlým a rázným způsobem, následky lze ovšem jen těžko předvídat. Je nabíledni, že cvičení států OSKB Nezrušitelné bratrství 2021 je nácvikem jedné z variant vývoje v rámci scénáře B (agresivního).

Čtěte také: Strategické velitelské štábní cvičení OSKB na Jižním Kavkaze (Dokument)

Ruská federace tedy nejen zkoumá pravděpodobné vývojové scénáře na kontrolovaném území, ale připravuje se na přechod od federativního k unitárnímu státu. Slabost a chybějící zkoordinované stanovisko, jakož i připravenost ke koordinaci postupu v zahraniční politice EU zaměřené na Rusko pouze vybízejí Moskvu k realizaci scénáře B.

Rusko-turecké vztahy již také překonaly fázi tvrdé konfrontace, což nasvědčuje zdrženlivé reakci Ankary dokonce i v případě současného zrušení všech turkických republik RF.

Ázerbájdžán čelí vlastním bezpečnostním výzvám (zejména přítomnosti ruských „mírových sborů“ na vlastním území), což bude fungovat jako pojistka před nežádoucí rétorikou ze strany Baku.

Čtěte také: RF vysílá do Náhorního Karabachu 15. brigádu, která hybridně válčila proti Ukrajině

Kazachstán jako člen OSKB zůstane přinejmenším v dohledné době věrným spojencem Moskvy. Neustálé změny etnické struktury kazašské populace, tudíž i rizik spojených s intenzifikací neoficiálních kazašsko-baškirských a kazašsko-tatarských kontaktů však také nabírají na síle. Kazachstán je pro RF něco jako obrácené přesýpací hodiny, kdy zrnka písku představují ruskou menšinu, jejíž význam a vliv na kazašskou politiku rok od roku klesá. Budoucnost rusko-kazašských vztahů, tudíž i záruky nezasahování Kazachstánu do záležitostí regionu Idel-Ural se budou z velké části odvíjet od vojenskopolitické situace, která vznikne v následujících 2 až 3 desetiletích kolem Číny.

Vojáci OSKB právě úspěšně zažehnali ohrožení ze strany separatistických sněhuláků. Foto: Anton Rajchštat, „Kazanskij reporťor“

Ukrajina za současné vlády zaujme zdrženlivý vyčkávací postoj, kdy se jakýchkoli politických kroků a prohlášení zdrží, Kyjevu totiž chybí nejen odhad dalšího vývoje v RF a zpracované operační plány pro různé scénáře, ale také základní znalost poměrů v Ruské federaci. Za jakéhokoli vývoje v RF bude Ukrajina nepřipravená s tím, že vedení Ministerstva zahraničí, Služby zahraniční rozvědky a Rady pro národní bezpečnost a obranu bude prohlašovat, že „situaci pozorně sleduje“. Navíc v kritickou chvíli Moskva nejenže zapojí vlastní agenturní síť v Ukrajině, ale také využije kontaktů s Pekingem k tomu, aby vlivní lobbisté ČLR v exekutivě ochromili veškeré kroky Ukrajiny, které by mohly poškodit RF v období turbulence.

Pokud jde o USA, jejich fobie z posílení ČLR v případě dezintegrace RF jim také nedovolí podpořit odstředivé síly na ruském území. V rámci tohoto paradigmatu Moskva stále rázně umlčuje nejen ruské Turkity, ale i všechny ruské muslimy, kdykoli pozvednou hlas na obranu obyvatel Východního Turkestánu. Kremlu záleží na tom, aby nedovolil popularizaci myšlenky, že nové státy, které povstanou z mrtvoly Ruska, budou mít výslovně protičínskou politiku, tudíž dokážou si získat náklonnost velkých mezinárodních hráčů jako je USA, Kanada, Velká Británie, Japonsko či Tchaj-wan.

Na rozdíl od Kremlu a Rusů dělá turkickým členským státům OSKB stále větší starosti hrozba z Pekingu. Mezi Kazachy a Kyrgyzy nabírají na síle protičínské nálady. Foto: protičínský mítink v Biškeku, 2019. Vjačeslav Oseleďko, Rádio Svoboda

Tataři, Baškirové ani další početné národy v rámci RF tedy nemají počítat nejen s podporou zvenčí, ale ani se vstřícností. Načasování k likvidaci etnických republik je dost příznivé. Je pravděpodobné, že toto okno příležitostí zůstane pro Moskvu otevřené ještě řadu let. Za těchto okolností Kreml identifikuje hlavní hrozby správně: nepocházejí zvenčí, ale zevnitř. Provokace a v nutných případech i organizace řízených protestů v tzv. nejistých regionech je tedy nejlepší strategií k likvidaci politických hrozeb. Právě k nácviku těchto scénářů bylo zapotřebí vojenského cvičení v Tatarstánu.

Tuto publikaci zpracoval speciálně pro mezinárodní dobrovolnickou komunitu InformNapalm Pavlo Podobjed, analytik z Výzkumného centra bezpečnostního prostředí Prometheus.

Čtěte také další příspěvky k tématu na InformNapalmu

• Dobrovolníci zveřejnili rozsáhlou interaktivní databázi ruské agrese
• Dobrovolníci nasbírali důkazy účasti 35 vojenských jednotek Ozbrojených sil RF na záboru Krymu
• Zpravodajská data o jednotkách 1. a 2. armádního sboru RF na okupovaném Donbase
• SurkovLeaks (part 3): rozbor korespondence Surkovova prvního náměstka Inala Ardzinby
• Analytika od centra Prometheus: jak může COVID-19 ovlivnit změny politické mapy světa
• Karabach a Donbas: paralely mezi dvěma minskými procesy
• Riigikogu nedokázal podpořit původní národy Ruska. Rozbor politické situace

Šíření nebo převzetí s odkazem na InformNapalm je vítáno. (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka komunity InformNapalm v češtině: InformNapalm Česko.

InformNapalm nedostává žádnou finanční podporu od vlád ani od dárců. Na financování provozu našeho webu přispívají pouze dobrovolníci pracující pro naši komunitu a ostatní čtenáři. Zařadit se mezi dobrovolníky můžete i vy, popř. podpořit rozvoj jedinečného dobrovolnického zpravodajského média InformNapalm svými příspěvky prostřednictvím Patreonu.

Překlad: Svatoslav Ščyhol