Nabízíme rozhovor s bývalým velitelem Ozbrojených sil USA v Evropě, expertem Centra pro analýzu evropské politiky (CEPA) generálporučíkem (ve výslužbě) Benem Hodgesem, který vyšel 10. července na webovém portálu Ukrajinský týden.
Tento rozhovor se zabývá možnými útoky RF proti Ukrajině.

• K vojenským útokům dochází jen za podmínek k tomu příznivých. Máte za to, že by současná politická, hospodářská a vojenská situace mohla být pro Rusko vhodná k invazi do Ukrajiny, k níž by podle analytiků mohlo dojít v září?

– Samozřejmě k tomu budou v září veškeré předpoklady, jako třeba letní sucho a nedostatek vody na Krymu. K tomu v regionu probíhá dezinformační operace Kremlu, kdy se tento snaží mluvit o humanitární katastrofě. Přispívají k tomu i změny ústavy RF, jimiž se ruský režim snaží právně zdůvodnit své nároky na bývalé republiky Sovětského svazu. Rusové stále rozdávají ukrajinským občanům své pasy. Toť podmínky politické a hospodářské. Pak bychom měli věnovat pozornost vojenským manévrům Kavkaz 2020, které do regiony stáhnou větší počet vojáků Ozbrojených sil RF. A také vzít v potaz, co se děje ve Spojených státech. Dnes jsme se zaměřili jinam, máme dost vlastních výzev a hrozeb kvůli pandemii COVIDu-19, trvajícím násilnostem v ulicích a zejména blížícím se prezidentským volbám. Září, to je přece jen několik málo týdnů před našimi volbami. Ještě k tomu zcela chybné rozhodnutí o stažení 9.500 amerických vojáků z Německa. Toto vše v souhrnu tedy nemusí nutně znamenat, že k útoku dojde. Předpoklady tu však máme.

Proto je důležité, aby se měly na pozoru nejen Ozbrojené síly Ukrajiny, ale také ostatní země v regionu, jako je Gruzie, Rumunsko nebo Turecko. Věnovat tomu skutečnou pozornost by měly i Spojené státy a stejně tak NATO. Navíc mám za to, že by Německo a Francie měly skutečně tlačit na Kreml, přesto tak dosud nečiní. Také musí čelit vlastním vnitrostátním výzvám kvůli nutnosti obnovy po pandemii. Když si tedy Kreml bude myslet, že reakce ze strany Západu bude minimální, zakládá to jistá rizika. Spoléhání na tento vývoj by mohlo jistý typ útoku způsobit. Samozřejmě bych si přál, abych se mýlil. A jsem si jistý, že Ozbrojené síly Ukrajiny udělají vše potřebné, aby byly připraveny zajistit průzkum. Ukrajina úzce spolupracuje s Gruzií, Moldavskem a Rumunskem, což jí umožňuje tyto manévry a vše, co se odehrává v Černém a Azovském moři, velmi pozorně sledovat. Zároveň budete potřebovat celé spektrum zpravodajských kapacit, zejména radiotechnický a letecký průzkum. Ukrajina vykazuje vysokou úroveň práce s drony, na čemž také hodně záleží. Musí se však sledovat i námořní situace, abyste věděli, co se tu děje.

• Co by mohlo posloužit jako podnět k útoku? A proč je Rusko schopno tento krok učinit?

– Samozřejmě nedostatek vody na Krymu. Zčásti kvůli povětrnostním podmínkám, zčásti kvůli blokaci Severokrymského kanálu ukrajinskou stranou. Kreml permanentně mluví o humanitární krizi a nedokáže sám zvládnout zajištění dodávek vody nebo vývoj kapacit pro její odsolování. Jejich vzkaz by tedy mohl podle mě znít asi takto: „Máme humanitární krizi, nemáme tedy na výběr než otevřít hráz u Nové Kachovky“. Pokud vím, v dotčeném regionu již probíhají informační operace s cílem přesvědčit o tom lidi. Nevím, jak konkrétně bude útok vypadat, zda půjde o vrtulníky se zvláštními jednotkami, nějaké dobyvatele bez uniforem nebo dokonce útok ze vzduchu. Hlavním cílem je vyřadit hráz. Existuje však mnoho způsobů, jak získat vodu. Kdyby to Rusové udělali, a Západ reagoval jen chabě, pak nevím, jak by to mohlo dopadnout.

Je málo pravděpodobné, že by jen zničili hráz a pak odešli. Budou-li kontrolovat okolí Nové Kachovky vedle celého pobřeží Krymu a 10.000 vojáků v Podněstří, Ukrajině by pak zůstal jen malý kousek moře u Oděsy. Ruské námořnictvo však při manévrech pořád nacvičuje zejména blokaci těchto míst. Dlouhodobým cílem RF tedy podle mě je plně kontrolovat celé pobřeží Černého moře a Ukrajinu od něj odříznout. Už máte problémy s Azovským mořem, i Kreml viděl, že Západ nezareagoval. V Kerčském průlivu tehdy nebyli žádní „zelení mužíčci“, ale ruská flotila, která se zmocnila ukrajinských lodí. Nebude-li západní společenství klást odpor, de facto se z toho stane ruská vnitřní vodní plocha. Proto to samozřejmě nevzdávají. Když viděli, že po jejich akci na Azovském moři nenásledoval žádný trest, začali být drzejší. A v kombinaci s tím, že USA mají jiné starosti a že americká administrativa nepodniká proti Rusku žádná ráznější opatření, to může způsobit chybné závěry ze strany Moskvy. Můžou se o něco pokusit, aby všech těchto činitelů využili.

• Jaké kroky, ať už politické či vojenské, by mohly sloužit jako časné varování, že se Rusko chystá k útoku?

– Především výstavba zdravotnických zařízení, jako jsou polní nemocnice, v množství výrazně přesahujícím potřeby v rámci běžného cvičení. Stejně tak třeba muničních skladů nebo podobných věcí. Logistické přípravy vždy zaberou nejvíce času. Očekávám, že ukrajinské zpravodajské služby sledují vše, co mohou. Zároveň mám za to, že ruští vojáci jsou ukáznění a měli by dodržovat předpisy pro operační bezpečnost. Musí se samozřejmě sledovat také informační prostor, zda se tu objeví nějaká exploze zpráv věnovaných údajné humanitární krizi na Krymu. Potenciálně by mohla Ukrajina získávat také data od zpravodajských agentů na Donbase, protože tu pobývají tisíce ruských důstojníků. Ti by mohli nějakým způsobem říct, co se děje. Doufám, že OBSE učiní přiměřený krok, i SMM bude vývoj situace sledovat.

• Jak ovšem víme ze zpráv, zástupci teroristických skupin brání pozorovatelům od SMM OBSE ve volném přístupu na celé území, což zdůvodňují opatřeními k zastavení pandemie…

– V této věci je pro mě zklamáním postup Německa, Francie a Velké Británie. Měly by vyvinout na Kreml větší nátlak, aby umožnil OBSE dělat svou práci. Pro mne je to naprosto nepřijatelné. I Kreml to vidí. Je to ostuda, protože ve sboru mise OBSE je mnoho opravdu odvážných mužů a žen, kteří při plnění úkolů neustále riskují.

• Může Ukrajina a Západ něco udělat, aby možnému útoku zabránily?

– Mluvíme-li o diplomatické sféře, měla by Ukrajina nonstop pracovat s Berlínem, Paříží, Londýnem a Washingtonem, stejně tak s Bruselem. Aby zvýšila povědomí o všem, co se děje. Aby upoutala pozornost a znovu připomněla, že ukrajinští vojáci umírají každý týden, Rusko dodnes ovládá protiprávně anektovaný Krym a chystá zcela nelegální plány. Kyjev by měl rozvíjet stabilní partnerství s Rumunskem, Gruzií a Tureckem. Společně vytvoříte mnohem silnější diplomatický hlas, který bude slyšet v Bruselu a Washingtonu. To má být první krok.
V informační sféře se musí ukrajinská vláda neustále snažit, aby dostala informace o tom, co se děje, ke všem občanům a posílila vytrvalost ve společnosti. Takto by měli lidé přestát být pro ruské dezinformace zranitelní. Samozřejmě se to snadno řekne, mnohem těžší je to udělat. Právě v tom je však prvenství.

Po stránce vojenské by se mělo i nadále sledovat pobřeží a obloha a hlídat příznaky, o nichž bylo řečeno shora. Nelze udržovat celou armádu ve stavu bojové pohotovosti, to není vhodné. Nemluvíme o tom, že je třeba bít na poplach. Je však nutné soustředit výzvědné snahy a zároveň se ujistit, že zbytek naší armády dělá vše, co je třeba, abychom byli připraveni. Tím myslím školení a zásobování.

Na hospodářské frontě by měla Ukrajina vyžadovat po každém evropském státě, aby uznal, že každá loď, která navštěvuje přístavy na Krymu, je pašerácká, tudíž má zákaz kotvit v jakémkoli evropském přístavu, a to bez rozdílu, zda jde o obchodní plavidlo nebo loď ruského námořnictva. Tento způsob účinně připomene, že anexe poloostrova je protiprávní. Pokud si dobře pamatuji, Kyjev oficiálně prohlásil všechny přístavy na Krymu za uzavřené. Tento zákaz by se tedy mohl stát významným krokem, který plně odpovídá tomuto právnímu rámci. Částečným důvodem, proč černomořskému regionu není věnována pozornost a Západ nemá strategii podobnou té ruské, je nedostatek investic, a to i přes veškerý respekt vůči ukrajinskému a gruzínskému národu. Chybí zájem. Když Francie, Německo, USA, Velká Británie nebo jiné země nemají v Ukrajině, Rumunsku a Gruzii značné investice, pak buďme upřímní: prostě nemají o co bojovat a co bránit.

Což je právě to, o co se snaží Rusko. Třeba Moskva zastavila veškerý postup na zamýšleném přístavu v Anaklii. Kdyby se tento projekt podařilo uskutečnit, z Gruzie by se stala logistická křižovatka mezi Evropou a Asií. Všechny zúčastněné země by tedy byly zainteresovány na bezpečnosti Gruzie. V případě prodloužení provozu do Oděsy a Constanțy by to pak výrazně proměnilo hospodářskou dynamiku celého regionu. A právě to chce Moskva ze všeho nejméně. Kreml potřebuje plnou kontrolu nad Černým mořem, protože by to umožnilo pokračování operací v Sýrii a Libyi. My na Západě to v tomto klíči neposuzujeme. Již předtím Rusko udělalo ze syrských uprchlíků jakousi zbraň, nyní by to mohlo zopakovat i v Libyi. Občanská válka, v níž Rusko podporuje polního maršála Haftara, znovu nutí milion uprchlíků utíkat do Evropy. A není to žádná shoda náhod.

• Máme-li mluvit o nejhorším scénáři, kdy k ruskému útoku již došlo, jak by mohly reagovat západní země? A co Čína nebo Turecko?

– Všechny státy EU, USA a snad dokonce i Čína by především měly tento postup na diplomatické úrovni odsoudit. Následně znovu zpřísnit sankce. SRN má hned první den zrušit projekt plynovodu Nord Stream 2. Kdyby Rusko něco provedlo, znamená to konec projektu. Nevím, o jaké vojenské kroky by mohlo jít, mám však za to, že Ukrajina má požádat Turecko, aby na základě úmluvy z Montreux uzavřelo pro ruské lodě tranzit přes úžiny. Doufáme, že Kyjev už s Ankarou o něčem takovém jedná, takže turecká strana na to bude připravena. I když Rusko samozřejmě má také velké páky, jak může na Turecko tlačit. Rumunsko, náš spojenec v rámci NATO, by samozřejmě mělo být také velmi znepokojeno. Rusko již ukořistilo ukrajinské vrtné plošiny, Kreml tedy trvá na rozšíření svého výhradního ekonomického pásma. Moskva se takto dostala do těsného sousedství s rumunským výhradním ekonomickým pásmem, ale pokud jde o podmořský obvod pro ložiska plynu, pak už do rumunského pásma zasahuje. Spojené státy a NATO mají dát jasně na vědomí, že budou své rumunské a bulharské spojence bránit. Další věc, kterou by mohl Západ udělat, je zasáhnout Rusko na nějakém jiném místě, třeba v Sýrii. Mohlo by jít o kybernetický útok, který podlomí jejich schopnost plnit úkoly v Tartúsu nebo jinde. A také samozřejmě máme vypnout minimálně dvě největší ruské banky, aby to opravdu bolelo. Jinak Kremlu dojde, že jsme sice znepokojeni, vážné úmysly však nemáme.

• Je podle vás tento postup skutečně možný, nebo Ukrajinu čeká další kolo „vážného znepokojení“?

– Je to bohužel docela pravděpodobné. V této situaci velmi záleží na silném bezvýhradném americkém vedení. Budí rozpaky, že americká vláda dnes nepostupuje tak silně, důsledně a jasně vůči Kremlu. Proto rizika stoupají.

• Jsme ve stavu hybridního konfliktu, jaké nekynetické prostředky by tedy mohl použít Kreml jako posilu konvenčních oddílů?

– Pokud se Kreml odhodlá k ofenzivě, máme čekat na silné kybernetické útoky proti Ukrajině s cílem zničit komunikace a vyřadit řídicí systémy. Také budou vyvíjet další snahy po dezinformační stránce. Očekávám, že začne úplná blokáda Azovského moře. Také si dokážu představit početné veřejné protesty zorganizované ruskými tajnými službami v různých sociálních prostředích. Jejich cílem je maximální odvrácení pozornosti, půjde tedy o různá města ve všech regionech Ukrajiny, nejen na jihu. Ty způsobí Kyjevu mnoho problémů.

Informativně

Generálporučík (ve výslužbě) Ben Hodges se narodil v roce 1958. V roce 1980 ukončil Vojenskou akademii USA a stal se velitelem čety u pozemních vojsk. V roce 1993 ukončil Školu vojenských věd a v roce 2001 Národní vojenskou kolej. Po svém prvním jmenování do důstojnické funkce u pěchoty v německém Harlstadtu velel pěchotním jednotkám na úrovni roty, praporu a brigády u 101. vzdušné výsadkové divize, zejména 1. výsadkové útočné brigádě Bastogne v rámci operace Svoboda Iráku v letech 2003 až 2004. Zastával různé štábní funkce při operaci Svoboda Iráku v letech 2005 až 2006 a na územním velitelství Jih v Afghánistánu (2009–2010). V listopadu 2012 byl jmenován velitelem Spojeného velitelství Spojených pozemních vojsk NATO. V listopadu 2014 až lednu 2018 velel Ozbrojeným sílám USA v Evropě. Po odchodu z armády v roce 2018 působí jako vedoucí strategických studií Centra pro analýzu evropské politiky (CEPA).

Hovořil Jurij Lapajev, Ukrajinský týden

Čtěte další příspěvky k tématu od InformNapalmu

• Dobrovolníci zveřejnili rozsáhlou interaktivní databázi ruské agrese
• Dobrovolníci nasbírali důkazy účasti 32 vojenských jednotek Ozbrojených sil RF na záboru Krymu
• Ke scénáři ofenzivy armády RF od Krymu „pro vodu“. Polopatický rozbor operační situace
• Scénář ofenzivy armády RF ze severovýchodu. Analýza operační situace
• Aktivisté proti digitálním lžím
• Nájezdnictví a terorismus RF. „Bojkovy věže“ jako indikátor válečných výzev na moři
• Seznam 1097: jak 18. samostatná motostřelecká brigáda ruských Ozbrojených sil okupovala Krym

Šíření nebo převzetí s odkazem na zdroj je vítáno! (Creative Commons — Attribution 4.0 International — CC BY 4.0). Facebooková stránka komunity InformNapalm v češtině: InformNapalm Česko.

Překlad: Svatoslav Ščyhol